Které věci jsou vyloučeny z exekuce u stavitele (§ 251 čís. 5. ex. ř.)? Pro otázku tu je sice zpravidla rozhodna doba výkonu exekučního zájmu, nesmějí mu však býti odnímány věci, jichž potřebuje k výkonu povolání, jen proto, že z nahodilých důvodů přechodně není s to, by své povolání vykonával. Provozuje-li živnost pouze v malém rozsahu nepotřebuje sčítacího stroje, ovšem ale velkého stolu, psacího stolu amerického, psacího stroje se stolem k němu příslušným, velké skříně na spisy, 2 židlí a 2 křesel.
Z důvodů nejvyššího soudu :
Dlužník E. N., majitel firmy B. N., podnikatelství staveb na S., je stavitelem a sluší tedy při řešení otázky, které ze zabavených věcí jsou z exekuce vyloučeny, použíti ustanoveni § 251 č. 5 ex. ř.
Jak již soud rekursní zjistil, neprovozoval dlužník pro naprostý nedostatek práce od března 1925 do května 1926 živnosti stavitelské vůbec a zaměstnává od května 1926 pouze 2 zedníky. Vysvětlení k tomu podává dopis společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze ze dne 31. května 1926 č. 3678-3, podle něhož povinná firma ohlásila roku 1925 vyrovnání, které bylo v lednu, 1926 skončeno a utrpěla táž firma značné ztráty na stavbě kasáren pro vojenskou správu v R.
I když je pravda, že exekuce na svršky byla vedena v době, kdy dlužník své živnosti neprovozoval, a že pro otázku vylučitelnosti zabavených předmětů z exekuce je zpravidla rozhodna doba výkonu exekučního zájmu, neplatí toto pravidlo bezvýjimečně a sluší otázku, kterých věcí dlužník k výkonu svého povolání potřebuje, posuzovati podle konkrétních okolností toho kterého případu.
Předpis § 251 č. 5 ex. ř. má význam sociálně hospodářský. Jako zákon na jedné straně brání vhodnými prostředky tomu, aby dlužník neodstraňoval a nezatajoval jmění, jež by mohlo sloužiti k uspokojení věřitelů, tak na druhé straně nechce vydati dlužníka na pospas věřiteli do té míry, aby týž měl právo zničiti jeho hospodářskou mohoucnost a odníti tnu vše, čeho potřebuje k výkonu svého duševního povolání a uhájení své existence. Ponechává-li pak zákon osobám, které se připravují pro duševní povolání, veškeré pomůcky, jichž k této přípravě potřebují, bylo by protismyslným, kdyby připouštěl, aby osobám, které se k duševnímu povolání již připravily a je vykonávaly, byly odnímány věci, jichž tyto osoby k výkonu povolání potřebují jen proto, že tytéž osoby z nahodilých důvodů přechodně nejsou s to, aby své povolání vykonávaly. To platí i v daném případě, kde strana povinná nevzdala se činnosti stavitelské trvale, nýbrž utrpěvši ztráty při stavbě vojenských kasáren v R. a přišedši do vyrovnávacího řízení, nemohla přechodně své stavitelské živnosti provozovati, ale zahájila svou činnost ihned, jakmile se jí podařilo práci získati. Bylo by tvrdostí, která není v intenci zákona, kdyby odnětím veškerých předmětů, jichž strana povinná k opětnému výkonu svého povolání potřebuje, byla mařena její snaha, uhájiti tímto výkonem svou samostatnou hospodářskou existenci.
Uznal-li tedy soud rekursní za spravedlivo, aby věci, jichž dlužník k výkonu svého povolání potřebuje, byly z exekuce vyloučeny, nutno s ním v zásadě souhlasiti a sluší dále jen uvážiti, potřebuje-li dlužník se zřetelem k činnosti, kterou nyní vyvíjí, všech věcí, jež rekursní soud z exekuce vyloučil.
Nejvyšší soud přihlížeje ke skutečnosti, že dlužník provozuje svou živnost nyní pouze v malém rozsahu, má za to, že nepotřebuje sčítacího stroje, poněvadž jako malý živnostník může se bez něho dobře obejíti. Bylo tedy v tomto směru usnesení v odpor vzaté změniti.
Naproti tomu souhlasí nejvyšší soud se soudem rekursním v tom, že dlužník potřebuje k výkonu svého povolání velkého stolu, psacího stolu amerického, psacího stroje se stolem k němu příslušným, veliké skříně na spisy, dvou židlí i dvou křesel a poukazuje v té příčině na správné důvody soudu rekursního. Pokud jde o věci v tomto odstavci uvedené, bylo dovolací stížnosti úspěch odepříti.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 26. října 1926 č j. R I 920/25.
Dr. Grešl.