NPD documents search: Právník, 66 (1927) - Ujednání, že kupec může si vyměniti víno za jiné

PRAKTICKÉ PŘÍPADY.

Ujednání, že kupec může si vyměniti víno za jiné, kdyby nebylo proň odbytu, jest vykládati podle obyčeje poctivých styků, t. j. tak, že k němu došlo za zřejmého předpokladu, že víno bude prodáváno podle možnosti a slušnosti a že žalovaný, nebude-li proň odbytu, zažádá za víno jiné, které by snadněji rozprodal.
Žalující firma R. K. dodala, na objednávku žalované strany G. podle faktury ze dne 27. července 1925 mimo jiné 7 lahví šumivého vína Extra-Dry po 105 Kč, tedy za 1 575 Kč, při čemž bylo ujednáno, že žalovaný může zaplatiti, až víno prodá nebo že je vezme žalující firma zpět. Po marných upomínkách firmy ze dne 20. prosince 1925 a ze dne 12. února 1926 podala tato žalobu. Žalovaný G. namítal, že částka 1 575 Kč není dosud splatnou, poněvadž měla býti zaplacena, až bude víno prodáno, neboť má vždy právo ono víno zaměniti za jiné; dosud ho neprodal.
Okresní soud žalobě vyhověl a odsoudil žalovaného, aby zaplatil částku 1 575 Kč s 10% úroky ode dne 27. července 1925. V důvodech rozsudku praví I. soudce, že žalobce nemá možnosti zjišťovati okolnosti, zda žalovaný víno prodal. Právem žaloval, když žalovaný na jeho upomínky ze dne 20. prosince 1925 a 12. února 1926 nereagoval. Je zde tedy zřejmě použíti co do plnění čl. 326 obch. zák., poněvadž doba plnění jest neurčitou v tomto případě, neboť jest úplně v moci žalovaného, který by eventuelním prodejem i 1 láhve tohoto vína mohl oddáliti placení, což zajisté nebylo úmyslem stran při uzavírání obchodu. Poněvadž pak žalovaný na upomínky mlčel, tím projevil souhlas se způsobem volby žalobcovy, mohl po určité době, v níž i pohodlný obchodník může zodpověděti korespondenci, což v tomto případě jest nesporně dáno, žádati plnění podle čl. 326 obch. zák.
Odvolací soud žalobu toho času zamítnul s odůvodněním, že splatnost kupní ceny byla mezi stranami přesně ujednána a měla nastati teprve po prodeji dodaného vína, takže podle § 902, 1417 obč. zák. žalobkyně nemůže na žalovaném žádati zaplacení kupní ceny, když ani netvrdí, že žalovaný víno skutečně již rozprodal, a nelze se proto dovolávati ustanovení čl. 326 obch. zák. Pro případ neprodejnosti měla žalobkyně právo dodati žalovanému jiné zboží a není také z tohoto důvodu zažalovaný obnos splatným podle § 1052 a 1062 obč. zák., protože musí napřed žalující firma žalovanému toto náhradní zboží dodati, než může jeho zaplacení žádali. Podle obsahu zjištěného ujednání nejedná se o alternativní obligaci podle § 906 obč. zák., jak odvolatel se mylně domnívá, neboť na straně žalovaného se jedná o plnění v penězích, totiž zaplacení, ovšem, že doba tohoto plnění byla oddálena na dobu nejistou, na co byla žalobkyně žalovaným upozorněna, jenž ji oznámil, že víno půjde těžko na odbyt, a proto odvolací návrh na bezpodmínečné odkázání žaloby je neoprávněn a bylo žalobu ohledně obnosu uvedeného odkázati pouze toho času.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalující firmy, obnovil rozsudek I. soudu vzhledem na dovolací důvody § 503 č. 4 civ. ř. s. Důvody: Lze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že doba splatnosti byla ujednána. Než nelze souhlasiti s výkladem, který tomuto jednání dává odvolací soud. Jest nesporno, že žalovaný u žalující firmy objednal a od ní také obdržel mimo jiné 7 lahví Extra-Dry (g. H. Mumm) po 150 Kč, tedy za 1 575 Kč, a bylo zjištěno, že strany ujednaly, že toto víno se má platiti, až bude prodáno, a že při tom bylo žalovanému vyhraženo, vyměniti víno za jiné, kdyby proň nebylo odbytu. Pochybené jest především mínění odvolacího soudu, že podle tohoto ujednání měla pro případ neodbytnosti dodaného vína žalobkyně právo dodati žalovanému víno jiné, neboť to byla výhrada učiněná ve prospěch žalovaného, který jí však nepoužil, alespoň nic takového za sporu netvrdil. Nebylo tudíž na závadu dospělosti zažalované pohledávky, že žalující firma žalovanému nedodala jiného vína. Jinak bylo na žalovaném, by na opodstatnění své námitky, že zažalovaná pohledávka není dospělou. pokud se týče prokázal, že o včasný prodej vína se staral a že překážky prodavatelce oznámil. Než žalovaný to netvrdil, tím méně prokázal, a podle skutkového zjištění prvého soudu, odvoláním nenapadeného a odvolací soud tudíž vížícího (§ 498 ods. 1 с. ř. s.), na upomínky ze dne 20. prosince 1925 a 12. února 1926 vůbec neodpověděl. Nemůže se tudíž žalovaný s úspěchem dovolávati ujednání, že víno má platiti, až bude prodáno, neboť i toto ujednání jest vykládati podle obyčeje poctivých styků, t. j. tak, že k němu došlo za zřejmého předpokladu, že víno bude prodáno podle možnosti a slušnosti a že žalovaný, nebude-li proň odbytu, zažádá za víno jiné, které by snadněji rozprodal.
Rozhodnutí nejvýš. soudu v Brně ze dne 5. května 1927 čj. Rv II 766/27. Dr. Josef Mrůzek.

Citace:

Ujednání, že kupec může si vyměniti víno za jiné. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, s. 749-751.