I když celkový byt není podle § 31 č. 5 zákona o ochraně nájemníků účasten ochrany, nevylučuje to ochranu pro část bytu danou do podnájmu.

Odstavcem 5. § 31 zákona z 26. března 1925 č. 48 Sb. z. a n. jest jedině stanoveno, že se zákon ten nevztahuje na byty, skládající se mimo kuchyni a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které byly, nebo budou pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi. O částech takových bytů, daných pronajímatelem do podnájmu, se zákon nezmiňuje. Ani gramatikální ani logický výklad tohoto zákonného ustanovení nezavdává podnět k tomu, aby bylo extensivně interpretováno v ten rozum, že se zákon nemá vztahovali i na části takových bytů, tvořících předmět podnájmu.
Zákon o ochraně nájemníků chrání nájemníka i podnájemníka a obsahuje zvláštní ustanoveni i pro ochranu podnájemníka. Jest tedy na poměr podnájemní s hlediska zákona na ochranu nájemníků pohlížeti zvláště a odděleně od nájemního poměru, z něhož vyšel poměr podnájemní. Když zákon vyjímá v § 31 čís. 5 z ochrany zákonné byty, pozůstávající aspoň ze 4 obytných místností, činí tak v patrné úvaze, že nájemce, který si může dopřáti byt tak veliký, jest zpravidla v takových majetkových poměrech, že si může v případě výpovědi zjednati i byt nákladnější a že tedy nepotřebuje ochrany proti výpovědi. Tato úvaha nemůže však platiti ohledně podnájemníka takového nájemce, když u něho není oněch zákonných předpokladů, za nichž se pronajímateli ochrana odepírá.
Nelze si také domysliti, proč by zákon chtěl podnájemníky, kteří mají v podnájmu části bytu vyjmutého podle § 31 čís. 5 z ochrany nájemníků, postaviti hůře než podnájemníky části bytu, stojícího pod zákonnou ochranou, když u podnájemníků není předpokladů, za nichž zákon ochranu odepírá. Jestliže tedy část bytu, nestojícího pod ochranou zákona z důvodů vytčených v § 31 čís. 5, která jest v podnájmu, jest menší, než jak je naznačeno v tomto zákonném ustanovení, vztahuje se na ni zákon na ochranu nájemníků.
Právní názor tento odpovídá obdobnému stanovisku právnímu, které nejvyšší soud zastával ve svých rozhodnutích sb. n. s. č. 5853 a 5922 vysloviv, že předpis § 31 č. 3 se nevztahuje na poměr mezi nájemníkem a podnájemníkem v erárních domech.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 16. března 1928, č. j. Rv I 695/27-1. J. K.

Citace:

I když celkový byt není podle § 31 č. 5 zákona o ochraně nájemníků účasten ochrany, nevylučuje to ochranu pro část bytu danou do podnájmu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 14, s. 451-452.