Část druhá.

Dr. hlavní.
A) Vybudování dráhy.
Jde-li o vybudování nové dráhy, je potřebí zladiti příslušnou hospodářskou iniciativu se zájmem veřejným, jakož i odstraniti práva v oblasti veřejné i soukromé, která se staví vybudování dráhy v cestu.
Dosahuje se toho institucemi: povolení k přípravným pracím, železniční koncese, žel. stavební povolení, vyvlastnění.
Pozn.:
Vzhledem k pookupačnímu vývoji (proces zestátňovací a znárodňovací) není možné očekávati, že by adresáty správních aktů, ve které vy vrcholu je žel. koncese, mohly býti, jde-li o dráhy p. p. veř. hlavní a vedlejší, osoby soukromé (srov. ostatně i zákon č. 373/1919 Sb., ponechaný v platnosti předpisem § 210, č. 1 žel. zák.). Příslušné výklady nelze nicméně zcela vypustiti jednak proto, že jádro předpisů platí i pro dráhy státní, i když se nevydává typický správní akt (srov. část čtvrtou, B), jednak z toho důvodu, že instituce, o které jde, mohou plniti svou neztenčenou funkci v oblasti dr. drobných a drah p. p. veř. a dr. p. p. neveř.
I. Povolení k přípravným pracím (§§ 6 až 9, § 43, odst. 4).
Má umožniti vykonání přípravných prací (studií) pro vybudování dráhy (její části)nebo stavby na dráze. Zájem státu hledí k přezkoumání spolehlivosti uchazeče, zájem uchazečů se upíná k právní základně, která by umožnila dotknouti se cizích práv.
P-í uděluje ž. s. ú. v doh. s MNO zpravidla na 1 rok (lhůta může býti prodloužena). Nesmí býti uděleno, brání-li tomu zájem veřejný, nebo je-li závada v osobě žadatele. (§ 6).
P-í opravňuje konati na cizích nemovitostech technické a měřické práce potřebné k přípravě stavebního projektu, za největšího šetření cizího majetku. Nezahrnuje nárok ani na udělení koncese, ani na jiné výhradní oprávnění. Činí-li někdo překážky, rozhodne do 8 dnů ONV s konečnou platností (po příp. v doh. s vojenskou správou).— (§ 7).
Nositel p-í odpovídá za škodu způsobenou přípravnými pracemi. O náhradě škody rozhoduje ONV na žádost. On může uložiti, aby byla složena jistota v penězích nebo bylo poskytnuto jiné přiměřené zajištění. (§ 8).
Povolení je obligatorní toliko u drah p. p. veř. hlavních, a to jde-li o stavbu dráhy. Jinak je fakultativní.
Pozn.:
1. Vl. nař. má stanovití podmínky, jimiž je vázán vstup na nemovitosti. Nař. dodnes vydáno nebylo.
2. Institut p-í přesahuje hranice veř. žel. správy. Tam, kde jiné normy odkazují na původní znění § 42 žel. vyvl. zák. č. 30/1878 ř. z. (ve znění upraveném podle § 195 žel. zák. je tento § vypuštěn), nastoupila místo tohoto § 42 vyvl. zák. ustanovení §§ 7 až 9 žel. zák. (§ 209, odst. 4).
3. P-í je správní akt typu koncese (na rozdíl od konsensu) (čti za II., pozn. č. 1).
II. Koncese. Pronájem dr., přenechání provozu dr. (§§ 10 až 24, § 28).
a) Kdo chce vybudovati a provozovati dráhu, má zapotřebí koncese. Uděluje ji vláda ve formě koncesní listiny k návrhu ž. s. ú., o čemž se stane vyhláška ministra dopravy ve Sb. (§ 10).
Za určitých okolností nesmí býti k-e udělena (§ 11).
V žádosti o k-i musí býti prokázáno, že bylo uděleno povolení k přípr. pracím. Než učiní návrh vládě, zavede ž. s. ú. šetření, zda projekt vyhovuje veř. zájmu a je ve shodě s platnými předpisy, v jakém směru by bylo účelné projekt změniti (pro kterou z variant se rozhodnouti), zda by se vybudování dráhy nedotklo soukromých práv z dřívější k-e, v jaké míře budou dotčeny jiné důležité zájmy soukromé a zda není závady v osobě žadatele. (§ 12).
Pokud jde o podrobnosti řízení, platí dosud předpisy nař. č. 19/1879 ř. z., na Slovensku nař. uh. min. veř. pr. a dopr. č. 55/1886 Sb. uh. nař. Provede se zejména přezkoušení generálního projektu a povšechná revise trasy.
K-e se uděluje na dobu nejvíce 99 let (koncesní doba), která se počíná dnem, kdy byl zahájen na dráze, třebas jen na její části, provoz (§ 13).
b) Právo nápadu státu je vymezeno (§§ 14, 15) takto: Po uplynutí konc. doby přechází vlastnictví dráhy, nemovitostí a zařízení, které dráhu doplňují, třebas by sloužily provozu jen nepřímo (správní budovy, obytné budovy pro zaměstnance, pomocné i vedlejší závody, pokud byly pořízeny ze zakládacího kapitálu, vlečky a pod.), vlastnictví pokladničních hotovostí bezplatně a bez dluhů na stát. U zařízení budovaných později může býti povolena (ž. s. ú. v doh. s min. fin.) odchylka. Zanikne-li k-e před uplynutím konc. doby, není právo nápadu dotčeno; nová k-e musí v zásadě navázati na posici státu, která vyplynula z dosavadní k-e; byl-li provoz trvale zastaven, přejde na stát vlastnictví poměrným dílem.
S právem nápadu souvisí ingerence ž. s. ú. do některých věcí finančních (výše zakládací hodnoty a zakládacího kapitálu a příslušné změny, ujednání zápůjček zajištěných zástavním právem) (§§ 20, 21).
c) Stát je oprávněn kdykoli před uplynutím konc. doby vykoupiti dráhu; podmínky stanoví konc. listina (§ 15).
d) Koncesionáři příslušejí ze zákona (§ 17) tato práva:
1. vystavěti dr.; v konc. době není nikomu jinému dovoleno vybudovati dr. jakéhokoli druhu, anebo zříditi jiné pozemní spojení dopravním prostředkem pro veř. přepravu, jestliže by dr. nebo spojení soutěžila koncesované dráze, aniž se dotýkala jiných politicky, hospodářsky nebo strategicky důležitých míst;
2. vyvlastňovati v rozsahu nutném k účelu dr. podle zákonů o tom vydaných (nevyžaduje se zvláštního aktu o uznání obecné prospěšnosti nebo o udělení práva vyvlastňovati);
3. přepravovati na vybudované dr. osoby a věci v mezích zákonných ustanovení, zahrnujíc právo obstarávati, dá-li k tomu ž. s. ú. předběžné povolení, vhodnými prostředky přepravu osob a věcí do stanice a ze stanice, jde-li o přepravu týkající se míst, pro něž stanice jest určena;
4. vykonávati neb obstarávati (třebas ve zvláštních pomocných i vedlejších závodech zřízených k tomu cíli) samostatně všechny práce, které slouží k účelům železničním.
e) Koncesionář jest povinen po vybudování dr. zahájiti ihned provoz a udržovati jej. Dočasné omezení provozu je přípustné jen se svolením ž. s. ú. Mohou býti povoleny výjimky a úlevy z povinnosti udržovati provoz (dočasné povoluje ž. s. ú., trvalé povahy ž. s. ú. v dohodě s MNO). (§ 19).
f) V konc. listině mohou býti povoleny úlevy z ustanovení žel. zák., dopouští-li to veř. zájem, nevznikají-li z toho břemena pro stát, nejsou-li tím dotčena práva jiných osob. Žádá-li toho veř. zájeřn, mohou býti v ní naopak uloženy zvláštní povinnosti, zejména stran vybudování, udržování a provozu dráhy. (§ 18).
g) Koncesionář může se svolením ž. s. ú. pronajmouti dr. nebo přenechati její provoz jiné k tomu způsobilé osobě. Na nájemce nebo na jiného provozovatele dr. přecházejí příslušné povinnosti a práva koncesionáře. (§ 28).
h) K-e může býti přenesena na žádost koncesionáře, jeho dědiců nebo nabyvatele dr., arci jen na osobu, u které není zákonné překážky. (§ 22).
ch) K-e zanikne tím, že uplyne konc. doba, že stát nabude vlastnictví dr. před uplynutím konc. doby, že vláda zruší k-, na návrh ž. s. ú., nastane-li trvale stavi že práva a povinnosti vyplývající z k-e nemohou býti vykonávány, že ž. s. ú. prohlásí k-i za zaniklou pro nedodržení lhůty stanovené k vybudování dr. (jejích částí) anebo nastane-li u koncesionáře skutečnost vylučující udělení koncese (§ 23). i) Je-li dána určitá skutková podstata (práva a povinnosti z koncese nemohou býti vykonávány), může ž. s. ú. učiniti výjimečné opatření k udržení provozu; provoz dráhy může býti také zastaven (souhlas MNO) (§ 24). Opatření k udržení provozu může učiniti ž. s. ú. také tehdy, když koncese zanikne a provoz dráhy není zajištěn (§ 27).
Pozn.:
Za dřívějšiho mezqrovitého práva (před účinností žel. zák.) byl institut k-e oblastí, kde teorie byla nucena se vypořádávati s četnými problémy. Jsou nyní namnoze vyřešeny positivním předpisem. K-e se stala nadto následkem vývoje poměrů (zatlačením soukr. podnikání v oboru drah) nástrojem nevelkého významu, odtud je možno se dotknouti přísl. teor. otázek jenom letmo.
1. K-i je nutno hodnotit i podle čsl. pr. řádu jako správní akt (jednostranný), zakládající povinnosti a práva jak pro státní správu, tak pro koncesionáře. Patří do skupiny aktů t. z v. dovolovacích, a to do podskupiny „koncesí“ charakterisovaných tím, že na udělení tu není právního nároku a že právě z této příčiny možno k nim připojiti různá vedlejší ustanovení (výhrady, doložky času, podmínky a příkazy).
O hranicích, které platí jak ve směru změny povinností vyplývajících pro koncesionáře z textu zák. ustanovení o drahách, tak ve směru připojování vedl. ustanovení, srov. úvahy Kom. str. 210 a násl. V praxi se užívá často t. zv. koncesních podmínek. Je to soubor zvláštních příkazů doplňujících konc. listinu. Do k. p-k bývají zařadovány podrobnosti, kterými se nedoporučuje zatěžovati k-i dílem pro malý význam věci, dílem pro proměnlivost technických hledisk (na př. detaily, týkající se vybudování, udržování a provozu dráhy). K. p-y vydává v praxi ž. s. ú. V zákoně není o k. p-ách zmínky, není zejména stanoveno, že úprava někt. věcí se ponechává jinému činiteli, než který vydává koncesi. Soudíme, že je odůvodněna tato právní konstrukce: k. p-y jsou nerozlučnou součástí koncese; v konc. listině by měla o nich býti výslovná zmínka s tím, že k. p-y určí ž. s. ú. (měly by býti uvedeny aspoň náznakově věci, o které půjde). U k. p-k je velmi aktuální otázka změnitelnosti (technický vývoj). I když věci nejnevyhnutelnější by snad byly pokryty obecnými zásadami o změnitelnosti správních aktů (hledisko veřejné bezpečnosti), doporučuje se nicméně, aby k. p-y byly v uvedeném směru opatřeny příslušnou výhradou.
Nauka se zabývala desítky let povahou k-e a vykonstruovala několik— pro naše poměry z největší části nevyhovujících—teorií. Poučný přehled o tom podal Havelka, Základy železničního práva koncesního. Právník LXVIII/1929, str. 1, 33. Je to teorie o soukromoprávním charakteru poměru mezi státní správou a koncesionářem (Rüttimann pro poměry švýcarské), teorie, která vidí v k-i privileje,. vydané zákonodárným činitelem (Grleim, Meili), teorie, prohlašující k-i za veřejnoprávní smlouvu (na př. Korman) a konečně převládající teorie, hodnotící k-i jako jednostranný právní akt státní správy, zakládající ovšem i veř. subjektivní práva koncesionáře.
2. K-e se udílí pro vybudování a provoz dr. Když dr. už existuje jako hotový dopravní instrument, je možno vydati k-i toliko pro provoz. — Lze si sotva představiti, že by budování dr. bylo v kterémkoli období jejího trvání ukončeno (provádějí se doplňující stavby, dr. se rozšiřuje a p.). I když by bylo teoreticky myslitelné vydati k-i toliko pro provoz dr., sáhne praxe patrně vždy po k-i pro vybudování a provoz.
3. K-e se uděluje toliko na žádost. Zákon sice připouští, aby byly povoleny úlevy z předpisů žel. zák., po příp. aby byly uloženy zvláštní povinnosti (§ 18), neobsahuje však předpisu, podle něhož by úřad mohl zkrátiti koncesionáře o nějaké právo, které zákon zavěsil přímo na skutečnost, že koncese byla udělena (§ 17). Tak na př. oprávnění vybudovanou dr. také provozovati by mohlo býti k-í vyloučeno toliko za souhlasu adresáta správního aktu. Není to nic neobvyklého. Vydání k-e předcházela vždy rozsáhlá jednání, v nichž obsah k-e byl dohodován (tady jsou kořeny teorie, která pokládá koncese za veřejnoprávní smlouvu).
4. Nebylo by úměrné praktickému významu práva nápadu a práva výkupu státu věno váti těmto institutům větší pozornost, než se stalo. Pokud jde o hospodářské prvky institutů, stačí odkázati na vývody Kom., str. 223 a n. Upozorňuje se už na tomto místě, že u dr. drob., jejichž koncesionářem je svazek územní samosprávy, je nositelem práva výkupu nikoli stát, nýbrž vyšší svazek územní samosprávy (§ 170). 5. Výhradní oprávnění, jak je stanoveno v § 17, č. 1, má ve skutečnosti funkci jenom v poměru k novým drahám. Oprávnění není především vůbec namířeno proti přepravě letecké (zájmy dr. jsou chráněny tím, že zák. č. 172/1925 Sb. přiznal ž. s. ú. součinnost při zřizování pravidelných linií pro veřejnou leteckou dopravu). Není však obráceno ani proti dopravě vodní (soutěž tu není nebezpečná, zájmy dr. jsou vhodným způsobem hájeny v řízení podle nař. č. 90/1903 ř. z.). Tím, že zůstaly nedotčeny předpisy zák. č. 77/1935 Sb. (o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění), byla vyloučena funkce oprávnění i v poměru k automobilové dopravě (příslušné kolise se řeší v mezích cit. zákona).
6. Stanovením oprávnění podle § 17, č. 4 byla, uzákoněna exempce z předpisů živnostenského řádu, po příp. z jiných předpisů. Oprávnění se vztahuje i na zvláštní pomocné i vedlejší závody dr., které obstarávají práce sloužící k účelům železničním. Je Velmi nesnadné vyjasniti přesný obsah pojmu „pomocné i vedlejší závody“. Závod musí patrně sloužiti výhradně účelům železničním. Z. p. nemusí býti vlastníkem závodu, má však míti zřejmě aspoň disposici nad provozem. Vyžaduje se zajisté, aby vztah k žel. podnikání byl přímý a aby výkon závodu byl doplňkem žel. podnikání v jeho typické podobě, jak byla vytvořena vývojem technickým, hospodářským a sociálním, vývojem forem organisačních, právního řádu a p.
7. Při přenesení k-e zůstává původní obsah k-e nezměněn. Odtud kompetence ž. s. ú. Na přenesení není právního nároku, o přenesení mohou však žádati toliko koncesionář, jeho dědici nebo nabyvatel dr. (úřad nemůže převésti k-i bez této iniciativy).
8. Výjimečné opatření stran provozu (§ 24) je nástroj výjimečný. Pokud jde o možnosti jeho užití, je na místě výklad restriktivní.
III. Stavební povolení (§§ 30 až 40, § 43).
a) St. p-í pro stavbu dráhy (její části) vydává ž. s. ú. v doh. s MNO (§ 30).
Podrobným šetřením se zjistí, zda projekt vyhovuje veř. zájmu, jak budou dotčena trvající práva a jakých opatření bude potřebí na dr. a v jejím okolí k ochraně těchto práv a k ochraně proti ohni. Námitky stran smějí býti uplatněny nejpozději při místním, šetření, pod preklusí. Setření má býti uspořádáno tak, aby jeho výsledky byly základem i pro vyvlastnění. (§ 31).
Pokud jde o podrobnosti, užívá se doposud nař. č. 19/1879 a 57/1880 ř. z. (posledního. pro dr. vedlejší). Mžení se provádí v zásadě v těchto etapách: 1. revise trasy (šetření a úvahy uvnitř veřejné správy, končící schválením předběžného projektu a schválením definitivní trasy), 2. stanovení počtu a pojmenování stanic (staniční komise), 3. politická pochůzka (šetření o předmětu a rozsahu potřebného vyvlastnění, posouzení dr. s hlediska veřejného zájmu, zjištění námitek z oblasti veř. subjektivních práv, jakož i opatření k ochraně trvajících práv a k ochraně proti ohni).
V žel. st. p-í se rozhoduje v podstatě o všech věcech souvisících s vybudováním dr., i když o některých z nich normálně rozhodují úřady jiné. Aby byly v řízení předcházejícím vydání st. p-í hájeny i zájmy jiných odvětví veř. správy, zavedl žel. zák. svérázný režim součinnosti s příslušnými úřady (§ 32). Jeho podstata záleží v tom, že v řízení vystupuje také zástupce jiného odvětví veř. správy (jakýsi defensor), jenž má možnost vznésti připomínky v mezích hájení přísl. veřejného zájmu; vyhoví-li jim ž. s. ú., je tím věc vyřízena, jinak musí býti st. p-í vydáno v doh. s přísl. ministerstvem. Tento režim se uplatňuje při dotčení vod nebo vodních děl, které podléhají pravomoci úřadu, báňských propůjček nebo báňských koncesí, veř. silnic nebo veř. prostranství a plánů polohy (upravovačích) významnějších obcí. (§ 32). Pojem významnější obce stanovilo použivatelné vl. n. č. 277/1941 Sb.
Nicméně zůstávají úřady vodoprávní příslušné i při stavbě dr.: k rozhodování o jsoucnosti a rozsahu sporného vodního práva, k povolování odběru vody (svádění odpadních vod, jakož i využití vodní síly). (§ 33.)
St. p-í stanoví lhůtu, v níž stavba má býti dokončena; lhůta může býti prodloužena. Nebyla-li stavba dokončena ve lhůtě, st. p-í zanikne. Zanikne-li koncese dříve, než uplyne lhůta, zanikne současně i st. p-í (§§ 34, 36).
b) St. p-í se vyžaduje také pro stavbu na dráze (§ 43). Rozumí se jí každá stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu (s příslušenstvím, pomocnými a vedlejšími závody) (hledisko účelové), jakož i každá stavba na pozemku, který slouží provozu dráhy (hledisko polohy).
Předpisů platných pro stavbu dráhy sluší užiti přiměřeně na stavby na dráze s tím, že řízení má býti co nejvíce zjednodušeno (vl. nařízení, které má upraviti podrobnosti, nebylo dosud vydáno).
V oblasti staveb na dráze je vyhrazeno vodoprávním úřadům (nad úpravu platnou pro stavbu dráhy) také povolování takových samostatných staveb k ochraně dr. před vodami, které se zřizují po prvním vybudování dr. a jsou zcela nebo z převážné části mimo pozemky sloužící jejímu provozu.
Pozn.:
1. K vybudování dr. patří všecky složky činnosti mířící k tomu, aby dr. vznikla jako pohotový dopravní nástroji Vybudování dr. záleží tedy ve vytvořen, žel. spodku (zemní práce jako výkopy, násypy a jiné terenní úpravy, dále umělé stavby jako mosty, propustky, tunely, silnice a p.), žel. svršku (kladení lože, podkladů a kolejnic),. ve zřízení pozemních staveb (budovy staniční, skladištní, výtopenské, dílenské atd.) a ve vystrojení dr. vozidly, zabezpečovacím, dorozumívacím a jiným zařízením.
Režim st. p-í postihuje podstatnou část úkonů vybudování dr. (vytvoření žel. spodku, zřízení pozemních staveb a při prvním, vybudování dr. také vytvoření žel. svršku), nikoliv však vybudování celé. Vedle st. p-í nastupuje tu schvalování někt. zařízení podle § 37, odst. 2, zvláštní režimy pro vozidla, parní kotle a tlakové nádoby podle §§ 44 a 45, jakož i všeobecné i konkrétní zásahy státní výsosti podle § 124, odst. 2, písm. f až h. Předmět institutu povolení k užívání dráhy (v. odd. V) je širší než předmět st. p-í.
2. Zákon rozlišuje pojmově stavbu dráhy a stavby na dráze z důvodů věcných a konstruktivní účelnosti (řízení u staveb na dr. má býti co nejjednodušší). Rozhraničující linii sluší vésti asi takto: st. p-í pro stavbu dráhy je veřejnoprávním základem pro první výstavbu dr., stav vzniklý touto první Výstavbou se mění v zásadě stavbou na dráze. Tato stavba se spravuje jinak stejnými technickými principy jako stavba dráhy. Stavba dráhy je svou povahou zpravidla stavbou rozsáhlejší; toto pravidlo může však míti své výjimky: na př. stavba druhé koleje, která má vyhraněný charakter stavby na dráze. může býti rozsáhlejší a po stránce technické a právní složitější než stavba krátké spojovací dráhy. Je úkolem legislativně technickým, vypořádati se při úpravě stavebního řízení účelně i s těmito výjimkami.
Pro obojí druh staveb užívá se zhusta názvu „železniční stavba“.
3. Jde-li o vystižení pojmu žel. st. p-í, nutno rekurovati k právní podstatě st. p-í v oblasti obecné stavební policie. Stejně jak je tomu tam, záleží právní podstata žel. st. p-í v prohlášení úřadu, že s hlediska zájmů, které je povinen zajišťovati úřad při budování žel. staveb (stavební policie žel.), není proti vybudování navrhované žel. stavby námitek, po příp. že takových námitek není při splnění někt. předpokladů.
Pravoplatné st. p-í konkretisuje především stavbu, o kterou jde, po stránce technické. Určuje se jím definitivně trasa dr., stanoví se, jak má býti vybudováno těleso dr., jak budou dotčeny komunikace, vody a vodní díla, doly, telekomunikace a pod. a jaké mají býti v souvislosti s tím provedeny úpravy (nájezdy, podjezdy, propustky atd.) a jaké budou uskutečněny pozemní stavby. Technická konkretisace je základem pro řešení otázek právních.
St. p-í je dále konkretisací požadavků s hlediska stav. policie žel. Poskytuje v uvedeném směru podnikateli stavby ochranu potud, že úřad při uplatňování dalších možných požadavků naráží na přehradu materiální právní moci. Avšak tato přehrada neplatí nikdy pro zřetele veřejné bezpečnosti. Žel. úřady jsou v každé době oprávněny změniti stavební konsensy, které nabyly právní moci, anebo naříditi doplnění stav. projektů, žádá-li toho zřetel na veřejnou bezpečnost (s. d. z 10. 6. 1901 č. 5450, Röll 30/1901).
St. p-í konečně konkretisuje, v jakém rozsahu je s hlediska veřejného přípustné, aby se stavebník dotkl práv veřejných i soukromých a jakých opatření bude potřebí na dr. neb v jejím okolí zvláště k ochraně těchto práv a k ochraně proti ohni. St. p-í je sice důležitým předpokladem pro vyřešení poměrů sousedských (vyvlastňovací řízení musí už navázati na stav vytvořený st. p-ím), jeho účelem však není materiálně-právní úprava poměrů sousedských (srov. Boh. A 7845 pro obecné právo stavební); potřebná práva musí stavebník získati jinými prostředky právního řádu (smlouvou, vyvlastněním).
4. Uvádějí se někt. charakteristické rysy žel. stav. práva;
a) Stavebním úřadem je ž. s. ú. (ministerstvo dopravy), t. j. odborný úřad s celostátní kompetencí, který rozhoduje jednoinstančně.
Zásada je prolomena jenom u drah p. p. neveř., tak zv. nezaústěných (§ 177), kde v první instanci rozhoduje ZNV, ve druhé ž. s. ú.
O možnostech dekoncentrace čti část první, B. II.
b) Žel. stav. úřad rozhoduje, jak bylo vylíčeno za písni,
a), i o věcech, které normálně náležejí do kompetence jiných úřadů. Tato t. zv. atrakční moc st. p-í působí toliko ve směru kompetence; avšak žel. stav. úřad musí dbáti materiálních předpisů, platných pro rozhodování v těchto jinak cizích věcech.
Žel. stav. úřad není nikdy oprávněn strhnouti na sebe rozhodování ve věcech Živnostenských.
c) Řízení je členité (revise trasy, staniční komise, polit, pochůzka), současně vsak pružné (zjednodušení pro nižší skupiny drah).
Vnější forma st. p-í může býti různá (v. §§ 19 a 21 nař. č. 19/1879 ř. z., pro příští dobu pak zmocnění podle § 206, odst. 2, písm. d a c žel. zák.).
Mohou býti vydána dílčí st. p-í (§ 30, odst. 2).
O některých věcech je možné rozhodnouti odděleně i před vydáním st. p-í. (§ 31, odst. 2).
d) Řízení koncesní a stavební po příp. také vyvlastňovací se vzájemně prolínají a doplňují.
5. Co je předmětem rozhodování při vydávání st. p-í, stanoví § 31, odst. 2 (soulad s veř. zájmem, dotčení trvajících práv, opatření na dr. a v jejím okolí, zvláště k ochraně těchto práv a k ochraně jiroti ohni). Veř. zájem uplatňuje především ž. s. ú., jsa podporován úřady jinými (§ 32.) Vodítkem jsou mu najmě předpisy §§ 37 až 40. Veř. sousedská práva, která možno hájiti v řízení, vyplývají zejména z postulátu, že trvající práva mají býti dotčena toliko v míře nezbytně nutné a že mají býti v mezích technické a hospodářské účelnosti chráněna opatřeními na dr. a v jejím okolí. Také veř. zájem, jehož hájení přísluší ex professo úřadu, se často zhušťuje u sousedů, kterým újma hrozí bezprostředně, v užší a silnější zájem vlastní, jemuž zákon poskytuje ochranu a tak jej povyšuje na zájem právně chráněný, čili na subjektivní právo sousedů (t. jsou na př. případy adjacentů a vlastníků nemovitostí, pro něž přeťatá komunikace tvoří jediný přístup (Hácha, Slovník II Nejvyšší správní soud, str. 846, Zeis Slovník IV, Stavební právo, str. 703).
Připomínky zájemníků musí býti pod preklusí předneseny nejpozději při místním šetření (zásada koncentrace řízení).
6. Postuláty žel. stav. policie bývají zhusta zařaďovány do st. p-í ve formě t. zv. vedlejších ustanovení podmínky, doložení, dies a quo, dies ad quem, příkazy, výhrady, odvolání).
Do st. p-í bývají dále pojímána rozmanitá narovnání mezi stavebníkem a zájemníky, jimiž se odklizují překážky z oboru práva soukromého, pokud proti takovým narovnáním není námitek s hlediska veřejného. St. p-í působí in rem, t.j. postihuje nejen stavebníka, nýbrž každého i singulárního sukcessora, aniž se vyžaduje zapsání do knihy pozemkové. Nemalá výhoda vylíčeného postupu záleží tedy v tom, že narovnání působí rovněž in rem.
IV. Jiné druhy konsensů. Úřední vyzkoušení. (§ 37, odst. 2, §§ 44 a 45.)
Institut st. p-í nepokrývá všecky úkony vybudování dráhy (v. odd. III, pozn. 1). Vyskytují se ještě jiné druhy konsensů:
a) Vládní nařízení může ustanoviti, že některá zařízení dr. podléhají schválení ž. s. ú. (§ 37, odst. 2). Dosud neprovedeno.
b) K provozu smějí být připuštěna jen vozidla, která byla vybudována podle plánů, schválených nebo vydaných ž. s. ú. Nadto se vyžaduje úřední vyzkoušení: 1. u lokomotiv a ostatních vozidel, v nichž se vyvinuje, přetvořuje, nebo jakýmkoli jiným způsobem využívá energie k pohybu (u t. zv. táhnoucích vozidel), 2. u jiných vozidel (tažených), jestliže ž. s. ú. si vyhradí takové vyzkoušení při schvalování plánů.
Byl-li plán pro vozidlo již schválen a běží-li o opatření dalších vozidel podle tohoto plánu, postačí, když se to oznámí ž. s. ú. a když ž, s. ú. do 3 týdnů ode dne, kdy bylo odesláno oznámení, nevysloví, že oznámení nebéře na vědomost.
Co platí pro vozidla, platí i pro podstatné změny na vozidlech. Pro vozidla podružná může ž. s. ú. povoliti úlevy. c) Pokud jde o parní kotle a tlakové nádoby, rozlišuje zákon 2 skupiny:
1. parní kotle lokomotiv á parní kotle i tlakové nádoby, které jsou součástí vozidel,
2. stabilní parní kotle, lokomotivní parní kotle a tlakové nádoby, které nejsou součástí Vozidel.
Bezpečnostní dozor náleží u skup. 1 ž. s. ú.,u skup. 2 min. techniky, které ustanovuje orgány k výkonu dozoru (zvláště k provádění úředních vyzkoušení a prohlídek) z odborných žel. orgánů.
Pozn.: Podrobnosti k písm. b) a c) čti Kom. str. 327 a n.
V. Povolení k užívání dráhy (§§ 41, 42, 43).
Zákon rozeznává dopravu na dráze, která je ve stavbě, k účelům vybudování dráhy (na př. doprava materiálu a dělníků), a vlastní provoz dr. Oboje váže na povolení ž. s. ú. Předtím se provede nutné šetření
Jde-li o vlastní provoz dr., musí býti zjištěno, zda je, dr. vzhledem ke konc. listině, stav. povolení a platným předpisům řádně vybudována a zde možno předpokládati bezpečný, pravidelný a nerušený provoz. Povolení pak může ž, s. ú. uděliti s výhradou, že provede dodatečně kolaudaci (podrobné přezkoušení, jakým způsobem byla dr. vybudována)
B. Udržování dráhy.
Legislativně-technicky není úěelné konstruovati zvlášť předpisy o budování dr. a zvlášť předpisy o udržování dr. Platí tu stejná vedoucí hlediska a užívá se podle potřeby stejných právních institutů.
Zákl. společné předpisy jsou obsaženy v § 37. Jsou tu zejména vytýčena někt. vedoucí hlediska jako na př. soulad s koncesí a platnými předpisy, uspokojování dopravních potřeb, bezpečnost, pravidelnost a nerušenost provozu, užití hmotných ustanovení zákonů stavebních, vodních a silničních, jednotnost, zájem obrany státu, respektování důlež. veř. zájmů.
C. Železniční kolisní právo (§§ 47 až 69).
I. Zákon má moderní a poměrně podrobná ustanovení o poměru drah k veř. pozemním komunikacím, k vodám i vodním dílům, k dolům na‘vyhrazené nerosty a k regulačním zájmům význačnějších obcí.
Jedno základní hledisko záleží v tom, že dr. na jedné a veř. pozem. komunikace, jakož i vody a vodní díla na druhé straně, musejí si navzájem dovoliti přetětí. Náklady vznikající z tohoto přetětí nese v zásadě ten, kdo dal k přetětí podnět (objevením se v kolisní sféře), zahrnujíc zvýšené náklady udržování. Zákon pamatuje i na případy, kdy změny na straně někt. kolisního subjektu (na př. zvýšení dopravy na silnici) si vyžadují úprav na straně druhého kolisního subjektu. I tady postihují náklady v zásadě toho, u něhož nastala změna.
Zákon obsahuje podrobná ustanovení o kompetenci, jakož i propracovaný režim součinnosti jiných úřadů při rozhodování.
II. Vlastník nebo držitel báňských propůjček a koncesí je povinen strpěti ve prospěch dr. nutná omezení a provésti opatření nezbytná k ochraně dr. Místo těchto povinností (nebo k účelům jich zmenšení) možno uložiti ž. p-ku, je-li to účelné a dovoluje-li to řádné vybudování, udržování a provoz dr., jakož i bezpečnost dr. vůbec, aby vybudoval dr. zvláštním způsobem a provedl určitá opatření.
Příslušné povinnosti se uloží bud hned při udělení báňské propůjčky nebo báňské koncese, a to v propůjčovací listině, nebo při vybudování dr., a to ve stavebním povolení, po příp. později, kdy se toho projeví nutnost (povinnost tu ukládá báňské hejtmanství, má-li postihnouti báňský podnik, ž. s. ú., má-li postihnouti žel. podnik).
Zákon má výstižná ustanovení o součinnosti ž. s. ú. a báňského úřadu. Normuje dále rozsah odškodnění, které je ž. p. povinen poskytnouti báňs. podniku a naopak, při čemž povinnost poskytnouti odškodnění ukládá tomu, kdo je v posterioritě (u ž. p. rozhoduje v zásadě den, kdy bylo vydáno pro dráhu první stav. povolení — překročí-li však pozdější vybudování dr. určitý rozsah, ztrácí se priorita pro ono překročení — u báňs. podniku den, kdy byl vrchnostensky povolen). Věci odškodnění jsou povahy soukromoprávní. Spory rozhoduje rozhodčí soud, jenž byl konstituován použivatelným nař. č. 175/1942 Sb.
III. Poměr k regulacím je řešen především s hlediska prevence. Než pořídí plán polohy (upravovači), má významnější obec uvědomiti o tomto svém úmyslu ž. s. ú., jestliže se plán dotýká dráhy nebo veř. zájmu spjatého s drahami. Ž. s. ú. oznámí obci, po vyslechnutí dotčeného ž. p-u, požadavky (mohou býti činěny jen v souvislosti se skutečným stavem dráhy nebo projekty, jejichž uskutečnění možno očekávati v dohledné době). Nebylo-li požadavkům vyhověno, může býti plán polohy (upravovači) potvrzen jen se souhlasem ž. s. ú.
Pozn.:
1. Pokud úřad rozhoduje při kolisi mezi drahou, komunikacemi, vodami a vodními díly o příspěvcích a nákladech, rozhoduje o soukromoprávním nároku (§ 105 úst. list., zák. č. 217/1925 Sb.).
2. V Kom. str. 372 a n. je uvedena literatura a . zákonné materiálie ke kolisím mezi dr. a doly. Sluší vedle toho zaznamenati studii B. Mikana, Úprava poměru drah k dolům na vyhrazené nerosty, uvěř. ve Zprávách veř. služby techn. r. XXVI č. 13. Zvláštní pozornost, kterou těmto problémům věnovala teorie před vydáním žel. zák., se vysvětluje naprosto nevyhovující (jednostranně příznivou dolům) úpravou podle nař. č. 25/1859 ř. z. Po vydání žel. zák. se tato kolisní sféra zřetelně uklidnila. Znárodňovací proces vnesl další faktory konsolidace.
Mikan soudí, že rozhodnutí ž. s. ú. a báňs. hejtmanství, v němž se ukládají povinnosti dílem ž. s. ú., dílem báňs. podniku, možno vydati v jednom admin. aktu (I, c. str. 310). Nesdílíme toto mínění. Vydavatelem správního aktu nemůže býti kolektiv úřadů. Vznikly by nepřekonatelné potíže s opravnými prostředky (rozhodnutí ž. s. ú. je konečné, rozh. báňs. hejtmanství nikoli). Podle výslovného předpisu § 53, odst. 2 a § 58, odst. 2, stylisovaného arci v podstatě fakultativně („dovoluje-li to povaha věci“), je situace jiná u staveb na dráze, které mají býti uskutečněny v souvislosti s tím, že komunikace nebo vody a vodní díla přetnou dráhu, kdy žel. stav. povolení se pojímá do rozhodnutí (stav. povolení) o stavbě komunikace neb o stavbě vodního díla, po příp. o jakékoli úpravě ve věci vod, ale i tady běží, soudíme, o samotné rozhodnutí ž. s. ú. (se všemi důsledky ve směru opravných prostředků), které se jenom z příčiny účelnosti (zjednodušená intimace) pojímá do konsensu jiného úřadu.
D. Příjezdní silnice.
Má-li dr. plniti své poslání, musí vhodně navazovati na pozemní dopravní cesty. Veřejná silnice, která spojuje nádraží s okolím (se silnicí neb osadou), se jmenuje příjezdní silnice.
Právní úprava je obsažena v zemských zákonech č. 12/1873 z. z. sl., č. 38/1886 z. z. čes., č. 51/1837 z. z. mor. a v zák. čl. 1/1890 (§§ 29-35). Je hodně zastaralá a potřebuje naléhavě unifikační novelisace (byla připravována v osnově silničního zákona).
Společnou pro všechny uved. dílčí úpravy je myšlenka, že náklady na první vybudování p. s—e nese společenství zájemců (konkurence), kteří mají na zřízení p. s-e zájem (svazky úz. samosprávy, ž. p., podniky průmyslové, obchodní, velké podniky zemědělské a p.). Normy pro Cechy a Slovensko zavazují zmíněné společenství i k udržování, ostatní normy přikazují udržování v zásadě normálním vlastníkům (správcům) skupiny silnic, do které p. s-e patří.
Základní prvky řízení jsou shodné. V podrobnostech se přimykají zvláštním poměrům v přísl. oblasti.
E. Vyvlastnění.
O vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah platí zák. č. 30/1878 ř. z., v úpravě podle § 195 žel. zák.
Praxe provádí nyní vyvlastnění podle opatření St. výb. č. 291/1938 Sb., hodnotíc tuto úpravu jako příznivější pro dráhu. Toto stanovisko praxe nelze beze všeho schvalovati, poněvadž se neužívá institutu určeného výhradně pro tento účel. V ostatním se odkazuje na heslo „Vyvlastnění“.
F. Provoz dráhy (§§ 77 až 97).
I. Má býti v mezích technické a hospodářské účelnosti uspořádán tak, aby dr. plnila své určení, jak se podává z ustanovení konc. listiny a ze zření k veř. zájmu, zejména pokud jde o bezpečnost, pravidelnost a nerušenost provozu (§ 70).
Regulátorem povinnosti je jednak zřetel statický (konc. listina), jednak zřetel dynamický (veř. zájem). Obrat „v mezích technické a hospodářské účelnosti“ dílem vytyčuje meze proti požadavkům úřadu, dílem skýtá určitou ochranu v oblasti soukromoprávní (na př. ve sporech o odpovědnost drah).
II. Orgány žel. podniku. — Zákon k nim řadí, teoreticky ovšem vadně (čti Kom. str. 413), osoby ustanovené k řízení provozu, dále osoby, které jsou oprávněny podpisovati podnik, a také zaměstnance.
a) K řízení provozu musí býti ustanoven ředitel (správce) jako orgán kolektivní, patrně aspoň 3členný, ač nevede-li osoba oprávněná k provozu (§ 17, odst. 1, §§ 24, 27, 28) provoz osobně a na vlastní odpovědnost, anebo není-li provoz opatřován jiným ž. p-m. Předpisují se někt. náležitosti pro tyto orgány (spolehlivost a způsobilost, st. občanství, bydliště v ČSR, znalost st. jazyka). Řídící orgány zastupují ž. p. ve věcech provozu jak proti státní správě, tak proti obecenstvu. Ustanovení těchto orgánů podléhá schválení ž. s. ú.
Ž. p. musí oznámiti ž. s. ú. jména těch, kdož jsou oprávněni podpisovati podnik. Je_to pořádkový předpis pro oblast veř. žel. správy; na právní relevanci podpisů v oblasti práva soukromého, nemá toto ustanovení zřejmě žádného vlivu.
Pozn.:
V praxi se vyskytnuvší otázku, zda je možné ustanoviti několik samostatných a na sobě nezávislých ředitelů (správců) pro jednotí, odvětví provozu (na př. technický, komerční), dlužno zodpověděti záporně. V takovém případě sluší zříditi orgán kolektivní, který odpovídá za celý provoz, není ovšem překážky, aby členům kolektivu byla k zvláštní péči svěřena jednotí, odvětví provozu.
b) Ž. p. se musí postarati o dostatečný počet způsobilých, v žel. službě vycvičených a předpisů znalých zaměstnanců. Ž. s. ú. má vydati o tom směrnice (dosud se nestalo). (§ 73.)
Je uzákoněna zásada adhesního (Dr. Sedláček, Obligační právo str. 25) sjednávání pracovních smluv (typem pracovní smlouvy je služební řád; vydá jej ž. p. a schválí ž. s. ú., jenž vejde předtím ve styk s min. soc. péče; připouští se v mezích ustanovení služ. řádu zaměstnávání na zvláštní smlouvu individuální nebo kolektivní). (§ 74.) Zaměstnanci dr. jsou povinni nositi při výkonu služby stejnokroj, po příp. služ. odznak, pokud se u nich mohou vyskytnouti úkony policie na dráze nebo pokud je to v zájmu styku s obecenstvem (§ 76).
Pozn.:
Praktická cena předpisu o služ. řádě je nepatrná. Už při vydání zákona unikala převážná část žel. zaměstnanců (zaměstnanců ČSD) právní úpravě na podkladě žel. zák. (jejich služební poměry jsou upravovány nařizovací cestou na základně platového zákona), následující vývoj poměrů (další zestátnění a převzetí provozu) bylo ve znamení pokračování na této cestě.
III. Věci dopravy a přepravy (§§ 77 až 89).
a) Kom. uvádí na str. 453 tyto definice pojmů:
Doprava je souhrn úkonů přímo mířících k pohybu vozidel po trati.
Přeprava je souhrn úkonů mířících ke splnění povinnosti vyplývající z přepravní smlouvy.
Zákon má vesměs toliko rámcová ustanovení, uznávaje potřebu úpravy jádra věci normami nižšího řádu (pružnějšími).
b) Co se týká dopravy, obsahuje zákon základní předpisy o výkonu dopravy, rychlosti jízdy, o poruchách v provozu, o nehodách a o jízdních řádech. V úseku jízdních řádů byl zákon proveden vl. nař. č. 167/1937 Sb.
c) Pokud jde o přepravu, má zákon základní ustanovení o přepravní povinnosti (přepravním přímuse), o vnitrozemské přepravě, o tarifech a tarifních slevách a o vzájemné přepravě vnitrozemské (napřepravě má tu účast ž. p. a jiný podnik pro veř. přepravu). Jádro předpisů patří tu do oblasti práva soukromého, informujeme co nejstruěněji:
Přeprava vnitrostátní se řídí zákl. ustanoveními žel. zák. (§§ 84 až 89), předpisy vl. n. č. 1/1946 Sb. (žel. přepr. řád), vl. n. č. 216/1938 (o žel. tarifech a tarifních slevách), jakož i subsidiárně někt. předpisy obchodního práva (Kom. str. 473).
Přeprava mezinárodní se řídí Mezinár. úmluvou o přepravě zboží po železnících (M. Ú. Z.), nabyvší účinnosti od 1. 1. 1938 (vyhl. č. 58/1938 Sb.) a Mezinár. úmluvou o přepravě cestujících a zavazadel (M. Ú. C.), nabyvší účinnosti od 1. 10. 1938 (vyhl. č. 59/1938 Sb.); obě byly podepsány v Římě 23. 11. 1933; dále Úmluvou a statutem o svobodě transitu, sjednanou v Barceloně 20. 4. 1921 a nabyvší účinnosti od 27. 1. 1924 (č. 22/1924 Sb.) a konečně subsidiárně normami, upravujícími přepravu vnitrostátní.
Máme-li na mysli ingerenci ž. s. ú. ve věci tarifů a tarifních slev, zajištěnou platnými předpisy, mluvíme o výkonu tarifní výsosti. Zákl. předpisy jsou §§ 86 až 88 a použivatelné nař. č. 216/1938 Sb. Tarify sestavuje ž. p., jenž je povinen přihlížeti k Veř. zájmu, ale současně oprávněn se říditi zásadou výnosnosti podniku. Tarify schvaluje v zásadě ž. s. ú., jenž je však povinen, jde-li o tarify velkého významu, předběžně jednati se zúčastněnými ministerstvy. Tarifní slevy podléhají rovněž v zásadě schválení ž. s. ú. Schválení netřeba u tarifů a t. slev dr. drob., u změn formálních a oprav chyb zjevných. Tarify a tar. slevy se uveřejňují buď odevzdáním do prodeje (jako kniha, sešit nebo list) a oznámením o tom ve věstníku, v němž se uveřejňují vyhlášky ve věcech přepravních (nyní Tarifní věstník), zrušení tarifu, jakož i zrušení t. slev, které byly uveřejněny jako kniha, sešit nebo list, se vyhlašuje ve věstníku. Platí detailní předpisy o lhůtách pro uveřejňování a o účinnosti.
Ž. s. ú. může naříditi z příčiny veř. zájmu přiměřenou úpravu tarifů, je však povinen přihlédnouti k výnosnosti podniku.
IV. Je stanovena (§ 90) povinnost pro ž. p., aby sestavil podle potřeby instrukce (t. j. poučení a návody) pro výkon jednotí, služeb. Směrnice o tom má vydati ž. s. ú. Instrukce, u nichž si to ž. s. ú. vyhradí, musí mu býti předloženy před uvedením v platnost.
Ž. p. musí po příp. snášeti užívání dráhy jiným ž. p-m za náhradu (peage); nesjedná-li se o užívání a o náhradě dohoda, anebo nevyhovuje sjednaná dohoda veř. zájmu, může ž. s. ú. učiniti přiměřené opatření a jemu se musejí podrobiti oba podniky (§ 91). Ž. p-y, jejichž tratí se stýkají, se mají dohodnouti o úpravě přípojové a přechodové služby; ingerence ž. s. ú. je tu obdobná jako u peage (§ 92).
Ž. p. povede o všech odvětvích své správy knihy účetní (účetnictví); ž. s. ú. může uložiti ž. p., aby sledoval určité skutečnosti statisticky a předkládal příslušné zprávy (§ 93).
G. Železniční sousedské právo (§§ 101 až 108).
Praxe zahrnuje pod tento pojem předpisy zákona, upravující vztah mezi drahami na jedné a vlastníky nebo jinými uživateli pozemků v okolí dr. a osobami, které tam chtějí něco podnikati, na druhé straně.
I. V okolí dr. nesmí býti nic podnikáno, co by ohrožovalo dr., její řádný provoz, co by rušilo činnost zabezpečovacích a dorozumívacích zařízení, co by ztěžovalo nebo zamezovalo rozhled na návěstidla a přejezdy (přechody) a co by způsobovalo nebezpečí ohně (§ 101).
Platí zákaz stavětí cokoli ve vodorovné vzdálenosti 12 m od osy krajní koleje, po příp. ve vodorovné vzdálenosti 6 m od hranic nádraží, vždy však nejméně 12 m od osy krajní koleje (t. z v. zakázané pásmo). Výjimky povoluje ž. s. ú.
K účelům omezení požárů je stanoveno pásmo, vymezené vodorovnou vzdáleností 60 m od osy krajní koleje (t. zv. požární pásmo), v němž platí zvláštní bezpečnostní předpisy proti ohni.
Pokud jde o zajištění správné funkce základního předpisu (§ 101) a předpisu o požárním pásmu, sluší rozeznávati případy, kdy k činnosti, která by mohla býti závadná, se vyžaduje povolení nezel, úřadu, a případy, kdy takového povolení není zapotřebí. U skup. první vystupuje v komisionálním místním šetření jako obhájce žel. veř. zájmu dotčený žel. podnik a teprve, když jiný úřad nemíní připomínkám vyhověti, nastupuje kompetence ž. s. ú. k vydání separátního povolení, u skup. druhé postačí, když podnikatel zmíněné činnosti si vyžádá souhlas dotčeného ž. p-u; a teprve, je-li souhlas odepřen, má na vůli si vyžádati povolení ž. s. ú.
II. Platí zákaz užívání pozemků v okolí dr. způsobem, jenž by ohrožoval dráhu. Ž. s. ú. může výslovně označiti pozemky, jichž se to týká, může také brániti závadnému užívání nařízením nezbytných opatření, provedení takových opatření může býti dokonce nařízeno i ž. p-u na účet uživatele pozemků.
Pro lesy může býti stanoven určitý způsob hospodaření (les se „dává pod správu“, srov. § 19 les. zák. č. 250/1850 ř. z.). Zpravidla to nařídí ž. s. ú. již při prvním vybudování dr. (ve stav. povolení, v dílčím rozhodnutí podle § 31, odst. 3), jinak rozhodne ONV, jemuž přísluší dozor nad lesy.
Vlastníci (uživatelé) jsou zavázáni k positivní činnosti potud, že na žádost ž. p-u jsou povinni oklestiti nebo pokáceti stromy (keře). Neučiní-li tak, nebo nedovolují-li okolnosti průtahy, může potřebné zaříditi sám ž. p. Jsou-li činěny překážky, rozhodne ž. s. ú., o náhradě rozhoduje ONV.
Pozn.:
1. Provádí se tu ochrana existující (vybudované) dr. Předpisy jsou v nejširší míře vybudovány na zásadě prevence.
2. Pod pojmem „okolí dráhy“ sluší zahrnouti území obklopující dr. na takovou vzdálenost, pokud činnost v něm vyvíjená, by mohla míti nepříznivé účinky na dr. K pojmu „nádraží“ čti Kom. str. 539. 3. Běží o policejní zákazy, vyslovené přímo zákonem. Pokud zákaz se vztahuje k určitým nemovitostem, mluví teorie zhusta o „zákonných služebnostech“. Nestanoví-li zákon nic jiného (§ 106, srov. též § 104, odst. 4), nepřísluší za újmy, které z toho vzniknou, žádná náhrada. Opačná zásada platí pro škody a újmy, které vznikají v příčinné spojitosti s vybudováním dráhy.
4. Otázka, pokud zajištění dr., sledované s hlediska § 101 a n., možno dosáhnouti jinými garanciemi (příkazem v přísl, konsensu, že ž. p-u má býti hrazena škoda v určitém rozsahu, ujednáním ž. p-u a strany pojatým po příp. i do konsensu) nebyla řešena, ke škodě věci, posit. předpisem, takže musí býti zodpověděna interpretací. Ctí k tomu Kom. str. 355 a n.
Jestliže ujednání strany bylo pojato do konsensu, působí „in rem“.
5. Zakázané pásmo a požární pásmo je určeno svislými plochami ve stanovené vzdálenosti od osy krajní koleje. Zakázané pásmo se může uplatniti i nad tunelem (na př. vinohradské tunely v Praze).
6. Při aplikaci předpisů sousedského práva musí praxe přihlížeti ještě k těmto normám: nař. č. 12/1901 ř. z., o obchodu minerálními oleji, nař. č. 115/1925 Sb., o obchodu minerálními oleji (pro Slovensko), nař. č. 24/1905 ř. z., o výrobě a a užívání acetylenu, jakož i o přepravě vápenného karbidu, nař. č. 116/1908 ř. z., o živnostenském provozu kamenolomů a dobývání hlíny, písku a štěrku, dvorský dekr. sb. pol. zák. sv. 76, č. 51, o zřizování neerárních skladišť prachu, nař. č. 68 ř. z., o továrnách a skladištích třaskavin, nař. č. 45/1894 ř. z., o zvláštních předpisech k ochraně žel. zařízení ve věci zřizování, udržování, užívání a vypuštění rybníků.
7. K žel. sousedskému právu v širším smyslu patří také úprava kolisí (srov. odd. C). Možno sem řaditi také důlež. předpis § 40, podle něhož je ž. p. povinen uskutečniti v mezích technické a hospodářské účelnosti opatření a zařízení, aby neutrpěly škodu nemovitosti a jejich příslušenství v okolí dr. vybudováním, udržováním a provozem dr., jakož i aby užívání dr. nebylo ztíženo nad nevyhnutelnou míru (povinnost brániti vzniku škod); zároveň se řeší také případy, kdy po konsentování dr. vznikly na sousední nemovitosti změny, které nutí ž. p. k určitým opatřením, a také případy, kdy změny nastaly jak na dr., tak na sousední nemovitosti.
H. Dráha a obecenstvo (§§ 107 až 111).
Zákon obsahuje předpisy o užívání dráhy a o vstupu na dr., o činnosti, která by rušila nebo ohrožovala žel. provoz a o užívání t. zv. přednádraží. Jsou to policejní příkazy a zákazy, vyslovené přímo zákonem. Vedle toho se tu normuje pro ž. p. povinnost informovati obecenstvo o závažných věcech, týkajících se přepravy, jakož i před hrozícím nebezpečím. Ž. p. má také upraviti svůj styk s obecenstvem podle zásady účelnosti, jednoduchosti, rychlého jednání a ochoty.
Předpisy jazykového práva byly překonány vývojem.
Pozn.:
Vztah přepravců k ž. p-u je soukromoprávní (přepravní smlouva, sjednaná podle ustanovení ž. p. ř.).
CH. Vnitřní kontrola (§§ 98 až 100).
Má zajistili bezvadnou funkci dráhy.
Nejpozoruhodnější je předpis § 99 o kárné pravomoci, jenž staví na řádnou právní základnu výkon autonomní kárné pravomoci, aniž při tom porušuje její soukromoprávní základnu. Řádně vydaný disciplinární předpis nelze patrně napadati námitkami neplatnosti (contra bonos mores, zanedbání předpisů o zřízení rozhodčího).
I. Některé zvláštní úpravy.
1. Povinnosti k správě poštovní (§ 116). Ž. p. je povinen za náhradu přepravovati poštovní zásilky, zaměstnance je doprovázející a dohlédací orgány; pošta musí při kladení svých přepravních požadavků přihlíželi k hospodárnému provozu dr. Nesjedná-li se o náhradě dohoda, rozhodne ž. s. ú. v doh. s min. pošt.
2. Ustanovení v zájmu obrany státu (§§ 118 až 120). Dělí se systematicky na předpisy, které platí všeobecně, a na předpisy (zvýšené povinnosti), které platí za branné pohotovosti státu. Je připojen ještě předpis o náhradách.
Pozn.:
Žel. zák. byl vydán později než zákon o obraně státu (č. 131/1936 Sb.). Interpretačně sluší hájili mínění, že oba zákony platí paralelně (pokud příslušné poměry jsou upraveny v žel. zák., neplatí zákon č. 131/1936).
3. Přeprava SNB (§ 122). — Platí úprava analogická jako pro přepravu vojska. J. Železniční knihy. Zcizení dráhy.
I. Úprava věcí žel. knih je obsažena v zák. č. 132/1930 a vl. n. č. 14/1931 Sb.
Ž. k-y se zakládají pro dráhy pro přepr. veř. a skládají se ze žel. vložek a ze sbírky listin. Konstrukce je obdobná jako u obecných pozemk. knih. Zapisují se do nich pozemky, které jsou ve vlastnictví ž. p-u a jsou určeny k provozu dr. Vložka se zřizuje pro dr. nebo její část, která má býti vůči věřitelům celkem. Dráha, kterou obsahuje vložka, se pokládá za knih. jednotku; nelze nabyti zástavních práv na částech takové dráhy.
Založiti a vésti ž. k-y je povolán soud příslušný vésti pozernkové knihy o nemovitostech v soudním okresu, v němž je sídlo ZNV.
Ke zřízení břemen a práv, která jsou předmětem zápisu do ž. k-y, se vyžaduje souhlasu st. žel. správy.
Na dráhu, tvořící knih. jednotku, může býti exekuce vedena toliko jako na celek. O exekuci na dr. vůbec srov. výkl. Kom. 259 a n.
Zákon upravuje zajištění práv majitelů žel. přednostních úpisů.
II. Dráhu, pokud je knih. jednotkou, lze zciziti toliko se svolením ž. s. ú.; aby byl zajištěn soulad mezi vlastnictvím a právní sférou upravenou koncesí, udělí se svolení s podmínkou, že nabyvatel dr. získá koncesi. O zřízení části dr. platí režim mírnější (§ 26 žel. zák.).
K. Věci mezinárodní.
I. Mezinár. žel. styk a věci s ním souvisící upravují zpravidla mezinár. smlouvy (§ 207, odst. 1).
Je účelné rozlišovati dvojí oblast tohoto styku. První tvoří úprava mezinár. společenství v nejš. slova smyslu (sdružuje se velký počet států, aby byly utvořeny právní, technické, průzkumné a j. předpoklady pro jednotnou přepravu věcí a osob z jednoho státu do druhého, při čemž jde třebas o několikerý transit přes území třetích států), druhou tvoří úprava vzájemného žel. styku drah jednoho státu s dr. druhého státu.
Předním nástrojem pro tyto úpravy jsou mezinár. smlouvy v techn. slova smyslu (smluvními subjekty jsou státy), jenom věci menší závažnosti (pokud nejsou dotčeny vnitrostátní právní řády), se upravují t. zv. administrativními úmluvami (smluvními partnery jsou žel. správy) (v. heslo Smlouvy mezinárodní). Vyskytují se také typy smíšené (na stejné rovině vlády a správy). Vyplývá pak už z povahy věci, že uvedené dohody a úmluvy jsou v oblasti první zpravidla sjednávány jako mnohostranné (plurilaterární), s otevřenou možností přístupu dalších subjektů, v oblasti druhé zpravidla jsou dvoustranné (bilaterární).
Podle převládající nauky nestává se mezinár. smlouva samým faktem sjednání součástí čsl. právního řádu. Včlenění smluv, které tanou na mysli, do čsl. právního řádu, řeší § 207, odst. 1 všeob. transformační klausulí (ustanovení smluv, vyhlášených ve Sbírce zák. a nař. mají po dobu své mezinár. účinnosti též účinnost vnitrostátní).
II. Je celý kaleidoskop takových smluv a dohod. Uvádějí se nejdůležitější. Počet pohraničních úmluv se v dohledné době rozhojní.
a) Mezinár. smlouvy:
MÚZ, MÚC (s Úřadem pro mezinár. žel. přepravy a Mezinár. výborem v Bernu) a Barcelonská smlouva (čti výkl. za písm. F, III, c).
Mezinár. konference pro technickou jednotnost, s mezinár. organismy utvořenými v jejím rámci: Mezinár. unie ve věci osobních vozů (KIV, zkrác. podle franc. názvu) a Mezinár. unie ve věci nákladních vozů (ŘIG).
Pohraniční železniční úmluva mezi ČSR a SSSR (z r. 1946).
b) Administrativní úmluvy:
Mezinár. unie železniční (MÚŽ).
Evropská konference o jízdních řádech a o přímých vozech.
Mezinár. konference pro jízdní řády nákl. vozů.
Komise pro výměnu vozů (CEW, zkrác. podle angl. názvu).
Komise pro výměnu vozů ve střední Evropě (CEWEC).
Mezinár. komise pro sčítání a identifikací vozů (CIRI).
c) Typy smíšené (subjekty vlády i žel. správy).
Sdružení kongresu drah.
Mezinár. unie veřejné dopravy v Bruselu.
L. Zdanění drah.
Je třeba se spokojiti s několika stručnými poznámkami.
I. Dani pozemkové nejsou podrobeny plochy drah, sloužících veř. dopravě, zapsané v žel. knize (§ 96, č. 4 př. d.). Ostatní žel. pozemky se považují zpravidla za území parifikační, t. j. oceňují se podle kultury a bonity sousedních pozemků.
Z domovní daně jsou vyňaty státní budovy a jejích částí, pokud slouží veř. dopravě, zahrnujíc služební byty, kterých zaměstnanci jsou povinni užívati v zájmu služby (§ 126, č. 2 a § 129, č. 1 př. d.). Vynětí nepřísluší budovám nebo částem, které jsou k uved. účelu přenechány za nájemné.
Od daně z obratu jsou osvobozeny dráhy co do výkonů, záležejících v přepravě na nich, jakož i co do povinných výkonů pro státní službu poštovní a telekomunikační (zák. č. 31/1946 Sb., § 7).
Dráhy, které provozuje stát nebo svazky úz. samosprávy, jsou osvobozeny od daně výdělkové; provoz dr. se tu pokládá za konaný k účelům veř. správy (§ 72, odst. 1 př. d., prov. vl. n. č. 15/1937 Sb.). Pro dr. vedl. a drob. platí zvi. ustanovení o možnosti osvobození (čti část třetí).
Od poplatkového ekvivalentu je osvobozeno jmění státu (§ 5 zák. č. 76/1938 Sb.). Dr. nestátní platí popl. ekvivalent.
II. Dopravní daně (zák. č. 242/1921, prov. vl. n. č. 243/1921, zák. č. 261/1923, prov. vl. n. č. 42/1924, zák. č. 32/1946, § 14, zák. č. 287/1924, § 10, vl. n. č. 31/1925).
a) Přeprava osob:
1. Daň z jízdních lístků se platí ve výši 20% jízdného za přepravu osob na dr. pro přepr. veř. (u dr. drob. v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic je sazba 6%); osoby přepravované na dělnické jízdenky jsou osvobozeny.
2. Dávka z jízdného se platí ve výši 10% jízdného za přepravu osob na dr. pro přepr. veř.; osvobozeny jsou osoby přepravované na školní a dělnické jízdenky.
b) Přeprava zavazadel:
Daň ze zavazadel se platí ve výši 20% dopravného za přepravu cest. zavazadel, psů v průvodu cestujících a expresního zboží na dr., pro přepr. veř., osvobozena je přeprava zavazadel na dr. drob., které zprostředkují přepravu v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic.
c) Přeprava zboží:
Daň přepravní se platí ve výši 15% přepravného za přepravu zboží na dr. pro přepr. veř. i neveř. Osvobozena je přeprava služ. zboží. Ministr financí může v doh. s ministrem dopravy, po případě s pověřencem financí povoliti osvobození pro přepravu na dr. pro přepr. neveř.
M. Výkon veřejné železniční správy.
I. Cti výklady část první, písm. B II (základní schéma).
II. Prostředky.
Vytčených úkolů dosahuje veř. žel. správa: generálními normami, správními akty, dozorem (výkonem policie) a uvalením trestů podle § 140.
1. Má-li gener. norma býti adresována občanstvu (příkazy a zákazy všeob. povahy), je vydávána národními výbory, a to podle pokynů ž. s. ú. (§ 125); nár. výbory tu vystupují spíše jako nástroje veř. žel. správy. Jde-li o užší sféru veř. žeh správy (stanovení povinností pro ž. p. a osoby, kterých on užívá), vydává abstraktní normy ž. s. ú., zhusta podle výslovného zmocnění zákona (§ 73, odst. 1, § 75, odst. 1, § 77, odst. 2, § 83, § 90, odst. 1, § 93, odst. 1 a 2, § 98, odst. 1, § 104, odst. 2, § 108, odst. 2, § 111, odst. 1 a 2, § 118, odst. 3 a 13, § 124, odst. 2, písm. f, g, i, k, m, n, o.
Pozn.:
Positivní úprava tu respektovala právní mínění před okupací takřka jednomyslně uznávané, že odvozené normy s působností pro celý stát může vydávat toliko vláda ve způsobu vládního nařízení.
2. Poznali jsme celou řadu typů spr. aktů, užívaných ve veř. žel. správě (koncese, stavební povolení a jiné konsensy, rozhodnutí a opatření, konkr. příkazy a zákazy).
K účelu vynucení splnění někt. povinností může ž. s. ú. uložiti ž. p-u pokutu do 100000 Kčs a jde-li o opětované vynucení do 250000 Kčs (§ 128).
Ž. s. ú. je dále vykonavatelem kárné pravomoci, jak proti vedoucím orgánům ž. p-u (proti osobám, které mají účast na vedení p-u, jsou podnikateli drah, tvoří správní a dozorčí orgány právnické osoby, spravují příslušný úsek správy svazků úz. samospr. a pod.), tak v určité (menší) míře proti zaměstnancům drah. Kárné tresty jsou: napomenutí, důtka, peněž, trest do 1000 Kčs, odstranění z účasti na vedení podniku, propuštění (je-li tu služ. poměr). Ž. s. ú. však může uložiti, po provedení řízení předepsaného zákonem, vedoucím orgánům toliko první tři tresty, zaměstnancům dr. jenom první dva, tresty. Zbývající tresty ukládá vedoucím orgánům na návrh ž. s. ú. žel. disciplinární výbor; paritně složeným senátům předsedá soudce z povolání. Služební provinění zaměstnanců dr. jsou jinak v zásadě stíhána prostředky kárné pravomoci ž. p-u; při hrubém služ. provinění může ž. s. ú. dáti k stíhání příkaz, příslušné kárné nálezy musejí býti předkládány ž. s. ú., jenž má možnost vyvolati opětované kárné řízení, a neskončí-li ani toto řízení vynesením uspokojivého trestu, projednání věci žel. disc. výborem (§§ 128 až 132).
Nesjedná-li se uvedenými mírnějšími prostředky náprava, může ž. s. ú. uvaliti na ž. p. vnucenou správu na útraty a nebezpečí p-u a jméno váti vnuceného správce (§ 133).
Jestliže dr. již nevyhovuje s hlediska veř. zájmu, zejména požadavkům bezpečnosti, pravidelnosti a nerušenosti provozu, může ž. s. ú. naříditi, drže se mezí technické a hospodářské účelnosti a maje slušný zřetel k hospodářskému stavu ž. p-u, opatření, která uzná za nutná vzhledem k změněným poměrům (§ 135).
Na někt. prohřešky proti ustanovením žel. zák. (§ 6, odst. 1, § 10, odst. 1, § 30, odst. 1, §§ 41 a 42, § 43, odst. 2 a § 44, § 59, odst. 1, § 80, §§ 101 až 103, § 105, odst. 1, §§ 108 a 109), jakož i na nedbání příkazů a zákazů úřadů vydaných podle žel. zák., pokud míří k veř. bezpečnosti, klidu a pořádku na dr., je stanoven trest na penězích do 5000 Kčs (při nedobytnosti se proměňuje na trest na svobodě do 14 dnů) nebo trest na svobodě do 14 dnů, který uvaluje ONV (§ 140).
Pozn.:
Poněvadž předpisy o pokutě, kárné pravomoci a o vnucené správě se nevztahují na dr. státní, je jejich praktická cena nepatrná. Tím se také vysvětluje, že podrobnosti řízení před žel. disc. výborem nebyly dodnes upraveny vl. nařízením (srov. § 132, odst. 4)
Kárné tresty uložené ž. s. ú. jsou správní akty, naříkatelné před nejv. správ, soudem.
3. Základní předpisy o dozoru obsahuje § 124, odst. 1 a § 126. Dozor je činnost úřadu, která má jednání lidí a skutečné stavy udržeti ve shodě neb uvesti ve shodu s předpisy o drahách. Dozor uplatňuje objektivní právo, nechrání zájem individua. V právu dozoru je zakotveno právo vydati takový akt, který je způsobilý a nutný, aby účelu dozoru bylo dosaženo (Boh. A 6565). Předpoklady pro výkon dozoru získává úřad úkony pozorovacími a činností přezvědnou (v. § 126, odst. 2, také však § 93, odst. 3 o účetnictví a statistice). Zasahuje pak některým z prostředků uved. za 2.; v zásadě má býti dána přednost zásahům preventivním před represivními. Zásah buď svou intensitou úměrný sledovanému cíli. Úkolem dozoru není, pokud o tom není výslovného předpisu, chrániti majetkoprávní zájmy.
Zvláštním prostředkem dozoru je jmenování vládního komisaře (§ 134).
K úhradě nákladů spojených s výkonem dozoru platí ž. p-y státu příspěvek (§ 141, odst. 1).
Pozn.:
Od vylíčeného dozoru je třeba rozlišovati dozor instanční (vyššího úřadu nad správnou funkcí úřadu nižšího, po příp. úřadů nižších). Uplatňují se tu podstatně jiné prostředky jako směrnice (instrukce), dozorčí rozkaz (třebas z podnětu dozorčí stížnosti), kasace nebo inhibice atd.
4. Pro obor veř. žel. správy nemá valného smyslu rozlišovati pojem dozoru a policie na dr., jako pojmy, jejichž obsah by stál vedle sebe. O policii mluvíme, podle obdoby stavu u policie obecné, máme-li na mysli činnost úřadu mířící k ochraně veř. bezpečnosti, klidu a pořádku na dr. (srov. § 136). Předmět policie byl by tedy o něco užší než předmět dozoru, jinak se předměty vzájemně prolínají.
O výkonu policie na dr. platí tyto zásady:
Primárními nositeli jsou bezpečnostní úřady a orgány (§ 136). Subsidiárně vykonávají policii zaměstnanci dr., a to v těchto relacích: jsou v žel. obvodu, pro který jsou určeni službou, oprávněni (taxativní výpočet), není-li po ruce bezpečnostní orgán, zjišťovati totožnost osoby, která se dopustí trestného činu, neuposlechne napomenutí daného jí zaměstnancem dr. při výkonu služby, zřejmě vědomě nebo svévolně porušuje předpisy týkající se drah, nebo se dopustí takového jednání, které ruší dopravu nebo ohrožuje její bezpečnost, anebo i, je-li to nutné, takovou osobu zadržeti a odevzdati bez zbytečných průtahů bezpečnostnímu orgánu nebo přísl. úřadu. Při výkonu policie jsou zaměstnanci dr. povinni se říditi předpisy zavazujícími bezpečnostní orgány, zachovávati vážnost a chovati se ke každému slušně. Navzájem je obecenstvo povinno zachovati v úř. styku s nimi slušnost a vážnost (§ 137).
Za mimořádných poměrů může ž. s. ú. v doh. s min. vnitra a MNO povoliti ž. p-u, aby utvořil ze svých zaměstnanců ozbrojené strážní oddíly žel. (OSOŽ), přezvané nyní fakticky na obrannou stráž ČSD. Zákon stanoví případy, kdy člen tohoto sboru může užiti zbraně. (§ 139).
5. Řízení. Specifické jeho rysy byly popsány při jednotí, institutech (koncese, stav. povolení a j.). Platí subsidiárně vl. n. č. 8/1928 Sb. (správní řízení) (§ 189, odst. 1).
6. Obrana. Řádný opravný prostředek odvolání se může uplatniti jenom sporadicky (když ZNV rozhodl v I. stol.). Na věci nic nemění, byla-li pravomoc úřadu přikázána jinému úřadu neb orgánu (viz část první, B II), neboť subjekt přikázané pravomoci rozhoduje jménem původního nositele pravomoci.
Vzhledem k zvláštní struktuře veř. žel. správy má při obraně dosti významnou funkci rozklad, poněvadž je jím úřad upozorňován na závady rozhodnutí. Není to však pravý opravný prostředek, nestaví lhůty, z tohoto podnětu může býti spr. akt změněn jedině tehdy, nedotýká-li se třetích osob (povaha recours gratieux). Další nepravý prostředek obrany — dozorčí stížnost — má při převládajícím principu jednoinstančnosti význam nepatrný.
Pokud jde o mimoř. opr. prostředky, není zvláštností. Následkem subsidiární platnosti správního řízení jsou straně k disposici: navrácení v předešlý stav a obnova řízení.
Kontrola soudu zasahuje podle obecných pravidel. Zpravidla má strana možnost podati stížnost k nejv. spr. soudu; tam kde úřad rozhodl o soukromoprávním nároku, může se dovolati nápravy pořadem práva (§ 105 úst. list., zák. č. 217/1925 Sb.). (Chmelař, § 105 ústavní listiny, viz seznam literatury.)
7. Vynutitelnost spr. aktů. Vykonatelné rozhodnutí nebo opatření úřadu, vykonávajícího veř. žel. správu, lze vynutiti politickou nebo soudní exekucí. Před žel. zák. byla tu možnost pouze politické exekuce. Praxe se rozhodne pro onen druh exekuce, která je pro sledované nucené plnění výhodnější.

Část třetí.

Nižší skupiny drah.
A. Dráhy vedlejší (§§ 145 až 158).
I. Platí pro ně v zásadě předpisy pro dr. hl. s někt. odchylkami.
Pro dr. vedl. mají býti stanoveny, hledíc k různosti jejich povahy a podle toho, jak to dovolují okolnosti, odchylky, jakož i povoleny úlevy konc. listinou, vl. n-m nebo rozhodnutím ž. s. ú. podle zásad stanovených vl. n-m. Před žel. zák. upravovaly tyto věci zák. č. 2/1895, 149/1910 ř. z. a zák. čl. XXXI/1880 a IV/1888.
Pozn.:
Mezera v právním řádu, souvisící s tím, že nebylo doposud vydáno zmíněné vl. nař., neprojevuje se příliš v praxi, protože monopol na budování dr. vedl. má podle zák. č. 373/1919 Sb. stát a on tuto činnost vzhledem k dopravní situaci ve státě nevyvíjí.
II. Uvádějí se nejdůlež. odchylky, stanovené zákonem:
Povolení k příp. pracím není obligatorní. Mohou býti povoleny úlevy z požárního prostoru (zejména u dr. úzkého rozchodu). (§ 147).
Platí zvláštní, pro dr. vedl. výhodná úprava o vedení dr. vedl. po veř. poz. komunikaci (§ 148).
Mohou býti povoleny úlevy z předpisu o zakázaném a požárním pásmu (§ 150).
Ž. p. může býti osvobozen (ž. s. ú. v dohod, s min. fin.) od příspěvku na úhradu nákladů spojených s dozorem (§ 151).
Jsou stanoveny pronikavé daňové (osvobození od daně výdělkové) a poplatkové výhody (§§ 152 až 155), jakož i výhody hospodářské, týkající se převzetí provozu státem, přenechání stavebního a provozního materiálu dr. státními, jakož i přepravy stavebního a provozního materiálu, věcí inventárních a vozidel (§ 156). Jde-li nikoli o dr., nýbrž o dopravní zařízení dr. podobné, může býti vysloveno v konc. listině, že uvedené výhody nepříslušejí, anebo že příslušejí v omez. míře (§ 157).
B. Dráhy drobné (§§ 159 až 168).
I. Platí pro ně v zásadě předpisy pro dr. vedl. s někt. odchylkami. Stanovení odchylek a povolení úlev se děje podle stejných zásad jako u dr. vedl. (§§ 159, 160).
II. Výkon státní výsosti se omezí (§ 161) v zásadě na úkony, které souvisí:
1. s koncesováním dr. a její výstavbou, zahrnujíc přestavby, rozšiřovací stavby, dodatečná zařízení a výstroj;
2. se zajištěním bezpečnosti provozu, jakož i s plněním povinnosti udržovati provoz a s plněním přepravní povinnosti;
3. s ochranou majetku v okolí dr. před škodlivými účinky vybudování, udržování a provozu dr.; 4. s výkonem tarifní výsosti.
Koncesi uděluje ž. s. ú. v dok. s MNO a min. fin. Stát se může vzdáti práva nápadu a výkupu. Koncese a stavební povolení mohou býti vydány v jednom rozhodnutí jedno řízení). (§ 162.)
Neplatí předpisy o jízdních řádech, jestliže je zavedena doprava intervalová; ž. p. uvádí v obecnou známost toliko dobu prvního a posl. vlaku. Z. p. může sestaviti se schválením ž. s. ú. zvláštní přepravní předpisy (§§ 163, 164).
Povinnosti k poštovní správě, v zájmu obrany státu, jakož i o přepravě SNB postihují ž. p. potud, pokud určité úkony možno uskutečniti se zřením k tomu, jak je dr. vybudována. Naproti tomu je tady povinnost přepravovati zdarma voj. osoby ve službě ordonanční, členy SNB nebo finanční stráže, jsou-li ve službě, avšak nejvíce 2 osoby jedním vozidlem. (§ 167).
Osvobození od daně výdělkové a od kolkových poplatků poskytuje se ještě v širším rozsahu (§ 168).
C. Dráhy pro omezenou přepravu veřejnou a dráhy pro přepravu neveřejnou (§§ 174 až 186).
I. Koncesi pro dr. p. omez. p. veř. vydává ž. s. ú. v dohodě s MNO; stejně stavební povolení; konc. doba je kratší (30 let), může však býti prodloužena.
Dráhy p. p. neveř. se podle hlediska kompetenčního dělí na dr.: 1. z kterých je možný přímý přechod vozidel na dr. p. p. veř. nebo na dr. p. omez. p. veř. (t. zv. zaústěné); 2. ostatní (nezaústěné). Neuděluje se koncese. Přísl. poměry se upravují ve stav. povolení, které u dr. zaústěných vydává ž. s. ú., u dr. nezaústěných ZNV, oba v doh. s MNO.
Uvedené podskupiny jsou základem pro dělení kompetence při výkonu veř. žel. správy: u první je nositelem přísl. pravomoci ž. s. ú., u druhé v I. stol. ZNV, v II. stol. ž. s. ú. (§ 179).
II. Státní výsost se omezí u obou skupin dr. na uplatňování těchto zřetelů: 1. aby dr. vyhovovala po stránce bezpečnosti osob a majetku; 2. aby majetek v okolí dr. byl chráněn před škodlivými účinky vybudování, udržování a provozu dr.; 3. aby byla zajištěna způsobilost osob, jichž dr. užívá při provozu; 4. aby byla uskutečněna jednotnost ve vybudování, udržování a provozu dr.
Dráhy p. omez. p. veř. mohou býti zatíženy dalšími (po příp. všemi) povinnostmi, které postihují dr. drob. nebo vedl. (§ 180).
Povolení k přípr. pracím se uděluje jen podle potřeby a na žádost (§ 181).
Zákon stanoví (§ 183) s velkým aparátem citací, kterých předpisů platných pro dr. hl. sluší užiti na dr. p. omez. p. Veř. a dr. p. p. neveř. Přehled o tom viz v Kom. str. 739 a n.
III. Dr. p. p. neveř. může býti proměněna na dr. p. omez. p. veř. podle povolení, které vydá ž. sú. v dohodě s MNO; v povolení mohou býti stanoveny podmínky.
IV. Pro dráhy p. p. neveí. přenosné (t. j. dr., jejichž dopr. zařízení lze přenášeti jako dopravní jednotku) platí zvláštní úprava (§ 186). K zřízení není potřeba povolení žel. úřadu. Má-li však při provozu býti užíváno vozidla s mot. pohybem, třeba o tom učiniti oznámení ONV, jenž nařídí potřebná bezpečnostní opatření. Má-li se dr. dotknouti veř. poz. komunikace nebo vod (vodních děl), musí vydati konsens ONV, po příp. úřad —příslušný podle jiných zák. ustanovení.

Část čtvrtá.

Dráhy provozované někt. privileg. subjekty.
A. Dráhy státní.
I. Stát jako podnikatel používá zvláštní důvěry právního řádu; každá úprava musí vedle toho přihlížeti k zvláštní povaze tohoto subjektu. S tím souvisí, že zákon dílem nevztáhl na dr. st. někt. dílčí úpravy, dílem, zavedl pro ně odchylný režim.
II. Platí násl. odchylky:
Povolení k přípr. pracím nahrazuje rozhodnutí ž. s. ú., že takové práce mají býti vykonány. Neskládá se jistota. (§ 9).
Nevydává se koncese, o zřízení dr. st. se rozhodne zákonem (postačí zajištění nákladu fin. zákonem); neplatí ani ostatní předpisy kolem koncese; sluší užiti toliko přiměřeně § 17 (oprávnění z koncese) a § 19 (povinnost zahájiti a udržovati provoz). (§ 25.) Z předpisů o provozu dr. neplatí ustanovení o řídících orgánech a o služ. řádě pro zaměstnance, tyto věci upravují zvláštní předpisy;, předpisů o zaměstnancích, o tarifech a t. slevách, o instrukcích, o účetnictví a statistice jest užiti s přiměř. zřetelem k předpisům o organisaci dr. st. a o úpravě služ. poměru jejich zaměstnanců (§ 97). Totéž platí i o předpisech upravujících vnitřní kontrolu (§ 100). Zákl. předpis o výkonu st. výsosti (§ 124) platí potud, pokud zvi. předpisy nestanoví nic jiného; neplatí předpisy o donucovacím opatření proti ž. p-u, o kárné pravomoci, o opatření, jestliže dr. nevyhovuje (§ 144).
Vyjmenovaných odchylek sluší užiti přiměřeně i při aplikaci předpisů platných pro dr. p. omez. p. veř. a pro dr. p. p. neveř.; o zřízení takových dr. netřeba však rozhodovati zákonem (§ 185).
B. Dr. provozované svazky úz. samosprávy.
I. Ideové pozadí odchylek je obdobné jako u dr. státních.
II. Jsou stanoveny násl. odchylky:
Členem ředitelství nemohou býti ustanoveny, provozuje-li dr. země, okres nebo obec, osoby nevolitelné do přísl. nár. výb., předsednictva a komise. Sv. úz. s. je povinen ustanoviti k přímému vedení provozu osobu s určitými vlastnostmi; ustanovení podléhá schválení ž. s. ú.; jde-li o zemi neb okres, zpraví předseda ZNV včas ž. s. ú., která osoba má býti ustanovena. Provozuje-li dr. země neb okres,vydá se služ. řád podle §§ 53 a 91 zák. č. 125/1927 Sb. (§ 94 žel. zák.). Jde-li o dr., kterou provozuje země a okres, platí pro služ. instrukce též ustanovení §§ 53, 56, 57 a 91 cit. zák. (§ 96 žel. zák.).
Jde-li o zemi a okres, neplatí předpisy o donucovacím opatření o kárné pravomoci; užije se tu prostředků podle zák. č. 125/1929 Sb. Opatření podle § 135 odst. 1 žel. zák. učiní ž. s. ú. v doh. s min. vnitra. Ž. s. ú. musí býti informován o jednání přísl. nár. výb., jde-li o předmět dotýkající se dr. (§ 142).
Předpis o vnucené správě neplatí, jde-li o obec; užije se prostředků podle zákonů upravujících obecní zřízení. Než učiní opatření podle § 135, vyslechne ž. s. ú., jde-li o obec, MNV a přísl. opatření učiní v doh. s min. vnitra. (§ 143). Nejzávažnější, odchylky jsou normovány u dr. drob. (§§ 469 až 173):
Svazku úz. s. může býti udělena koncese pro obvod jedné nebo více obcí (oblastní koncese); konc. listina maže vysloviti omezení práva z koncese.
Neplatí právo nápadu a výkup a státu, zato přísluší právo výkupu vyššímu sv. úz. s.; neplatí také ustanovení §§ 20 a 21 (ingerence ž. s. ú. do fin. věcí podniku).
Stanovení sazeb jízdného, přepravného a vedl. poplatků nepodléhá schválení ž. s. ú.; ž s. ú. nemůže naříditi přiměřenou úpravu tarifů podle § 87. Ž. s. ú. může usměrňovati účetnictví skrze pokyny nár. výborům ve smyslu čl. 1 zák. č. 125/1927 Sb. Jde-li o svazek úz. s. neplatí § 93, odst. 3, o možnosti nahlížení do knih a jiných dokladů; sv. úz. s. musí však předkládati ž. s. ú. roční bilanci ž. p-u.
Provozuje-li dr. obec, nejmenuje se vládní komisař; ž. s. ú. je místo toho oprávněn se zúčastniti svým zástupcem schůzí MNO, rad a komisí, má-li se v nich jednati o věcech drah, které jsou předmětem výkonu st. výsosti.
Provozuje-li dr. svazek úz. s., platí rozsáhlejší daňové a poplatkové úlevy.

Část pátá.

Podnik československé státní dráhy.
I. čsl. st. dráhy, spolu se st. automobilovou dopravou, tvoří podnik Československé státní dráhy (ČSD), spravovaný podle zásad obchodního hospodaření (§ 1 vl. nař. č. 206/1924 Sb.).
Provozní délka st. dr. pro přepravu veř. hlavních a vedlejších, provozovaných p-m ČSD činí 13154 km, z toho 11817 km dr. ve vlastnictví státu, 1337 km dr. ve vlastnictví soukromém provozovaných státem.
Vedlejší podnik st. automobilové dopravy má 14937 km tratí autobusových, 914 km tratí nákladové dopravy.
Všecko k 1. 9. 1947.
II. a) Vrchní vedení podniku přísluší ministerstvu dopravy, organisovanému podle principu monografického (ministr v čele). Pod vrch. vedením se rozumí vydávání základních směrnic, rozhodování o jednotí, věcech tak důležitých, že rozhodnutí může míti značný vliv ha celkové hospodářství podniku, vykonávání vrchního dozoru a schvalování hospodářských plánů a konečných výsledků podniku. Pokud jde o podrobnosti, v. úpravu č. 39/1931 se změnami podle úpravy č. 28/1938 Věst. m. d.
Správu podniku vykonává m. d. za účasti 12 členů správního sboru; členy jmenuje ministr dopravy z činných zaměstnanců svého resortu nebo též do jedné třetiny z vynikajících odborníků neúředníků, jednoho ministr financí z úředníků svého resortu. Do působnosti spr. sb. patří všechny záležitosti podniku, pokud nejsou vyhrazeny zákonem nebo všeob. organisačním řádem výslovně bud vládě nebo resortnímu ministrovi. Spr. sb. zaujímá stanovisko usnesením, které podléhá schválení ministra. Souhlas ministerstva dopravy a min. financí, potřebný podle platných předpisů k určitému opatření, je dán souhlasem členů spr. sb., ustanovených z těchto úřadů.
Kontrolu účetní a pokladní služby provádí 3členná stálá revisní komise při m. d. (2 členy jmenuje ministr dopravy, 1 může jmenovati ministr financí).
Vl. n. č. 54/1921 a 53/1926 Sb. byly zřízeny: Čsl. ústřední rada železniční a ředitelské rady železniční jako poradní sbor ministerstva a řsd. Po okupaci nebyla jejich činnost doposud obnovena.
b) M. d. rozhoduje o stížnostech do podnikových opatření a rozhodnutí nebo do jednání zaměstnanců v podnikové agendě, pokud o těchto stížnostech nerozhodují s konečnou platností služebny místní správy nebo řsd. (Viz úpravu č. 39/1931 Věst. m. d.).
c) M. d. se dělí v odbory a oddělení pro věci železniční. Vedle toho má zvláštní odbory a oddělení pro věci silniční, letecké a vodní dopravy.
Pozn.:
1. Jak Vyplývá ze srovnání s obsahem části první, B, J, jsou v m. d. promíseny úkony vrchnostenské s agendou podnikovou.
2. Organisační statut (§§ 8 a 9) předvídal jako pomocné orgány m. d. generální inspekci a ústřední ústav pro přidělování vozů. V r. 1918 nebyly už zřízeny tyto přidělené služebny; úřad gener. inspekce třeba ostatně pokládati za zrušený žel. zákonem.
3. Instanční proces, označený za písm. b), nelze konstruovati jinak než jako revisi stanoviska subjektu soukromého práva. Byla-li podána stížnost, vznikne právně relevantní jednání patrně teprve projevem činitele, jenž rozhoduje o stížnosti.
4. Nynější správní sbor se dělí na výbor český (8 členů) a výbor slovenský (4 členové). Tyto oblastní výbory se scházejí podle potřeby, aby projednaly společné věci podniku. Pro takové uspořádání věcí (rozeklanost sboru) chybí positivní úprava.
5. Po okupaci nebyla obnovena ústřední stavební správa, zřízená vl. n. č. 101/1923 Sb., ani systém stavebních správ a expositur jí podřízených (vl. n. č. 93/1921 Sb.).
6. Bije do očí neobyčejně desolátní formální stav příslušných úprav (zastaralý org. statut, změny provedené na základě § 6 statutu, neúplné provedení zák. č. 404/1922 a vl. n. č. 206/1924 Sb.).
III. a) Bezprostřední vedení (hospodářské, technické, komerční a administrativní) v obvodech obstarává 8 ředitelství st. drah (Praha, Plzeň, Hradec Král., Ústí n./Lab., Brno, Olomouc, Bratislava, Košice). Podrobněji je pravomoc řsd stanovena v úpravě č. 39/1931, se změnami podle úpravy č. 28/1938 Věst. m. d.
Řsd náleží místní správa žel. a automob. tratí přísl. obvodu. Rsd zastupuje samostatně ve svém obvodu podnik ČSD ve všech věcech, které patří do jejich působnosti.
Org. statut zná (§ 18) žel. stav. správy podřízené přímo m. d. Podle analogie tohoto předpisu byla zřízena jediná stav. správa ČSD (projekční kancelář).
b) Řsd nejsou v oblasti železniční primárními nositeli vrchnostenské agendy. Mohou ji však vykonávati v přikázané pravomoci (v. část první, B, II).
c) Řsd rozhodují o stížnostech proti opatřením služeben místní správy (srov. odd. II, pozn. č. 3).
IV. Řsd je podřízen velký počet služeben (nejnižší služebny pro místní službu), které obstarávají službu výkonnou. Jsou organisovány podle hlavních služebních odvětví a označují se takto:
a) v oblasti drah — stanice, zastávky, nákladiště (služba dopravní a komerční), výtopny, pobočné výtopny, strojové stanice, vozovny, plynárny (sl. strojní a elektrotechnická), žel. stavební správy, traťové stav. správy, materiální správy (sl. stavební), dorozumívací správy, návěstní dílny (sl. dorozumívací a zabezpečovací), zásobárny, výrobna jízdenek, rozdělovny uhlí (sl. zásobárenská a nákupní), výkupní kanceláře (sl. správní);
b) v oblasti automob. provozu — automobilové správy, garáže, autodílny, automob. zásobárna, automob. stanice, pob. automob. stanice, elektrotechnické správy. V. Jako v soukr. závodech jsou též u podniku ČSD zřízeny závodní a zaměstnanecké rady. Jsou zájmovými zastupitelstvy zaměstnanců, povolanými zejména k hájení a povzbuzování hospodářských, sociálních, zdravotních a kulturních zájmů; účastní se také určitým způsobem na správě ČSD, avšak nepřísluší jim zasahovati do správy a provozu samostatnými nařízeními. Dělí se na místní závodní rady, oblastní podnikové rady a ústřední podnik, radu. Základní ustanovení dekr. č. 104/1945 Sb., se změnou podle zákona č. 42/1948 Sb., se nevztahují přímo na tato zastupitelstva; jejich zřízení, organisace a působnost bude upravena vl. nařízením se zřetelem na zvláštní organisaci a účel podniku (§ 34). Vl. n. č. 216/1946 Sb. vztáhlo sice v § 73 ustanovení dekr. o zřízení, organisaci a působnosti závodních zastupitelstev obdobně a přiměřeně i na zájmová zastupitelstva u p-u ČSD, pokud není nebo nebude jinak stanoveno, avšak toto ustanovení, které mělo zajistiti uvedeným zastupitelstvům jenom právní základnu, vyžaduje doplnění, zejména co se týká působnosti závodních a zaměstnaneckých rad u ČSD a organisace a působnosti rad podnikových v dalším prov. nařízení. Zaměstnanecké rady byly konstituovány toliko u m. d. a řsd (poněvadž tyto orgány obstarávají též vrchnostenské-úkony), závodní rady u výkonných služeben.
VI. Způsob hospodaření p-u ČSD je stanoven zák. č. 104/1922 a vl. n. č. 206/1924 Sb. (podnikové normy). Podnik má býti spravován podle zásad obchodního hospodaření, musí však přitom plniti co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkon a dbáti všeobecně uznaných zájmů veřejných. Veškeré výdaje (i přiměřené zúročení veřejného kapitálu a pense zaměstnanců) musí hraditi z provozních příjmů. Služby pro jiná odvětví st. správy mají býti podniku hrazeny. Schodek se hradí ze státní pokladny zálohami, které se však zúrokují přísl. procentem k tíži podniku.
V podniku je zavedeno komerční účetnictví (sleduje stav jmění, jeho změny a výsledky hospodářům).
Dopouští se zřízení dvou fondů: obnovovacího a reservního. Ve skutečnosti byl zřízen toliko fond obnovovací, jenž se dotuje z odpisového účtu (provozního).
Pozn.:
Vláda uložila usnesením ze 16. 7. 1946, aby ministr dopravy předložil osnovy norem o proměně sk podniků dopravních na podniky obdobné nár. podnikům podle dekr. č. 100/1945 Sb. a o takové reorganisaci ministerstva dopravy, aby se z ministerstva stal vrchnostenský, normotvorný a dozorčí úřad, který by řídil jen státní politiku dopravní a prováděl vrchní dozor nad nár. dopravními podniky. — Byla vypracována přísl. osnova, jejíž hlavní zásady jsou tyto: Zřizuje se 8 státnědopravních podniků (1 pro čsl. st. dráhy, 1 pro st. automob. dopravu, 3 pro st. vodní d., 1 pro leteckou d., 1 pro labsko-vltavské přístavy a 1 pro dunajské přístavy). Podniky mají právní subjektivitu. Jejich hospodářská a finanční základna se upravuje tak, aby byla obdobná postavení soukromých podniků a bylo možné aktivní hospodaření. Správním orgánem podniků v nejvyšší poloze je představenstvo a ředitel (generální, vrchní). Vzájemnou součinnost podniku má. zajistiti předpis o dopravním společenství a instituce ředitelské rady.
V souvislosti s tim má býti výkon st. výsosti postaven na nové základy. — V den. provedení korektury tohoto hesla nelze odhadnouti v jakých směrech bude ještě osnova měněna.
VII. Zaměstnanci.
Úkony správy p-u ČSD obstarávají dílem zaměstnanci ve veřejnoprávním poměru, podléhající služ. pragmatice (zák. č. 15/1914 ř. z.), jejichž počet je nepatrný (zaměstnanci v ministerstvu dopravy a přednostové řsd a jejich náměstkové), dílem zaměstnanci v soukromoprávním služ. poměru, jejichž služ. poměr se řídí služebním řádem (z r. 1898), platovým řádem (z r. 1910), vydanými výnosy ministerstva dopravy, jakož i vl. n. č. 115/1927, se změnami podle vl. n. č. 146/1946 Sb., po příp. (u dělníků) služebním a mzdovým řádem (z r. 1924), vydaným výnosem m. d. Vedle toho jsou zaměstnáváni učňové podle učňovského řádu (z r. 1946), vydaného výnosem m. d.
Zaměstnancům ve stálém poměru jsou některá základní práva zaručena; mohou býti změněna jenom za souhlasu dotčeného zaměstnance.
Zákony o veřejnoprávním důchodovém pojištění (úraz. poj. zák. č. 1/1888 ř. z., invalidní a starobní p. č. 221/1924 Sb., pensijní p. zák. č. 26/1919 Sb., se změnami podle pozdějších předpisů) neplatí pro zaměstnance ČSD, neboť byli z pojistné povinnosti podle přísl. ustanovení těchto zákonů vyňati, po případě jí zproštěni, a to na základě zvláštních norem nižšího řádu, které zaměstnancům ČSD zaručují dávky rovnocenné s dávkami veřejnopr. důch. pojištění. Nemocenské pojištění obstarává samostatná nemocenská pojišťovna ČSD, zřízená vl. n. č. 163/1937 Sb. (Viz heslo „Sociální pojištění“, oddíl „Pojištění železničních zaměstnanců“ z pera J. Podobského.)
Pozn.:
V tomto uspořádání věcí nastanou podle zákona o národním pojištění změny v tom směru, že zanikne jak nemocenská. pojišťovna ČSD, tak náhradní fond pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců ČSD; úrazové zaopatření zaměstnanců ČSD bude dotčeno natolik, že zaměstnanci, kteří budou pojištěni podle zákona o národním pojištění budou pojištěni podle toho zákona i pro případ úrazu.
Podle konstantní judikatury nejv. soudních stolic běží u vlastních zaměstnanců ČSD o poměr naveskrz soukromoprávní, zahrnujíc i pojištění, avšak je zajímavé, že táž judikatura hodnotí (o správnosti tohoto stanoviska mohou býti arci pochybnosti) rozhodnutí st. žel. správy ve věcech nemocenského pojištění jako správní akty (Vážný civ. 8517) a v oboru úprav služebních a pensijních příjmů podle § 70 vl. nař. č. 15/1927 Sb., po příp. podle § 47, odst. 2. a odčinění křivd podle dekretu č. 53/1945 Sb. jako rozhodnutí správního úřadu ve věcech soukromoprávních (§ 105 úst. list., zákl. č. 217/1925 Sb). (Vážný civ. 9875. Boh. A 1478/46.)
Sluší ještě zaznamenati, že judikát č. 191 knihy judikátů (Gl. U. 5239) zjistil v disciplinárním řízení proti zaměstnancům st. drah, prováděném podle ustanovení služ. řádu, prvky veřejnoprávní a ve spojitosti s tím prohlásil, že soudy jsou povolány přezkoumávati přísl. disc. nálezy toliko po stránce formální (nikoliv materiální). Přes pochybnosti, které byly vzneseny z více stran, řídí se judikatura pevně tímto stanoviskem.
Literatura.
A. Chmelař-K. Tyl: Komentář k železničnímu zákonu, Praha 1938; A. Chmelař: Soustava služebního práva zaměstnanců čsl. státních drah, II. vyd., Praha 1934; J. Havelka: Československé železniční právo, Praha 1922; Th. Haberer: Das österreichische Eisenbahnrecht, Vídeň-Budapešť, Lipsko, 1885; C. Köhne: Grundriss des Eisenbahnrechts mit besonderer Berücksichtigung Deutschlands, Oesterreichs und der Schweiz, Berlin 1906; Oesterreichisches Staatsworterbuch I, Vídeň 1905, h. Eisenbahn; Röll: Enzyklopedie des Eisenbahnwesens, Lo sv., Berlín-Vídeň; E. Sachs: Allgemeine Verkehrslehre, (III. d. Eisenbahnen), Berlín 1918; Geschichte der Eisenbahnen d. oster.-ung.-Monarchie, 6 sv., Vídeň 1908—1909; 10 let československých státních drah, red. V. Keller, Praha 1928; C. Fiala: Železnice v republice Československé, Praha r. 1932; L. Gumilevskij: Železnaja doroga, Moskva 1946; T. S. Chačaturov: Osnovy ekonomiki železnodorožnogo transporta, Moskva 1946; A. Chmelař: § 105 ústavní listiny a jeho skutečná funkce (se zvláštním zřením k veřejné železniční správě), Časop. pro dopr. právo a politiku, r. XVIII/1939; Stavba vinohradských tunelů po stránce právní. Zprávy veř. služby technické, r. XXVI/1946; Periodica: Železniční revue, r. 1919 až 1941; Časopis pro železniční právo a politiku, r. 1922 až 1943, přezvaný v r. 1939 na Časopis pro dopravní právo a politiku; Zprávy železničních inženýrů r. 1924 až 1943; Československé železnice, r. 1945; Železniční obzor, od r. 1946; Archiv für Eisenbahnwesen, Berlín, od r. 1888; The Railway Gazette, Londýn, od r. 1887; The Railway Age, York, od r. 1856; Ostatní literaturu, zejména časopiseckou a onu, která se dotýká nepřímo drah, hledej v Komentáři Chmelař-Tyl.
Arnošt Chmelař.

Citace:

Železnice. Slovník veřejného práva Československého, svazek V. U až Ž. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 877-899.