Ochrana dělnická.

Zákon ze dne 1. července 1921, č. 262, kterým se zavádí placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Dělníci a dělnice, zaměstnaní při hornictví na vyhrazené nerosty (§ 3 ob. hor. zák.) a jeho vedlejších závodech (§ 131 ob. hor. zák.) mají po jednoroční nepřetržité služební době při hornictví v revíru (§ 2) nárok na závodem placenou dovolenou, jejíž roční doba se vyměřuje takto:
při služební době dovolená
a) aspoň 1 rok až včetně 5 let 5 dnů
b) od 5 do 10 let 7 dnů
c) od 10 do 15 let 10 dnů
d) přes 15 let 12 dnů
Neděle a svátky, připadající do dovolené, počítají se do ní a platí se za ně.
§ 2. Hornické revíry (viz §§ 1, 3, 8) rozhodné pro dobu dovolené jsou: 1. Pražsko-slánský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Praze a Slaném; 2. Teplicko-mostecko-chomůtovský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Teplicích, Mostě a Chomůtově; 3. Karlovarský; 4. Kutnohorský; 5. Plzeňský; 6. Budějovický; 7. Brněnský a 8. Mor. Ostravský stejnojmenných báňských úřadů; 9. Slovensko a 10. Podkarpatská Rus.
§ 3. Podmínkou pro udělení dovolené jest, že horník v době, která zakládá jeho nárok na dovolenou, stále a správně propracovával směny. Vojenská služba a nemoc čítá se do služební doby, započítatelné pro výměru dovolené. Kdo přestoupí ze služby u jednoho závodu k závodu jinému, nepřerušuje předepsané doby služební, pokud mezi jeho výstupem z práce hornické (§ 1) a opětným vstupem do ní neuplynulo více než 14 dnů, jde-li o práci v tomže revíru, a 21 dnů, jde-li o práci v revíru jiném.
§ 4. Směny, které byly v roce, v němž dovolená se uděluje, před její nastoupením neoprávněně zanedbány, odečtou se od doby dovolené v tomto roce; směny, které byly po dovolené neoprávněně zameškány, odečtou se od dovolené v roce příštím neb v příštích letech, a to bez náhrady.
O zameškaných směnách buďtež v každém závodě vedeny přesné záznamy, z nichž musí býti zřejmý počet zameškaných směn, jakož i učiněná neb opomenutá omluva. O zanedbaných směnách, jež mají býti odečteny z doby dovolené, rozhoduje každý měsíc závodní rada spolu se závodní správou dle § 2, bod 4., prov. nař. k zákonu o závodních a revírních radách ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a n. Seznam takto určených směn se vyvěsí v zápisně každý měsíc.
Z rozhodnutí lze se odvolati k rozhodčímu soudu hornickému.
Dal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce má nárok na placenou dovolenou, pokud tato spadá do výpovědní lhůty. § 5. U závodů, kde nejsou závodní rady, stane se rozhodnutí dle § 4. v dohodě majitele s dělníky. Ve sporech rozhoduje revírní báňský úřad, v územích dříve uherských báňský komisariát, a kde není samostatný báňský komisariát, báňský kapitanát.
§ 6. Za každý den dovolené přísluší dělníku mimo veškery obvyklé přídavky náhrada mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným dle ustanoveného pro ně průměrného výdělku, dělnictvu ostatnímu mzda jejich kategorie.
Prémie za pracovní výkon se po dobu dovolené neplatí.
§ 7. Náhrada za dovolenou zaplatí se dělníkovi v první obvyklý výplatní den po nastoupení práce.
§ 8. Náhrada se neplatí za dny, v nichž dovolenec za doby dovolené pracoval za plat pro osoby cizí.
§ 9. Placená dovolená nepřísluší dělníkům, kteří v roce, kdy jim dovolená přísluší, před nastoupením jejím:
a) hornickou práci v revíru opustili z jakéhokoli důvodu,
b) byli propuštěni z trestu z práce za souhlasu závodní rady (§ 2, bod 4. a 6., nařízení ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a n.),
c) byli propuštěni bez výpovědi pro trestný čin dle § 202 ob. hor. zák.
§ 10. Dovolené buďtež pokud možno udíleny v době od 1. května do 31. října.
O rozvrhu ročních dovolených rozhoduje závodní správa v dohodě se závodní radou, přihlížejíce na nerušený provoz závodu a provozní poměry. Více než 10% osazenstva nebudiž zpravidla najednou posláno na dovolenou.
§ 11. Dělníci, kteří se o dovolenou nepřihlásí, nemají nároku na náhradu.
§ 12. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 13. Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací.
(Vyhlášen v částce 64. Sb. z. a n. dne 5. srpna 1921.)

Vyhláška ministra sociální péče ze dne 28. července 1921, č. 283, o utvoření ústřední komise domácké práce pro výrobu zboží sklářského.
Ve smyslu § 9 zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z r. 1920, o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, zřizuji tímto ústřední komisi domácké práce pro výrobu zboží sklářského se sídlem v Praze.
Do oboru této komise náleží tato výrobní odvětví:
Mačkářství a přádnictví skla, broušení skla a drahokamů, malířství skla, rytí skla, výroba skelných perel, dále výroba skelných a ozdobných předmětů.
Komisi tuto, sestávající z 9 členů a 9 náhradníků, jejichž funkční období trvá 4 roky, jmenuji současně.
(Vyhlášena v částce 69. Sb. z. a n. dne 31. srpna 1921.)
Členy uvedené komise jmenováni: ve skupině a) jako zástupci podnikatelů: Jáchym Mrklas, výrobce skleněného zboží v Žel. Brodě, Josef Číla, výrobce jabloneckého zboží v Držkově u Ž. B., Julius Schindler, továrník v Jablonci nad Nisou; ve skupině b) jako zástupci domáckých dělníků: Ludvík Macháček, předseda sklářské komise v Turnově, František Severa, brusič drahokamů v Podháji u Všeně, František Bobek, brusič skla ve Voděradech u Malé Skály. Ve skupině c) z osob, které, ne patříce k žádné ze skupin uvedených, mají potřebné znalosti a schopnosti posouditi odbytové, mzdové a pracovní poměry při domácké výrobě zboží sklářského: Antonín Korál, živnostenský konsulent v Hořicích, Jiří Uhrmann, ředitel sklárny „Inwald“ akc. spol. na Zlíchově, Josef Stejskal, předseda správní komise v Turnově. Náhradníky jmenováni: ve skupině a) Josef Hujer, majitel sklářského závodu ve Skuhrově u Žel. Brodu, Ludvík Lubas, vývozce skleněných výrobků v Žel. Brodě, Otto Riedl, továrník v Dolních Polubnech; ve skupině b) Oskar Müller, lampářský dělník ve Smržovce, František Halama, sklář v Alšovicích u Žel. Brodu, Jaroslav Kobr, sklář v Lišném u Malé Skály; ve skupině c) Celestýn Lom ml., úředník okr. nem. pokl. v Žel. Brodě, Augustin Opitz, soukromník v Boru, inž. Josef Soukup, tajemník Ústředního Svazu československých průmyslníků v Praze 2., Václavské n. 62. Předsedou jmenován: Antonín Korál, živnostenský konsulent v Hořicích.

Citace:

Ochrana dělnická. TABULKA. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, číslo/sešit 5, s. 364-366.