Rozsudek vynesený a ústně prohlášený pokládati jest, i když dosud není stranám doručen, za exekuční titul ve smyslu § 370 ex. ř. a lze proto na jeho základě, když nebezpečí dle § 370 ex. ř. je osvědčeno, exekuci ku zjištění povoliti.

Podle § 370. ex. ř. může povolena býti exekuce ku zjištění na základě konečných rozsudků, dříve než nabudou moci právní, nebo dříve než uplyne lhůta, pro plnění určená. Soud rekursmí vykládaje toto ustanovení vzal neprávem zřetel na okolnost, že rozsudek ze dne 21. června 1919, podle něhož první soud exekucí zjišťovací povolil, byl v době tohoto povolení pouze ústně stranám prohlášen, ale doručen jim byl teprve o 3 dny později. Mínění soudu rekursního, že podmínkou povolení exekuce zjišťovací dle § 370. ex. ř. je doručení písemného vyhotovení proto, poněvadž podle 1. odstavce § 416. c. ř. s. rozsudek stává se vůči stranám účinný teprve tímto doručením, je mylné, neboť v § 370. ex. ř. onen požadavek není uveden a dle § 414. i 2. odst. § 416. ex. ř. rozsudek ve smyslu civ. řádu s. je zde již tenkráte, když byl vynesen a prohlášen. Rozsudek takový pokládati je, i když stranám dosud doručen není, za exekuční titul ve smyslu § 370. ex. ř.; opačný názor odporuje nejen znění, ale i duchu zákona a účelu, jehož dosaženo býti má exekucí zjišťovací. — Okolnost, že náklady rozepře, uvedené v písemném rozsudku ze dne 21. června 1919 nebyly při jeho prohlášení ještě co do výše určeny, nerozhoduje, poněvadž při prohlášení rozsudku bylo dle soudních spisů výslovně vytčeno, že žalovaná je povinna, zaplatiti nejen kapitál 555 K s 5% úroky ode dne 24. května 1919, ale i náklady sporu, jak budou v písemném vyhotovení rozsudku upraveny, a obnos jich uveden byl v usnesení prvního soudu, zjišťovací exekucí povolujícím, souhlasně s písemným rozsudkem.
Rozhodnutí nejvyyššího soudu ze dne 3. září 1919. RI 345 a 346.
Schin.

Citace:

Rozsudek vynesený a ústně prohlášený pokládati jest, i když dosud není stranám doručen, za exekuční titul.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 372-372.