K výkladu pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (dodatek 3. k vlád. nař. z 27. dubna 1922 sb. 143). Úkolem soudu pověřeného odhadem podle § 17 dávkového řádu jest vyšetření hodnoty nemovitostí, rozhodnutí o tom, které předměty jsou příslušenstvím nemovitosti, přísluší výhradně úřadům, vyměřujícím dávku, i když hodnota byla určena soudním odhadem.
Okresní soud ustanovil k návrhu zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze hodnotu cukrovaru v D. se všemi budovami, strojového zařízení, a to obvykle nezbytného k řádnému provozování výroby cukru surového, pak připevněného k budovám neb k zemi a konečně připevněného k budovám, kterého nelze z nich odstraniti bez značného poškození budov a uložil navrhovati náhradu útrat soudního odhadu.
Stížnosti podané proti tomu, že nebylo rozhodnuto o tom, které stroje nutno považovati za součást nemovitosti a tudíž za objekty podléhající dávce a proti výroku o útratách odhadu soud rekursní nevyhověl.
Takto jest rozhodnutím zemského správního výboru současně zřejmě vysloveno, že o otázce příslušenství rozhoduje úřad správní.
Zůstává tudíž otázka příslušenství nerozřešenou a nutno při posuzování povinnosti k náhradě útrat soudního odhadu vyřaditi zjištěné obecní hodnoty všech věcí, které mohou tvořiti buď součást nebo příslušenství věci movité, takže zbývají pro tuto otázku jen hodnoty pouhých nemovitostí, jichž zjištěná hodnota není o 12,5% vyšší než hodnota zcizitelem přiznaná.
Dovolacímu rekursu nevyhověno nejvyšším soudem, který k důvodům soudu rekursního připojil ještě toto: Úkolem soudu pověřeného odhadem podle § 17 dávk. řádu jest vyšetření hodnoty nemovitosti, rozhodnutí o tom, které předměty jsou příslušenstvím nemovitosti, k němuž se podle § 5 dávk. řádu při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nehledí, přísluší výhradně úřadům vyměřujícím dávku a to ať se hodnota zjišťuje soudním odhadem či jiným způsobem. Tím, že úřad vyměřující dávku v první stolici dá hodnotu určití soudním odhadem, nenastává žádná změna v příslušnosti samosprávných úřadů k rozřešení otázky, které předměty jsou součástí nemovitosti a které jejím příslušenstvím podle § 5 dávk. řádu. Pojem příslušenství není, jak stěžovatel míní, pojmem skutkovým, nýbrž právním, jmenovitě jest otázka, co jest příslušenství ve smyslu § 5 dávk. řádu, otázkou čistě právní a musí býti řešen v duchu a v souvislosti s ostatními ustanoveními dávkového řádu, jmenovitě v souvislosti s jeho předpisy o přípočtech a investicích. To se může státi teprve při vyměřování dávky, nikoli již při soudním odhadu. Mylný jest názor, že soud, maje stanoviti hodnotu nemovitosti, musí za tím účelem vyřešiti otázku příslušenství. Právě projednávaný případ, v němž byly odděleně odhadnuty jednotlivé složky celkové hodnoty a zvláště určeny ceny strojového zařízení, jež jest nezbytně nutné pro provoz cukrovaru, dále strojového zařízení, jež jest k nemovitostem připevněno (a konečně strojového zařízení, jež jest bez poškození budovy neb strojů neodstranitelné dokazuje přesvědčivě, že lze soudním odhadem určiti hodnotu nemovitosti, aniž se předbíhá rozhodnutí správních úřadů o otázce příslušenství.
Až bude spor o tom, které strojní zařízení jest součástí nemovitosti a které pouhým příslušenstvím zcizeného cukrovaru ve smyslu dávkového řádu, rozřešen samosprávnými úřady v pořadí stolic tím nebo oním způsobem, vždy bude celková hodnota nemovitostí ze soudního usnesení o hodnotě nemovitostí zjistitelná pouhým součtem jednotlivých, odděleně odhadnutých složek, takže zákonného účelu soudního odhadu bylo dosaženo. Bezpodstatná jest námitka, že správní úřady nemají možnosti, aby samy zjistily skutečnou povahu každého jednotlivého stroje a že jsou odkázány na soudní rozhodnutí, naopak úřad vyměřující dávku v první stolici má stejně jako jeho odpůrce možnost a příležitost působiti při odhadu k tomu, aby všechny skutkové okolnosti důležité pro rozřešení, otázky příslušenství byly vyšetřeny na místě samém znalci a aby při určení hodnoty byl vzat zřetel na všechny možnosti příštího rozhodnutí o příslušenství, jak se také stalo v daném případě.
Neobstojí konečně ani námitka, že soud musí otázku příslušenství vyřešiti sám, protože mu přísluší rozhodnouti, kdo má vésti útraty odhadu. I v případech, ve kterých se musí soud zabývati touto otázkou, rozhoduje o útratách, řeší je jenom jako otázku předurčující a nezávazně pro pozdější rozhodnutí úřadů správních, nemůže proto dáti průchod svému názoru ve výroku o hodnotě nemovitosti.
Poněvadž dovolací rekurs do výroku ve věci samé jest bezdůvodný, rekurs do výroku soudu druhé stolice o útratách pak podle § 14 nesp. pat. nepřípustný, nemůže býti rozhodnutí rekursního soudu o náhradě útrat soudního odhadu již přezkoumáváno. V tomto směru musil býti dovolací rekurs odmítnut.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 1927 R I 9/27-1.
J. K.