K výkladu §u 830 o. z.

Kraj. s. v Uh. Hr. vyhověl žalobě Josefa a Hedviky H. proti J. V. pro zrušení spoluvlastnictví k půllánu, sestávajícímu ze stavení a zahrady, prodejem ve veřejné dražbě.
Žalovaný namítal, že potřebuje nutně sporného stavení, protože má při něm hospodářství (pozemky), kdežto žalobci mají své hospodářství i stavení jinde, a dále namítal žalovaný, že při nynějších poměrech neustálené měny a znehodnocení peněz jest prodej domku (stavení) toho nevčasným a to tím nevčasnější, protože není možno opatřiti sobě bytu a není možno též stavěti domek nový pro nesmírný náklad s tím spojený a že tedy stalo by se rozdělení v nevčas а k jeho škodě.
Soud I. stolice neuznal tyto žalovaným tvrzené okolností za takové, které by odůvodňovaly ve smyslu § 830 o. z. námitku, že zrušení to se žádá nevčas neb ku škodě žalovaného.
Druhá i třetí stolice potvrdily rozsudek stolice I.
Důvody III. stolice jsou tyto:
Společník nemovité věci brániti se může žádanému zrušení spoluvlastnictví tím, že prokáže, že zrušení se žádá v nevčas k jeho škodě. Žalovaný také používá těchto obran a spatřuje žádost žalobců ve svém dovolání nevčasnou, že cenová hladina neklesá, nebo nestoupá u všech hospodářských statků stejnoměrně, že toto kolísání cen, které právě v této přechodní době, kdy hrozí obchodní krise následkem uvolněného styku s cizinou, neodolatelného působení světových cen na ceny domácí je téměř nepředvídatelné a neobyčejně prudké a způsobuje, že se nemůže mluviti o tom, že by automaticky stoupla cena nemovitosti o tolik, jako klesla cena peněz a že tím tedy nastává vyrovnání hodnot. Leč tyto vývody neprokazují, že by žádáno bylo o rozdělení nemovitostí v nevčas nebo ke škodě spoluvlastníka a že odvolací soud potvrdiv rozsudek prvé stolice, posoudíl věc po stránce právní nesprávně.
Z těchto vývodů bylo by jedině za to míti, že dočasné hospodářské poměry jsou snad zpravidla pro zcizení nevýhodné, nikoliv však, že by následkem toho v přítomném případě žádáno bylo o zrušení spoluvlastnictví v nevčas.
O zrušení spoluvlastnictví »v nevčas« bylo by lze mluviti jen tenkráte, kdyby se bylo obávati, že docílen bude útržek pravé hodnotě nemovitosti nepřiměřený, tedy kdyby se tak stalo v době, kdy nemovitosti v cenách klesaly, a dalo se očekávati, že se po čase poměry utváří příznivěji. Tomu však v případě tomto tak není. Mimořádnými poměry válečnými právě stouply ceny nemovitostí naproti době předválečné několikanásobně a to měrou takovou, že nelze více příznivější doby se nadití. Ba právě naopak, odklad prodeje těchto nemovitostí na dobu pozdější byl by vzhledem na udání dovolatele samého, že ceny nemovitostí klesají, a se zřetelem na posudek znalecký nedoporučitelný, jelikož stavení jsou většinou ve špatném stavu, takže by na ceně pro tuto svou vadu v budoucnosti jen ztrácela a méně výhodně byla prodána.
Také nelze mluviti o tom, že by rozdělení spoluvlastnictví prodejem způsobilo velikou újmu žalovanému. Takový případ by nastal, kdyby prospěch, jenž by jinak všem spoluvlastníkům patřil, připadl toliko jednomu a nelze proto za takovou škodu míti ztrátu výhod — a jen takové osobní výhody má stěžovatel na mysli, mluvě o stížení hospodaření na svých pozemcích, jež toho neb onoho spoluvlastníka stihne. Ostatně, jak odvolací soud v této příčině podotkl, mohl by žalovaný ztrátě těchto výhod čeliti tím, že by stavení ta při soudní dražbě vydražil.
Ani druhého dovolacího důvodu, neúplnosti odvolacího řízení, tu není, a neprávem vytýká žalovaný, že se odvolací soud nezabýval důvodem neúplnosti řízení, vždyť odvolací soud právě naopak vycházeje z hlediska, že tu není odvolacího důvodu ne- správného právního posouzení věci, dovozoval, že z vývodů těch i vyplývá, že tu není ani důvodu onoho. Důkazy, jež žalovaný nabízel o tom, že by při ztrátě budov, o něž jde, nemohl obdělávati svých pozemků, dále o tom, že jest dnešní doba k prodeji nemovitostí nevhodná, že novostavby vyžadují velikých nákladů, kdežto ceny staveb klesají (dotazem u obch. živnost, komory v Olomouci), konečně o provedených opravách (výslechem stran) a o placení pojistného (dotaz u pojišťovny) nebyly by měly žádného vlivu na posouzení rozepře, poněvadž okolnosti, o nichž měly býti provedeny, neodůvodňují nikterak obrany žalovaným proti žalobě vznesené. Nelze v důsledku toho ani tvrditi, že by bylo bez provedení těchto důkazů důkladné posouzení rozepře po stránce právní vyloučeno, a není tedy tu ani tohoto důvodu dovolacího. Z úvah těchto nebylo dovolání vyhověno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 1921 Rv-II. 254-21 Vrch. s. rada Řezba.

Citace:

K výkladu §u 830 o. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 3, s. 118-120.