Nálezy nejv. správního soudu o vynětí zaměstnance podle § 2, odst. 1, bodu 1., pens. zák. ze dne 31. března 1924, č. 4440/23 a ze dne 17. dubna 1924, č. 18362/23.
Podle právního názoru nejv. správního soudu jest zaměstnancem, který ve smyslu § 2, odst. 1, bodu 1, zákona ze dne 5.12. 1920, č. 89 Sb. z. a n., teprve po dokonaném 55. roku věku svého vstupuje po prvé do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost nejen ten, kdo nově do zaměstnání takového vstupuje, nýbrž i ten, jehož zaměstnání teprve pozdější normou zákonnou bylo prohlášeno za pensijní povinnost zakládající. I ten, kdo takto po prvé vstupuje do takového zaměstnání teprve po dokonaném 55. roku, je z pojistné povinnosti vyňat. O zaměstnání zakládajícím pojistnou povinnost pensijní lze ovšem mluviti teprve od účinností pens. zákonů, tedy od 1. ledna 1909, poněvadž před tím povinnost pensijní zákonem stanovena nebyla. V důsledku toho jest každý zaměstnavateli takového z pojistné povinnosti vyňatého zaměstnance povinen odváděti za něho příspěvek podle § 2, odst. 2, cit. zákona.1

1. To znamená: Byl-li někdo již před platností pens. zákona z r. 1906, t. j. před 1./1. 1909, nebo novely z roku 1914, t, j. před 1./10. 1914, pro své stáří (55 roků) z pojistné povinnosti vyňat, zůstane vyňatí za platnosti nového zákona ze dne 5./2. 1920, jenže zaměstnavatel musí od 1./7. 1920 za něho odváděti (tímto zákonem) nově zavedené zaměstnavatelské příspěvky.