Reforma curyšského trestního práva.

Jeden z nejpokrokovějších dílčích právních řádů švýcarských, trestní právo kantonu curyšského, má býti v dohledné době reformován, a to, jak ve vší stručnosti ukážeme, ve směrech mnohde velmi závažných. Ačkoliv jde o právo, vztahující se na nepatrnou územní oblast, věnujeme zde jeho reformě přece místo, a to jednak proto, že každé srovnání našeho práva i právní praxe s cizím je užitečné a nemá býti zanedbáno, jednak proto, že švýcarské právo vůbec a trestní zvláště je proslulé svou přizpůsobivostí moderním směrům práv nepolitickým. Již v červnu 1932 byla uveřejněna osnova reformy, pořízená euryšskou vládní radou. Prošla ohněm veřejné kritiky, v níž, jak přirozeno jedni shledávali reformu příliš intensivní, druzí naopak nedostačující potřebám dneška. Zvláštní komise podala koňečně o osnově dobré zdání, když před tím v ní provedla některé změny. Jako příklad nad jiné názorný, jakými hledisky musila býti tato revise také vedena, uvádíme, že škrtnuta byla novota původního návrhu, dle níž právo vyslýchati při hlavním přelíčení porotních soudů mělo příslušeti výhradně předsedovi, nikoli též porotcům. Novinka tato, schopná jistě urychliti porotní řízení byla obětována, jak zasvěcení sami připouštějí, obavě před odporem hlasujícího občanstva, žárlivého na sebe nepatrnější část účasti lidu na výkonu státní pravomoci. Přesto reforma značně omezuje oblast příslušnosti porotních deliktů, odůvodňujíc to přetížením těchto soudů. A jelikož toto přetížení vzniklo částečně samovolně důsledkem znehodnocení švýcarského franku, není přiměřené zvýšení hranice rozhodné pro příslušnost porotních soudů podle tvrzení autorů osnovy vlastně ničím jiným, než většinou jen navrácením к předešlému stavu. Proto se doufá, že osnova ani v tomto politicky nejchoulostivějším bodu nenarazí na obtíže. Omezení příslušnosti porotních soudů se stalo ve prospěch soudů okresních, jež v Curychu rozhodují pravidelně jako soudy sborové. Regulace tohoto přílivu se snaží reforma dosáhnouti tím, že rozšiřuje pravomoc samosoudců na úkor kompetence senátu, jednak že rozmnožuje případy, kdy ve věcech nepatrných může trest uložiti jak vyšetřující soudce, tak státní zástupce. Zatím co instituce samosoudců u sborových soudů je u nás dobře známá, je možnost, aby vyšetřující soudce nebo dokonce státní zástupce někoho odsoudil, našemu pojetí funkce těchto úředníků zcela cizí. Nová kompetenční ustanovení mají pro začátek, jaksi na zkoušku, piatiti jen pro okresní soud Curych-město. Z předpisů hmotného práva reformováno bylo zejména podmíněné odsouzení. Dosud bylo totiž možno vysloviti, že se podmíněně odsouzený neosvědčil a že tudíž trest bude vykonán, jen tehdy, když odsouzený spáchal ve zkušebné době dolosní trestný čin nebo když jednal proti zvláštním omezením jemu uloženým. Nebylo tedy lze výkon trestu naříditi, když odsouzený spáchal trestný čin kulposní, třeba téhož druhu, jako čin první a třeba se tudíž jevilo sebe odůvodněnějším, aby též trest původně podmíněně uložený byl vykonán. Na tento nedostatek, bijící do očí hlavně při odsouzení za neopatrnou jízdu, reagovala jedna část soudců tím, že dobrodiní podmíněného odsouzení přiznávala v těchto případech řidčeji než jindy, jiní se snažili obejít zákon tím, že ukládali odsouzeným jako podmínku osvědčení se při deliktech dopravních, že se nedopustí ve zkušebně době žádné neopatrnosti, která by mohla ohroziti bezpečnost dopravy, jinými slovy, že se nedopustí nového dopravního deliktu. Novela přinesla nápravu ustanovením, že trest se dodatečně vykoná též, spáchal-li odsouzený ve zkušebné době nedbalostní delikt téhož druhu, jako byl delikt, pro nějž byl podmíněně odsouzen. Možnosti dodatečného nařízení výkonu trestu byly takto po mnoha zkušenostech sice značně rozšířeny, ačkoli rozsahu osvědčeného §u 6 našeho zákona čís. 562/19 Sbírky z. a nař. dosaženo nebylo. Uvážíme-li, že jen zákonodárce, který nedůvěřuje svým soudům, že vystihnou, kdy je na místě dodatečný výkon trestu a kdy naopak lze vysloviti, že se odsouzený osvědčil, dá přednost přesnému vypočtení podmínek osvědčení se před obecnou direktivou, odpovíme si zároveň, pokud v úzkém znění curyšského zákona lze spatřovati ideál. Kert.

Citace:

Reforma Curyšského trestního práva. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 8-9, s. 380-381.