O rodinné mzdě.

Ohled na ženaté a mající větší počet dětí před svobodnými je velmi starého data. V době římských císařů a v době merkantilismu dostávalo se ženatým a majícím větší počet dětí dalekosáhlých daňových úlev. Tento druh daňové politiky pak existuje dodnes také u nás na př. při dani z příjmů. Novou však jest methoda placení přídavku ke mzdě jen proto, že zaměstnanec je ženatý. Tento druh mzdy byl zaveden v Německu nejprve ve správě obecní a městské1 kolem r. 1908. Soukromí zaměstnavatelé platili až do války své zaměstnance jen podle výkonnosti.
V prvních začátcích kolektivní regulace pracovních podmínek byly mzdy odstupňovány níže pro mladé dělníky první, druhý a ještě také třetí rok po vyučení než pro dělníky ostatní. K tomuto odstupňování vedl zřetel k výkonnosti, která je u nejmladších dělníků menší. Vedle principu výkonnosti uplatnil se u nás za války a po válce v mzdové politice princip potřeby.
Již před válkou vznikaly ženatým úředníkům, zřízencům a dělníkům zřejmé obtíže z vydržování rodiny a nesly se již snahy k jich zmírnění, po případě odstranění tím směrem, aby byly platy a mzdy vyměřovány různě dle stavu rodinného. Nevedly však k cíli pro odpor zaměstnanců svobodných a bezdětných, kteří vidí obyčejně v takovém opatření nadržování svým druhům, uvádějíce jednoduše, že za stejnou práci náleží stejná mzda. Proti této Chladné rozumovosti vyvstala za války tvrdá nutnost života. Mimořádné poměry válkou způsobené vyvolaly v únoru r. 1916 přídavky k platům státních zaměstnanců, jež se vyměřovaly se zřetelem na jejich stav rodinný. Dle toho pak byly současně zavedeny také pro ostatní veřejné zaměstnance.
Dále byly na území republiky Československé za války vypláceny rodinám narukovavších vojínů t. zv. vyživovací příspěvky, které byly vyměřovány hlavně dle rodinného stavu. Dělníci, kteří pracovali v továrnách vyrábějících potřeby válečné, byli považováni za osoby vojenské a tato analogie vedla k tomu, že jim byly přiřčeny také rodinné a dětské přídavky a to zvláštními stížnostními komisemi, jež byly zřízeny císařským nařízením2 ze dne 18, března 1917, č. 122 ř. z., které se týká úpravy mzdových a pracovních poměrů v závodech sloužících vojenským účelům. Dne 19. března 1917 bylo vydáno pod č. 123 ř. z. k citovanému císařskému nařízení prováděcí nařízeni, kde je v § 1, odst. 3., ustanovení:
»Při vyměřování drahotních přídavků a příspěvků jiného druhu jest bráti ohled na rodinný stav zaměstnance a počet příslušníků, jež vyživuje.«
Tak vznikly rodinné přídavky, hlavně v kovoprůmyslu a ve velkých podnicích jiných průmyslových odvětví, která pracovala na potřebách válečných. Později byla ustanovení o rodinných přídavcích recipována do kolektivních smluv, což se dělo hlavně v letech 1919 a 1920.
Tu se vyskytují vedle čisté formy rodinných přídavků rozmanité formy smíšené, kde systém rodinných přídavků bývá silně prostoupen principem výkonnosti.
Nejprimitivnější formou rodinných přídavků byly přídavky k hodinovým mzdám ženatých dělníků v jednotné výši. Druhou formou byl týdenní přídavek na ženu v určité Výši a na každé dítě do 14 let věku. Tento přídavek, ač nejrozšířenější, nemá velkého sociálního významu vzhledem k tomu, že tvoří malé procento celkové mzdy, jak dále ukážeme.
Daleko výhodnější byly pro ženaté dělníky a dělnice hodinové mzdy, které byly odstupňovány dle věku, a k nim byl vyplácen (rovněž hodinový) drahotní přídavek, odstupňovaný také dle věku a počtu dětí. Vedle tohoto drahotního přídavku pak současně byl vyplácen ještě ženatým dělníkům zmíněný týdenní přídavek na ženu a děti.
Později byly vypláceny ošacovací přídavky, které byly také odstupňovány dle věku a stavu rodinného. Nejsilněji docházel výrazu princip rodinného přídavku v t. zv. nákupním přídavku. Byl poskytován sice také svobodným zaměstnancům, ale rozdíl ve výši pro ženatého a svobodného byl velmi znatelný.
Podrobnosti vysvitnou dále z výkladu o zaměstnancích jednotlivých tříd výroby.
Kromě těchto zvláště zmíněných přídavků bylo poskytováno v jednotlivých závodech příbytečné ženatým dělníkům a dělnicím, v mnohých pak případech naturální požitky (zvláště palivo); v tomto posledním případě se nejednalo obyčejně o stálé dávky, nýbrž od případu k případu dle okolností a poměrů závodu.
Systém rodinných přídavků byl v Československé republice v roku 1921 zase z velké části odstraněn, takže v roce 1922 zůstal v zemědělství (pro deputátníky), v hornictví, v kovoprůmyslu a strojnictví, v průmyslové výrobě poživatin (hlavně v cukrovarech) a průmyslu chemickém, pak u úřednictva státního a veřejného a peněžního. V těchto vyjmenovaných oborech pak byl rozsah rodinného přídavku dále omezován.
Naznačím dále, v jaké formě a v jakém asi rozsahu byly zaváděny v jednotlivých odvětvích rodinné přídavky. Používám k tomu kolektivních smluv, jež mi byly ochotně k tomu účelu S. Ú. S. zapůjčeny.
Ve statistice kolektivních smluv vyznačují se dva směry.3 Dle jednoho popisuje se Číselně jen formální stránka kolektivních smluv (t. j. kolik bylo vůbec smluv, pro jaký počet závodů a dělníků platily, jaká je jejich časová a teritoriální platnost atd.), kdežto věcná stránka smluv se popisuje a rozebírá bez zpracování číselného.
Druhý směr hledí popisovati také meritorní ustanovení smluv (i j. rozvržení pracovní doby, přestávky, pracovní klid, dovolená, mzda a pod.).
U nás začíná se statistika kolektivních smluv pěstovati tímto druhým směrem. Příspěvkem k tomu je také toto statistické zpracování rodinných přídavků na základě kolektivních smluv platných TABULKA TABULKA v letech 1919—1922. Jedná-li se o stanovení přehledu o určitém systému mzdovém, jeho rozšíření a tvarech, pak poslouží zpracování kolektivních smluv po této meritorní stránce postačitelně.
I. V zemědělství
jsou zaměstnáni deputátníci, kteří dostávají jednak požitky peněžní, jednak naturální.
Požitky peněžní jsou stanoveny bez ohledu na stav a poměry rodinné. Pro ženatého deputátníka jsou stanoveny požitky naturální na čtyřčlennou rodinu; na každého dalšího člena rodiny se pak některé zvyšují, po případě jsou mu zaměstnavatelem naturalie za snížené ceny odprodány.
Ženy, dcery, příbuzné deputátníkovy, dále synové do 21 let, s ním ve společné domácnosti bydlící, slouží-li jako deputátníci, mají nárok na předem vyznačenou mzdu jejich kategorie (peněžní požitky), dále na plný deputát (kromě bytu a otopu), t. j. mléko, obilí, zemáky in natura nebo zaplaceny v plné tržní ceně.
Synové přes 21 let bydlící společně s otcem rodiny a slouží-li jako deputátníci, dále svobodní deputátníci (bezdětní vdovci) mají nárok na mzdu jejich kategorie a na tři čtvrtiny veškerého deputátu a to včetně bytného i při společném bydlení s otcem. Vdovy a vdovci s dětmi mají nárok na mzdu své kategorie a na celý deputát jako ženatí deputátníci.
Kromě deputátníků je pak dělnictvo na denní plat, které nemá zvláštních rodinných přídavků.
II. V hornictví a hutnictví
byly zavedeny drahotní přídavky a přídavky na děti za války v r. 1916, kdy činily drahotní přídavky 15—30% mzdy a přídavky na děti 6 K měsíčně na jedno dítě.4 Zůstaly pak v platnosti rozhodnutím stížnostní komise z července 1917; drahotní přídavek byl pro všechny dělníky ve výši 1 k za směnu a přídavek rodinný k — 50 na dítě a směnu. Tyto přídavky pak byly dalšími rozhodnutími stížnostní komise zvyšovány a v roce 1919 pojaty do kolektivních smluv. V této době byly drahotní přídavky započítány do pevných mzdových sazeb a rodinný přídavek stanoven smlouvou ze dne 1. dubna 1920 pro všechny ženaté a ovdovělé horníky ve výši 2 Kč za směnu a pro každé dítě do 14 roků za směnu Kč 1,50 (na Tepličku Kč 2,50). V některých krajích byl přídavek na dítě jen Kč 1 —, jinde byl odstupňován tak, že do 6 dětí činil Kč 2,10 na každé, v případě více dětí pak Kč 270.
Smlouvou ze dne 20. března 1919 byly zavedeny také rodinné přídavky ku nemocenskému
a to I. а II. týden 20% pro svobodné, 30% pro ženaté
III. а IV. » 40% » » 60% » »
V. a další týdny 70% » » 80% » »
Skoro ve všech revírech byl zaveden během roku 1920 dětský přídavek za každou směnu a na každé dítě do 14 let, po případě, studu je-li s prospěchem na veřejné škole s celodenním vyučováním, do 18 let. Vedle toho také ošatné bylo vypláceno za každou směnu a odstupňováno podle počtu dětí.
Svobodní dělníci udržující dokazatelně ve vlastní domácnosti vlastní nemanželské děti do 14 let, neb sourozence úplně osiřelé (bez otce a matky) do 14 let, měli Stejné nároky jako vdovci s dětmi. Rovněž svobodní dělníci udržující dokazatelně ve vlastní domácnosti vlastní rodiče pokud jsou dle zákona povinni je vydržovati, dostávali ošatné jako ženatí bezdětní.
V roce 1921 a 1922 nebylo podstatných změn v systému. V druhé polovici roku 1922 odpadl přídavek ošacovací. V roce 1923 zůstaly rodinné přídavky zachovány, ale omezeny na rodiny, které mají nejméně 3 děti.
III. Zpracování zemin.
V oboru zpracování zemin nebyly značněji zavedeny rodinné přídavky před rokem 1919. V tomto roce bylo zahrnuto 11703 dělníků 10 smlouvami, v nichž byly zavedeny rodinné přídavky na ženu a děti. Kromě těchto přídavků ovšem byly rozšířeny nákupní a ošacovací přídavky, které byly jednorázové a vypláceny za delší období, obyčejně 1 rok. Tyto nákupní, resp. ošacovací přídavky byly pro ženaté dělníky nejméně dvojnásobné přídavku pro svobodné; na dítky se nákupní přídavek vyskytuje zřídka a obnáší průměrně 1/8 přídavku pro svobodné, jehož průměrná výše byla 150—200 Kč.
Nárok na tento přídavek bývá omezen podmínkou, že dělník byl od určitého dne (na př. 1. ledna 1919) v závodě zaměstnán.
Ustanovení o nákupním přídavku byla obsažena r. 1919 v pěti smlouvách, jež zahrnovaly 254 závodů a 9270 dělníků, r. 1920 pak v pěti smlouvách, jež zahrnovaly 111 závodů a 12.132 dělníků.
Tento druh drahotních přídavků rozšířený v této třídě hlavně mezi skláři, činil zde pro ženaté o 18—20% více než u svobodných.
Když v létě 1920 položili sklářští dělníci požadavek zvýšení drahotních přídavků, tu zaměstnavatelé, posuzujíce mzdy svobodných dělníků jako takové, že jim zaručovaly poměrně vysokou míru životní vzhledem k ženatým, navrhli jen druhotní přídavek pro ženaté 4 Kč na ženu a 3 Kč na každé dítě za směnu. Tyto přídavky měly býti vypláceny od 1. ledna 1921. Scházel tudíž v tomto návrhu přídavek pro dělníka samotného ať ženatého či svobodného. Dělníci tento návrh drahotního přídavku jen na ženu a děti zamítli z té příčiny, že s ním nesouhlasili dělníci svobodní a bylo by došlo k rozštěpení organisace. Tu podali zaměstnavatelé návrh zvýšiti mzdy o
5% svobodnému dělníku v úkole,
10% ženatému dělníku v úkole,
10% svobodnému dělníku za směnu,
15% ženatému dělníku za směnu.
Tento návrh skýtal také jistou výhodu ženatým dělníkům a hlavně pracujícím za mzdu časovou, jakožto nejpotřebnějším. Návrh byl v této formě dělnictvem přijat.
V letech 1921 a 1922 zůstávají v několika málo závodech snížené přídavky jen na dítě (Kč — 75 až 1 —) a z kolektivních smluv mizí.
IV. V kovoprůmyslu
byly zavedeny rodinné přídavky r. 1916, ale zvláště r. 1917 stížnostními komisemi, které se řídily prováděcím nařízením svrchu uvedeným. Po válce pak byly zavedeny také do kolektivních smluv. V roce 1919 vyskytovala se v pozorovaném materiálu ustanovení o rodinných přídavcích v 17 smlouvách, týkajících se 223 závodů s 61521 dělníky. Nejčastější výše byla 2 Kč na ženu a Kč 1,50 na každé dítě týdně (pro muže se ženou či družkou žijícího, vdovce neb vdovu s dětmi, ženy mužů ku práci trvale neschopných, svobodné ženy s dětmi).
Celkem se pohyboval přídavek na ženu mezi Kč 1 — a 14 — týdně. Vyšší přídavky se vyskytovaly hlavně v závodech, kde rodinné přídavky byly vyměřeny za odpracovanou hodinu. Tak dostával na př. ženatý bezdětný dělník 30 h přídavku za hodinu a ženatý s dětmi 40 h za hodinu.
Přídavek na dítě byl mezi Kč 1,50 a 6— týdně. Nárok nebýval omezen na určitý počet dětí. Věková hranice pak byla převážnou většinou 14 let a dosti často a právě ve velkých závodech byl brán ohled na děti do 16 let.
Vyskytla se již také smlouva týkající se 23 závodů s 5285 dělníky, dle níž místo dosavadních válečných, drahotních a rodinných přídavků dostávali dělníci svobodní přídavek 58% a ženatí 60% základní mzdy; byl tedy rozdíl vyjadřující ohled na rodinný stav 2%. Jinde byl vyplácen drahotní přídavek zaměstnancům svobodným ve výši 20% základního platu, ženatým 30% a na každé dítě do 14 let 5% s tím omezením, že nej vyšší přídavek nesmí přesahovati 50%.
V roce 1920 vyskytují se různé druhy přídavků. Platí se čtvrtletně na př. příbytečné a to ženatému dvojnásobné jako svobodnému nebo otop a světlo, zvláště pak nákupní přídavek, který se buď vyplácí najednou na delší období (na půl roku i rok), nebo častěji je určen za den neb směnu.
V roce 1921 se vyskytují rodinné přídavky jen ve dvou velkých smlouvách, zahrnujících celé oblasti a odpadají přídavky na ženu. Přídavky na děti činí 2 Kč týdně. V roce 1922 se již většinou ruší rodinné přídavky, hlavně v měsíci červnu a červenci. Pokud zůstávají ještě ve větších podnicích, doznávají značného omezení; ponechávají se na př. jen pro rodiny s více než dvěma dětma.
Pro úředníky a zřízence se vyskytuje v kovoprůmyslu toto zajímavé schema, které obsahuje rovněž zřetel na rodinný stav zaměstnancův.
Platební požitky.
1. Roční důchod (E) zajištěný dle smlouvy zaměstnanců sestává:
1. z ročního příjmu (B), který se skládá:
a) ze služného,
b) z příbytečného anebo po případě z naturálního bytu,
c) z měsíčních přídavků,
d) ze čtvrtletně vyplatitelných přídavků, na př. tantiem;
2. z renumerace (R), která má odpovídati dvanáctině ročního příjmu (B) R = В : 12.
Zajištěný celkový roční důchod : E = В + R.
2. V tomto celkovém ročním důchodě jsou zahrnuty všechny dosud pod jakýmkoliv titulem poskytované peněžité i naturální požitky, jako: plat. příbytečné nebo naturální byt s otopem a osvětlením, drahotní přídavky a nákupní příspěvky atd. mimo daně, které zaměstnavatel dle § 13 této úmluvy ze svého zapraví.
3. Roční příjem (B) odpovídá 12násobnému obnosu součtu oceňovacích jednotek (x e), zjištěných dle následujících ustanovení.
4. Ustanovení, jak se určí součet oceňovacích jednotek (xXe) :
I. Z existenčního titulu:
do dokonaného 20. roku věku . . . . . . . . . . . 5 e
od 21. do 30. roku, za jeden rok . . . . . . . . . . ½ e
nejvíce tedy . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 e
II. Z titulu stavu:
za zaměstnance samotného . . . . . . . . . . . 4 e
za manželku . . . . . . . . . . . . . . . . 4 e
za každé vlastní nezaměstnané dítě do 20. roku, nejvíce ale do čtyř dítek po . . . . . . . . . . 2 e
nejvíce tedy z tohoto titulu . . . . . . . . . . . 16 e
III. Z titulu stáří
do 52. roku věku, za každý rok . . . . . . . . . . 1/8 e
nejvíce tedy 52 děleno 8 = . . . . . . . . . . . . 6½ e
IV. Z titulu vzdělání,
jež převyšuje elementární vzdělání (obec., měšť., pak i nižší střední školu). Za každý s úspěchem dokončený ročník vyšší střední školy, vyšších škol odborných (obchodní akademie, vyšší průmyslovka), dále nižších škol odborných, které předpokládají dokončení měšťanské nebo nižší střední školy (2. třídu obchodní školy, mistrovské školy atd., pak i za každé 2 semestry vysokých škol . . . . 1 e
a dokončení všech zkoušek na vysokých školách, potřebných pro dotyčné odborné vzdělání
. . . . . . . . . 3 e
nejvýše tedy z tohoto titulu . . . . . . . . . . . . 10 e
V. Z titulu prakse.
Do prakse se započítává:
prakse u jiných podniků z odboru nynějšího zaměstnání; tedy válečné úkony, pak také řádně dokončený rok na vysokých školách, nejvíce 4 teta, pod 30 let prakse, za 1 rok po . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ½ e
od 31 let do 40 za 1 rok po . . . . . . . ¼ e
(učňovství, jakož i zaměstnání v úřadě do uplynulého 17. roku věku se do prakse nezapočítává);
nejvíce tedy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17½ e
Z největšího počtu jednotek (60) činil tedy přídavek na manželku 6,7% a na jedno dítě 3,3%.
V. V odvětví výroby strojů, přístrojů, nástrojů a dopravních prostředků.
Drahotní a pak rodinné přídavky v odvětví výroby strojů, přístrojů, nástrojů a dopravních prostředků byly zavedeny v téže době jako v kovoprůmyslu vůbec. V roce 1919 vyskytovaly se ve 26 smlouvách, zahrnujících 77 závodů s 29616 dělníky. Nejčastější výše byla Kč 2— týdně-na zenu (družku) a Kč 1,50 na každé dítě do 14 let. Vedle toho se také veltni zhusta vyskytuje přídavek jen na děti, a to pro odborné dělníky Kč 6 — týdně, pro pomocné dělníky Kč 3 — týdně, nejvýše pak na 5 dětí do věku 14 let. Koncem roku jsou rodinné přídavky z největší části zrušeny a nahrazeny jednotným drahotním přídavkem hodinovým.
V roce 1920 byl rozšířen hlavně tento hodinový přídavek; ošacovací příspěvky, pokud se vyskytovaly, byly většinou pro ženaté dvojnásobné než pro svobodné.
V roce 1921 a 1922 pak se již rodinné přídavky vyskytují toliko V jedné kolektivní smlouvě, zahrnující 38 závodů s 3000 dělníky tohoto oboru.
VI. a VII. Průmyslová výroba zboží dřevěného a výroba zboží z kaučuku, perčoviny a celuloidu.
V dřevoprůmyslu nebyly rodinné přídavky smluvně zavedeny, Drahotní přídavky přecházejí hned v r. 1919 do mzdy. Kde byl vyplácen nákupní přídavek, byl odstupňován pro svobodné a pro ženaté tak, že svobodní dostávali toliko 60% přídavku pro Ženaté.
VIII. V kožařském průmyslu
byly také zavedeny rodinné přídavky stížnostními komisemi, tedy v roce 1917. V kolektivních smlouvách z r. 1919 se vyskytuje skoro výhradně přídavek jenom na děti ve výši Kč 2 — týdně na každé dítko do 14 let.
V roce 1920 byly většinou zvýšeny na Kč 3 — pro dítě. Vedle toho se platily drahotní přídavky ženatým obyčejně za delší období, na př. roční, ve výši Kč 200 — pro ženaté a Kč 150 — pro svobodné, na každé dítě do 14 let, o které se musí starati, Kč 25 —; v (některých smlouvách se nazývají nouzovou výpomocí. V roce 1921 a 1922 pak se ve smlouvách již tyto přídavky nevyskytují. Pokud se vyplácejí jednorázové remunerace, jsou pro ženaté s rodinou vyšší než pro svobodné, však jen o 25% průměrně.
IX. V průmyslu textilním
přídavky na děti byly zavedeny od dubna 1917 a činily s počátku Kč 1 — pro dítě do 14 let na týden, avšak nejvýše pro 5 dětí. Ke konci roku 1918 vzrostly na Kč 3 — pro dítě týdně, tedy nejvýše Kč 15—. Vedle těchto rodinných přídavků se platil drahotní přídavek, který v červnu 1917 činil 15—40% týdenního výdělku a během roku pak také vzrostl, takže na konci r. 1918 činil 70—100%. Dělnictvo snažilo se nyní, aby zůstaly jen rodinné přídavky a místo přídavků drahotních aby byly zavedeny v příslušné výši nové hodinové mzdy. Zaměstnavatelé však hleděli drahotní přídavky ponechati vzhledem k tomu, že je možno tyto snadněji snižovati v případě poklesu cen, než základní mzdy. Tak byly i dále zachovány drahotní přídavky a rodinné činily v roce 1919 ve většině případů Kč 4 — na každé dítě do 14 let, z převážné části bez omezení počtu. Také byly velmi časté přídavky ve výši Kč 2 — na každé dítě. Vůbec se pak pohybovaly mezi Kč 0,75 a Kč 8 —. V kategorii dílovedoucích a zřízenců se vyskytovaly také jiné systémy, na př.: »Každý zaměstnanec obdrží na 2 první děti po 1% měsíčního platu, na další děti až do 5 po 2% až do věku 16 let.« V roce 1920 činil opět přídavek na děti většinou Kč 4 —, vyskytovalo se však téměř ve všech případech omezení počtu dětí na pět, někde na tři. V roce 1921 klesl přídavek pro dítě na Kč 2 —, a to nejvýše pro 5 dětí. Roku 1922 se již rodinné přídavky v kolektivních smlouvách tohoto oboru nevyskytovaly.
X. Oděvnictví.
V oděvnictví se pracovalo většinou v akordu a nebyly rozšířeny rodinné přídavky. Jen) obuvníci měli dětský přídavek v nejčastější výši Kč 2 — týdně pro každé dítě do 14 let, a to v r. 1919 v sedmi smlouvách, týkajících se 27 závodů se 6750 dělníky, v roce 1920 ve 3 smlouvách s 15 závody a s 6900 dělníky.
Také byly vypláceny jednorázové drahotní přídavky. Ve smlouvách z r. 1921 a 1922 již nebyly shledány rodinné přídavky.
XI. Průmysl papírnický.
V kolektivních smlouvách dělnictva papírnického a knihařského se nevyskytují v roce 1919 rodinné přídavky; ojediněle přicházejí v první polovici r. 1920, neboť i v těchto málo případech jsou v červnu rušeny a zůstávají jen přídavky na děti ve výši Kč 20 — měsíčně na každé dítko do 14 let Nárok naň mají také svobodné matky.
V roce 1921 a 1922 ve smlouvách nepřicházejí.
XII. Průmyslová výroba potravin a poživatin.
Drahotní přídavky s ohledem na stav rodinný byly zde v kolektivních smlouvách zavedeny hlavně v r. 1919. Vyskytují se v 16 smlouvách, týkajících se 822 závodů s 9.410 dělníky. Jsou to většinou cukrovary a z části také pivovary; ve mlýnech se rodinné přídavky vyskytovaly jen výjimečně. Počítáme-li sem zaměstnance tabákové režie, zvětší se uvedená čísla o 32 závody s 20.0000 zaměstnanci.
V cukrovarech se téměř všude vyskytoval drahotní přídavek
svobodným ve výši . . . . . . . . . 20%
ženatým ve výši . . . . . . . . . . 30%
na každé dítě do 14 (16) let . . . . . . 5%
ze základního platu. Nejvyšší přídavek nesmí přesahovati 50%.
V pivovarech se vyplácely drahotní přídavky měsíčně a byly pro svobodné o 10% menší než pro ženaté. V závodech tabákové režie byli zaměstnanci rozděleni do osmi rodinných tříd jako státní zaměstnanci. Dětský přídavek byl vyplácen na děti do 16 let. Také v továrnách na čokoládu a cukrovinky se vyplácely drahotní a rodinné přídavky měsíčně.
V roce 1920 se již vyskytuje rodinných přídavků méně a ve většině závodů v tabulce uvedených bylo užíváno schématu, v němž bylo počítáno z titulu »stav ženatý« 9 jednotek, »nezaopatřené dítě« 2 jednotky.
V roce 1921 se rodinné a dětské přídavky každého měsíce snižovaly a koncem roku skoro všude odpadají.
XIV. Průmysl lučební (chemický).
V lučebním průmyslu byly rodinné přídavky značně rozšířeny na konci války a r. 1919 téměř v celém průmyslu. Nevyskytovaly se sice většinou ve formě jednoduchých týdenních přídavků na ženu a na dítě, ale jako drahotní přídavek odstupňovaný podle stavu rodinného.
V roce 1921 a 1922 se vyskytují dále ve většině chemického průmyslu v té formě, že se platí drahotní přídavek odstupňovaný podle rodinného stavu, vedle toho pak týdenní přídavek na dítě.
Vyplácení rodinných příplatků kromě k mzdám bylo také v hornictví zavedeno v nemoci a při úrazu, vzniklém v podniku. Svaz kovodělníků vyplácel v době stávky vyšší příspěvek pro ženaté než pro svobodné. Zákonem pak byly zavedeny při podpoře v nezaměstnanosti, kde kromě osobní podpory v nezaměstnanosti obdrží podporovaný rodinný přídavek pro osoby žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něho odkázané — a to pro manželku neb družku a pro děti vlastní i nevlastní do dokonaného 14. roku.
Z uvedeného vidíme, že týdenní příplatek na ženu byl z počátku průměrně 3% mzdy, na dítě pak 2%, později v roce 1920 klesl průměrně na 2% pro ženu a 1,5% pro dítě.
Následkem dosavadní náhodnosti v zavádění rodinné mzdy nemůžeme se diviti, že přídavky rodinné jsou v konkrétních případech vyměřovány velmi rozdílně. Někde se platí přídavek na rodinu, jinde se rozlišuje na ženu a na dítě, při čemž dětský přídavek je diferencován pro první, druhé, třetí dítě atd., nebo může býti odstupňován podle věku dítěte a horní věková hranice může býti různá. Otcům rodin bývají na roveň postaveni svobodní, kteří živí výdělku neschopné rodiče nebo nemanželské děti.
Soukromé úřednictvo mělo zavedeny nákupní přídavky, které v některých odvětvích průmyslu byly nazývány vybavovacími příspěvky; byly vypláceny na př. u bankovních úředníků pololetně předem, jinde ročně na manželku a každé dítě, při čemž věková hranice pro dítě byla stanovena mezi 18.—21. rokem. Vedle těchto přídavků byly vypláceny drahotní přídavky měsíčně na ženu a na dítě pokud bylo nezaopatřeno a nedosáhlo věku 18—21 let, a počet dětí v roce 1919 neomezený byl později (1921) omezen na čtyři. Přídavky k platům státních zaměstnanců, vyměřované se zřetelem na jejich stav rodinný, byly zavedeny na území republiky Československé nařízením ministerstva financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy z 9. února 1916, č. 33 ř. z. o poskytnutí přídavků státním zaměstnancům, vzhledem k mimořádným poměrům válkou při voděným. Zaměstnanci byli rozděleni podle rodinného stavu na tři třídy:
V I. třídě byli svobodní zaměstnanci a ovdovělí, kteří nemají zákonné povinnosti starati se o děti;
v II. třídě byli ženatí zaměstnanci bezdětní, pak ženatí a ovdovělí, jimž přísluší zákonná péče o jedno nebo dvě děti;
ve III. třídě byli ženatí a ovdovělí zaměstnanci, jimž přísluší zákonná péče o více než dvě děti.
Později byly zavedeny čtyři třídy rodinné (nařízením ministerstva financí ze dne 29. listopadu 1917, č. 449 ř. z.) a konečně osm5 (nařízením ministerstva financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z.). Zřetel byl brán na děti, které pro státní zaopatřovací požitky přicházejí v úvahu podle platných předpisů o příslušné služební kategorií, zvláště pokud ještě nepřekročily normální věk, a jest je považovati za nezaopatřené; nevlastní a adoptované děti kladly se na roveň vlastním, nepožívaly-li sirotčí pense nebo daru z milosti; děti ve státní službě se nepočítaly. Rozvedení zaměstnanci byli považováni za rovné ženatým, jestliže byli zavázáni vydržovati rozvedenou manželku, jinak za rovné vdovcům. Ženatí muži kladeni na roveň vdovcům, byla-li manželka v aktivní státní službě a dostávala-li přídavek; když rozdíl mezi jeho přídavkem a tím, který by dostal, kdyby byl kladen na roveň ženatému, byl větší než přídavek manželky, vyplácel se mu tento víceobnos. Vdovci byli kladeni m roveň ženatým, když svoji domácnost udržovali k vůli dětem, a to dotud, dokud ještě jedno dítě nedokončí 12. rok svého věku. Porovnáme-li v jednotlivých hodnostních třídách plat svobodného zaměstnance s platem zaměstnance dalších rodinných tříd, shledáváme, že procentuální zvýšení v nižších hodnostních třídách stoupá rychleji a činí větší procento platu svobodného zaměstnance, než ve třídách vyšších. (Na př. pro X. hodnostní třídu s 15% v 2. rodinné třídě na 87% v 8. rodinné třídě, pro V. hodnostní třídu s 20% na 57%.)
Pro zemské zaměstnance byly zavedeny drahotní přídavky s ohledem na rodinný stav zaměstnancův také počátkem roku 1916. Úřednictvo rozděleno rovněž na tři rodinné třídy, jichž počet rozšířen v roce 1918 na pět. Tyto drahotní přídavky byly vypláceny čtvrtletně. Od 1. ledna 1919 byly vypláceny měsíčně a kromě toho zaveden nákupní přídavek, vyměřený rovněž s ohledem na stav rodinný.
Příjem státních a veřejných zaměstnanců je následkem zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., stanoven bez ohledu na rodinný stav, pokud se změnil po 31. prosinci 1922.
Uvážíme-li všechny zvláštnosti tohoto povolání, mezi nimiž je také poměrně pozdní možnost nastoupení služby a nemožnost TABULKA TABULKA jakýmkoliv způsobem přípustným svoje příjmy podstatněji zvyšovati, vidíme, že je jim zamezeno do poměrně vysokého věku zakládat rodinu. Tak jsou tedy vyřazeni příslušníci povolaná duševně a mravně vysoko stojícího, což je s hlediska ravové hygieny jistě těžkou závadou zvláště v případě, kde je tak snadně možno k momentům ethicko-sociálním přihlížeti. Požadavek populační politiky má zní ti: zásadně se platí veřejným zaměstnancům odměna (mzda) za vykonanou práci, při tom však musí býti jistý minimální obnos, který stačí k zachování života, vyměřen podle počtu členů rodiny, které musí živi ti.
Z předcházejícího vidíme tedy, že myšlenka rodinně mzdy je na ústupu. Mzdová politika byla vedena k rodinné mzdě tou skutečností, že mzda nepředstavuje toliko odměnu za vykonanou práci, nýbrž také příjem, z něhož musí žiti zaměstnancova rodina.
Rodinná mzda je svým pojmem v jistém rozporu s principem nynějšího hospodářského řádu, neboť je jisto, že zaměstnavatel dá vždy přednost tomu dělníku při stejné schopnosti a výkonnosti, který požaduje menší mzdu. Žádá-li ženatý zaměstnanec vyšší mzdu než svobodný, přijme raději zaměstnavatel svobodného. Applikace rodinné mzdy je za těchto okolností možná, vyřadí-li se zájem zaměstnavatelův na rodinném stavu zaměstnance. To je možno buď není-li soutěže na trhu, jako na př, v případě zaměstnanců státních a veřejných nebo zaměstnanců monopolních závodů, nebo za zvláštního kolektivního pojetí trhu práce.
Tento způsob spočívá na principu pojištění, podle něhož všichni, kdož jsou Určitým nebezpečím ohroženi, hromadí fond, aby z něho rozdělovali těm, kteří jím byli vskutku postiženi. V našem případě tedy musí všichni podnikatelé určitého odvětví platiti za každého zaměstnaného dělníka jistý obnos do společné pokladny (t. zv. vyrovnávací, jak byly zavedeny na př. v Německu, ve Francii, Belgii), z níž se pak živitelům rodiny vyplácejí přídavky, při čemž nezáleží ovšem na tom, v kterém závodě je dotyčný živitel rodiny zaměstnán, ani na tom, zda je v tomto závodě zaměstnáno poměrně mnoho či málo ženatých dělníků. Tímto způsobem ztrácí tedy jednotlivý zaměstnavatel zájem na rodinném stavu svých zaměstnanců. Pro něho je nyní významným toliko celkový rodinný Stav v celém obvodu vyrovnávací pokladny. Tak je patrno, že metoda vyrovnávacích pokladen je vskutku založena na tom, že zaměstnavatel nemá bezprostředního zájmu na mzdě jednotlivého jím zaměstnávaného dělníka, nýbrž záleží mu bezprostředně na celkovém obnosu mezd, s nímž provádí kalkulace. Z toho vyplývá, že při volné soutěži hledí zaměstnavatel zachovati stejnou výši celkového mzdového obnosu po zavedení rodinné mzdy a vyrovnávací pokladny pokud situace na trhu práce a kapitálu, tedy poměr, v němž jsou nabízeny a hodnoceny, se nemění. Důsledkem toho jest, že obnos rodinných přídavků musí býti brán ze mzdy svobodných, ovšem stále za předpokladu, že obnos mezd v celku má zůstati nezměněn. V tomto Vzájemném působení na mzdu svobodných dělníků spočívá nesnáz při praktickém provedení.
Řešení by se mělo díti však v rámci širším, a to v rámci nezměněných celkových výrobních nákladů, takže by nenastalo snížení mezd svobodných dělníků, nýbrž snížení režie a podnikatelského zisku. Neboť zaměstnavatel si musí býti vědom svých povinností, jež mu ukládá jeho postavení v hospodář. Živote. A když tedy má možnost mírniti sociální bídu, je k tomu také povinen.
V případě, že výrobní náklady celkové zůstávají nezměněný, je ihned vyvrácena námitka, která tvrdí, že rodinný přídavek by způsoboval inflaci, poněvadž prý by tu byl příjem, jemuž by neodpovídala produktivní činnost. Zvláště pak není možno mluviti o inflaci v případě, kdy celkový obnos mzdy zůstává nezměněn, kdy tedy jen podíl otců rodin a svobodných se posune. V tomto případě není důvodu ani možnosti k zvýšení cenové hladiny. Přesuny nastanou jen uvnitř celkově nezměněné hladiny tak, že poptávka po předmětech přepychových klesne a stoupne poptávka po předmětech výživy a oděvů. Má-li tato změna za následek zvýšenou nezaměstnanost a výrobnost v těchto oborech a sníženou v oněch, pak lze tento výsledek pokládati za příznivý.
Tvrdí-li se, že soustavným zavedením rodinných přídavků hrozí nebezpečí rozmnožení osob neproduktivních, pak třeba zdůrazniti, že nutno míti na mysli tak přiměřené přídavky, které znamenají toliko zmenšení břemene, spojeného s výživou a výchovou dětí, a nikoliv premii za plození dětí. Z téhož omylu vychází námitka, že by rodinná mzda snižovala chuť k práci, neboť to by nastalo jen v případě nepoměrného zlepšení poměrů zaměstnancových. Při stanovení rodinné mzdy však jde jen o zvednutí její na minimum, pod nímž by utrpěla výkonnost z přičiní fysických i psychických. Myslím, že problém není v tom, zda se má zavésti rodinná mzda nebo nikoliv, nýbrž jak má býti vyměřena, aby měla zamýšlený účinek. Dosavadní úlevy, jež jsou poskytovány jednotlivou daní, nejsou postačitelné.
Na př. podle § 172 zákona o osobních daních přímých sníží se daňová sazba poplatníkům, v jejichž zaopatření jsou — nepřihlížejíc k druhému manželu — další členové rodiny:
a) při celkovém poplatném příjmu až do 26000 Kč o jeden stupeň za druhého, vždy o dva stupně za třetího, čtvrtého, pátého a vždy o tři stupně za každého dalšího takového člena rodiny;
b) při celkovém poplatném příjmu přes 26000 Kč až do 52000 Kč vždy o jeden stupeň za třetího, čtvrtého, pátého a vždy o dva stupně za každého dalšího takového člena rodiny, tedy na příklad při příjmu 18000 Kč se platí sazba Kč 765 —, sníží-li se o jeden stupeň (v případě dvou dětí) KČ 690 —, tedy o 75 Kč ročně (v případě tří dětí KČ 522 —), tedy o Kč 243 — ročně.
Z toho je patrno, že takové snížení nemůže míti význam prostředku vyrovnávacího. Při posuzování přiměřenosti přídavků je třeba míti na druhé straně také na zřeteli, že svobodný má dražší byt v podnájmu a nemůže využívali jistých výhod na trhu zboží, zvláště poměrů cenových na trhu potravin, jako mají možnost rodiny. Konečně má-li se oženit, potřebuje také nějakých úspor.
Rozhodnutí o stupni rodinných příplatků by bylo podstatně usnadněno statistikou účtů spotřebních.
Praktických zkušeností o národohospodářské účinnosti rodinné mzdy není dosud v žádném státě. Stanovisko interesentů je velmi rozdílné. Odborové ústředny svazů zaměstnaneckých v Československé republice jsou na stanovisku, aby byl brán zřetel při služebních platech a mzdě na rodinu zaměstnance, avšak v takové míře, aby tím nebyla porušena jinak správná zásada, že mzda. či služné muší, odpovídati v první řadě schopnosti a přičinlivosti zaměstnance. Považují za možnou formu uskutečnění rodinné mzdy přídavky z veřejných prostředků, nebo úlevy daňové, jimž by bylo dáti přednost před příplatky dosud zavedenými.
Také československý svaz úřednických a zřízeneckých organisací zaujal ve svém provolání k vládě, poslanecké sněmovně i k senátu Národního shromáždění stanovisko pro přiměřený systém alimentační.
Vývoj této otázky je však řešen u nás směrem opačným, směrem odstranění příplatků rodinných. Hlavním argumentem proti příplatkům byly nesrovnalosti, k nimž se dospívalo zavedením tohoto kolektivistického kroku v platech státních zaměstnanců. Ovšem místo odstranění těchto nesrovnalostí se odstranily příplatky vůbec a pokud se ponechaly, na př. u státních a veřejných zaměstnanců, byla zavedena nejednotnost v neprospěch nových generací6, jež jsou právě jinak více postiženy poměry hospodářskými, krisí bytovou atd., než generace starší.
Víme, že ve Francii a Belgii byly zavedeny rodinné příplatky z důvodu zvýšení populace. Všimněme si jen zběžně populačního vývoje v republice Československé.
Před válkou úmrtnost obyvatelstva klesala a také klesala jeho plodnost.7 Živě narozených ubývalo, ale celkově obyvatelstva měrou přirozenou přibývalo. Od r. 1915 do 1919 však měrou přirozenou obyvatelstva podstatně ubývalo. Teprve r, 1920 zaznamenáváme zase přírůstek, který má do r. 1921 vzestupnou tendenci. Od tohoto roku se tendence obrací v celkovém přírůstku i v počtu živě narozených. Sňatků ubývá již od r. 19198 Úbytek porodů za války přesahuje daleko válečné ztráty dospělých mužů a nebyl nikterak nahrazen poválečným vzestupem, který nyní již přestal a pozorujeme zase pokles jako již před válkou. Přes tento zjev nelze přejíti theorií o ekonomické úspoře. Dle ní totiž je považovati za pokrok, přichází-li mu svět méně jedinců, ale zůstane-li z nich více zachováno pro život, než rodí-li se jich velké množství, z nichž však velká část v nízkém věku zmírá a veškerá energie i náklad na ně vynaložený přichází nazmar. Jest totiž nezbytno, aby omezování plodnosti nemělo za následek úpadek píle a snaživosti, neboť životní zápas musí nutiti jednotlivce k tomu, aby vydával přiměřené množství energie ve prospěch celku. I kdyby okamžité poměry ve státě nevyznačovaly této hrozby, je třeba míti na mysli tlaky zvenčí a budoucnost. Omezování plodnosti jest nejen potírati možno, nýbrž i nutno s hlediska státního,9 neboť jen s rostoucím počtem lidí se rozvíjí účelná dělba práce při vzájemné podpoře. Proto je nutno probouzeti duševní i mravní síly. Jedním z hospodářských prostředků pak k tomu jest rodinná mzda.
Stát může ovšem k podnícení vzrůstu obyvatelstva učiniti opatření několikerým směrem: buď nepřímo tím, že pracuje soustavně na rozšíření hospodářských předpokladů, nebo přímo hledí působiti zákonodárně i administrativně ke zvýšení počtu sňatků i porodů a ke snížení úmrtnosti a vystěhovalectví.
V první řadě nutně stojí prostředky, které směřují k povznesení populační kapacity po válce, všeliká hospodářsko-politická opatření, jimiž se povznáší výrobní a výdělková činnost a tím t. zv. výživné rozpětí národa, od přiměřeného rozdělení půdy (vnitřní kolonisace) až k uvolnění samostatného provozování živností všeho druhu, pokud není jeho obmezení vynucováno zájmem veřejným.
Avšak pouze hospodářsko-politická opatření mají určité meze a musí podle starších i nejnovějších populacionistů nalézti doplněk v opatřeních přímo populačně-politických.10
Protože za odvěkého řádu společenského je to rodina, sňatkem založená, která je pravidelným doplňovatelem lidského pokolení, musí populační politika především pečovati jednak o zvýšení sňatečnosti, jednak o snížení věku, v kterém snoubenci v sňatek vcházejí, při nejmenším alespoň zabraňovati v těchto směrech zhoršovaní. To lze toliko působením na ony činitele, kteří určují smýšlení a chtění člověka v této příčině. Činitelé, kteří určují úvahu a vůli ke sňatku, jsou arci předem hospodářští, zdali totiž příjmy snoubenců k založení rodiny stačí, nebo bylo-li by zavedení vlastní domácnosti podmíněno obmezením vlastních životních nároků, a do jaké míry. Hlavní příčinou odkladu sňatků vůbec nebo na pozdní věk bývá nepoměr mezi příjmy a dosavadními životními nároky muže s jedné a výdaji domácnosti a rodiny s druhé strany.
Mezi opatřeními státní populační politiky západoevropské nesmí proto scházeti péče o usnadnění ranějších sňatků platovou úpravou a případně nuceným spořením.
Státní správa může zde vykonávati bezprostřední vliv jen, pokud jde o vlastní její úředníky a zřízence, jichž jsou ovsem statisíce. Šlo by především o změny platového vyměření v tom smyslu, aby byl zvýšen počáteční plat na úkor konečného, a při tom, aby plat byl odstupňován podle rodinného stavu a podle velikosti rodiny.
Při novějším vývoji životních poměrů je počáteční plat všeobecně příliš skrovný, konečný a nejvyšší plat druhdy zbytečně vysoký, přes to, že nestoupají stejnou měrou ani výkony, ani výdaje, ani peněžní odpovědnost, zejména přihlédneme-li k tomu, že v pozdějších letech připlývají muži i ženě často dědičně podíly z majetku rodičů. Pokud jde o zřízence a dělnictvo v soukromých podnicích, půjde arci především o příklad, jejž poskytnou stát a obce.
Sňatky bez potomstva ovšem nehoví populacionistickým potřebám státu; statistika ukazuje též, že sňatková číslice byla až do války celkem poměrně stálá a že toliko číslice porodů úžasně klesala, zvláště v posledních letech předválečných. Stát musí tedy jednak působiti, aby zmenšily se dnešní tendence, směřující k vědomému obmezování početí, zejména aby zvýšení počtu dětí nebylo provázeno klesnutím sociální úrovně, nebo dokonce zproletarisováním rodičů, jednak musí změniti i své nazírání na matky a děti nemanželské a zlepšiti právní i hospodářské jich postavení. K tomu je třeba opatření rázu hospodářsko- a sociálně-politického, hygienického i občansko-právního, má-li dojiti vůbec k výsledkům. Sem náleží kromě shora již uvedené péče o zvýšení populační kapacity zvýšením výrobní a výdělkové schopnosti národa — především péče o sociální daňovou politiku, zejména úlevy daní spotřebních a Větší zřetel k početnosti rodiny při daních přímých. Dnešní daňové soustavy, opírající se v podstatě o daně nepřímé, nebo o přímé na spotřebitelstvo přesunované, působí přímo protipopulačně. S každým novým přírůstkem rodiny stoupají nejenom nutné výdaje na potřeby životní, nýbrž i absolutně a relativně břemeno daňové, zejména daněmi nepřímými. Oprava jedné daně nestačí k účelu vyrovnávacímu, jak jsme ukázali na dani z příjmu. Je k tomu třeba úpravy celého systému a zavedení přiměřené rodinné mzdy.
Z uvedeného tedy vyplývá, že ústup myšlenky rodinné mzdy s hlediska státního v přítomné době vhodným není. Bylo by si přáti, aby se řešení sociálních problémů dělo s hlediska biologického, což by v našem případě mělo za následek přiměřené upravení a rozšíření rodinné mzdy, neboť jistě musí záležeti na raçové kvalitě budoucích generací.

Seutemann: Bedarfszulagen; im Handwörterbuch der Kommunalwissenschaften.Gerhard Braun: Der Soziallohn und seine wirtschaftliche Bedeutung.
Pokud se týče Slovenska a Podkarpatské Rusi, platilo nařízení býv. uh. ministra zemské obrany č. 18950/1915 H. M., a související nařízení č. 10813/1916 H. M., 13604/1916 H. М., a 2732/1916 H. M.O povinnostech členů stížnostních komisí viz nařízení ministerstva spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry ze dne 18. ledna 1918, č. 20 ř. z. — Působnost císařského nařízení i uherských nařízení skončila dne 28. února 1921.
Bližší o tom viz v pracích: Dr. G. Reif: Kolektivní smlouvy pracovní a mzdové v republice Československé za léta 1919—1922, Dr. С. Čechrák: Otázka dělnické dovolené ve světle statistiky kolektivních smluv pracovních a mzdových.
V Teplické oblastí byla na př. tehdy sjednána úmluva s Österr.-Alpini Montan-Gesellschaft, Direktion Eisenerz.
Rodinná třída: I. . . . svobodný, vdovec bezdětný II. . . . ženatý bezdětný, vdovec + 1 dítě III. . . . ženatý + 1 dítě, vdovec + 2 děti IV. . . . ženatý + 2 děti, vdovec + 3 děti V. . . . ženatý + 3 děti, vdovec + 4 děti VI. . . . ženatý + 4 děti, vdovec + 5 děti VII. . . . ženatý + 5 děti, vdovec + 3 dětiVIII. . . . ženatý + 6 a více dětí, vdovec + 7 a více dětí
Viz Dr. J. Řípa: Primům necessarium. Sociální Revue, гос. V. č. 2.
Viz články dra A. Boháče a A. Žaluda v Národopisném věstníku.
číselné doklady k těmto tvrzením viz ve Zprávách státního úřadu statistického r. 1923 č. 69.
Odkazuji zde zvláště na práci u dra A. Boháče: Studie demografické. Národopisný věstník Československý. Ročník IX.
Dr. Josef Gruber: Populační otázka 1923.

Citace:

O rodinné mzdě (TABULKY K DOPLNĚNÍ). Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1924, svazek/ročník 5, s. 448-459, 543-551.