JUDr. Josef Měřička: Plavební právo vnitrozemské.

Nákl. vydav. čas. »Cel. plavební list«, v Praze 1934. Sv. IV. Kn. Námořní společnosti čsl. Str. 284, cena Kč 40.—. — Až do nedávna opomíjená čsl. literatura z oboru plav. práva vůčihledě roste. Ukazuje to i na význam, který si plavba vydobývá mezi ostatními prostředky svojí levností při značném množství dopravovaného zboží. Pro náš stát má velkou důležitost vybudování plavby vnitrozemské jako nejpohodlnějšího spojení s námořními přístavy. Říční motorové lodi, stavěné podle čsl. patentů, předstihují ostatní svojí rychlostí. Aby se obchodně-plavební styky s cizinou mohly řádně vyvíjeti, nutno jim dáti pevný právní podklad. Že se tak skutečně děje, vidíme z celé řady obchodně plavebních smluv, uzavíraných s okolními státy. — Máme před sebou první čsl. knihu, která shrnuje porůznu roztroušené prameny čsl. vnitrozemského práva plavebního.
Autor, odb. rada min. obchodu z plavebního oddělení, upozorňuje v úvodě na národohospodářský význam vnitrozemské plavby, přípravy k mezinárodní úpravě a unifikaci vnitrozemského plavebního práva. Literatura, o níž se rovněž ihned v úvodu svého díla zmiňuje, je ponejvíce monografická. Literatura německá je nejúplnější a nejbohatší. Z čsl. literatury jsou to: spis prof Dr. Gubera: »O vodních cestách se zvláštním zřetelem k průplavním a kanalisačním projektům«, prof. Dr. Vošty: »Plavební policie na mezinárodních řekách« (viz recensi Všehrd č. 2/33), prof. Dr. Hermanna-Otavského: »O obchodech podle čtvrté knihy všeob. obchodního zákona« (publ. Všehrdu č. 32), Dr. Vážného: »O dopravních obchodech ohledně dopravního pojištění«, prof. Dr. Hermanna-Otavského: »Soukromé pojišťovací právo československé«. Úřední návrhy čsl. zákona na úpravu právních poměrů vnitrozemské plavby vypracovali: Dr. V. Staněk a Dr. Fr. Sitenský z min. obchodu.
Dějiny plavebního práva uvozuje autor citací římských právníků Ulpiana a Cassia. Ve středověku byly zřizovány plavební cechy, jimž náležela plavba na určitém úseku řeky. Plavba nebyla tehdy svobodná. Teprve na mírovém kongresu vídeňském proniká zásada svobodné plavby na některých větších splavných řekách, které byly prohlášeny za mezinárodní. Po uzavření mírové smlouvy versailleské byla podepsána v Drážďanech 1922 Labská plavební akta, provádějící zmezinárodnění Labe. Ohledně plavby na Dunaji sjednán byl v Paříži Dunajský statut r. 1921. Oderská akta vešla v platnost teprve podepsáním v Drážďanech r. 1932. V dalším vykládá autor právní poměry vodních cest, týkající se jejich udržování a zlepšování, správy a stavby. Zmiňuje se o vodocestném fondu, jehož vrcholné poslání spatřuje ve vybudování důležitého spojovacího průplavu Labe—Odra—Dunaj. Vyčerpav předpisy, týkající se vodních cest, obrací se k předpisům o lodích, zkoumaje právní poměry plavidla a jeho zápis do rejstříku lodí vnitrozemských. Se způsobilostí plavidla k plavbě souvisí cejchování lodí, celní lodní závěr, lodní hypotéka a exekuce na vnitrozemské lodi. — Právní poměry provozovatele plavby týkají se všeobecně plavebního podnikání, udílení plavební koncese podle § 15 bod 5. ž. ř., druhů plavebních podniků a ručení provozovatele plavby. Podnikatel plavby, pokud nevede plavidlo sám, zaměstnává vůdce plavidla, který je nadán určitou pravomocí a služební smlouva s ním je zákonně upravena. Způsobilost jeho se zjišťuje t. zv. plaveckým patentem. Péče řádného vůdce plavidla posuzuje se podle řádů plavební policie. S mužstvem uzavírají se zvláštní smlouvy. — Služba lodivodní je upravena zvlášť. Plavební a přístavní provoz, zejména celní, má velmi spletité předpisy, zvláště pokud se týče přístavních řádů. Pro dopravní obchod plavební platí předpisy obchodního zákona. Zaplacení dopravních výloh podle nákladního listu je podmínkou pro vydání nákladu (srv. také prof. Dr. Hermann-Otavský: »Obchodní zákon r. 1929«). Dopravce nejen ručí, ale má také zástavní právo na zboží, které dopravuje. Doprava osob, vorů a vleku se řídl zvláštními předpisy. Plavební společnosti vydávají vedle podmínek dopravních zvláštní podmínky vlečné. Odlišné je řízení při společné havárii. Nároky za záchranu a vyžádanou pomoc možno uplatňovati podle občanského zákona. Německý zákon o vnitrozemské plavbě řeší tyto poměry nejpodrobněji. Na plavební pojištění vztahuje se zákon o pojišťovací smlouvě č. 501/1917 ř. z. v zemích historických a na Slovensku a Podkarpatské Rusi tit. VII. obch. zák. uh. o pojišťovacím obchodu. — Tento zákon byl doplněn a změněn zák. č. 65/1922 a vl. nař. č. 307/22 Sb. z. a n.
Tato cenná kniha, vyčerpávající předmět, je zakončena dvěma obšírnými statěmi o plavební správě a soudech a plavební politice. Obor plavby vnitrozemské, z plavebních otázek pro náš export nejdůležitější, bude nyní v československé literatuře zastoupen, a to knihou, která svému poslání vyhovuje.
Dr. Reichert.

Citace:

JUDr. Josef Měřička: Plavební právo vnitrozemské.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 3, s. 158-160.