NPD documents search: Právník, 62 (1923) - K šedesátým narozenínám JUDra Ferdinanda Pantůčka

DENÍK.

K šedesátým narozeninám JUDra Ferdinanda Pantůčka.
Dne 25. t. m. dožije se první president nejvyššího správního soudu p. Dr. Ferdinand Pantůček svých 60. narozenin. Tento v životě každého jednotlivce významný den je u osob, které věnovaly svou veškerou činnost i schopnosti celku, pobídkou k tomu, aby i veřejnost byla na působnost jejich upozorněna.
A právě Pantůček je jedním z těch, jejichž jméno a osobnost stály od let v popředí života českého, nejen právnického, ale i politického. Nám ovšem přísluší vděčně vzpomenouti a occulti především to, co Pantůček vykonal v životě právnickém. Veliké nadání a neúmorná píle přivedly ho brzy k činnosti literární. Věnovav se v r. 1887 povolání soudcovskému, zabývá se s oblibou civilním právem procesním. Z tohoto oboru uveřejnil zejména tyto větší práce: Sekvestrace soudní dle práva rakouského (1892); O organisaci a příslušnosti soudní dle nových zákonů procesních (1897); Něco o následcích processuální neposlušnosti (1898).
Jest spolu jeho zásluhou, že zejména po vydání procesních zákonů z r. 1895 a 1896 pričiňoval se o proniknutí jejich zásad a zdařilými výsledky své činnosti přispěl českému právnictvu, aby se s nimi snáze seznámilo a je správně pochopilo. Když pak došlo v r. 1904 k prvému sjezdu českých právníků v 'Praze, podal zde v II. sekci Pantůček vynikající referát o otázce »Podmínky a dosah přerušení sporů úpadkem strany sporné (§ 159 c. ř. s.)«, jenž se vyznačuje propracovaností, všestranností i vědeckou hloubkou.
Je přirozeno, že Pantůček v soudcovském povolání rychle postupoval. Byv brzy povolán do presidia vrchního zemského soudu v Praze, byl už v r. 1898 jmenován radou zemského soudu. Zde zejména v době, která přinesla českému národu trochu spravedlnosti na poli práva jazykového, horlivě působil proto, aby se česká vnitřní úřední řeč u soudů ujala. Bylo přímo dojemné, jak v této době jako šéf presidia bděl nad tím, aby každý český auskultant, jenž vykonal soudcovskou zkoušku, přísahal po zkoušce česky a obdržel české vysvědčení. Bohužel, tato doba, kdy, tuším, Pantůčkovi se úřadovalo v presidiu vrchního zem. soudu nejradostněji, brzy pominula. Ponížení, jež bylo českému národu přičiněním tehdy všemocných Němců potom zase snášeti, musil právě Pantůček ve svém úředním postavení pociťovati dvojnásob. Opouští v lednu r. 1901 úřední svou působnost a vstupuje na kolbiště politické jako poslanec za stranu mladočeskou na říšské radě a v říjnu téhož roku na zemském sněmu. A v této své činnosti projevuje stejně svoje ryzí češství, jako veliké schopností odborné. Ty jsou příčinou toho, proč je v r. 1906 povolán jako rada ke správnímu soudu do Vídně. A tak je Pantůček přiváděn od soudnictví civilního k soudnictví správnímu. A nemohl-li v prvém oboru rozvinouti všechny svoje schopnosti náležitě, poněvadž byl vyčerpáván především pracemi presidiálními, ocitá se nyní teprve u vlastní činnosti soudcovské, jež jej brzy, v prostředí českým právníkům málo příznivém, vyvyšuje nad ostatní a staví do prvé řady. Je snadno pochopitelno, proč Pantůček velmi brzy se vpravil do svého nového povolání. Proň je příznačno, že nezanedbával nikdy theoretického vzdělávání, nýbrž rozšiřoval a prohluboval je stále četbou odborné literatury; tak přinášel si do svého nového povolání vedle bohatých poznatků a zkušeností, nabytých ve svém povolání soudcovském i ve své činnosti poslanecké, bohatý fond theoretických vědomostí. A jeho sklon k vědecké práci se projevuje znovu. V době své působnosti u správního soudu ve Vídni jsou to zase některé zajímavé a nesnadné otázky správního práva, jež mu vtiskují péro do ruky, aby o nich literárně pojednal. A je chloubou našeho časopisu, že především v něm Pantůček v této době svoje vynikající práce uveřejňoval. Jsou to: »Jak jest zjistiti právní povahu vod« (Právník. 1910); Ručení hospodáře za náklady nemoci čeledínovy dle českých čeledních řádů (Právník, 1912): Právní vztahy k rybníkům (Právník, 1914); Soukromá práva k vodám (Právník, 1915); Náprava škodlivých účinků vycházejících pro sousedy z vodních děl (§§ 22 a 89 čes. vodního zák.), a Vodoprávní expropriace (Právník, 1916).
Přišla světová válka se svými hrůzami, strastmi, obavami, ale i se svými — velikými nadějemi, jimiž žil tehdy celý náš národ. A Pantůček v cizím prostředí, ve Vídni, prožívá vše to s českým národem a nerozmýšlí se, dáti se ochotně do jeho služeb. Z doby své politické činnosti udržuje styky s vůdčími osobnostmi českého národa za války a pomáhá připravovati první zákony budoucího československého státu. A hned po převratu. 2. listopadu 1918, podává zprávu v Národním výboru o zákonech, jimiž se řeší kompetenční konflikty, zřizují v československém státě nejvyšší tribunály soudní — nejvyšší správní soud a nejvyšší soud, jakož i o zákoně, upravujícím příslušnost pro žaloby z veřejnoprávních nároků proti státu nebo jeho částem, k nimž býval příslušným říšský soud ve Vídni.
Je zcela přirozeno, že v čelo nového nejvyššího správního soudu nemohl býti postaven nikdo jiný než Pantůček, Zde ocitá se jakožto první president tohoto soudu na vrcholu své životní činnosti. A přes to, že tato jeho činnost zahrnuje v sobě dosud jen krátkou dobu pěti let, lze už dnes říci tolik; kdyby Pantůček nebyl vykonal před tím nic jiného, zasloužil by si právě pro tuto svou činnost, aby jeho jméno bylo vyslovováno s největší úctou a vděčností. Stačí si jen náležitě uvědomiti stav, za něhož nejvyšší správní soud svou činnost zahajoval. Nebylo věcných potřeb, nebylo, kromě hrstky bývalých českých radů správního soudu vídeňského, osob. které by mohly ihned svou činnost zahájiti. A byly věci, jež ležely z doby před převratem ve Vídni ještě nevyřízeny, a přibývalo válem nových a nových věcí zde. Byly tu věci slovenské, jazykové a jiné a jiné.
A v této záplavě Pantůček pracuje a pracuje: vybírá si nové pracovníky, organisuje, sestavuje senáty, vydává jednací řád, stará se o vše, nezapomíná na nic — hlavně má však na mysli, aby správní soud jemu svěřený rychle a správně rozhodoval. Jaký to ohromný a nesnadný úkol, když se uváží, co nových zákonů je v krátkém čase vydáváno, jaké důležité a přímo osudové otázky, zasahující do všech oborů života státního, se jimi upravují, a jak jsou tyto zákony nedokonalé! Za takového stavu zákonodárství — jež není však vlastností jenom našeho státu — musí přirozeně nejvyšší soudní tribunály mnohdy velmi pracně hledat pravou myšlenku zákona, musí jí dávat teprve tělo a duši, musí mezery zákona doplňovat a namnoze právo, k němuž jsou v nových zákonech dány jen zárodky, teprve vytvořiti. Přes tyto ohromné obtíže, lze říci, že snaha Pantůčkova o získání vysoké úrovně judikatury nejvyššího správního soudu je korunována úspěchem. I když nelze v tom neb onom případě plně souhlasiti s obsahem rozhodnutí, nikdy mu nelze upříti vážnosti a věcnosti důvodů. Nemýlíme se asi, když máme za to, že Pantůček sám je členům svého soudu v jejich soudcovské činnosti živou pobídkou a zářivým vzorem, jenž mocně na ně působí. Jako předseda — a předsedá velmi často — je zjevem opravdu výjimečným. Nespokojí se s pouhým referátem zpravodajovým, nýbrž sám prostuduje co nejsvědomitěji všechny spisy, promyslí celou věc, připraví se na ni, sbírá literaturu i judikaturu — a ovšem že pak ovládá nejen celé jednání — vždy důstojné, klidné a hladké — nýbrž i poradu a debatu při ní. Čím nesnadnější a spletitější otázka, s tím větší svědomitostí a, řekl bych, láskou se jí Pantůček věnuje. Při tom neobmezuje nikterak volnost názorů v debatě projevených, aniž jich podceňuje, nýbrž nemůže-li s nimi souhlasiti, vynaloží vše, aby odpůrce o nesprávnosti jeho názoru přesvědčil. To, co tuto všeobecně řečeno, platí ve zvýšené míře ještě o činnosti Pantůčkově jakožto presidenta volebního soudu, kde jest co činiti velmi často s otázkami dotýkajícími se politických stran. Je zásluhou nejenom velkého taktu Pantůčkova, ale v prvé řadě jeho vynikajících odborných vědomostí a jeho obzvláštní a podivuhodné schopnosti konstruktivní, že rozhodnutí tohoto soudu docházejí souhlasu u všech politických stran a že všichni členové volebního soudu — ač různých politických vyznání i různé národnosti — jsou proniknuti stejnou a opravdovou úctou ku svému předsedovi.
Nejenom český svět právnický, ale celý stát československý je zavázán Pantůčkovi za jeho velikou a záslužnou činnost upřímnými díky. Nemáme v předvečer jeho 60. narozenin vřelejšího přání, než aby mu bylo dopřáno, při stálém zdraví ještě dlouho pokračovati v této záslužné práci a radovati se z výsledků jejích.

Citace:

K šedesátým narozenínám JUDra Ferdinanda Pantůčka. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 5, s. 221-225.