Dr. Josef Kazimour: Státní péče o lesy v Čechách v letech 1754 až 1852.

Část I. Do válek napoleonských. — Praha. Zemědělské museum. 1933, str. 109 in-8. (Musej. publikace, 24.) Loni zemřelý Josef Kazimour byl vážný historik a vyšel ze školy Pekařovy. Odtud je dobře znám z pečlivě vedených bibliografií historických. Jeho skutečnou zásluhou zůstává vedle toho organisace zemědělské práce historické, hlavně zemědělského musejnictví, které právě jemu vděčí za velkorysé, celostátní pojetí. Kazimour si však při své veliké činnosti veřejné i politické střádal materiál pro podrobná monografická zpracování z agrárních dějin. V tom ho zastihla nenadálá smrt. Po jeho smrti pietně vydává zemědělské museum práci o státní péči o lesy. Je to zcela zpracované a dokončené dílo, bohatě provázené pramenným i literárním aparátem, z něhož je jasně vidět, jak vážně Kazimour pojímal svůj úkol agrárního historika.
Samotné téma je právnicky velmi zajímavé. Jde totiž o obor hospodářský, který byl normami regulován a právě tato záměrná péče státu je jakási červená nit, kterou autor sleduje s překvapující určitostí. Poměrně dosti záhy setkáváme se s počátky soustavnější péče o lesy se strany státu, třebas jeho interes se zatím na poč. 16. stol. obmezuje jen na zásadu neztenčovat lesní plochy. Vzniká tu rozpor mezi zájmem veřejným a soukromým, který je diktován obchodem jak pro trh domácí, tak i na vývoz (zejm. do Saska). Dřevo bylo jak surovina, tak i tovary z něho zhotovené (zejm. potaš) příliš důležité, poněvadž nebyly v hospodářství zavedeny náhradní hmoty, jako na př. pro stavby (kámen, cihly), topení (kamenné uhlí, rašelina), k nimž teprve až ve stol. 18. v akcích pro spoření dřívím se sahalo. Domácí obchod byl v Čechách zmonopolisován podskalskými pražskými obchodníky a stinné jeho stránky se jen ponenáhlu podařilo odstraňovat, protože naproti tomu monopol udržuje poměrnou stabilitu cen. Vzrůst manufaktur, vznik nových pracovních odvětví (t. sklárny) a merkantilismus způsobují přímý nedostatek dříví, který má býti vyvážen větším kácením v pohraničí. Než tu zase vystupuje zájem vojska, kterému lesy v josefínské taktice skýtají dobrý defensivní prostředek. Setkáváme se tu proto s řadou norem, kterými se reguluje péče o stálé obnovování vymýcených lesů, starost o dobrou jakost (zavedení soustavy sečové, zákaz pastvy v podrostu a nových kulturách a pod.). Zápas podskalského monopolu s volným obchodem, který nakonec v duchu liberalistických zásahů vítězí, vede však ke konci 18. stol. ke značnému stoupání cen dříví. Stát se snaží svědomitě, aby péče o lesy byla co nejlepší, a tak jsme svědky nerovného zápasu. Stavbou kanálů (na př. švarcenberského na Šumavě), splavněním řek, zřízením ředitelství pro plavbu a vodní stavby (1778) má býti zdokonalen obchod s dřívím a nejtypičtější pro tento vážný zájem státu je zřízení stolice zemědělství při pražské universitě, na níž bylo při zkouškách předepsáno klásti i otázky z lesního hospodářství.
Ča.

Citace:

Dr. Josef Kazimour: Státní péče o lesy v Čechách v letech 1754 až 1852.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 4, s. 207-208.