Politické bloky evropských států a Maďarsko.

Na toto thema přednášel na schůzce brněnské skupiny Rencontre des jeunesses française et tchécoslovaque (to je sdružení mladých propagátorů francouzsko-československé vzájemnosti, vydávající v Paříži časopis téhož jména) bývalý poslanec starého uherského sněmu, bývalý státní tajemník a nyní profesor národního hospodářství na universitě v Budapešti, Dr. Elemér Hantos. Dr. Hantos v poutavém výkladu vylíčil vývoj evropské politiky k četným regionálním úmluvám. Počet regionálních paktů je stále větší a mluví se už o jakési paktomanii. Tím vznikají otázky příčin tohoto vývoje, významu a souvislosti těchto úmluv. K postihnutí celé vývojové linie je třeba se vrátit až do prvních let po světové válce. Tehdy jako reakce na různé dřívější konference a kongresy byla vytvořena Společnost národů. Věřilo se v nový mezinárodní pořádek, který měl být organisován shora. S počátku se tento směr slibně vyvíjel a vrcholem tohoto vývoje je světová hospodářská konference v Ženevě r. 1927, jíž se zúčastnily všecky civilisované státy světa. Doba však už měla v sobě latentní zárodky krise, které se staly za dva roky prudce virulentními. Krach na ncw-yorské burse 1929 byl prvním ukazatelem, že hospodářský organismus podlehl. Snahy, organisovati světový pořádek shora, ztroskotávají a posledním nezdařeným pokusem byla londýnská světová hospodářská konference 1933. Od té doby uzrálo přesvědčení, že organisace shora je nemožná, poněvadž není způsobilých a životaschopných orgánů. Londýnská konference skončila naprostým fiaiskem, avšak právě poznání o nutnosti jiného postupu bylo jejím kladem. Již se uznává, že ani světové, ani evropské hospodářství není možné naráz a jednotně uspořádati, nýbrž že je třeba jíti cestou regionálních úmluv, kde nic nestojí v cestě, aby nebyly později přetvořeny na úmluvu všeobecnou. Mussoliniho Pakt čtyř, systém paktů sovětského svazu, Východní pakt jsou příklady pokusů o regionální politické bloky.
Tyto politické pakty mají své předchůdce v hospodářských ujednáních v Altawě, Oslo, Ouchy. Běží o pokusy o obnovu mezinárodního obchodu pomocí regionálních úmluv s vyloučením doložky o nejvyšších výhodách. Altawská úmluva a její výsledky v rámci britského imperia potvrdily správnost této cesty a tak počal regionálními úmluvami přirozený proces organisace nového pořádku zdola, které jedině může vésti k zlepšení hospodářských poměrů. Ve východní části Evropy zakotvila myšlenka hospodářských regionálních úmluv tím, že v únoru 1933 došlo v Ženeve k podpisu organisačního paktu Malé dohody. Druhým regionálním paktem byl Balkánský pakt, k němuž došlo v únoru 1934 mezi Jugoslávií, Tureckem, Řeckem a Rumunskem. Tak byl ujednán v březnu 1934 v Římě mezi Itálií, Rakouskem a Maďarskem regionální pakt, zvaný Římský pakt Tří, jehož cílem je napomáhati obnově volných hosp. styků místo dnešních autarkních snah. Radu regionálních paktů uzavírá v září 1934 v Rize podepsaný Baltský pakt, jehož smluvníky jsou: Estonsko, Lotyšsko a Litva. A ještě krátce po úmluvách v Rize sešli se k poradě zahraniční ministři Švédska, Norska a Finska ve Štokholmu a jednali, o užší hospodářské spolupráci svých států. Zatím co v těchto případech byly rozhodnuty jen momenty hospodářské, nebylo tomu tak v jižní a východní Evropě. Zde většinou byly primérní zájmy politické. Pro pevnost bloku je ovšem lepší, jsou-li zájmy politické shodné s hospodářskými. Avšak fakt, že politický spolek je základem hospodářských skupin, má také své stinné stránky. Jestliže se totiž malé a střední státy seskupují kolem těch neb oněch velmocí, nevede to, jak nás učí dějiny, k jejich sblížení, nýbrž rivalita patronů zostřuje protivy i mezi chráněnci a bylo by klamným domnívati se, že se sblíží samy od sebe. Mír mezi sousedícími národy není stavem docela samozřejmým a přirozený, nýbrž musí býti založen, tvořen.
Pokus, dáti do pořádku hospodářství pomocí politiky, se nepodařil. Je tudíž třeba pokoušeti se přemoci politiku hospodářstvím a tvořiti volnější a jistější atmosféru pomocí hospodářských dohod. Regionální myšlenka je myšlenkou především hospodářskou a ne politickou. Je reakcí na autarkní politiku a má vytvořiti opět rozsáhlejší pole hospodářské činnosti. Větší hospodářské oblasti potřebují zvláště státy v Podunají. Dunajská oblast byla předmětem dvojí zájmové sféry, francouzské a italské. Dohodou francouzsko-italskou byla však tato věci škodící rivalita petrifikována a proto právě zvláště nyní je čas a příležitost k dohodám, když Hospodářská Malá dohoda i Římský pakt Tří jsou útvary hospodářsky nepřirozené. Trhy Italie, Maďarska a Rakouska jsou pro RČS. dûležitější než trhy Rumunska a Jugoslavie. Problém dunajský bude rozřešen, dohodne-li se Maďarsko s Československem. K dohodě musí jednou dojít. Čím dříve, tím lépe. Je třeba ochoty a smířlivosti. Národy rychleji zapomínají a odpouštějí než jednotlivci, avšak byly-li příliš raněny, je třeba jim pomoci v léčení. Není trvale možno odpírati si vzájemnou pomoc na cestě k míru a blahobytu.
Shromáždění odměnilo vývody Dr. Hantose potleskem, avšak v debatě ukázala se kritika jeho stanoviska.

Citace:

Politické bloky evropských států a Maďarsko. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 7, s. 325-327.