Záchrana života.
Předpisy týkající se z-y ž-a jsou dnes více méně jen historickou památkou, spadajíce do 18. a počátku 19. století. Lze je rozděliti na dvě skupiny, jednak na předpisy povahy sanitní o tom, jak je třeba nakládati s lidmi utopenými, oběšenými, otrávenými a zdánlivě mrtvými, jednak na ustanovení o odměnách za z-u ž-a.
Ke skupině prvé lze počítati na př. císařský patent z 1. července 1769, otištěný ve sv. 5, roč. 1769 č. 1120 Sbírky zákonů Marie Terezie, jímž se vydává poučení o tom, jak zachovati při “životě lidi utopené, oběšené nebo udušené, dekret dvorské kanceláře, otištěný ve sv. 49, roč. 1821, č. 177 Sbírky zákonů politických o nakládání s osobami vytaženými z vody, dále dekret dvorské kanceláře, otištěný ve sv. 64, roč. 1836, č. 98 Sbírky zákonů politických, obsahující poučení pro nelékaře k oživení a záchraně osob zdánlivě mrtvých a otrávených (viz též výnos min. vnitra z 31. 3. 1858 č. 3617) a j.
Předpisy o odměně za z-u ž-a jsou již v citovaném patentu z doby Marie Terezie, dále v normách z doby josefínské a z let dvacátých minulého století. Souborně pak byly tyto předpisy shrnuty v dekretu dvorské kanceláře z 9. března 1827 (sv. 55, roč. 1829, č. 31 Sbírky zákonů politických) a pozměněny dekretem dvorské kanceláře z 11. června 1833 ([sv. 61, roč. 1835, č. 100 Sbírky zákonů politických), později pak byly republikovány v min. nař. z 12. září 1854, č. 234 ř. z. (pro velkovévodství krakovské).
Podle těchto norem se stanoví za záchranu člověka před utopením nebo při požáru odměna 25 zlatých konv. m. ze státní pokladny. Tatáž odměna patří při záchraně před udušením, ať k němu mělo dojíti z jakékoli příčiny. Podmínkou však je, že skutečné nebezpečí smrti hrozilo nejen zachráněnému, nýbrž i zachránci, což musí býti nepochybně prokázáno. Bylo-li zachráněno více osob, pak se odměna násobí podle počtu záchranných zákroků a připadne zachránci nebo se rozdělí mezi více zachránců.
Kdo si činí nárok na odměnu za z-u ž-a, musí jej uplatni ti do 4 týdnů počítajíc ode dne záchranného činu u politického úřadu I. stolice. Jinak nárok propadá.
Jaroslav Pošvář.