K výkladu čl. 18. a 24 mezinár. želez. úmluvy.

Ve sporu firmy A. v P. proti želez, eráru peto 39500 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody způsobené žalobkyni překročením přepravní lhůty o 202 hodiny byl obchodním soudem v P. dne 12. 7. 1926 č. j. Ck V. 130/25-14 vynesen rozsudek, jímž žaloba byla zamítnuta a žalobkyně odsouzena k útratám. Podle důvodů rozsudku vzal soud prokázaným podle listin, že odesílatelka zboží franc. firma B. podala dne 12. 11. 1922 vagónovou zásilku 200 pytlů ořechů zn. »Marbott« ve stanici »Les Quatres Routes« ve Francii na adresu firmy A. do stanice určení Plzeň přes Nauenburg a Brod n. L„ že odesilatel v nákl. listě nevyplnil rubriku příslušnou ve smyslu čl. 6 h) a 10 mezin. ž. ú. v příčině doprovodních papírů zásilky, zejména dovozního povolení.
Dále zjistil soud, že zásilka došla do pohraniční stanice něm. Nauenburg dne 22. 11. 1922, a odtud bylo v dopravě pokračováno teprve 15. 12. 1922 a zásilka došla do místa určení — Plzně až 27. 12I. 1922. Zdržení zásilky po dobu 23 dnů nastalo proto, že úředník německé pohran. stanice odepřel její přijetí k další přepravě, ježto nákladní list neobsahoval poznámky, že čsl. dovozní povolení nalézá se u něm.-českosl. pohraniční stanice, ani nebylo k nákl. listu připojeno (něm. tarif. předpis čís. 62/1921 odst. 8); tento úředník vrátil nákl. list francouzské stanici v Nauenburgu a o věc se dále nestaral.
Firma A. soukromým pátráním zvěděla dne 14. 12I. 1922 o osudu zásilky, načež oznámila pohran. stanici německé, že má v rukách čsl. dovozní povolení, toto také zaslala spedit. firmě Sch. v Brodu n. L., načež byl nákl. list úředníkem v Nauenburgu doplněn tím, že dovozní povolení bylo adresátem zasláno do Brodu n. L., a zásilka dále vypravena. Zboží došlo až po Vánocích a následkem toho bylo jako sezónní zboží prodáno pod cenou a škoda utrpěná obnáší 39500 Kč.
Přepravní lhůta pro tuto zásilku činila 864 hodin, byla ve skutečnosti překročena o 202 hodiny, tedy 8 dnů 10 hodin.
Soud neshledal na straně dráhy zavinění a tudíž povinnosti k náhradě požadované škody ani podle čl. 40 ani podle čl. 44 mez. ž. ú., nýbrž má za to, že škodu zavinil jedině odesílatel, ježto nevyhověl předpisu v čl. 6 h) mez. ž. ú. tím, že neuvedl v příslušné rukrice nákl. listu doprovodní papíry a následkem toho ručí podle čl. 7. mez. ž. ú. za následky z toho vzešlé. Po názoru soudce dráha nebyla povinna k vyrozumění strany odesílací o překážce v přepravě nastalé, neboť překážka nebyla způsobena ani vyšší mocí ani náhodou a nešlo o přerušení v provozu. (Čl. 18. m. ž. ú.)
Rozsudek prvé stolice byl odvolací (instancí potvrzen z těchže důvodů.
Nejvyšší soud k dovolání zrušil rozsudky 1. а 2. instance a vrátil věc prvé stolici k dalšímu jednání a rozhodnutí. V důvodech praví, že nižší soudy mylně vykládaly předpis čl. 18 mez. ž. ú. Z článku tohoto nelze dovozovati argumentem a contr., že mimo případ vyšší moci nebo náhody není dráha povinna oznámiti přepravní překážku odesílateli a vyžádati od něho dodatečný příkaz.
To by znamenalo, že dráha by mohla osud zásilky ponechati budoucí náhodě a příčilo by se příkře povinnosti řádného obchodníka, jak mimo jiné plyne z ustanovení čl. 39. m. ž. ú., že dráha ručí za překročení dodacích lhůt, neprokáže-li, že prodlení nezavinila nebo nemohla je odvrátiti.
Příčinu toho, že čl. 18. m. ž. ú. obmezuje svá ustanovení na případy vyšší moci a náhody, sluší hledati v ustanoveních druhého odstavce tohoto předpisu, v němž se stanoví, co dráha v takovém případě může od odesílatele požadovati. Na případy přepravních překážek, jež mají jinou příčinu, se čl. 18 nevztahuje; poněvadž však mezinárodní úmluva nemá ani na jiných místech o nich žádných předpisů, nutno je řešiti podle všeob. právních pravidel se zřetelem na obdobné případy úmluvou upravené, tedy opět na čl. 18, mimo to též čl. 24 obsahující předpisy o tom, co se má státi, nemůže-li zásilka býti vydána adresátovi.
Při tom nutno uvážiti, že za přepravy smí jenom odesílatel, nikoli adresát, udělovati dráze příkazy o zásilce (čl. 15. cit. ú.) prostřednictvím odesílací stanice, a že čl. 24 ustanovuje důsledně, že o překážce v dodání musí odesílatel býti vyrozuměn prostřednictvím této stanice.
Když tedy v tomto případě německá stanice odepřela převzetí zásilky, bylo jedině účelným a smluvním přepravnímu právu vyhovujícím opatření, aby pohraniční franc. stanice ihned se obrátila na odesílající stanici za účelem uvědomění odesílatele a ponechala jemu další rozhodnutí. Tímto způsobem mohl býti nedostatek dovoz. povolení v několika málo dnech odstraněn.
Případné zanedbání této povinnosti by bylo právě tak v příčinné souvislosti s překročením dodací lhůty a škodou žalobkyně, jako nedostatečné vyplnění nákladního listu, a nemohla by dráha býti sproštěna spoluzodpovědnosti podle § 1304 obč. z.
Ježto pak v tom směru řízení zůstalo neúplným, zejména pokud jde o to, co bylo nařízeno, aby přepravní překážka byla odstraněna a dodací lhůta byla zachována, dále, že nebyly provedeny důkazy nabídnuté o neuvědomení odesílatele — musil býti rozsudek zrušen a nařízeno doplnění (§ 510 c. ř. s.).
Rozh. nejvyš. soudu z 20. 9. 1927 Rv. I. 1896/26.
Dr. Malát.

Citace:

K výkladu čl. 18 a 24 mezinár. želez. úmluvy. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 6, s. 195-197.