Extradiční styk ČSR. s cizinou. Dne 14. dubna 1934 byla v Praze podepsána úmluva mezi ČSR. a královstvím Albánským o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních. Jí doplněna byla účelně síť extradičních smluv, které dosud naše republika sjednala s jinými státy. Síť ta je již úplnou, pokud jde o státy balkánské. Tím je útěk do těchto států provinilcům do té míry znesnadněn, že vzniká čsl. státu smluvní nárok na jejich vydání. Extradiční úmluva s Albánií jest už dvacátou prvou smlouvou toho druhu. Pravidelný extradiční (průvozní) styk ČSR. je smluvně upraven ještě s těmito státy (v abecedním pořádku) :
s Belgií, Bulharskem, Dánskem, Estonskem, Francií, Itálií, Jugoslávií, Litvou, Lotyšskem, Německem, Nizozemskem, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, Řeckem, Spojenými státy severoamerickými, Španělskem, švédském, Tureckem a s Velkou Britanií.
V roce 193 vešla naše republika v extradiční (průvozní) styk se 17 cizími státy, a to celkem ve 214 případech. Vydání do ciziny z ČSR. bylo 105, vyžádání z ciziny 75, průvozů po stránce aktivní i pasivní 34. K tomu nutno připočísti ještě 88 případů (138 osob) t. zv. převzetí trestního stíhání, jež nastupuje místo extradice, brání-li jejímu povolení princip, nevydávati vlastní státní příslušníky. Tak vydávací styk čsl. vykazuje v roce 1933 celkem 302 věcí.