Provozuje-li autodrožkář svoji živnost jediným autem, jest toto podle § 251, čís. 6 ex. ř. vyňato z exekuce

.
Důvody: V rozhodnutích nejvyššího soudu byla odporujícím si způsobem řešena otázka, zda jediný automobil velkoměstského drožkáře jest přes značnou svoji cenu, 60000 Kč až 70000 Kč, vyloučen podle § 251, čís. 6 ex. ř. z exekuce. V zájmu jednotnosti nálezů nejvyššího soudu předložil jeho první president věc zesílenému sboru soudců, ten pak usnesl se na právní větě v čele uvedené.
Původní, z § 2 čís. 5 exekuční novely z 10. června 1887 č. 74 ř. zák. převzatý doslov § 251 čís. 6 ex. ř. zněl: »Z exekuce jsou vyňaty u řemeslníků, ručních a továrních dělníků, jakož i u porodních babiček předměty potřebné k osobnímu vykonávání jejich zaměstnání.« Již za platnosti tohoto ustanovení bylo všeobecně uznáváno, že platí také pro malé dopravní živnosti, že kůň a povoz, nevyhnutelně potřebné k jejich provozu, jsou nezabavitelny, rozhodnutím ze dne 22. února 1893 G. U. č. 14605 bylo pak vysloveno, že fiakristovi nemohou býti zabaveny krytý vůz (Landauer) a pár koní. Mohly-li o správnosti tohoto rozhodnutí býti vyslovovány pochybnosti s hlediska tehdy platného exekučního práva, nemůže býti o ní pochyby za platnosti nynějšího, článkem 8 č. 27 cís. nař. z 1. června 1914 č. 118 ř. zák. upraveného doslovu § 251 čís. 6 ex. ř. Exekuční ochrana byla jím výslovně rozšířena na drobné živnostníky, při čemž bylo v motivech, uveřejněných výnosem ministerstva spravedlnosti z 2. června 1914 čís. 47 Věstn., vysvětleno, že účelem dodatku »a jiných osob, které si ručními výkony opatřují výdělek (die aus Handleistungen ihren Erwerb ziehen)« jest, »aby byly odstraněny pochybnosti o tom, že i ony osoby mají nárok na osvobození z exekuce, jichž povolání nezáleží právě v ručních pracích v užším slova smyslu, nýbrž v ručních výkonech jiného druhu, na př. malí povozníci, malí zasílatelé, veslaři, artisti a j.«. Dále byl novým doslovem podstatně rozšířen okruh předmětů vyňatých z exekuce. Kdežto dříve nemohly býti zabaveny předměty »potřebné k osobnímu vykonávání zaměstnání«, jsou nyní prohlášeny za nezabavitelné všechny věci potřebné k osobnímu »dalšímu výkonu (Fortsetzung) výdělečné činnosti«. Podle motivů měla novým doslovem býti ochrana exekuční rozšířena s předmětů nezbytně nutných na předměty, jichž je potřebí ku vyplácejícímu se, osobním poměrům živnostníka odpovídajícímu provozu živnosti. Živnostníku nemá býti exekucí odňata možnost, aby dále provozoval svou živnost v dosavadním rozsahu a tak, jak jest dnes i malé živnosti třeba, aby zůstala schopnou soutěže. Ze zásad tu vytknutých plyne zcela určitě, že osobami, požívajícími exekučního privilegia § 251, čís. 6. ex. ř., jsou také malí povozníci a jmenovitě i drožkáři, dále že pár koní a vůz, kterými velkoměstský fiakrista provozuje osobně svoji živnost, jsou nezabavitelny i tehdy, když jsou nadprůměrné jakosti a ceny a když s hlediska venkovského by mohly býti pokládány za věci luxusní a zbytečně nákladné. Když tomu tak, nemůže býti stejná ochrana odepřena ani drobnému povozníku, který pod tlakem technického a hospodářského vývoje zaměnil dříve užívané koně a povoz za automobil. Hospodářská, sociální a právní povaha jeho živnosti zůstala stejnou, změnila se jenom technika jejího provozování. Drožkář, provozující dopravu ve městě osobním autem, není jiným drobným živnostníkem než dřívější fiakrista, jenž ji provozoval párem koní a kočárem. Sociální potřeba právní ochrany od exekuce, ohrožující jeho výživu a výdělečnou samostatnost, nedoznala změny. Neobstojí námitka, že osobní automobil jest obyčejně předmětem příliš veliké ceny, než aby jeho provoz mohl býti předmětem drobné živnosti. Netřeba uvažovati, zda provozovací kapitál autodrožkáře jest podstatně větší než byl dřívějšího fiakristy, jenž musil pečovati nejen o vůz, nýbrž i o umístnění a výživu koní. Zákon neustanovuje, do výše jaké ceny jsou nástroje, stroje a jiné potřeby malých živností vyňaty z exekuce, lze to posouditi jenom z povahy jednotlivých živností, jež jsou ovšem v té příčině velice různé. Podstatným znakem každé živnosti jest organisace kapitálu a práce za účelem výdělečným, podstatným znakem drobné živnosti jest, že osobní a to technická činnost podnikatelova při tom převládá. Že právě autodrožkářství nevybočuje bez ohledu na cenu automobilu z rozsahu drobné živnosti, jest zřejmo, neboť takový autodrožkář obstarává si pravidelně všechny práce bez pomoci jiných lidí, a účast kapitálu na jeho živnosti jest obmezena na opatření si automobilu s příslušenstvím. Doprava osob automobilem může býti předmětem také kapitalistického podnikání, osobní činnost drožkářova jest pak nahražena placenou činností šoférů. Kdežto účelem takového podnikání jest podnikatelský zisk a výhodné využitkování kapitálu, jest u autodrožkáře převládající částí celkového výnosu živnosti ona, jež připadá na jeho šoférskou činnost. Aby mohl autodrožkář čeliti soutěži kapi- talistických podniků, nemůže v pravidelných případech používati chatrnějšího a proto levnějšího vozidla než ony. Má-li, jak dolíčeno, ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř. ten smysl a účel, že drobnému živnostníku nemá býti odňata možnost, provozovati dále svou živnost v dosavadním rozsahu, a schopnost soutěže, nemůže býti, třeba vyšší, cena jediného automobilu, používaného v drožkářské živnosti, překážkou jeho nezabavitelnosti.
Plenární rozhodnutí ze dne 14. prosince 1927, Pres. 1546/26.
Dr. В.

Citace:

Provozuje-li autodrožkář svoji živnost jediným autem. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 1, s. 35-37.