343
Mzdy dělnictva — vůbec služné všech zaměstnanců u nás i v cizině dosud jeví směr vzestupný — a do nejnovější doby jsou stávky a projevy zaměstnanců za účelem zvýšení mzdy na denním pořádku. Tak se zdá, že aspoň na ten čas není ani pomyšlení na snížení mezd. Proto do jisté míry zaráží, že v měsíčníku Recht und Wirtschaft seš. červencový 1919 Emil Kloth, předseda svazu německých knihařů pojednává o otázce snížení mezd, pod 344
titulem »Zur Frage des Abbaues der Löhne«. Tím spíše překvapuje tento projev, ježto jeho autor jest již podle svého čelného postavení jako předseda velikého sdružení dělnického (i podle svých výroků, žádajících na př. účastenství dělníka na ocenění výrobků průmyslových, při jejichž výrobě byl účasten) — rozhodným, ale ovšem také neobyčejně vzdělaným a střízlivým socialistou. Poukazuje právem k tomu, že Německu hrozí nebezpečí, že jeho trhy budou zaplaveny výrobky cizozemskými, jestliže cizina, především Anglie a Amerika, budou vyráběti laciněji než Německo, a následkem toho budou s to, aby svoje výrobky na německých trzích laciněji nabízely než Německo. Proti takovému dovozu pak Německo nemůže se ani chrániti clem, ježto jest mu to zabráněno právě podepsanou smlouvou o mír. Když tedy Německo ve své průmyslové výrobě musí soutěžiti neboli konkurovati s cizozemskem, Anglií, Amerikou i Francií, tu jest patrno, jak Emil Klothsprávně uzavírá, že tato cizozemská konkurence bude-li s to vyráběti a dodávati svoje zboží na německých trzích laciněji než Německo, bude účinkovat také na ceny německých výrobků a tím i na ceny dělnictva při této výrobě zaměstnaného, neboť němečtí podnikatelé nebudou pak více s to, aby dále platili dosavadní vysoké mzdy. Když tedy mzdy německých dělníků rukou i hlavou dosáhnou takové výše, že způsobí veliký dovoz lacinějších výrobků cizozemských a tím zamezí vlastní výrobu domácí, a když, pak nebude možno za příliš drahé výrobky domácí dostati z cizozemska suroviny i potraviny, pak také němečtí dělníci budou se musiti spokojiti s jistým snížením mzdy. Zkrátka: I tu jeviti se bude železný zákon tvoření ceny jako výslednice nabídky a poptávky a mzda jest mu podrobena jako cena práce. Tím nemusí dělnictvo trpěti, neboť konečně jeho blahobyt, jak autor doslovně praví, nezávisí na nominálně vysokých mzdách, nýbrž na kupní síle mzdy (peněz) — a tato může zcela dobře býti mnohem vyšší při nižších mzdách a větší výrobě, než při mzdách vysokých. Vždyť i v minulosti často dělnictvu za nižších mezd vedlo se lépe, než nyní za vysoké mzdy, tenkráte totiž, když na př. za jednu marku dostal víc než nyní za 10 marek! — Článek psán jest s vřelým účastenstvím pro dělnictvo a vyzývá je, aby hledělo se samo poučiti o otázce snížení mzdy. Ježto obsahem hodí se též na naše poměry, zvláště v krajích průmyslových, měli jsme za to, že zasluhuje uvážení též v krajích našeho státu. J. H.