Známé události v Německu dne 30. června t. r. jsou předmětem četných úvah též v německých časopisech právnických, které komentují zejména řeč Hitlerovu v říšském sněmu ze dne 13. července, tyto události vysvětlující. Jak nelze ani jinak očekávati, nejde tu zdaleka o kritiku, nýbrž pisatelé se pokoušejí s větším nebo menším zdarem a dosti pracně uvésti tyto skutky v soulad s právním řádem. Operuje se tu zase se známým pojmem stavu nouze, v němž se stát nalézal a jenž stojí nad zákonem (übergesetzlicher Staatsnotstand). Čin vůdcův se označuje buď jako svrchovaný výkon justice nebo jako pramen zákonného práva. Citujeme pro zajímavost, co napsal časopis německých advokátů »Juristische Wochenschrift« : »Rozhodnutí vůdcovo nikdy nemůže býti mimo zákon, poněvadž vůdce je sám vždy a stále novým tvůrcem, zákona. Formalistům snad se nehodí do jejich systému, že pro nový zákonný stav nebyla ještě ražena výslovná zákonná norma — dnes je již tolik z vůle vůdcovy právem, co není ještě oděno formou »positivního práva, aniž byla jen dost málo porušena právní kontinuita, aniž mohl i jen vzniknouti pocit, že se něco děje »proti« právu...«