NPD documents search: Právník, 66 (1927) - Zakládají-li skutečnosti, v žalobě o rozluku

PRAKTICKÉ PŘÍPADY.

Zakládají-li skutečnosti, v žalobě o rozluku uplatňované jako »odpor«, v pravdě rozvrat manželství, dlužno věc rozhodnouti se stanoviska rozvratu. Rozvrat pro různost povah, bez viny manželů.
Prvý soudce rozloučil manželství »bez viny stran«, odvolací soud žalobu zamítl pro nedostatek důvodů k rozluce, nejvyšší soud na dovolání obnovil rozsudek prvého soudce, a to z těchto důvodů:
Zcela právem první soudce důvod rozluky žalobcem uplatňovaný, že vzešel mezi manžely takový »odpor«, že se jím manželské společenství stalo nesnesitelným břemenem, podřadil pod hluboký rozvrat manželství podle § 13 lit. b) zák. roz., čímž odpadla potřeba souhlasu žalované strany, jehož třeba je, když se uplatňuje pouze nepřekonatelný odpor podle lit. i) cit. paragrafu.
Nezáleží na tom, jakou konstrukci žalobce nebo vůbec strany skutečnostem, o něž se nárok na rozluku opírá, ve sporu dávají, nýbrž jen na tom, jaké to skutečnosti jsou, neboť podřadění jich pod předpis zákona jako vůbec právní posouzení věci náleží soudu.
A tu nemůže býti nejmenší pochybnosti, že to, co ve sporu vyšlo na jevo, zakládá nepopiratelně úplný rozklad a rozvrat manželství, o jehož rozluku žalováno. Opačnému náhledu vrchního soudu nelze přisvědčiti.
Jestliže manželé od roku 1923, kdy si vymohli soudní rozvod, spolu nežijí, nýbrž žalobce jest usídlen v Brně-Králově Poli a žalovaná se zdržuje od té doby stále v cizině, kam záhy po rozvodu odjela, vlast manželovu opustivši, mezi tím pobývala zejména v Rusku a v Londýně a nyní jest neznámého pobytu, a jestliže sama, jak prokázáno, při svém odchodu odsud k bytné své prohlásila, že ona a její manžel jsou dva rozličné světy, že mají různé povahy a že se k sobě nehodí, což i žalobce za důvod rozkladu jejich manželství uvádí, tu jest jasno, že se manželství rozpadlo a nelze je žádnou mocí více sklížiti. Že se rozešli tiše a bez povyku, dokazuje jen jejich ušlechtilejší povaha, nevyvrací však zjevnou psychickou nemožnost spolužití.
Ale není účelem manželství, aby manželé byli jimi jen nominálně, aby svazek jejich byl pouze právní, hmotně však aby žádného společenství života neměli, nýbrž každý žil pro sebe, o druhého se nijak nestaraje a ani možnosti k tomu pro odlehlou různost, ba neznámost pobytu jeho nemaje. To není žádné manželství a proto nutno i právní svazek zrušiti a ze jha jeho strany osvoboditi.
Rozhodnutí nejvýš. soudu ze dne 16. srpna 1927 Rv II 67/27-1. A. H—k.

Citace:

Zakládají-li skutečnosti, v žalobě o rozluku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, s. 710-711.