Veřejná právní ochrana dítěte zejména nemanželského a nové zákony občanské a zákony o správní reformě.

Přednesl dne 12. dubna 1928 na schůzi »Právnické Jednoty v Praze« JUDr. Bohuslav Lauschmann, zemský vrchní rada.

Pokud jde o navrhovanou změnu § (151) osnovy nového občanského zákona mám tuto změnu za nezbytnou pro utvoření legitimace k zásahu tohoto rozšířeného zákonného poručenstva všech dětí veřejné právní ochrany potřebných bez dalšího rozhodování o legitimaci tohoto orgánu příslušným poručenským soudem dítěte, jemuž zásah se prostě oznámí a jeho práva ohledně schvalování důležitějších jednání, provedených jménem zákonného poručence, a jinaká rozhodování zůstávají zachována již také podle ustanovení zmíněné osnovy občanského zákona — ač-li se neukáže v budoucnosti možnost zredukovati počet případů pro judikaturu a správní (schvalovací) činnost poručenského soudu.
Jest pochopitelno, že toto rozšířené zákonné poručenstvo děti veřejné právní ochrany potřebných může vykonati pro své svěřence značné dobrodiní tehdy, když zakročí na ochranu práv dítěte co možno nejdříve po jeho narození, a když se mu podaří překaziti záhy veškeré snahy ziskuchtivých matek a příbuzných dítěte, směřující o zneužití práv dítěte nemanželského ve svůj osobní prospěch i za cenu zločinu vydírání.
Mluvil-li jsem v předchozím odstavci již o rozšířeném zákonném poručenstvu podle návrhu změny § (151) osnovy občanského zákonníka, byl jsem ovládán snahou, aby dobrodiní právní ochrany, které za dnešního poměru dostává se pouze dětem v t. zv. péči nalezinecké, dostalo se také všem dětem nemanželským této veřejné právní ochrany potřebným. Touto snahou byl jsem veden již tehdy, kdy se v zemském výboru král Českého svého času jednalo o to, aby dětem v t. zv. placené péči příbuzenské zachovala se povinná právní ochrana právním ochranným oddělením zemského nalezince. Tehdejší moje snahy v tomto směru setkaly se s úplným výsledkem, protože byly nejen ku prospěchu dětí zmíněné povahy, nýbrž také ku prospěchu zemského ústavu, který na jich výchovu přispívá, tudíž i zemského fondu. Snaha tato prýští ze zkušenosti, že i mnohé matky, často na nátlak otců jich dětí, neb na radu právních zástupců těchto usilovaly o to, aby se vyprostily ze zákonného poručenstva právního ochranného oddělení, čemuž byla často, ba skorem vždy, na překážku toliko nemožnost matek dětí obejiti se bez podpory nalezince při výchově dětí. Myslím, že rozšířením tohoto zákonného poručenstva podle návrhu § (151) bude vytvořen nový, a to všeobecný typ veřejného poručenstva, jemuž bude pak snadno možným uplatniti intensivní právní nároky všech dětí, i když prý nemanželský jich otec usiloval vymknouti se jednání s úřadem tímto nátlakem na matku, aby převzala dítě své do bezplatné péče, protože i pak zůstane proti jeho vůli a s ní souhlasné vůli matky dítěte otcem přemlouvané, podroben zakročení zmíněného úřadu.
Není zajisté potřebí, aby toto veřejné poručenstvo vykonávalo. svůj úřad vždy přímým zastoupením dítěte, ač toto v důležitějších případech bude nezbytným, postačí, když místní poručník z povolání před podáním žaloby jménem dítěte (jakékoli) před uzavřením smíru na odbytné a vůbec před každou důležitější pro dítě záležitostí majetkoprávního rázu bude podle předpisů práva poručenského vázán souhlasem tohoto veřejného poručenstva a když bude povinen jeho příkazy bez odchylky a bez odporu se říditi.
Tímto způsobem se seskupí kolem dosavadního zákonného poručenstva všech dětí v péči nalezinecké také poručenstva ostatních dětí nemanželských k intensivní právní ochraně všech dětí veřejné péče a tudíž i veřejné právní ochrany potřebných. Kdy a jakým způsobem se tato poručenstva dětí nemanželských sdruží s dosavadním zákonným poručenstvem zemským, ustanoví jednací řád tohoto rozšířeného zákonného poručenstva, který podle navrženého ustanovení v uvozovacím zákoně k občanskému zákonu bude míti po schválení svém ministerstvy spravedlnosti a sociální péče povahu zákonného předpisu.
Při tom bude možno v jednacím řádě umístiti některé úlevy pro soudy poručenské takovýchto dětí, zejména pokud jde o udílení zmocnění k vedení paternitního sporu, o používání práva chudých na základě vysvědčení chudoby, jež obé by mohlo odpadnouti vůbec při vedení sporu a exekucí ve prospěch dětí zastoupených tímto veřejným poručenstvem, dále ohledně zastoupení dětí těchto v opravném řízení (odvolacím, dovolacím, rekursním), jakož i ohledně zastoupení jich při ústních jednáních atp.
Myšlenka sledovaná v předchozích výkladech sdružení všech dětí veřejné právní ochrany potřebných v jediném úředním orgánu uplatňovaná, jest již nyní větší neb menší měrou v cizím zákonodárství (zejména republiky rakouské a německé), které vybudovalo svoji veřejnou péči o dítě právě na této základní basi veřejného poručenstva z povolání.
Poměry veřejné péče o dítě v naší republice za nynějšího stavu ukazují docela zřetelně na to, že jest svrchovaný čas, aby chaos, který vládne u nás v organisaci této, byl odstraněn, aby veškeré instituce veřejné a soukromé péče o dítě byly sjednoceny. V té příčině dlužno poukázati k tomu, že v agendě ministerské jest znatelný dualismus, ježto mnohé věci musí upravovati za nynějšího stavu věci ministerstva dvě, t. j. vedle ministerstva sociální péče také ministerstvo spravedlnosti. Dualismus tento jest původu historického, protože nejdříve se objevila potřeba zásahu veřejného (státního) orgánu (soudu) při osiření dítěte následkem úmrtí otce 'neb jeho matky, kdežto potřeba sociální péče vznikla teprve později a vyrůstala na základě veřejné péče chudinské a společně s touto. V chudinské péči objevily se nejprve děti, potřebné této pro hmotný nedostatek jich a rodičů jejich, kdežto postupem doby objevila se potřeba veřejné péče o děti, jichž rodiče pro zdravotní stav neb mravní stav jsou nezpůsobilí k výchově dítěte vlastního, které bez přispění veřejnosti by vůbec nevyrostly v řádné občany.
V poslední době jest pak také znatelný zájem i působnost v oboru péče o mládež se strany ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, takže celkem v agendě ministerské jest patrným trialismus, nehledíme-li na působnost ministerstva národní osvěty a vyučování, omezenou na vyučovací ústavy vysokých škol (kliniky), jež celkem jest pouze v nahodilém spojení s porodnicí a ústavem zemským pro péči o dítě (v Čechách na příklad). Jsem přesvědčen, že tento stav, který nelze odstraniti úplně, musí býti zlepšen tím, že pro obor zemské správу bude zavedena jednotná organisace této péče o mládež, jejíž značnou část utvoří organisace veřejné právní ochrany dětí v rámci veřejného poručenstva. Potřebu tuto prokazuje zejména podnět ministerstva spravedlnosti oběžníkem ze dne 15. VI. resp. 27. VII. 1926 č. 17141/26 a 32928/26, týkající se úpravy řízení nesporného — resp. veřejné péče ο mládež. V tomto oběžníku zdůrazňuje ministerstvo spravedlnosti potřebu upraviti jako součást nového zákona o řízení nesporném také zákon o péči o mládež a připojilo k ilustraci úpravy poměrů podobných v cizině překlad italského zákona ze dne 7. I. 1926 č. 47. Gazetta ufficiale »o podpoře a péči. o mateřství a děti«.
Dojde-li k této úpravě souborné v rámci řízení nesporného, pak mohlo by ustanovení uvozovacího zákona k občanskému zákonu poukázati pouze na zákon o péči o matku a dítě v tom směru, že za orgány veřejné právní ochrany se považují takové orgány resp. úřady veřejné, zřízené k tomu cíli po rozumu zákona o péči o matku a dítě.
Jak shora jsem uvedl, jest nyní již nejvýše potřebí, aby pro obor zemské správy byla učiněna zařízení jednotného rázu, která by spojila v sobě veškerou péči a veřejnou právní ochranu dětí a jich matek, pokud toho jsou potřebny a jež by také soustředila v sobě veškerou péči o dítě, ať se vyvinula na podkladě péče poručenské, neb na podkladě veřejné péče chudinské resp. sociální.
Nežli přejdu k úvaze, v jakém poměru jest veřejná právní ochrana k zákonu o organisaci politické správy, musím předeslati stručné vylíčení přítomného stavu.
Za dnešního stavu zákonodárství v zemích historických máme vlastně stanovenou povinnost zákonnou k veřejné péči o dítě pouze v Čechách, a to v předpisech o péči nalezinecké, zejména v; předpisech statutárních, rozptýlených po četných místech sbírek zákonů a nařízení z dřívějších dob rakouskouherské monarchie, pak pokud jde o právní ochranu poručenstvem zákonným v dvorském dekretu z 17. VIII. 1822 č. 1888 sb. z. s., dále v zákoně domovském a chudinském a v zákoně o zřízení fondu sirotčího, který byl vydán za Rakouska jako zákon říšský ze dne 3. VI. 1901 č. 62 ř. z. původně s platností na dobu 10 let a který byl prodlužován každoročně v platnosti zvláštním říšským zákonem.
Na základě toho zákona obdržel zemský správní výbor Království Čes. větší příděl z přebytků společenských pokladen sirotčích, jsoucích ve správě (poručenských) soudů okresních a berních úřadů s výslovnou povinností použiti tohoto fondu ve prospěch péče o děti osiřelé, zpustlé a opuštěné. Tento zákon říšský byl proveden, pokud jde o Čechy, zemským zákonem ze dne 29. X. 1912 čís. 78 z. z., kterým utvořen byl t. zv. zemský sirotčí fond, z něhož byla hrazena péče o děti shora zmíněné u řádných pěstounů a v ústavech pro výchovu dětí podobných zřízených (sirotčince, útulny, ochranovny atd.).
Výsledky této péče o děti osiřelé a opuštěné nákladem zemského sirotčího fondu — kdysi tak značné a všeobecně uznávané — v přítomnosti přirozeně upadají, protože jest čím dále méně prostředků finančních na ni. Původní příděly z přebytků hromadných pokladen sirotčích se strany státu přestaly a obnosy, který zemský správní výbor dobrovolně na udržení resp. vybudování její ochotně věnoval musí býti pro nařízení restrikce zemských rozpočtů také omezovány, což Jest příčinou poklesu této péče o děti.
Pokud jde o péči nalezineckou a z ní vyplývající povinnost země české ke zřízení zákonného poručenstva, jest tato obsažena v českých předpisech staršího data z doby rakouské monarchie, resp. v citovaném již, dvorském dekretu z roku 1822, a pokud jde o předpisy o péči chudinské, jest zákonná povinnost země stanovená zákony chudinskými resp. zákonem o právu domovském jako subsidiární povinnost pomáhati v této péči okresům a obcím tehdy, když jejich prostředky finanční k tomu nevystačují.
Obrátíme-li nyní pozornost k zákonu ze dne 14. VII. 1927 č. 125 sb. z. a n. o organisaci politické správy, bude nejprve nutno zodpověděti si otázku, zda dosavadní zákonná neb i dobrovolná péče zemského správního výboru resp. okres, zastupitelstva a výboru o mládež bude moci býti obstarána nově zřízeným zemským úřadem, zemským zastupitelstvem, zemským výborem resp. zem. komisemi, popřípadě, pokud jde o okresy, příslušnými orgány politické a autonomní správy okresní, soustředěnými v okresním úřadě atd. Ze zákona samého vyplývá předem faktum, že tento zákon výslovně nezrušuje žádných zákonných předpisů, z nichž se odvozuje dosavadní péče o dítě se strany zemské samosprávy nynější, což, pokud jde o právní ochranu dítěte nemanželského, má ten význam, že jak předpisy zákona o péči nalezinecké v Čechách a o úpravě zákonného poručenstva podle cit. dvorského dekretu z r. 1822 resp. usnesení zem. sněmu král. Českého z r. 1907 zůstávají v neztenčené platnosti.
Tato péče nalezinecká i zákonné poručenstvo z ní plynoucí jsou nesporně záležitostmi uvedenými v § 30 zákona o organisaci politické správy č. 125 sb. z. a n., takže náležejí nadále do hospodářské a správní působnosti zemského zastupitelstva.
Povahu hospodářskou mají proto, že péče nalezinecká vyžaduje jednak zvláštních hmotných zařízení (ústavů pro péči o dítě, popř. také porodnice, ježto dosud souvisejí s tímto ústavem také administračné), jednak správní, protože jí se pečuje o humanitní, zdravotní, sociální a kulturní zájmy obyvatelství způsobem, který svým významem přesahuje rozsah a potřeby jednotlivých obcí a okresů a dotýkají se zájmu celé země. Jest jen otázkou, zda zřizování porodnic, ústavů pro péči o dítě (s funkcí bývalého nalezince) nemá dokonce důležitosti celostátní. Ještě více otázka tato se vynořuje ohledně veřejné právní ochrany, omezená nyní pouze na děti v nalezinecké péči, zda tato sama o sobě nemá důležitosti celostátní.
Vždyť víme, že pro Slovensko byla veřejná právní ochrana svěřena orgánu ministerstva sociální péče, pokud jde o děti opatřené ve státních ústavech pro péči o dítě. Jak se dá zcela určitě očekávati — nebude bez ohledu na politická hlediska — řešena otázka, která správní agenda má význam celostátní a která pouze zemský. Avšak řešení této alespoň pro počáteční úpravu těchto správních oborů jest zcela nerozhodující, protože doposud péči nalezineckou a s ní související veřejnou právní ochranu dětí v této péči máme pouze v Čechách, a to již odedávna.
Při nové úpravě těchto dvou institucí péče o mládež vzájemně se doplňujících, bude nutno — podle mého skromného názoru — především vymaniti se z pojmu dosavadního »nalezince«, jeho povahu bude nutno přiznati nejen dětem narozeným v zemské porodnici, jichž matky vstoupily s nimi do nalezince a tím získaly jim právo na normální péči nalezineckou, nýbrž i dětem zrozeným mimo porodnici, které z jiných důvodů potřebují této veřejné péče, popřípadě toliko veřejné právní ochrany. Toto rozšíření právní ochrany může býti zase dvojího rázu, a to buď obsáhne pouze děti nemanželské, bez ohledu na jich zrození ve veřejné neb na roveň jí postavené porodnici neb bude rozšířeno také na děti manželské, které z různých příčin mají této veřejné právní ochrany zapotřebí. Vždyť každý, kdo jen trochu si všímá péče o mládež, nemůže popříti, že mnohé děti manželské, pocházející z manželství často svévolně rozrušených (ať rozvodem neb rozlukou), potřebují jednak veřejné péče, zejména pak také veřejné právní ochrany při nejmenším v té míře, jako děti nemanželské, o které přece v poslední době se jeví zvýšená veřejná péče, jakož i zvýšená péče dobrovolných sdružení pro péči o mládež.
Mám za to, že bude nutno z důvodů úplnosti veřejné právní ochrany i tyto děti do ní pojati, pročež bude nutno, aby utvořením veřejných poručenských orgánů zemských, ať ve formě, jak byly navrženy k nové úpravě dvorského dekretu z r. 1822 č. 1888 sb. z. s. v § (151) osnovy subkomitétu pro novou úpravu občanského práva rodinného a manželského, ať již v úpravě nového zákona o veřejné péči o dítě a matku, projektovaného jako součást nové úpravy řízení nesporného — bylo na tyto děti pamatováno, jak také již navrhuje resoluce valného sjezdu Čsl. ochrany matek a dětí z r. 1925 v Hradci Králové.
V prvém i druhém případě bude lze vhodnou úpravou statutu a jednacího řádu tohoto veřejného poručenstva jako orgánu veřejné právní ochrany vуhověti této potřebě, ovšem za případné součinnosti nových okresních úřadů, jež musí přirozeně také u sebe soustřediti orgány veřejného poručenstva a orgány veřejné péče o mládež, a to jednak stálým referentem těchto záležitostí, jednak okresními komisemi ve smyslu § 71 zákona o organisaci politické správy. Potřeba tohoto stálého referenta pro péči o mládež u okresních úřadů jest všeobecně uznávána, jak svědčí také všeobecný souhlas všech dobrovolných sdružení pro péči o mládež, projevený dne 9. března b. r. na schůzi svolané ministerstvem sociální péče v Praze.
Také pro obor výkonu veřejného poručenstva a tudíž i veřejné právní ochrany dětí, jest nezbytným, aby tento stálý referent pro péči o mládež při okresních úřadech byl odborně způsobilým k vedení poručenských záležitostí dětí jím zastupovaných ex lege za dozoru a vedení veřejného poručenstva zemského, které bude součástí zemského úřadu a budę působiti za součinnosti zemského zastupitelstva resp. zemského výboru a příslušné zemské komise.
Jak dalece bude nutnou těchto referentů předpokládati předběžné právnické vzdělání, neb alespoň předchozí odbornou poručenskou resp. sociální praksi, bude záviseti na poměru zemského referenta veřejné péče o mládež resp. veřejné právní ochrany k okresním referentům této veřejné péče resp. ochrany.
To jsou vsak věci, jež dnes nelze přesně organisačně narýsovati, protože vývoj všech těchto institucí musí se díti od přítomného stavu se snahou soustřediti v referátu zemském veškerou péči o mládež a tudíž i její veřejnou právní ochranu na podkladě veřejného poručenstva — pokud nebude lze z části a v některých snad dosti častých případech svěřiti ji okresním referentům péče o mládež.
Podle přítomného stavu věci dá zemský správní výbor k disposici veřejné právní ochrany pouze právní ochranné oddělení při zemském ústavu pro péči o dítě, které lze samozřejmě přeorganisovati ve smyslu snah shora vylíčených pro rozšíření této jediné veřejné právní ochrany zemské samosprávy, pouze na podkladě dosavadních předpisů občanského zákona v §§ 207. a 208. ve znění prvé novely z roku 1914 a § 53. této první novely resp. na podkladě ministerského nařízení ze dne 24. VI. 1916 č. 195 ř. z. Po této reorganisaci stane se dosavadní veřejná právní ochrana zemská základem a východiskem nové úpravy, zemského referátu a úřadu pro péči o mládež, jehož složkou, a to nemalou, jest již nyní.
Tento nový zemský referát pro péči o mládež musí — podle skromného názoru podepsaného — sestávati asi z těchto referátů:
1. z referátu veřejného poručenstva resp. právní ochrany dětí prováděné zemskými neb okresními úřady incl. činnosti dozorčí a poradní;
2. z referátů zemských a okresních ústavů pro péči o mládež;
3. z referátu pro péči o mládež prováděnou přímo zemí neb okresy. Tento referát může býti, podle názoru mého, přičleněn k referátu pod číslem 1. uvedenému;
4. péči o mládež prováděnou dobrovolnými sdruženími pro péči o mládež za podpory a kontroly zemí a okresů. Při tom mohou také státní příspěvky na tuto péči býti prostřednictvím tohoto zemského referátu, který jest součástí zemského úřadu, tedy státního úřadu, býti rozdělovány a kontrolovány za součinnosti delegátů těchto dobrovolných organisaci, sdružených v zemských resp. okresních komisích podle § 29 zák. resp. 71 čís. 125 z r. 1922.
Jest obtížno nakresliti podrobně obraz této — podle mého úsudku — nejdůležitější veřejné péče, jak se vyvine na podkladě zákona o organisaci politické správy čís. 125 sb. z. a n., avšak možno úvahy zde přednesené shrnout i v tyto stručné závěry.
1. Jest potřebí, aby poručenská péče o děti veřejné péče potřebných, kterou dosud byly pověřeny okresní soudy, byla sloučena s veřejnou péčí, prováděnou orgány veřejné správy v jeden organický celek v rámci zákona o organisaci politické správy čís. 125 z roku 1927, aby při tom byla soudům ponechána pouze judikatura ohledně sporných záležitostí ať výchovy dětí těchto neb jich právních nároků se týkajících;
2. aby zajištěna byla finanční base této veřejné péče o mládež se zřetelem na příspěvky příbuzných těchto dětí (otců a matek atd.) podle zákona k jich výživě povinných, a to nezávisle od skutečného placení výživných příspěvků jejich;
3. aby v souhlase s těmito hledisky byla předsevzata úprava předpisů zákona občanského ohledně práva rodinného resp. poručenského, pak předpisů soudních řadů, pokud jde o legitimaci orgánů veřejné právní ochrany resp. veřejné péče o dítě k úkonům v řízení sporném, exekučním a nesporném.
Podaří-li se šťastně rozřešiti tyto všechny otázky, jež podmiňují řádnou veřejnou právní ochranu dítěte a veřejnou péči o dítě vůbec, pak mám za to, že sjednán byl nejlepší prostředek ozdravění všech poměrů veřejného i soukromého života národního, jehož reformace a náprava musí začíti ochranou dítěte a vlastně již ochranou matky, bez níž nelze si řádnou ochranu dítěte vůbec mysliti.

Citace:

Veřejná právní ochrana dítěte zejména nemanželského a nové zákony občanské a zákony o správní reformě.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 14, s. 409-420, 441-451.