382
Právnická rychlopřípravna Dra J. Schuberta. Bohudík raší to v životě našem. Máme nejenom »rychlosprávy« obuvnické a p., nýbrž i rychlé přípravny právnické. Mladý pán, jenž teprve loňského roku dosáhl hodnosti doktorské, měl by jíti do prakse a zde si teprve dobývati ostruh? Ani ho nenapadne. Zařídí si »rychlopřípravnu« pro zkoušky právnické, omráčí studující práv, kteří pochopitelně touží potom, aby co možná brzy si zkoušky odbyli, svými »dlouholetými« zkušenostmi, namluví jim, že nepotřebují ani přednášek universitních, ani výkladu profesorových — vždyť jim dá své »vlastní« učebnice a připraví je za 2 měsíce ke zkouškám přímo skvěle! Klienti jeho neptají se ani, jak »skvěle« dělal zkoušky jejich dobrodinec, a věří — a ovšem také notně platí. A mladý pán dělá »profesora«. A aby to více táhlo, dá si natisknout, že má svou školu »úředně povolenou«, ačkoli tomu tak není. A aby nějaký ten »malér« svých chovanců při zkouškách »zatušoval«, pohne ubožáka, jenž při zkoušce prošel jen a jen z milosti, aby mu v novinách poděkoval za jeho »úspěšnou« činnost. A aby mu lesku — a tím i zákazníků — přibývalo, tvrdí, že se bude habilitovati z práva obchodního atd. Bylo by věru na místě, aby úřady povolané zrevidovaly trochu to »úřední povolení« a zabývaly se podrobně otázkou, lze-li opravdu už každému trochu obchodnicky založenému absolventu práv bez dalších průkazů svěřiti »po živnostensku« výchovu dorostu právnického, a dále, aby byly i ty »vlastní« učebnice Dra Schubrta podrobeny bližšímu rozboru. Jistě, že i tu vyjde na jevo — čertovo kopýtko autorského zákona.
Heslo »snadno a rychle« připravovat naše právníky ke zkouškám je i tu jen zástěrkou pro jiné heslo: snadno a rychle vydělat hodně peněz. Taksy prý jsou podle toho.
Věc, o niž zde běží, má však i jinou, velmi vážnou stránku Stát náš potřebuje mnoho pracovníků, potřebuje a bude potřebovati zejména mnoho sil právnických. Zdůrazňujeme, že se bez nich neobejde, nemá-li se celá budova správy státní zřítit; a zdůrazňujeme to právě dnes, kdy jeví se v různých odvětvích správy veřejné namnoze tak okaté podceňování činnosti právnické. Jsme přesvědčeni, že z dnešního opojení, jež hlásá v různých variacích heslo »Pryč s právníky!«, nastane dříve nebo později důkladné vystřízlivění. Dojde k tomu tehdy, až neprávníci, osobující si schopnost rozhodovati i v otázkách právních, přivedou správu státní na pokraj propasti. Pak budou musit právníci ony spousty teprve odstraňovati a znovu budovati to, od čeho jsou dnes namnoze odstrkováni. 383
Nuže právě proto, že jsme přesvědčeni hluboce o nezbytnosti spolupráce právníků k zdárnému vývoji našeho státu, odsuzujeme shora vytčené podniky mladých a nezralých, jen touhou po rozmnožení příjmů zlákaných lidí. Neboť jejich odchovanci budou povždy —i když se jim podaří proklouznouti úskalím zkoušek, při nichž nesmíme popírati často význam náhody, — z největší části v povolání právnickém pouhými diletanty, právníky-nádenníky, kteří nejsou a nebudou s úkol, jenž právníkům náleží. Odchovanci tito budou vždy právníky povrchními, na něž kruhy neprávnické budou — a tu ovšem právem — ukazovati jako na lidi nepotřebné, na lidi, bez jejichž součinnosti se snadno obejdou. Tito povrchní právníci jsou největšími škůdci stavu právnického; neboť t. zv. »vědomosti« jejich opravdu si dovede osvojiti i neprávník, jenž pak je přesvědčen, že není nic snadnějšího než osvojiti si znalost »práv«, nemaje tušení, jak velice se mýlí. Máme nutně potřebí právníků celých, zdatných, proniknutých vědomím o vysoké kulturní úrovni a ohromném významu práva v životě jednotlivců i životě státním, o jeho nerozlučné souvislosti s poměry hospodářskými, kulturními i společenskými.
Takovíto právníci však z přípraven, o nichž je tu řeč, jistě nevyjdou a vyjít nemohou. Jsou proto podniky, o něž běží, zjevy nezdravými a škodlivými.