Předkládání polohopisných plánů při odepisování celých pozemků od souborů nemovitostí. Docházejí nás stížnosti pp. kolegů, že soudy požadují při knihovním odepisování celých pozemků příslušné polohopisné (geometrické) plány a dotazy, zda tento postup — knihovním zákonem neodůvodněný — jest správný.
Upozorňujeme proto v tomto směru na nové předpisy katastrálního zákona č. 177/1927, zejména na ustanovení § 42 odst. 5 a 7, kteráž jako lex posterior dřívější předpisy ruší resp. mění. Zde .jedná zákon o nových vlastnických hranicích, a příslušné ustanovení bylo pojato do zákona za tím účelem, aby zavládla jistota a byly vyloučeny dosavadní spory v případech, kdy hranice vyznačené v mapě katastrální se nekryjí s hranicemi skutečnými, což při společném obdělávání souboru, pozemků jediným vlastníkem se stává dosti často.
Nynější přísná praxe byla podle citovaných zákonných norem nařízena všem soudům výnosem presidia vrchního soudu v Praze z 11. března 1931 pres. 1—1/31 a z 10. června 1934 pres. 27—4/34 v důsledku výnosu ministerstva spravedlnosti z 12. dubna 1930 č. 14.292/30, resp. příslušných výnosů ministerstva financí a výnosu zemského finančního ředitelství v Praze z 23. února 1931 č. j. XX 185/31, z něhož pro informaci pp. kolegů citujeme doslovně body 4 a. 6, vyslovující následující požadavky:
4. Aby knihovní soudy zkoumaly z úřední povinnosti podané knihovní žádosti také v tom, je-li splněno ustanovení § 42, odst. 7 kat. zákona č. 177/1927 Sb. z. a n. i v těch případech, kdy jde o převod vlastnického práva k pozemkům, jejichž hranice jsou zcela nebo z části v mapách zakresleny jenom v hrubých rysech (Š 13 kat. zák.) nebo jako v přírodě neznatelné (§ 4 vlád. nař. č. 64/1930 Sb. z. а n.), anebo sporné (§ 15 odst. 2 vlád. nař. č. 64/1930 Sb. z. a n.). Z uvedeného jest zřejmo. že za změnu držebnostních (vlastnických) hranic pokládá se i případ, kdy se od souboru parcel téhož držitele odděluje sice celá parcela, která jest však oddělena od ostatních parcel téhož držitele pouze hranicemi, vyznačujícími jiné vzdělávání nebo jiný výtěžkový předmět a pod., které byly určeny, změřeny a do katastrální mapy zakresleny pouze v hrubých rysech.
Stalу-li se takové hranice pozemků, které nebyly nikdy komisionelně jako držebnostní vyšetřeny a zaměřeny, ani v přírodě trvale zajištěny (na př. hranice mezi rolem a loukou téhož držitele), hranicemi držebnostními (vlastnickými), bylo vyvoláno již mnoho sporů a nedůvěry jak k pozemkovému katastru, tak i k pozemkové knize, když se později zjistilo, že zákres takových hranic na katastrální mapě (mapě pozemkových knih) neshoduje se se stavem v přírodě.
Proto rozlišují se v katastrálním zákoně č. 177/1927 Sb. z. a n. (§ 42 odst. 7 a § 68 odst. 1), pokud jde o převod držby, pozemky nebo jejich soubory, které jsou po celém obvodu omezeny hranicemi držebnostními nebo hranicemi trvale zajištěnými (zdí, plotem a pod.), od částí takových souborů, jejichž vzájemné hranice byly stanoveny v pozemkovém katastru (na katastrální mapě) jenom přibližně.
Zcizují-li se takové části souboru pozemků téhož držitele (vlastníka), jest nutno, aby knihovní usnesení bylo doloženo geometrickým (polohopisným) plánem, a to i v těch případecti, kde jde o převod vlastnického práva k pozemkům, které jsou v pozemkové knize označeny samostatnými parcelními čísly. V patřičném geometrickém (polohopisnom) plánu musí býti vyznačeno zaměření nově utvořených držebnostních (vlastnických) hranic a tyto zakresleny podle výsledků zaměření a znázornění i jejich dosavadní zákres na katastrální mapě, liší-li se od situace nové hranice.
6. Aby knihovní soudy povolovaly zápis nových domů a jejich popisných čísel do veřejných knih, pokud ve věci nebyl sepsán ohlašovací list, jenom na žádost strany doloženou geometrickým (polohopisným) plánem o půdorysu budovy a případném nádvoří a potvrzením příslušného stavebního úřadu o tom, že bylo dáno povolení k užívání stavby, a že dům byl označen číslem popisným a jakým, a nikoli jen na podkladě potvrzení, posléze zmíněných.
Při tomto upozornění poukazujeme též na oběžník, který rozeslala notářská komora v Praze všem svým členům dne 21. srpna 1934 pod č. j. 1212/1322 n. k.