Všehrd. List československých právníků, 16 (1935). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 436 s.
Authors:

Rok devalvace

byl vzpomenut v denním tisku a zejména v projevu guvernéra Národní banky Dra Engliše. Byl to jeden z nejkrásnějších projevů poslední doby. Rok devalvace nepřinesl ani splnění přehnaných nadějí, ani přehnaných obav, nepřinesl ani absolutního vítězství ani absolutní porážky. Ceny nestouply, aspoň ne tak, jak se na jedné straně očekávalo. Je to vysvětlováno tím, že vzestup cen byl vyrovnán mezinárodním poklesem cen, který ještě v minulém roce trval. Na druhé straně se právem uvádí, že pro vzestup určitých cen, pokud k němu došlo, byly rozhodující motivy jiné než měnové. Zkrátka bohatost hospodářských jevů připouští, že každý může setrvati při své pravdě a že tím, a to je hlavní — stanoviska zdánlivě nesmiřitelná se sblížila. Projevilo se to krásně na valné hromadě Národní banky, kde byla všemi bez výjimky konstatována důvěra ve vedení Národní banky a zejména v jejího guvernéra. Jest nepopiratelnou zásluhou Englišovou, že se nesplnily obavy z devalvačních následků, neboř dovedl-li si Engliš vybojovati provedení devalvace, dovedl si i uhájiti svůj názor, že devalvace bude provedena jen v těch mezích, jaké jí určil, a že nebude jen počátkem nových měnových experimentů. To byla hlavní obava těch, kdo se proti devalvaci stavěli, kdo viděli, u koho nalézá devalvace nejnadšenějšího přijetí a kdo se dokonce obávali úspěchu devalvace, aby to nebyl důkaz pro otevřené inflacionisty, že měnové experimenty možno vskutku prováděti beztrestně. Snad nikomu druhému nebyl by se zdařil tento boj na dvě fronty tak, jak jej vybojoval Engliš. Jak vynikající měrou se uplatnila autorita Englišova, nejlépe jest zřejmo z toho, že dnes, v době předvolební, tedy v době, kdy si málokterá politická strana ukládá reservu, experiment měnový jest mimo diskusi. Ať již jsou jakékoliv názory o jednotlivých Englišových koncepcích, jedno jest jisto, že ve stabilisaci hospodářských poměrů měl obdivuhodně šťastnou ruku. Ačkoli málokteré opatření Englišovo nebylo odvážné a obešlo se bez vážných námitek, přece Engliš dojvedl je provésti tak, že z nich vytěžil maximum prospěchu a minimum škody. Nebylo to snad stoprocentní splnění všech nadějí, ale nebylo to ani stoprocentní splnění všech obav, naopak positivní výsledky převyšovaly vždy nad výsledky negativními. To platí o devalvaci, ale to platí na př. i o soupisu a odvodu hodnot. Bylo to opatření, o němž bylo rozhodnuto v době, kdy mezinárodní poměry ukazovaly, že bude nutno sebrati veškery síly, zejméno ty, které hrozily při nějakém konfliktu státi se nedosažitelnými. Soupis a odvod vztahoval se na drahé kovy a hodnoty znějící na cizí měnu. Byl obligatórni, blížil se tedy velmi vyvlastnění. Jeho vlastní provedení přišlo do doby, kdy se zdálo, že již není potřebí mobilisovati tak ohromné prostředky, kdy naopak každé zvýšení mobility Národní banky bylo jen novým důvodem, aby se útočilo na její liberálnost,, že je tu tolik peněz a přece se s nimi nic užitečného nedělá. Provádění soupisu i odvodu dálo se však klidně, rozumně, takže k trvalejšímu zneklidnění, které by mělo nějaké vážnější hospodářské následky, nedošlo, naopak zvýšil’ se zájem o státní papíry, který již před tím — a to je Englišova specialita — byl soustavně pěstován. Stalo se tak zejména zavedením bursovního lombardu, který měl splniti výhody požadovaných operací na volném trhu, aniž by uváděl Národní banku do nebezpečí, které v sobě operace na volném trhu za našich poměrů skrývají. Ani bursovní lombard nebyl bez nebezpečí, zejména, že bude spekulačně zneužit, ale prozatím i zde byla nalezena cesta, která vytěžila výhody a vyhnula se risiku. Jest jisto, že význam Englišův tkví v jeho originalitě, v jeho iniciativnosti a houževnatosti, bylo by ale nesprávně podceňovati jeho cit pro určité meze účelnosti, a hlavně jeho cílevědomost, že se nedá odvrátiti od vytčené dráhy, a jeho autoritu; že dovede nejen nalézti cestu, ale i o její správnosti přesvědčiti. L.
Citace:
Rok devalvace. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 7, s. 320-321.