Průběh a výsledky 3. mezinárodní konference práce v Ženevě.

(Předneseno v Sociálním ústavě dne 13. ledna 1922.)
Po Washingtoně a Janově konala se 3. mezinárodní konference práce v Ženevě ve dnech 25. října až 20. listopadu 1921. K vytvoření si obrazu o mezinárodních konferencích práce jest především nutno, abychom aspoň v hlavních rysech vylíčili prostředí, ve kterém se pohybuje a vyžívá mezinárodní konference práce.
Mezinárodní konferenci práce je nutno nazvati mezinárodním sociálně politickým parlamentem, který se podle mírové smlouvy schází k zasedání každého roku a je obesílán všemi členy Společnosti národů, a to z každé země dvěma delegáty vládními, jedním zástupcem zaměstnavatelů a jedním zástupcem zaměstnanců. Usnesení tohoto parlamentu nejsou konečná a závazná pro jednotlivé státy, které jsou členy mezinárodní organisace práce, nýbrž tento mezinárodní parlament usnáší se pouze na návrzích mezinárodních smluv a doporučení z oboru dělnického práva. Návrhy pak těchto smluv a rekomandací jsou jednotlivým státům sekretariátem Svazu národů doručeny a vlády jednotlivých států mají do jednoho roku zaujmouti k těmto návrhům smluv zásadní stanovisko a rozhodnouti se, zdali jim ve svém národním zákonodárství vyhoví čili nic. Tedy tento parlament je nedokonalý, ježto usnáší se pouze na návrzích, které pro státy zastoupené nejsou závazné. V Ženevě účastnilo se tohoto parlamentního zasedání 36 zemí, mimo členy Svazu národů též Německo; pravidelně bylo přítomno asi 120 delegátů, s technickými poradci pak kolem 600 osob.
Tento parlament se skládá ze tří kurií, a to z vládní, tvořící polovinu shromáždění, zaměstnavatelské a dělnické. Tyto skupiny se scházejí k zvláštním poradám, zaujímají ve svých skupinách stanovisko k jednotlivým otázkám a volí ze svého středu členy do jednotlivých komisí. V komisích na rozdíl od plena je složení paritní, to znamená, že komise se skládají vždy pouze z 1/3 zástupců vládních, 1/3 zástupců zaměstnavatelských a z 1/3 zaměstnaneckých. Skupina dělnická a skupina zaměstnavatelská pravidelně postupují jednotně v komisích i v plenu, kdežto členové skupiny vládní postupují různě, podle instrukcí, z domova jim daných.
Několik slov k charakteristice jednotlivých skupin. Nejprve o skupině nejpočetnější a svým postavením nejvýznačnější, o skupině vládní. Země vzdálenější, mimoevropské, vysílají na konference
1 práce z velké části své diplomatické zástupce, kdežto státy evropské své sociálně politické representanty a odborníky. Ze skupiny vládní uvedl bych některé význačnější osoby, jako je nynější předseda správního výboru Mezinárodního úřadu práce a první vládní delegát francouzský, Fontain, který je jedním ze spoluzakladatelů celé mezinárodní organisace práce, dále, belgický profesor mezinárodního práva dělnického, Mahaim, který byl během zasedání konference povolán za ministra práce do úřednického kabinetu belgického, vůdce italské delegace, organisátor celé italské emigrační a imigrační státní akce, prof. de Michelis, nekorunovaný král Holandska, vůdce tamějších křesťanských socialistů Nolens atd.
Konference ukázala nám právě ve vládní skupině, že vytváří se nový typ odborné diplomacie, diplomacie sociálně politické, tím, že někteří sociálně političtí odborníci jednotlivých zemí trvale jsou exponováni za hranicemi za účelem odborných informací, navazování styků a získávání sympatií pro svůj stát při různých sociálně politických mezinárodních příležitostech. Tak šéfem polské delegace, státu, který svým zahraničním zastoupením chystá si půdu k tomu, aby hrál jakožto 30milionový národ roli mezi velmocemi, byl dřívější úředník ministerstva sociální péče ve Varšavě, pan Sokal, který nyní trvale dlí v Ženevě nebo za hranicemi a svými odbornými a dokonalými jazykovými znalostmi skvěle representuje a upevňuje na tomto důležitém poli moderních mezinárodních styků a svazků svůj stát, svůj národ. Samozřejmě, že ve velkých státech, jako v Anglii, je v odborném ministerstvu vytvořeno zvláštní oddělení a určití úředníci v zájmu kontinuity styků a zkušeností jsou téměř trvale za hranicemi exponováni (tak na př. sekretář celé anglické delegace, pan Allen, který po skončení sjezdu též navštívil Prahu). Z uvedeného již vyplývá, že ve vládní skupině nerozhodují pouze momenty odborné, momenty vnitřních hospodářských potřeb a směrnice sociální politiky jednotlivých států, nýbrž i momenty čistě světopolitické, ohledy a vztahy, vyplývající ze zahraničního postavení a zahraniční politiky jednotlivých států. Tak byla nucena naše vládní delegace často kombinovati momenty sociálně politické a ohledy diplomaticko-zahraniční v jednotlivých otázkách a v jednotlivých fásích jednání, a podle toho svůj postup vhodně upraviti.
Vládní skupina, jak již uvedeno, nepostupuje jednotně jako skupina dělnická, která se snaží, aby návrhy usnesené konferencí byly co nejdalekosáhlejší a pro dělnictvo nejpříznivější a skupina zaměstnavatelská, která se snaží návrhy buď zeslabiti anebo podle situace odsunouti. Na konferenci jsou přítomni zástupci států sociálně politicky pokročilých i zaostalých a podle toho dopadá jejich hlasování. Přes to však, zejména při volbách do komisí jeví se ve vládní kurii určité vyhraněné skupiny. Především padá na váhu skupina anglická čili Velká Britanie — evropská Anglie se všemi svými dominiemi. O anglických vládních zástupcích jest nutno prohlásit, že oni fakticky vedou sjezd. Na sjezdu není přítomna Amerika (není členem Svazu národů), Anglie representuje mezi přítomnými stát nejprůmyslovější, je tudíž směrodatné pro ostatní státy, zda Anglie budoucí návrh konvence ratifikuje čili nic.
2 Proto hlas anglických vládních delegátů a jejich projevy vždy padají na váhu. Při hlasování pak hlasují s ní pravidelně a zejména jedná-li se o volby do komisí, vždy jednotně veškeré děti Velké Britanie, všichni zástupci anglických kolonií a států, s Anglií spřízněných.
V důsledku toho však hlediska anglických vládních zástupců přečasto nejsou hledisky evropskými, nýbrž v pravém slova smyslu hledisky světohospodářskými, světopolitickými. My, českoslovenští delegáti, teprve průběhem konference navykli jsme si tomuto hledisku rozumět a neměřit otázky projednávané na mezinárodní konferenci práce pouze s hlediska našeho domácího sociálně politického zákonodárství, nýbrž s hlediska průměru a mezinárodního sociálně politického minima, které u nás snad již je dávno překonáno, ale v mnohých státech bude znamenat radikální maximum. Uvažme na př., že Jižní Afrika, která na konferenci hraje dosti značnou roli, zodpověděla otázku, zdali je ochotna zavésti ochranu žen a dětí v zemědělství, následovně: »Vláda Jižní Afriky prohlašuje, že v její zemi není k zemědělským pracem používáno žen a dětí bílé rasy a že v důsledku toho otázka ochrany žen a dětí v zemědělství nepřichází pro ni v potaz.« Abych uvedl jiný případ. Byl jsem přítomen hostině, pořádané vládní delegací kanadskou, kde jejich ministr práce prohlásil otevřeně, že provedení většiny usnesení ženevské konference v jeho zemi je nemožné atd. — Tyto zkušenosti nás poučily posuzovat dosah a význam usnesení mezinárodních konferencí s hlediska pokud možno co nejširšího, světového a světoobčanského.
Vedle této skupiny anglické v kurii vládní vytvořila se počtem nejčetnější skupina států Jižní Ameriky. Rovněž státy severské, Dánsko, Švédsko, Norsko, Litva, Finsko tvořily vlastní blok při volbách, i když při věcném hlasování rozličně postupovaly. Vládní zástupci českoslovenští utvořili užší svazek se zástupci polskými, jihoslovanskými, bulharskými, řeckými a estonskými a tato skupina opětně se vzájemně podporovala s uvedenou skupinou skandinavskou.
Ještě se zmíním o postavení německých vládních zástupců na konferenci. Byli vždy podporováni zástupci rakouskými, švýcarskými, holandskými, skandinavskými, a i ostatní státy dbaly o to, aby byli zvoleni do komisí jakožto zástupci státu jednoho z nejprůmyslovějších. Bylo jim však často vyčítáno, že svými návrhy konferenci radikalisují a pak sami konvence neratifikují.
Nyní několik slov o skupině dělnické. Zastoupení dělníků charakterisuje, že na konferenci jakožto delegáti anebo jakožto techničtí poradcové byli přítomni téměř veškeří členové představenstva odborové Internacionály amsterodamské a že toto představenstvo konalo předporady před zahájením konference, aby se usneslo na základních stanoviskách a postupu na oficielní konferenci. Byl tu přítomen za Francii Jouhaux, za Belgii místopředseda amsterodamské Internacionály Mertens, za Italii Baldesi, sekretáři amsterodamské Internacionály Oudegeest a Fimmen pohybovaly se pak za kulisami konference.
Rovněž v kurii zaměstnavatelské byli přední representanti průmyslu a na této konferenci i velkostatkáři jednotlivých států,
3 Internacionála podnikatelů vzhledem k tomu, že průmysl i zemědělští producenti jednotlivých států mezi sebou konkurují, je v té šíři jako dělnická Internacionála neudržitelná, ale přes to byla vytvořena kolem mezinárodní organisace práce obranná sociálně politická Internacionála zaměstnavatelů a členové jejího předsednictva jsou zároveň členy správního výboru Mezinárodního úřadu práce. Toto presidium se vždy schází těsně před zasedáním konference nebo správního výboru Mezinárodního úřadu práce.
Skupina dělnictva i zaměstnavatelů konala na konferenci téměř denně zvláštní své porady, jež měly obdobný ráz porad klubů v zákonodárných sborech.
Nyní něco o jednacím řádu mezinárodní konference práce. Materiál, denní pořad a návrhy pro konferenci připraví správní výbor Mezinárodního úřadu práce, který se skládá z 12 zástupců vládních, z 6 zástupců zaměstnavatelů a 6 zástupců dělníků. Dosavadní konference byly zatíženy příliš bohatým denním pořádkem, avšak sjíždí-li se tak veliký aparát z různých dalekých zemí, je nutno této příležitosti k vyřízení řady bodů použíti. Bylo si stěžováno, že konference se konají každý rok, takže pak bohatou úrodu konvencí a rekomandací není s to zpracovat ani Mezinárodní úřad práce, ani jednotlivé státy. Ovšem změnu bude možno docíliti teprve revisí mírové smlouvy, která nařizuje konání sjezdu každého roku. Příští však konference v r. 1923 bude z uvedených důvodů pouze formální, nebudou se tu projednávati nové konvence, nýbrž provede se revise důsledků na předcházejících třech konferencích odhlasovaných konvencí a rekomandací a případně některé z nich budou novelisovány podle nabytých zkušeností.
Plenu je tedy předložen denní pořádek a návrhy Mezinárodního úřadu práce, schválené správním výborem; plenum provede prvé čtení tím, že přikáže tyto jednotlivým komisím, nevyskytne-li se protest. Komise pak zpracují návrhy, často změní podstatně, ba zavrhnou návrh Mezinárodního úřadu práce a vypracují vlastní a konečně svůj elaborát předloží plenu, které provede druhé čtení. V plenu se provede obsáhlá debata a je-li schválen nebo beze změn přijat návrh komise v tomto druhém čtení absolutní většinou, přikáže se návrh konvence nebo rekomandace komisi redakční, která dá návrhu všechny formy, jež diplomatický zvyk od návrhu mezinárodní smlouvy nebo rekomandace vyžaduje. Konečný návrh, má-li jej sekretariát Společností národů předložiti jednotlivým státům, musí býti přijat dvoutřetinovou většinou.
Konference počala dosti trudně. Fontaine, zástupce francouzské vlády, vznesl na základě čl. 402. mírové smlouvy protest proti projednávání zemědělských otázek a měly-li býti podrženy na denním pořádku, bylo nutno zahájiti generální debatu a musil býti návrh na jich projednávání přijat dvoutřetinovou většinou přítomných delegátů. Stanovisko francouzské znělo, že je neoportunní řešiti sociálně politické otázky týkající se dělnictva zemědělského mezinárodně, ježto otázky tyto nejsou ještě zralé pro mezinárodní řešení a zemědělská produkce v důsledku různých přírodních podmínek v jednotlivých státech se dá těžko jednotně reglementovat. Avšak v předcházející debatě ve francouzském senátě byla vznesena též otázka kompetence a bylo tvrzeno, že mezinárodní organisace práce a Mezinárodní úřad práce jsou jedině kompetentní
4 k řešení sociálně politických otázek, týkajících se dělnictva průmyslového a zaměstnanců závodů obchodních a dopravních, nejsou však kompetentní k řešení otázek sociálně politických, týkajících se zemědělského dělnictva.
Rozvinula se veliká debata, ve které zejména Jouhaux řečí temperamentní a pomocí dokumentů prokázal na příklad citáty z mírové smlouvy, dopisem Clemenceauovým, protokoly z mírové konference atd., že úkolem mezinárodní konference práce je řešit sociálně politické otázky v celé jich šíři a chránit veškeré zaměstnance, tudíž i zemědělské. Francie zůstala se svým stanoviskem v celku osamocena. Důsledně s ní pouze šli zástupci vlády švýcarské a pouze část delegátů zaměstnavatelů. Do debaty zasáhl též Daniel Hall, zástupce anglického ministerstva zemědělství, který výslovně prohlásil, že angličtí vládní delegáti nemohou se vrátiti domů a sděliti svému zemědělskému dělnictvu, že konference odmítla projednávat otázky jich se týkající, zejména když na denním pořádku jsou otázky ochrany žen a dětí v zemědělství pracujících. Stejně energicky vyslovil se jménem italské delegace de Michelis a zástupci Německa. Extremně konservativního stanoviska vlády francouzské využili přirozeně všichni zástupci vedoucích velmocí, bojující s Francií na konferenci o prestyž proti této. Po celodenní ohnivé debatě na návrh Mahaimův konstatovala konference 64 hlasy proti 20 hlasům, že mezinárodní organisace práce je kompetentní k projednávání zemědělských otázek. Tím tato zásadní otázka byla rozřešena i do budoucna a Mezinárodní úřad práce jistě v důsledku usnesení konference zřídí zvláštní svoji zemědělskou sekci.
Naše delegace hlasovala v tomto případě i v ostatních případech hlasování o zemědělských otázkách vždy jednotně 4 hlasy pro projednávání zemědělských otázek, ježto my u nás zákonodárně máme řadu problémů sociálně politických jednotně řešených v průmyslu i zemědělství, takže je naším zájmem, aby státy s námi konkurující rovněž řešily otázky pracovní doby a ochrany dělnictva v zemědělství.
Tím konflikt nebyl vyřešen, nýbrž Francie vznesla návrh neoportunity proti projednávání jednotlivých zemědělských otázek. Nejspornější byla otázka mezinárodní úpravy pracovní doby v zemědělství. Představy přílišné vzbudil přípravný dotazník Mezinárodního úřadu, předcházející konferenci, zdali by státy souhlasily s aplikací washingtonského usnesení, platícího pro průmysl o 8hodinné době pracovní a 48hodinném pracovním týdnu též na zemědělství. Tím zčeřeny byly vlny v kruzích zemědělských ve Francii, ve Švýcarsku a jinde. Návrh na mezinárodní úpravu pracovní doby, předložený Mezinárodním úřadem práce konferenci, byl však úplně krátký. Nebyl to návrh mezinárodní smlouvy, nýbrž pouhé rekomandace, která by půdu pro další mezinárodní projednávání této otázky ve veřejnosti a v jednotlivých státech upravila. Tato rekomandace vyzývala vlády, aby působily ve svých zemích na odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké, by tyto v kolektivních smlouvách určily celkový roční maximální počet pracovních hodin a průměrnou pracovní dobu v jednotlivých sezonních obdobích v zemědělství. Debata o tomto bodu trvala celý den a byla skončena návrhem pisatele, zdůvodňujícím nezbytnost uzavření debaty
5 a rozhodnutí hlasováním. Z československé delegace do této debaty zasáhl posl. Tayerle, který delší řečí zdůvodňoval hlediska československého dělnictva na úpravu pracovní doby v zemědělství. Při konečném hlasování podle jmen hlasovalo pro podržení otázky mezinárodní úpravy pracovní doby v zemědělství na denním pořádku ze 102 přítomných 63 hlasů pro a 39 proti, 17 pak delegátů se zdrželo hlasování. Tím projednávání této otázky na 3. konferenci padlo, ježto ke kvalifikované dvoutřetinové většině, potřebné pro podržení, scházelo 5 hlasů. Pro podržení hlasovali všichni 4 delegáti z Československa, Dánska, Finska, Italie, Německa, Norska; z Anglie, Švédska a Polska hlasovali pro projednávání otázky pouze delegáti vládní a dělničtí. Proti hlasovali pak z vládních zástupců zástupci belgičtí, řečtí, bulharští, francouzští, švýcarští, japonští a indičtí.
Další bod denního pořádku, totiž prostředky proti nezaměstnanosti v zemědělství, otázky ochrany žen a dětí, byl podržen na denním pořádku, ježto 90 hlasů se vyslovilo proti návrhu francouzskému a pouze 17 hlasů pro francouzské stanovisko. Konečně projednávání otázky technického vyučování, ubytování a noclehování zemědělského dělnictva, dále právo koaliční zemědělského dělnictva, rozšíření sociálního pojištění na zemědělské dělnictvo, bylo přijato 93 hlasy proti 13.
Tedy jak je vidět, stanovisko francouzské bylo během hlasování čím dále tím méně podporováno i samotnými zástupci zaměstnavatelů a tyto rušné dny, rozhodující o denním pořádku konference, byly ukončeny návrhem vládní delegace anglické a italské, aby otázka mezinárodního projednávání pracovní doby v zemědělství byla dána na denní pořádek jedné z příštích konferencí. V debatě jsem obšírně zdůvodnil vládní hledisko československé a zájem náš jakožto státu, který sociální politikou rozumí především zákonodárné řešení pracovních podmínek zaměstnanců všech kategorií, stejně dělnictva průmyslového, jako zemědělského, aby otázka pracovní doby v zemědělství byla mezinárodně řešena. Návrh tento byl též přijat 73 hlasy proti 18.
Nato bylo zvoleno 7 specielních komisí, a to 3 komise pro otázky zemědělské, jedna komise pro otázky námořní, jedna komise pro otázky nedělního klidu v průmyslu a obchodě, další 2 komise pro otázky zákazu používání běloby v natěračství a desinfekce vlny proti sněti slezinné. Do těchto odborných komisí ve skupině zaměstnavatelů byl zvolen za československou delegací dr. Lobkovic do 2 zemědělských komisí, z nichž v jedné určen též jakožto referent pro plenum. Ve skupině dělnické byl zvolen poslanec Tayerle do komise pro nedělní klid a do jedné komise zemědělské. Ve vládní skupině nejčetnější a nejobléhanější, ježto veškeří delegáti považovali za otázku prestyže svého státu dostati se do komise, byl zástupce Československa zvolen do komise o nedělním klidu 39 hlasy z 48 hlasujících (dr. Štern) a do komise o ochraně žen a dětí v zemědělství 29 hlasy (dr. Vrábek). K srovnání uvádím, že ze sousedních států ve vládní skupině ani do jedné komise nebyla zvolena Jugoslavie, Rakousku byl jeden mandát postoupen Německem, a Polsko bylo zvoleno jen do jedné komise.
Konference konala od 25. října do 19. listopadu 27 plenárních schůzí, k tomu přistupují schůze komisí (tak na př. komise pro nedělní
6 klid konala 18 schůzí), schůze vládních skupin atd., z čehož si čtenář učiní posudek o horečném v celku tempu, jímž konference pracovala. Výsledky její je 7 návrhů mezinárodních konvencí a 8 návrhů mezinárodních rekomandací, z nichž 3 návrhy smluv a 7 návrhů doporučení se týká zemědělství.
II.
Chci v stručnosti podati obsah usnesených návrhů smluv a doporučení a jejich srovnání s naším platným zákonodárstvím. Nejprve proberu usnesení týkající se zemědělství.
1. Rozšíření úrazového pojištění na zemědělské dělníky.
Smlouvou má býti ratifikující stát zavázán, že od 1. ledna 1924 rozšíří úrazové pojištění na zemědělské dělníky ve stejné míře, jaká platí pro průmyslové zaměstnance. U nás dosud vztahuje se úrazové pojištění jen na zemědělské dělníky, kteří jsou zaměstnáni u parních kotlů a přístrojů hnaných silou živelnou nebo zvířat. Doufejme, že v chystaném sociálním pojištění bude úrazové pojištění rozšířeno na veškeré zemědělské zaměstnance a že sociální pojištění vstoupí v účinnost již 1. ledna 1924, takže bychom v tomto případě mohli konvenci tuto ratifikovati.
2. Doporučení, kterým se vybízejí státy, aby rozšířily nemocenské, starobní, invalidní pojištění a pojištění proti obdobným společenským nebezpečím (což bylo vysvětleno v důvodové zprávě jakožto pojištění vdovské, sirotčí, ne však pojištění proti nezaměstnanosti), na zemědělské dělníkу ve stejné míře, jako platí pro dělnictvo průmyslové. A toto doporučení jakožto předcházející bylo přijato téměř jednomyslně a jsem přesvědčen, že tomuto doporučení vyhovíme naším chystaným zákonem o sociálním pojištění, pokud se týče starobního a invalidního pojištění.
3. Konvence týkající se zákazu práce dětí v zemědělství, podle které děti mladší 14 let nesmějí býti zaměstnávány v zemědělství v době školního vyučování a školní rok nesmí býti snížen pod 8 měsíců. Konvenci tuto můžeme ratifikovati v důsledku dále jdoucího § 10 našeho zákona o 8hodinné době pracovní, který zakazuje zaměstnávati námezdně děti, dokud nedokončily povinné návštěvy školní a nedosáhly věku 14 let; dále je tento předpis doplněn § 5 zákona o práci dětí ze dne 17. července 1919, č. 420, podle kterého ve dnech školního vyučování nesmí býti ani vlastních dětí ku práci použito déle dvou hodin a to jedině mimo dobu školního vyučování.
4. Doporučení prostředků proti nezaměstnanosti v zemědělství: Konference doporučuje členům mezinárodní organisace práce, aby čelili nezaměstnanosti v zemědělství zavedením moderních method technických a pracovních, provedli vnitřní kolonisaci, podporovali zemědělská družstva a to jak družstva nákupní, tak družstva pracovní, nájemná atd. Rekomandace nežádá sice zákonné úpravy, ale je apelem k vládám a veřejnému mínění, který, je-li pronesen mezinárodní konferencí práce a doporučuje-li vnitřní kolonisaci pracovních a nájemních družstev dělníků atd., má jistě svůj význam.
7 V debatě o tomto bodě navrhl vládní delegát řecký Kypriades k větě: »Podporovati vnitřní kolonisaci« doplněk: »se zachováním velkostatků, které jsou intensivně pěstovány.« Ježto tato věta mohla býti u nás různě vykládána, vyslovil jsem se proti tomuto dodatku, ježto právo provedení vnitřní kolonisace musí býti ponecháno úvaze povolaných činitelů v jednotlivých státech. Upozornil jsem na vliv velkostatků a vnitřní kolonisace na vystěhovalectví z jednotlivých států a v důsledku toho v plenu Kypriadův doplněk byl zamítnut 57 hlasy proti 17.
5. Rekomandace, zaručující zemědělským dělnicím obdobnou dovolenou před a po porodu, jaká byla ve Washingtoně přiznána průmyslovým dělnicím, a to před porodem dobrovolnou, žádá-li o ni dělnice, a po porodu povinnou, kryjící se se zákazem zaměstnávati zemědělskou dělnici 6 neděl po porodu; zároveň se vybízejí státy, aby z fondu nebo na základě systému pojišťovacího po tuto dobu rodičkám zaručily určitou náhradu mzdy.
Pokud se této náhrady týče, je zaručena našim zemědělským dělnicím ustanovením § 6 zákona o nemocenském pojištění dělníků, podle kterého šestinedělkám je poskytována peněžitá podpora ve výši nemocenského 6 neděl před slehnutím až do šesté neděle po slehnutí, pokud nekonají námezdní práce.
Pokud se týče dovolené těhotným ženám 6 neděl před slehnutím a 6 neděl po slehnutí, byla již ve Washingtoně přijata konvence, upravující tuto otázku pro ženy zaměstnané v průmyslu a dopravnictví a byl v důsledku toho vypracován vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o 8hodinné době pracovní (číslo tisku 2060 poslanecké sněmovny v roku 1921). Osnova upravovala též otázku zákazu noční práce mladistvých do 18 let v podnicích průmyslových a některé detaily, plynoucí z washingtonské konference o 8hodinné době pracovní. Předloha tato, máme-li vyhověti jednak konvencím washingtonským, jednak rekomandaci ženevské o ochraně těhotných v zemědělství zaměstnaných, měla by býti v rozšířené formě, vztahující se i na zemědělské dělnice, obnovena.
6. Rekomandace doporučující zemědělským dělnicím nejméně 9hodinný noční klid, podle možnosti nepřetržitý.
Podle našeho zákona o 8hodinné době pracovní noční práce žen je vůbec zakázána a výjimečně smějí býti v zemědělství ženy starší 18 let zaměstnávány mezi 10. hodinou večerní a 5. hodinou ranní pro práce spojené s úpravou nebo přípravou zemědělských výrobků a s dovozem jich na trh, pokud práce ty nemohou býti provedeny vůbec anebo ne dosti účelně v době denní. Pokud se týče ženské zemědělské čeledě, má tato právo ve 24 hodinách ha odpočinek 12 hodin, z něhož alespoň 8 hodin má připadnouti na nepřetržitý klid v noci. Tedy této rekomandaci v celku vyhovujeme.
7. Rekomandace zaručující dětem do 14 let, pracujícím v zemědělství, 10hodinný klid noční a mladistvým od 14 do 18 let nejméně 9hod. noční klid. Pokud se týče dětí do 14 let, vyhovuje naše ustanovení zákona o 8hod. době pracovní a zákon o práci dětí, podle kterého smí býti i vlastních dětí používáno nejdéle 2 hodiny denně plně, pokud se však týče nepřetržitého 9hod. klidu nočního u mladistvých do 18 let, bylo by třeba změniti ustanovení § 9 zákona o 8hod. době pracovní, který zakazuje
8 noční práci žen a u mužských zaměstnanců do 16 let. K teto změně nás, jak již bylo uvedeno pod bodem 5., vybízí též washingtonská konvence, týkající se noční práce mladistvých v průmyslu.
8. Rekomandace vyzývající státy, aby zavedly odborné zemědělské školství vůbec a zejména pak odborné školství pro zemědělské dělníky. Poněvadž podle rekomandace má každý stát o svém odborném zemědělském školství podávati pravidelně zprávu Mezinárodnímu úřadu práce, který bude tyto zprávy souhrnně ze všech států publikovati, jistě že se i tento podnět nemine účinkem v naší republice.
9. Dále bylo přijato doporučení, týkající se ubytování a noclehování zemědělského dělnictva. Zejména bylo doporučeno, aby dělníkům zemědělským byly přikazovány pouze takové místnosti, které mohou býti v případě potřeby vytápěny, aby každé osobě bylo přikázáno vlastní lůžko, dále žádají se oddělené místnosti pro osoby různého pohlaví a aby v bytech obývaných celými rodinami byl vzat zřetel na vhodné umístění, pokud možno oddělené, dětí v noci. Stájů a špýcharů nebudiž používáno k noclehování zemědělských dělníků. Jistě, že i tomuto podnětu měla by býti u nás, jakmile překonáme obtíže spojené s bytovou krisí, dána forma zákonodárná a i dnes by se tímto mezinárodním doporučením, které v mnohých zemích bude považováno za sociální minimum, mělo zabývati naše veřejné mínění.
10. Konečně byl přijat návrh konvence, kterou se zemědělskému dělnictvu zaručuje stejné právo spolkové a shromažďovací (zejména je pomýšleno na právo odborově se organisovat), jaké se dostává dělníkům průmyslovým v jednotlivých státech. Tato samozřejmost u nás nebyla samozřejmostí na konferenci, na příklad pro vládní zástupce Španělska a Japonska, kteří zejména proti právu zemědělských dělníků uváděli své námitky.
V celku ze 3 návrhů konvencí a 7 rekomandací, týkajících se zemědělského dělnictva, vyhovujeme plně dvěma konvencím a to zákazu práce dětí v zemědělství během školního roku a konvenci o koaličním právu zemědělských dělníků. Nevyhovujeme dosud konvenci, týkající se rozšíření úrazového pojištění na veškeré zemědělské dělnictvo.
Z rekomandací vyhovujeme doporučení prostředků proti nezaměstnanosti zemědělského dělnictva, doporučení týkajícímu se noční práce žen, do značné míry doporučení týkajícímu se odborného školství pro zemědělské dělnictvo. Nevyhovujeme dosud doporučení, týkajícímu se starobního a invalidního pojištění zemědělského dělnictva, nevyhovujeme dále zákazu noční práce mužských mladistvých až do 18 let, nevyhovujeme výzvě po ochraně zemědělských dělnic před a po porodu a konečně nevyhovujeme doporučení o ubytování a noclehování zemědělského dělnictva.
Tato usnesení více méně representují sociálně politický průměr a tu vidíme, že naše sociální politika, týkající se zemědělského dělnictva stejně jako i průmyslového dělnictva, nevyhovuje v otázkách hygienických a v otázkách ochrany žen, mladistvých a bytové péče. Nejsme tedy v tomto ohledu státem nejpokročilejším, jak často u nás je tvrzeno. Vidíme, že ženevská konference bude míti, pokud se týče naší péče o zemědělské dělnictvo, pro nás
9 značný význam a že přinesla nám hodně úkolů, jejichžto splnění bude vyžadovati hodně práce i bojů.
III.
Nyní o ostatních otázkách, projednávaných na konferenci:
Nejdůležitějším bodem denního pořádku byla otázka nedělního klidu pro průmysl a obchod. Jednalo se o doplnění konvence washingtonské o 8hodinné době pracovní. Schválena byla konvence pro průmysl a rekomandace pro obchod, zavádějící týdenní nepřetržitý 24hodinný klid, pokud možno v den sváteční podle zvyku příslušné země. Návrh konvence byl přijat pouze pro průmysl a to teprve po boji, neboť právě Anglie, která ve své zemi v průmyslu má zaveden naveskrz anglický týden, to znamená již volno v sobotu odpoledne, postavila se proti formě konvence, hájíc právě stanovisko Velké Britanie, stanovisko svých kolonií. Byla však přehlasována.
Avšak i tak vynutila si stylisaci konvence co nejširší. V § 1. je vyslovena pouhá zásada 24hodinného nepřetržitého týdenního klidu, pokud možno společného pro veškerý personál téhož podniku. § 2. pak stanoví nejen výjimku pro podniky malých živnostníků, kteří zaměstnávají pouze členy své rodiny, ale zároveň zmocnění pro každý stát, který konvenci ratifikuje, aby si určil podle svých hospodářských a veřejných zájmů a po slyšení organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců výjimky jakékoliv z tohoto všeobecného principu, tedy případné umenšení nebo docela zrušení týdenního klidu pro některé obory.
Toto anglické stanovisko, aby mezinárodní konvence byly pokud možno nejširší a tím nejpružnější, má mnoho pro sebe. Ukázalo se, že konvence washingtonská o 8hod. době pracovní v průmyslu, která přesně stanoví možné výjimky, je pro Anglii příliš úzkou, poněvadž některé výjimky, které by v zákonné úpravě této otázky ve své zemi potřebovala, neobsahuje. Jak je známo, v Anglii tyto otázky nejsou řešeny zákony, nýbrž kolektivními smlouvami mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v jednotlivých odborech. Na nebezpečí těchto příliš úzce stylisovaných návrhů mezinárodních konvencí ukazuje sám ředitel Mezinárodního úřadu práce, který ve své zprávě poukazuje, že na př. Československo, ačkoliv je ochotno v zásadě přijmouti zákaz noční práce mladistvých do 18 let, naráží na obtíže a podle vládního návrhu nebude moci ratifikovati smlouvu, poněvadž potřebuje snížení tohoto věku na hranici 16 let pro svůj průmysl porculánový a emailový, a tuto výjimku úzký návrh washingtonské konvence o noční práci mladistvých neumožňuje.
Poukazoval jsem v komisi pro nedělní klid, že rovněž příliš široká konvence má ve své elasticitě výhody, avšak zároveň i své nebezpečí. Vedoucí státy: Anglie, Francie, Německo, jistě když podepíší konvenci, také ji dodrží a vážně provedou. Avšak jsou též státy, a některé v naší bezprostřední blízkosti, kde z důvodů prestyže a ze snahy platiti jakožto sociálně pokročilý stát, ratifikují konvenci a pak odhlasují národní zákon o týdenním klidu, který bude obsahovati v § 1. chlubný princip a v § 2. a následujících nekonečnou řadu generelních výjimek. Proto jsem žádal v komisi, aby listiny, které státy mají zasílati Mezinárodnímu úřadu práce
10 každá 2 leta, obsahující výjimky z týdenního klidu, obsahovaly zároveň odůvodnění těchto výjimek. Návrh tento byl komisí přijat při hlasování podle jmen 19 proti 13 hlasům. Avšak zástupci vládní Francie i Anglie prohlásili, že raději neratifikují konvenci, než by se oni jako suverenní státy měly ospravedlňovati mezinárodní korporaci. Nehájil jsem tudíž svůj doplněk v plenu, ježto jsem nechtěl způsobit nepřijetí konvence vedoucími státy, a doplněk tento v plenu padl 47 hlasy proti 45. Konvence byla již tak jako tak zatížena bojovnými otázkami, t. zv. otázkou kompensace a affichage, proti kterýmžto principům Anglie a Francie s krajní energií bojovaly.
Vedle návrhu konvence o týdenním klidu v průmyslu a rekomandace pro obchod byla přijata resoluce, navržená posl. Tayerlem, aby státy podporovaly snahu pro zavedení anglického týdne, to znamená o zavedení týdenního klidu nejméně 36hodinného. Návrhu konvence i rekomandace o týdenním klidu 24hodinném pro průmysl a obchod plně vyhovujeme, neboť náš zákon o 8hodinné pracovní době stanoví v § 4 povinnou nerušenou přestávku aspoň 32 hodiny týdně pro průmysl, obchod i zemědělství.
2. Desinfekce nakažené vlny proti sněti slezinné. Otázka tato stala se na sjezdě jednou z nespornějších. Mezinárodní úřad práce připravil návrh konvence, podle které měla býti vlna v hlavních vývozních přístavech desinfikována. Komise slyšela lékaře a chemiky, konala řadu schůzí, odborníci se vyslovili pro i proti, aniž se došlo ke konečnému výsledku. Byla usnesena pouhá resoluce, která určuje, aby tato otázka byla znovu dána na denní pořádek konference v roce 1923 a mezi tím aby byla provedena písemná a ústní anketa nejinteresovanějších států vlnu vyvážejících a dovážejících. Pro odklad rozhodla také okolnost, že v Liverpoolu při desinfekci právě bylo počato s užíváním nové slibné methody Duckerickovy dosud plně nevyzkoušené.
3. Návrh smlouvy zákazu olovnatých barev v natěračství. Komise řešící tuto otázku se stala během svého jednání přímo sensační, různá hlediska a hlavně různé zájmy se v ní prudce srážely. Lékaři a chemikové vystupovali pro i contra. Jedni tvrdili, že otrava bělobou je nepatrná, druzí předváděli kinematografické snímky, jež znázorňovaly kruté následky otravy bělobou, výrobcové olovnatých barev podnikali velké kampaně v novinách atd. Komise zasedala téměř permanentně plné 4 neděle a konečně přinesla návrh majority a minority. Majorita: Německo, Španělsko, Australie, Japonsko, tedy státy vyrábějící olovnaté barvy a zaměstnavatelé navrhovali konvenci, která obsahovala pouhá ochranná opatření, jako je příkaz užívání barev olovnatých pouze v tekutém stavu, aby se nerozprašovaly, ochranné obleky při práci atd. Naproti tomu minoritní votum skupiny dělnické plus vládních zástupců francouzských a belgických, kteréžto státy na rozdíl Německa mají již zákaz užívání olovnatých barev a nevyrábějí tyto barvy, nýbrž dovážejí je z Německa, navrhovali vedle zostřených ochranných opatření zákaz užívání olovnatých barev v natěračství uvnitř budov.
V plenu se docela z otázky této vyvinula bojovná otázka hospodářské konkurence mezi Francií a Německem, a vládní zástupci francouzští navrhovali docela úplný zákaz užívání olovnatých barev
11 v natěračství uvnitř i vně budov. Francouzský tento návrh byl hlasováním bojovným za největšího napatí přijat 45 proti 44 hlasům. Bylo jisto, že při třetím definitivním čtení by tento návrh nenabyl dvoutřetinové většiny a tak proti francouzskému vládnímu návrhu dal anglický dělnický zástupce Poulton návrh na škrtnutí zákazu užívání olovnatých barev při natěračství vně budov, takže byl přijat v celku minoritní návrh komise.
U nás bude třeba, abychom vyhověli této konvenci zákonem, neboť máme sice na základě cís. nařízení z roku 1908 zákaz užívání olovnatých barev v natěračství uvnitř budov, avšak bude potřebí některých doplňků, na příklad pokud se týče zákazu práce mladistvých až do 18 let s olovnatými barvami vůbec, statistiky onemocnění a úmrtí a hlavně bude nutno změniti toto nařízení v zákon, ježto rakouské nařízení neplatí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
4. Vedle toho přijala konference návrh konvence, zakazující zaměstnávati mladistvé do 18 let na námořních lodích v podpalubí nebo jako topiče a druhou konvenci, nařizující povinnou lékařskou prohlídku mladistvých do 18 let, zaměstnaných na námořních lodích při jiných pracích, zda svou tělesnou soustavou jsou schopni práce na lodi vykonávat.
Vedle toho švýcarský dělnický zástupce, tedy zástupce země, kde nejvíce dělnictvo trpí nezaměstnaností, vyvolal velkou debatu, zda by neměla býti svolána zvláštní konference, která by hledala mezinárodní prostředky proti dnešní hospodářské krisi a nezaměstnanosti. Bylo usneseno, aby otázky tyto byly řešeny v dohodě se Svazem národů, ježto dotýkají se problému reparace, problémů valutních atd., tedy otázek, které vesměs nyní na janovské konferenci mají býti řešeny a poslední schůze správního výboru Mezinárodního úřadu práce také již žádala, aby na konferenci do Janova byli povoláni zástupci Mezinárodního úřadu práce.
5. Otázka reformy správního výboru. Podnět k novému řešení obsazení správního výboru Mezinárodního úřadu práce daly zámořské státy, které se domáhají většího zastoupení ve správním výboru. Při této příležitosti jsem jménem vládní delegace československé žádal, aby náš stát byl ve smyslu čl. 293. versaillské smlouvy zařazen mezi 8 nejprůmyslovějších států a tím nabyl stálého zastoupení ve správním výboru Mezinárodního úřadu práce, který řídí fakticky mezinárodní sociální politiku. Ve svém obšírnějším projevu jsem zdůraznil naši poměrnou průmyslovost a výrobnost vzhledem k celkovému počtu našeho obyvatelstva, naši pokročilost v sociální politice a z toho vyplývající zájem na mezinárodní organisaci práce. Uvedl jsem též jakožto doklad oprávněnosti našeho požadavku, že na příklad nejen relativním, ale i absolutním počtem odborově organisovaného dělnictva řadíme se ihned za největší průmyslové státy.
Usneseno bylo, aby rada Společnosti národů určila znaky, podle kterých je určiti 8 nejprůmyslovějších států, a za tím účelem Svaz národů již provádí statistiku. Doporučeno bylo, aby při příští volbě, která se bude konati na konferenci v roce 1922, jednotlivé skupiny poskytovaly zástupcům zámořských států větší zastoupení
12 a usneseno bylo, že vládní zástupce, který obdrží ať zařazením mezi 8 neprůmyslovějších států, anebo volbou místo ve správním výboru, má právo jmenovati jako svého přidělence (membres adjoints) vládního zástupce jiného státu. Tito přidělenci mají právo ve schůzi správního výboru kdykoliv ujmouti se slova a v nepřítomnosti řádného člena i hlasovati. Mezi naší vládní delegací a polskou bylo učiněno ujednání, že při volbě zástupci vládní budou se vzájemně podporovati a zvolený že jmenuje jakožto svého zástupce representanta druhého státu.
6. Diskuse o zprávě ředitelově. Skvělý ředitel Mezinárodního úřadu práce, Albert Thomas, předložil nám zprávu o činnosti Mezinárodního úřadu práce a o stavu ratifikací nebo aplikací washingtonských usnesení v jednotlivých státech. Zpráva tato je kniha o 300 stránkách velkého formátu. Ve Washingtoně bylo přijato v celku 6 konvencí a 6 rekomandací a v důsledku těchto usnesení prvé mezinárodní konference práce bylo do podání zprávy ředitelovy v různých státech přijato 40 zákonů, z nichž 32 týkalo se konvencí, 8 rekomandací a 101 zákon se projednává. Avšak prozatím v celku ratifikovalo konvence velmi málo států.
Veškeré konvence ratifikovalo pouze Řecko a Rumunsko, tedy jistě ne státy v průmyslu rozhodující a sociálně pokročilé. Francie za dnešního svého režimu sociálně konservativního neratifikovala ani jedinou konvenci, Anglie dosud 4, avšak nejdůležitější, o 8hod. době pracovní v průmyslu, dosud neratifikovala.
Konvence o 8hod. době pracovní v průmyslu prozatím byla ratifikována pouze Řeckem, Indií, Rumunskem (kterýmžto státům již v textu samé konvence byly poskytnuty určité úlevy), a námi, Československou republikou, bez jakékoliv úlevy. V Italii je ratifikace v běhu. V Německu je sice zákonně závazná 8hod. doba pracovní v průmyslu, avšak Německo prohlásilo, že nebude dříve ratifikovati, dokud tuto smlouvu neratifikuje a tím se nezaváže na 10 let též Anglie a Francie. Stejné stanovisko zaujala Belgie, kde zákon o 8hod. době pracovní je v účinnosti, avšak belgický parlament prohlásil, že konvenci ratifikuje teprve po Anglii a Francii. Tedy klíč k této situaci vězí v Anglii. Anglie pak prohlašuje, a Albert Thomas její prohlášení potvrdil, že jest ochotna konvenci o 8hod. době pracovní ratifikovat, ale že žádá novelisaci washingtonské konvence. V Anglii, jak jsem již uvedl, jest zaveden v průmyslu všude anglický týden, to znamená volno již v sobotu odpoledne, a v mnohých průmyslových oborech pracuje se docela i méně než 48 hodin týdně. Avšak pracovní podmínky jsou ujednávány na základě kolektivních smluv od oboru k oboru a podle prohlášení anglické vlády washingtonská konvence je pro ně ve svém znění příliš málo pružná. A tak pravděpodobně příští konference v roce 1922 provede novelisaci příliš úzce stylisované konvence o 8hod. době pracovní v průmyslu.
Ředitelova zpráva vyvolala celodenní zajímavou debatu, kterou lze srovnat s debatou o vládním prohlášení v parlamentě. Zejména projevy zástupců dělnických, Mertense a Jouhauxe, byly zajímavé. Vytýkali, že konference odhlasuje konvence, zástupci vládní hlasují pro tyto konvence, ale jejich vlády doma neratifikují. Thomas upřímně poukázal ve své hluboké a duchaplné řeči na změnu ve světovém hospodářství a v sociální situaci mezi rokem
13 a 1921, mezi první konferencí ve Washingtoně a 3. konferencí práce v Ženevě. Tehdy sociální revoluce v Rusku byla v plném rozvoji a obdobné zjevy ukazovaly se i v Německu. Dnes posice dělnické třídy v důsledku všeobecné hospodářské deprese a s tím spojené mezinárodní nezaměstnanosti je daleko slabší a ve svých řadách ideovými konflikty rozdělena. Přes to však zdůrazňuje, že období dvou let při obtížích parlamentárního projednávání mezinárodních smluv a sociálně politických zákonů nic neznamená. Povážíme-li, jak dlouho trvalo, ne léta, ale celá desetiletí před válkou, než několik států ratifikovalo konvenci o zákazu bílého fosforu, vidíme, že tempo ratifikací důležitých usnesení washingtonských postupuje daleko rychleji. Je přesvědčen, že cestu mezinárodního dělnického zákonodárství nelze více zatarasiti, ovšem, že je třeba houževnaté práce a propagandy, k níž všechny stoupence sociálního pokroku v rámci jejich vlastních států ve prospěch mezinárodní organisace práce a ve prospěch uskutečnění mezinárodního dělnického práva vyzývá.
Doufejme, že tato výzva nezůstane v Československu bez odezvy a že my, kteří svět nemůžeme na sebe upozornit svou početností, uplatníme se v mezinárodním životě a ve vytvoření mezinárodní kultury a spravedlnosti moudrou a osvícenou pokrokovostí, zejména na poli sociálním.
14

Citace:

ŠTERN, Evžen. Průběh a výsledky 3. mezinárodní konference práce v Ženevě.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, číslo/sešit 1, s. 15-28.