Marcus Nadler a Jules I. Bogen: The banking Crisis.

— A. G. Allen a Unwin v Londýně. Str. 210. Evropské vyd. 1934. — V březnu 1933 došlo к uzavření všech bank Spojených Států Severoamerických, když hrozil útok na přepážky, překotné vybírání vkladů a shroucení většiny ústavů, které nemohly dostáti svým závazkům. Byla tato krise nevyhnutelnou, byla pouhým důsledkem všeobecné krise světové, v níž USA byly pouhou nevinnou obětí, nebo byla způsobena příčinami specificky americkými?
Na tuto základní otázku své obsáhlé studie říkají nám oba profesoři finanční vědy na New York University, kteří napsali, že příčinou katastrofy amerického bankovního systému byla i světová krise i strukturální vady tohoto systému, které způsobily, že po létech falešné prosperity se při nárazu špatné doby neosvědčil. Z obojího můžeme čerpati poučení i pro naše poměry. Všeobecná část vychází z rámce poválečného světového hospodářství a ukazuje na základní chyby, které zde byly spáchány. Část, zabývající se pak specielně americkými poměry a průběhem bankovní katastrofy americké, čte se jako nejnapínavější román, v němž konec znamená počátek nové epochy amerického hospodářství — Rooseveltovu politiku usměrňování, regulace, kodů, opuštění zlatého standardu, na jejíž výsledky čeká ještě dnes celý svět s napětím.
Krátce po tom, co nový americký president, Franklin D. Roosevelt nastoupil svůj úřad, dosáhla tíseň amerických bank takového stupně, že byl nucen na základě zmocnění, daného mu starým Enemy Actem, zavřít všechny americké banky a uvalit embargo na export zlata. Takový krok, který ochromil celou platební techniku ohromného státu, nebyl předsevzat bez hlubokých příčin. Autoři kladou si úkol, tyto příčiny systematicky zpracovat.
První z nich je úvěrová inflace, způsobená nekritickou a krátkozrakou úvěrovou politikou amerických peněžních ústavů. Po skončení světové války musela evropská hospodářská soustava projít horečkou deprese, aby z ní vyšla zdravena a přeorganisována. Politikové a finančníci zde i za oceánem však se rozhodli, že k této ozdravující depresi nesmí dojít, ačkoliv byla nevyhnutelná; tím ji sice oddálili, ale nezmírnili, nýbrž zvětšili. A proto sáhli k inflaci. Celá řada evropských států vypomáhala si z okamžité tísně inflací oběživa; ale ta sama o sobě neznamenala nic proti ohromné inflaci úvěrové, vyvolané proudem zápůjček z Ameriky. Tento proud peněz, tekoucí nezadržitelně do Evropy, lákaný nadějí na velmi slušné zisky ve válkou zpustošených státech, vyvolal a udržoval zdánlivou a fiktivní konjunkturu, sváděl k přeinvestování a nadprodukci, a tato by byla už dávno musela způsobit pokles cen, který se dostavil v období poslední hospodářské krise, tedy o několik let později, kdyby zde proti ní nebyla stála umělá, úvěrem vytvořená kupní síla. Tak zde byla po několik let neskutečná obchodní aktivita a prosperita, v sobě samé skrývající příčiny svého konce. Bylo však od počátku jasno, že tím okamžikem, kdy Spojené Státy přestanou lít miliardy dolarů za hranice, celá ta soustava úvěrů přestane být likvidní a zdánlivá prosperita shroutí se jako domeček z karet. To se také stalo a rychlost, kterou probíhala, hospodářská krise, svědčí o správnosti tohoto výkladu.
Vliv Irvinga Fishera proniká na několika málo místech knihy, které nemají ráz popisně-historický. Jeví se zejména ve výkladech o pojmu inflace, která je podle Nadlera a Bogena zvětšením »in the available purchasing power«, v kupní síle, která je k disposici, která je aktivní (tento smysl aspoň dávají slovům v následujících výkladech). Kupní síla má podle nich jaksi dvě dimense, množství a rychlost, a může být zvětšována buď zvyšováním jednoho nebo druhého. Tak docházejí autoři k zajímavému závěru, že tímto způsobem může dojíti k inflaci i ve státech se zlatou měnou prostým zrychlením oběhu. Myšlenková příbuznost s Fisherovým koeficientem oběživosti je zde zřejmá.
Tytéž neprozřetelné ruce působily pak také na domácím americkém trhu úvěrovou inflaci, patrnou ze zvětšení objemu vnitrostátních zápůjček v USA, který z circa 36 miliard dolarů v r. 1919 vzrostl na 55 miliard v r. 1931. Tak vznikala uvnitř států i mezi Evropou a Amerikou spleť úvěrových poměrů, komplikovaná ještě tím, že reparace a válečné dluhy platily se stále vypůjčenými penězi, když reparační splátky Německa Spojeným Mocnostem odváděly tyto do USA, které je posílaly ve formě zápůjček zase zpět do Německa. Tyto zápůjčky činily ohromný proud 1 a půl miliardy dolarů ročně, investovaných Amerikou za hranicemi; přesto však se obklopovala zvyšovanou celní hradbou, aniž uvážila, že ona cizina musí také do ní něco vyvážet, aby si na placení těchto dluhů také vydělala.
Tato část — vedle líčení konečné fáze bankovního shroucení — jest nejzajímavější z celé knihy. Další příčiny katastrofy jsou už domácího, amerického původu a autoři spatřují je v strukturálních vadách amerického bankovního systému, které rozvádějí a kritisují, v chybách vedoucích činitelů a konečně v cenové deflaci. Americké bankovnictví vyznačuje se zajímavým rysem, totiž zákazy nebo omezováním zřizování filiálek velkých bank mimo jejich sídlo. Ze 48 států Unie jest zakládání filiálek bank v 18 vůbec zakázáno, ve 14 omezeno na obvody měst a pod. Tím se stává, že vzniká celá řada menších ústavů lokálního rázu, které sice slouží dobře místním potřebám, které však nemají jednotné úvěrové politiky a ovšem také ne dost odolnosti v době runů. Jedině tím si vysvětlíme, že v letech 1921—4929 došlo v USA celkem k úpadku 5642 bank a že za poslední čtyři měsíce roku 1930 se rozmnožil tento počet o dalších 736 bank.
Když nás takto uvedli na jeviště, začínají autoři líčení velkého hospodářského dramatu, končícího křečovitým úsilím Rooseveltovým a jeho N. I. R. A. o ozdravění americké hospodářské soustavy. Líčí začátek bouře, daný tím, že v r. 1931 náhle Německo a Rakousko oznámily jednání o celní unii, vypovězení francouzských úvěrů v důsledku toho a vše, co pak z toho následovalo. Z vratké stavby byla vytažena cihla — začala se hroutit. Události šly za sebou jako blesky. Shroucení Credit-Anstaltu, rychlé stahování úvěrů z Německa, které následovalo a které za prvních sedm měsíců r. 1931 činilo přes 3/4 miliardy marek, pád Danat-Banky, uzavření všech německých bank, nesnáze anglických peněžních ústavů z likvidace krátkodobých úvěrů zahraničních a z nedobytnosti vlastních zápůjček v cizině, zoufalý boj libry o udržení zlatého standardu a jeho konečné opuštění, letí nám před očima jako pestrý a nadmíru dramatický film, v němž těžisko děje se nakonec přenáší do Ameriky. Kniha líčí pak všechny kroky, které byly k ozdravění amerických bankovních poměrů podniknuty a končí krátkým nárysem plánů Rooseveltových a jejich kritikou.
Dr. Jar. Marcha.

Citace:

Marcus Nadler a Jules I. Bogen: The banking Crisis.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 3, s. 143-145.