Odvolací soud nepřezkoumává odvolací důvody samy o sobě, nýbrž přezkoumává je na základě celého skutkového děje, jenž je základem sporu. Odvolací soud musí přezkoumati i vady rozsudku nevytýkané, jestliže jich strana zvítězivší ve sporu — nemajíc opravného prostředku — ani vytýkati nemohla.
Žalobkyně A. K. pronajala žalovanému T. B. ve svém domě obchodní místnosti, při čemž žalovaný nesl značný náklad přestavby domu, jež byla k zařízení obchodu nutná, ze svého.
Žalovaný přijal manžela žalobkynina pro dotyčný obchod jako obchodvedoucího, po nějakém čase však jej propustil. Na to došlo k různicím mezi žalobkyní a jejím manželem na jedné a personálem žalovaného na druhé straně, a žalobkyně podala konečně na T. B. žalobu na zrušení nájemní smlouvy, opírajíc nárok svůj o tyto důvody:
1. žalovaný neprovedl adaptaci zadního traktu domu tak, jak se k tomu smlouvou zavázal;
2. personál žalovaného nezachovává předpisů domácího řádu;
3. žalovaný dluhuje žalobkyni nájem za delší doou;
4. poškozuje nájemní objekt;
5. zavázal se zvláštní dohodou, že nájemní smlouva se ruší tím okamžikem, jakmile by došlo k propuštění manžela žalobkynina ze služeb žalovaného.
Soud první instance vyhověl žalobě, vzav dohodu ad 5 za prokázanou, neuznav však důvodů ad 1. až 4. uvedených.
K odvolání žalovaného soud odvolací rozsudek ten po doplněném řízení změnil a žalobu zamítl, neobíraje se již důvody, žalobou ad 1. až 4. uvedenými, a zjistiv, že dohoda pod 5. uvedená se nestala.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně tento rozsudek 2. instance zrušil pro vadná zjištění, týkající se důvodů žalobních ad 1. až 4. uvedených, odůvodniv nutnost, aby se jimi i odvolací soud obíral, takto:
Ovšem by se dalo namítati, že odvolací soud nemohl přihlížeti k těmto nesprávnostem rozsudku prvního soudu, jimiž byly dotčeny jen zájmy žalující strany, protože žalující strana odvolání nepodala (a ovšem jako strana ve sporu zvítězivší ani podati nemohla), čímž bylo vyloučeno, aby se odvolací soud obíral onou částí prvního rozsudku, v níž první soudce, ačkoli žalobu z určitého důvodu uznal za opodstatněnou, a jí vyhověl, ještě doličoval, proč žalovaný nárok nelze opříti o ostatní důvody k platnosti přiváděné. Názor ten by se však příčil zákonu. Je sice pravda, že odvolací soud podle § 462 c. ř. s. přezkoumává rozhodnutí soudu první stolice jen v mezích odvolacích návrhů, a je v soudnictví i v nauce takřka jednomyslně zastáván právní názor, že odvolání lze podati jen proti rozsudkovému výroku a nikoli i proti jeho důvodům, takže žalobce ve sporu zvítězivší nemůže podati odvolání, třebaže má vážné pochybnosti, zda je správný a zda před odvolacím soudem obstojí důvod, o který soud odsuzující rozsudek opřel, a ačkoli míní, že jedině správným je druhý důvod jím uplatňovaný, ale prvním soudcem neuznaný.
Avšak tím není podle zákona vyloučeno, aby v odvolacím řízení nebylo přihlíženo i k tomuto druhému důvodu, pokud se týče k oněm nesprávnostem rozsudku a řízení první stolice, pro které první soud důvod ten neuznal správným. Odvolací soud nepřezkoumává odvolací důvody samy o sobě, nýbrž přezkoumává je nezbytně na základě celého skutkového děje, jenž je základem sporu. Proto musí zpravodaj podle § 486 c. ř. s. vyložiti, kterak se věc má a jaký byl dosavadní průběh rozepře, pokud toho je třeba, aby bylo porozuměno odvolacím návrhům a aby byla zkoumána správnost rozsudku v odpor vzatého a odvolacích důvodů.
Vyskytnou-li se vady podstatné pro přezkoumání a po- souzení uplatňovaných odvolacích důvodů a o ně opřených odvolacích návrhů, je k vadám těm přihlížeti z povinnosti úřadu, třebaže jich odvolání nevytklo, neboť z § 462 c. ř. s. odst. 2 plyne, že odvolací soud v mezích odvolacího návrhu přezkoumává nejen rozsudek, nýbrž i řízení, jež mu předcházelo.
To ovšem má zvláštní význam právě tehdy, jde-li o vady, které odvoláním ani nemohly býti vytýkány, jsouce na újmu jen odvolatelovu odpůrci. Též ony jsou s odvolacími důvody v příčinné souvislosti a spolu s nimi tvoří ony sporné stránky v § 497 (2) c. ř. s. naznačené, jež má odvolací rozhodnutí o návrhu odvolatelově obsahovali (srv. Neumannův Komentář k с. ř. s. z roku 1915 str. 1383).
Na tom právě je založena ochrana zájmů odvolatelova odpůrce, který je dotčen jen důvody — nikoli i výrokem — prvního rozsudku, že tehdy, když odvolací soud zaujme jiné právní stanovisko a rozhodne jinak než první soudce, přezkumná činnost odvolacího soudu se vztahuje podle §u 462, 497, 498 c. ř. s. ke všem sporným otázkám, jež jsou důležité pro rozhodnutí, a v důsledku toho odpůrce odvolatelův může v dovolání proti pozměňujícímu — jemu nepříznivému — rozsudku vytýkati, že se odvolací soud, vyřizuje odvolání odpůrcovo, neobíral všemi jeho útočnými neb ochrannými prostředky.
Rozh. nejv. soudu z 1. října 1926 Rv I 1530/26.
Dr. Z.