Vyznamenání.
I. Obecné předpisy. — II. V-í civilní. — V-í vojenská.
I. V-ím v obecném smyslu rozumíme čestné označení osoby za nějaký záslužný čin nebo záslužnou činnost. V-í se uděluje zpravidla buď propůjčením řádu, čestného odznaku nebo titulu, anebo jiným způsobem.
Odkazuji tu především na heslo ,,Řády“, sv. III., str. 901 a na heslo ,,Tituly", sv. IV., str. 918. O obou těchto druzích v-í platí zákon z 21. října 1936, č. 268 Sb., který v § 1 ustanovuje, že ,,v-í ve způsobu řádů a čestných odznaků za zásluhy o stát československý může zakládati se souhlasem presidenta republiky vláda cestou nařizovací, a to jak pro československé státní občany, tak pro cizince". Z tohoto ustanovení vyplývá, že zakládání těchto v-í přísluší vládě za souhlasu presidentova, propůjčování pak podle téhož § presidentu republiky k návrhu vlády. Vojenská vyznamenání za statečnost před nepřítelem propůjčuje kromě toho také — na základě zmocnění presidenta republiky,— ministr národní obrany nebo příslušný vojenský velitel.
Kromě těchto v-í může podle § 3 vláda usnesením zakládati pamětní odznaky a určiti podrobnosti jejich udělování.
Dále může (§ 4) president republiky, vláda nebo její členové projevovati uznání za vynikající činnost nebo výkon ve veřejném zájmu. Podrobnosti jest stanoviti cestou nařizovací se souhlasem presidenta republiky.
V-í podle § 1, t. j. ve formě řádů a čestných odznaků, příslušejí presidentu republiky v nejvyšších stupních (§ 1, odst. 3), Zůstávají mu i když přestal býti presidentem republiky, leč by ztratil svůj úřad podle § 67 ústavní listiny, t. j. pro velezradu.
Jak bylo již uvedeno, podle § 1 se zřizují v-í jak pro československé občany, tak pro cizince. Československým státním občanům může býti za propůjčení československého řádu nebo čestného odznaku uložena taxa ve prospěch státní pokladny (§ 8). Toto ustanovení však neplatí pro v-í za statečnost.
Zákon č. 268/1936 Sb. obsahuje dále ustanovení povahy pořádkové. Tak podle § 6 může úřad politický (správní úřad národní bezpečnosti) z důvodů veřejného klidu a pořádku zakázati nošení nebo jiné veřejné užívání cizozemských v-í, avšak jen těch, k jejichž přijetí není třeba souhlasu presidenta republiky podle § 2 cit. zákona, jakož i cizozemských pamětních odznaků. Může dále vázati jejich nošeni a jiné veřejné užívání na úřední povolení. Zakročující úřad může pak tato opatření provésti jak ve formě všeobecné normy, tak normy konkrétní pro jednotlivé případy.
Zákon obsahuje pak správní trestní sankci (§ 7), jíž se stíhá podle odst. 1, č. 2 ten, kdo úmyslně a veřejně užívá zákonem zrušených řádů a odznaků, podle č. 3 pak ten, kdo si osobuje československý nebo cizozemský řád, čestný odznak, pamětní odznak nebo jiný zevní projev uznání, ač k tomu není oprávněn. Tyto delikty jsou trestné i tehdy, byly-li spáchány československými státními občany v cizině. Táž trestní sankce dopadá dále i na přestoupení obecných či konkrétních opatření, jakož i konkrétních příkazů a zákazů podle § 6 zákona. Trestem, který ukládají úřady politické (správní úřady národní bezpečnosti), může býti pokuta do 20000 Kčs nebo vězení do 2 měsíců. Pro případ nedobytnosti pokuty se uloží náhradní trest vězení do 2 měsíců podle míry zavinění.
Zákonem č. 268/1936 Sb. byla zrušena všechna ustanovení mu odporující nebo věc jinak upravující. Zejména byl zrušen § 2 zákona č. 61/1918 Sb. a §§ 4, 5 a 6 zákona č. 243/1920 Sb. Z § 7 posléze cit. zákona byla pak vypuštěna konečná slova; ,,pokud mluví o řádech a čestných titulech".
II. Konkrétně lze naše v-í rozděliti na dva druhy. Jsou povahy civilní a vojenské.
K civilním je třeba počítati v-í podle dekretu presidenta republiky z 12. října 1945 č. 89 Sb. za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony. Tato v-í mohou býti udělena podle § 1 osobám, které se vynikajícími výkony na poli hospodářském, vědeckém nebo kulturním zasloužily o výstavbu státu nebo které vynikajícími pracovními výkony přispěly k mimořádnému úspěchu veřejného významu v průmyslové výrobě, v zemědělství, při zajištění výživy nebo v jiném hospodářském podnikání.
K těmto v-ím patří udělení čestného titulu ,,Hrdina práce“ nebo ,,Hrdinové práce‘‘, čestná putovní standarta ,,Hrdinům práce“, čestná standarta,. Boj o vnikům práce“, čestný odznak za zásluhy o výstavbu státu, čestný odznak pracovní obětavosti a konečně veřejné uznání.
V souvislosti s těmito v-ími mohou býti udělovány též peněžní nebo jiné odměny nebo jiná práva a výhody, jež mohou spočívati též ve zvláštní úpravě pracovních a mzdových podmínek.
Tato v-í jsou prosta poplatků. Ztrácí je, kdo byl pravoplatně odsouzen pro zločin, dále přečin nebo přestupek podle zákona č. 50/1923 Sb. na ochranu republiky nebo pro přečin či přestupek spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných, nebo proti veřejné mravopočestnosti.
Pro civilní osoby, ale ne výlučně, je určen pamětní odznak druhého národního odboje, který byl založen usnesením vlády ze 14. května 1946 (viz Úř. list, č. 1486/1946) jako viditelná upomínka pro státní občany, kteří svou účastí na odboji mimo organisované vojenské jednotky přispěli k osvobození republiky nebo byli persekvováni z důvodů národních nebo politických.
Pamětní odznak uděluje ministr vnitra, který toto právo může přenésti na předsedy zemských národních výborů. Uděluje se též in memoriam. Může býti odňat, vyjde-li dodatečně najevo, že neměl býti udělen.
Jiným v-ím je čestný titul ,,národní umělec". Uděluje jej vláda k návrhu ministra informací nebo na společný návrh ministra informací a ministra školství a osvěty. Vláda tu patrně opírá své usnesení o § 4 zákona č. 268/1936 Sb. o řádech a titulech. Titulem ,,národní umělec“ bylo dosud vyznamenáno 32 umělců a umělkyň. Připravuje se vládní nařízení, které by upravilo formu udělování tohoto titulu a které by také zajišťovalo doživotní čestný důchod národním umělcům a zaopatřovací plat pozůstalým po nich.
Za v-í je také považovati udělení různých cen, tak na př. státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského podle zákona č. 207/1946 Sb. Uděluje ji každoročně vláda k 31. prosinci ve výši 100000 Kčs na návrh profesorského sboru novinářské fakulty Vysoké školy politické a vrcholné organisace novinářů (Ústředního svazu čsl. novinářů) novináři slovanské národnosti a československé státní příslušnosti za vynikající službu novinářskou činností.
Patří sem dále různé čestné ceny zemské i městské, které se udělují k výročí osvobození v r. 1945. Třeba je také uvésti státní ceny v oboru umění, vědy, novinářství, rozhlasu a filmu udělované ministrem školství a osvěty k 28. říjnu.
Je třeba se ještě zmíniti o zvláštním v-í, udělovaném presidentem republiky za dlouholeté služby. Jde o uznání osobám, které vynikly nepřetržitou a pilnou prací a věrností po 40 let v témž závodě nebo u téhož zaměstnavatele. V-í vysloví president republiky ve formě resoluce, jež pak intimuje příslušné ministerstvo vyznamenanému. Jen ve výjimečných případech se doručí presidentem vlastnoručně podepsaný přípis. Uděluje se zpravidla osobám ve službách soukromých a jen výjimkou cizím státním příslušníkům. V-í vzniklo v roce 1919, "aby tím byli povzbuzeni všichni a stali se pilnými spolupracovníky na výstavbě naší republiky". Udílení tohoto v-í je upraveno několika výnosy předsednictva ministerské rady (z 24. května 1919, č. 9104/19 m. r., z 28. července 1919, č. 12060/19 m. r., z 22. ledna 1920, č. 21944- 19 m. r.) a notami kanceláře presidenta republiky (ze 7. července 1919, č. D-450/399, z 5. února 1920, č. 691/20, z 27. září č. 6004/20 a z 10. února 1921, č. P-186/21).
K vojenským v-ím je třeba počítati kromě těch, která byla založena v období I. světové války (viz heslo ,,Řády“), v-í vzniklá za II. světové války a po ní.
Sem patří především Československý válečný kříž z r. 1939, který byl založen nařízením vlády republiky Československé v Londýně z 20. prosince 1940, č. 4 Úř. věst. čsl. z r. 1941. Toto vládní nařízení a stanovy tohoto v-í jsou obsaženy v příloze k vyhlášce ministra vnitra z 26. ledna 1946 č. 41 Sb., podle níž zůstávají tyto normy v platnosti i nadále ve smyslu usnesení vlády z 15. ledna 1946.
Podle těchto předpisů byl zřízen Československý válečný kříž z r. 1939 na památku boje za osvobození republiky z nepřátelského obsazení jako viditelné v-í československým občanům ve vlasti, jednotkám a příslušníkům československé armády v zahraničí, jakož i jednotkám a příslušníkům spojeneckých armád, kteří se zúčastnili boje, vzplanuvšího r. 1939, a prokázali v něm vynikající a úspěšný čin výkonný nebo velitelský, při čemž byli osobně vystaveni nebezpečí života nebo život obětovali. Kříž má jen jeden stupeň. Udílí jej president republiky, ministr národní obrany nebo příslušný velitel na základě zmocnění presidentova k návrhu vlády.
Československá medaile za chrabrost před nepřítelem byla zřízena nařízením vlády československé v Londýně z 20. prosince 1940, č. 5 Úř. věst. čsl. z r. 1941. Vládní nařízení a stanovy v-í jsou obsaženy v příloze k vyhlášce ministra vnitra z 26. ledna 1946, č. 42 Sb., podle níž zůstávají tyto předpisy i nadále v platnosti podle vládního usnesení z 15. ledna 1946.
Toto v-í bylo zřízeno na památku boje za osvobození republiky z nepřátelského obsazení jako viditelné znamení těm, kdo prokázali činem osobní statečnost před nepřítelem na bojišti vnitřním nebo zahraničním. Má jeden stupeň. Způsob udílení je týž jako u Čsl. válečného kříže.
Československý vojenský řád Bílého lva "Za vítězství" byl založen nařízením vlády v Londýně z 9. února 1945, č. 7 Úř. věst. čsl. Toto vládní nařízení a stanovy řádu jsou otištěny v příloze k vyhlášce ministra vnitra z 26. ledna 1946 č. 43 Sb., podle níž zůstávají v platnosti i nadále ve smyslu usnesení vlády z 15. ledna 1946.
Zřízení řádu je opřeno o § 1 zákona č. 268/1936 Sb. Je určeno jako v-í pro československé občany a příslušníky cizích států za vynikající vojenské zásluhy o náš stát a jeho vítězství. Osoba navržená pro v-í musí prokázati osobní statečností takový mimořádný bojový čin, který měl vzápětí rozhodující vliv na úspěšné provedení bojového úkolu jednotky, ve které byla zařazena nebo které byla velitelem, popřípadě na úspěšné provedení úkolu jednotek nadřazených nebo sousedních, dále velitelský čin takového mimořádného rázu, že byl rozhodující pro úspěch operace vlastní či vyšší jednotky. Řád pozůstává z hvězdy I. a II. stupně, z kříže a ze zlaté a stříbrné medaile. Způsob udílení je týž jako u předchozích v-í.
Československou vojenskou medaili za zásluhy zřídila československá vláda v Londýně nařízením z 20. dubna 1943, č. 5 Úř. věst. čsl., jež bylo podle vyhlášky ministra vnitra z 23. března 1946 č. 56 Sb. ponecháno v platnosti ve smyslu vládního usnesení z 5. března 1946. Nařízení o založení medaile a stanovy tohoto v-í jsou otištěny v příloze k této vyhlášce. Některé změny těchto předpisů jsou obsaženy ve vlád. nařízení z 5. března 1946 č. 70 Sb.
Medaile, která má dva stupně, se udílí příslušníkům československé armády, armád spojeneckých, a ve zvláštních případech i civilním osobám, za vynikající vojenské činy a zásluhy o československou armádu mimo boj.
Vládním nařízením z 2. dubna 1946 č. 105 Sb. (doplněk ve vl. nař. z 9. dubna 1947 č. 63 Sb.) byl se souhlasem presidenta republiky podle zák. č. 268/1936 Sb. zřízen Československý vojenský řád ,,Za svobodu" o třech stupních jako vojenské v-í pro československé nebo cizí státní občany, kteří v letech 1939 až 1945 svou činností vojenskou v zahraničí nebo na půdě domácí přispěli k osvobození republiky. Rád může býti udělen státním občanům, kteří dobrovolně vstoupili do naší zahraniční armády v r. 1939 a 1940, dále pak těm, kteří v r. 1939 až 1945 bojovali v zahraničí nebo na půdě vlasti proti vetřelcům a přispěli tím k osvobození republiky, zvláště těm, kteří pro takovou činnost byli žalářováni nebo mučení. Rád lze uděliti i cizím státním občanům.
Československý velitelský řád Jana Žižky z Trocnova se opírá o vl. nařízení ze 14. června 1946 č. 152 Sb. ve smyslu § 1 zákona č. 268/1936 Sb. Tento řád má tři stupně (zlatou hvězdu, stříbrnou hvězdu a medaili) a je určen jako vojenské v-í pro velitele jednotek československé nebo některé spojenecké armády, kteří osobní statečností nebo vynikající bojovou činností jako velitelé přispěli k osvobození republiky. Československá Jánošíkova medaile byla zřízena vl. nařízením ze 14. června 1946 č. 154 Sb. jako vojenské v-í pro československé partyzány a příslušníky spojeneckých států, kteří vynikajícím způsobem přispěli k organisování našich partyzánských jednotek nebo se vyznamenali v jejich bojích ať na území republiky nebo mimo ně.
Pojem čsl. partyzána je vymezen v zákoně č. 34/1946 Sb. Musí jít vždy o činnost před 10. květnem 1945. Pro nošení vojenských v-í platí určité pořadí, které je vždy určeno v příslušných stanovách.
Jaroslav Pošvář.