Různé.
K výkladu zákona o osmihodinové době pracovní (zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 sb. z. a n.).
I. Řízení průvodní v trestních věcech policejních — jako v administrativních záležitostech vůbec — ovládáno jest zásadou volného hodnocení průvodů.
II. Soudní kontrola omezuje se tu pouze na otázky: a) není-li průvodní materiál vůbec nezpůsobilý, b) zdali provedené průvody činí logicky vůbec mužným skutkový závěr.
Důvody: Trestním nálezem byl stěžovatel odsouzen pro přestupek § 8 zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že nechal ve svém pekařském závodě pracovati u válu již od 4. hodiny ranní, k pokutě 500 Kč a v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání 14 dnů. Stěžovatelovu odvolání, proti tomuto nálezu podanému, zemská správa politická nevyhověla pro nedostatek důvodů, zvláštního zřetele hodných.
Stížnost, podaná do tohoto rozhodnutí, vytýká mu vady řízení a nezákonnost, poněvadž žalovaný úřad nezjišťoval, zda šlo skutečně o úkony, spadající pod zákaz noční práce, či toliko — jak stěžovatel namítal
283 v adm. řízení — o práce přípravné, na něž zákaz onen se nevztahuje, a následkem tohoto nedostatečného zjištění pokutuje stěžovatele pro výkon prací, které pod zákaz § 8 cit. zákona nespadají.
Nejvyšší správní soud neshledal tuto stížnost důvodnou. § 8 zákona z 19. prosince 1918, č. 91 sb. z. a n., zakazuje — mimo výjimky tam stanovené, které nepřicházejí tu v úvahu — práci v noci, t. j. v době od desáté hodiny večerní do páté hodiny ranní. Žalovaný úřad v souhlase s první stolicí zjišťuje, že v pekařském závodu stěžovatelově pracovalo se u válu již od 4. hodiny ranní. Toto zjištění čerpá ze svědecké výpovědi J. S., který udal při svém výslechu, že v onen den při příchodu kontrolní komise, jejíž byl členem, o čtvrté hodině ranní byli v dílně tři dělníci, kteří právě vyhazovali hotové, skynuté těsto na vály a začali u válu pracovati, jakož i z výpovědi J. F., rovněž při revisi přítomného, že v uvedenou dobu byli v dílně zaměstnáni tři dělníci pracemi u válu a že část pečiva byla již hotova a mohla se dávati do pece. S těmito výpověďmi jest předpoklad úřadu, že v uvedený den v dílně stěžovatelově již o 4. hodině počalo se pracovati u válu, úplně ve shodě a má v nich dostatečnou oporu.
Stěžovatel reprodukoval ovšem ve svém administrativním rekursu prohlášení, podepsané m. j. uvedeným již J. S. a ještě druhým účastníkem kontrolní komise, jakož i třemi dělníky stěžovatelovými, znějící v ten smysl, že v dílně stěžovatelově kontrola zjistila pouze zadělávání těsta a vytápění pece, tedy práce přípravné, neshledal však vady řízení v tom, že úřad neuznal již nutným, konati další šetření a rozhodnutí svoje opřel jen o zmíněné svědecké výpovědi. Řízení průvodní v trestních věcech policejních — jako v administrativních záležitostech vůbec — ovládáno jest zásadou volného hodnocení průvodů, takže kontrola soudní musí se omeziti jen na otázku, zdali snad průvodní materiál, o který se správní úřad opírá, není vůbec nezpůsobilý, zejména pro povahu pramene, z něhož byl čerpán, nebo pro porušení některého podstatného pravidla procesného, a dále na otázku, zdali provedené průvody logicky činí vůbec možným skutkový závěr, k němuž úřad dospěl.
V těchto mezích je zůstaveno posouzení úřadu správního, které z přípustných výpovědí svědeckých, vzájemně si odporujících, má dáti víru, a zdali provedené důkazy postačují, či zdali je třeba doplniti je důkazy dalšími (na př. výslechem ještě dalšího svědka průvodního). Úřadu správnímu je také zůstaveno hodnotiti okolnosti, které mohou míti vliv na věrohodnost slyšených svědků, kdežto kontrola, kterou v příčině tohoto hodnocení provádí soud, omezuje se také jen na stránky svrchu uvedené.
V těchto směrech, soudní kontrole přípustných, žádných vad shledáno nebylo. Musil tedy také nejvyšší správní soud vycházeti ze skutkové podstaty úřadem zjištěné. A že by práce u válu spadaly pod práce přípravné, dle tvrzení stížnosti ze zákazu § 8 citovaného zákona vyňaté, stížnost nenamítá, ba přiznává opak.
Je-li ale takto bezvadně zjištěno, že v dílně stěžovatelově se pracovalo toho dne již o 4. hodině a tedy před 5. hodinou ranní u válu, je tím prokázána skutková podstata přestupku § 8 cit. zák. a stížnost jeví se proto bezdůvodnou.
(Z nálezu nejv. správ. soudu ze dne 15. února 1924, č. 2475/24.)
284