Z judikatury nejv. správního soudu.Pensijní pojištění.Sděluje min. rada Dr. Bronislav Wellek.Nález nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 1924, č. 822/24:Stížnost priv. rakousko-uherské společnosti státní dráhy ve Vídni do rozhodnutí ministerstva sociální péče o povinnosti převésti prémiové reservy a úhradové kapitály z náhradních smluv na Všeobecný pensijní ústav v Praze se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: K návrhu zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Praze, aby bylo vyslovena, že stěžující si společnost jest povinna převésti na úřadovinu prémiové reservy ve smyslu ustanovení § 68 pensijního zákona v měně československé, rozhodlo ministerstvo sociální péče naříkaným rozhodnutím, že společnost státních drah jest povinna převésti neprodleně ve smyslu čl. II, odst. 4. prováděcího nařízení ze dne 30. prosince 1920, č. 693 Sb. z. а n., k zákonní o pemsijním pojíšfcění, prémiové reservy a úhradové kapitály na zemskou úřadovnu I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze a to v měně československé, a předložiti této úřadovně ihned příslušné výkazy ve smyslu čl. II, odst. 5. cit. nařízení.Ze spisů vychází nesporná skutková podstata, že stěžující si společnost má sídlo ve Vídni, a že provozovala na Kladně doly, které v říjnu 1918 propachtovala, Zaměstnanci na dolech byly pensijně pojištěni náhradními smlouvami, na základě kterých z části již nastala povinnost platiti pense. Pense ty stěžující si společnost také sama do 1. května 1922 v měně československé platila. Pojištění trvající byla od 1. ledna 1919 převzata Všeobecným pensijním ústavem v Praze.Nejvyšší správní soud rozhodnutí o stížnosti té opřel o následující úvahy: Povinné veřejnoprávní pojištění pensijní děje se zpravidla u Všeobecného pensijního ústavu, zákon však připouští také pojištěni u náhradního ústavu a náhradní smlouvou, o náhradních ústavech jednají ustanovení §§ 64, 64 a) a 65 pens. zákona ve znění cis. nařízení z 25. června 1914 ř. z. č. 138, jako smlouvy náhradní uznává § 66 cit. nařízení za předpokladu, že splněny budou podmínky § 65, č. 1., 2. a 3., také smlouvy, které uzavírají zaměstnavatelé se zaměstnanci o zaopatřovacích požitcích těchto a jejich pozůstalých. Kdežto u náhradních ústavů jest tu právnická osoba, která na místě všeobecného pensijního ústavu obstarává pojištění dle svých stanov, jde při náhradní smlouvě dle § 66, lit. b) jen o poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Neplatí proto na takové náhradní smlouvy ustanovení čl. 275 mírové smlouvy s Rakouskem, poněvadž ustanovení to jedná toliko o reservách, nashromážděných vládami nebo úřady bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebo veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem, nikoliv o pojištění sociálním provedeném smlouvou zaměstnance se zaměstnavatelem.Pokud spor jde o nárok Všeobecného pensijního ústavu v Praze proti stěžující si firmě na vydání prémiových reserv a úhradních kapitálů, nelze poměr ten podřídili zákonu z 30. června 1922, č. 207 a nař. ze 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. а n., o soupisu a způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími, neboť nařízení to v § 2 pod č. 6 vylučuje ze soupisu:1. pohledávky a závazky z poměru sociálního pojištění,2. pohledávky a závazky z pojištění soukromého, pokud příhoda pojistná nenastala před 26. únorem 1919,3. pohledávky a závazky ze smluv zajišťovacích a neklade při pohledávkách a závazcích pod č. 1. uvedených váhu na okolnost, jestli příhoda pojistná nastala před 26. únorem 1919.Poněvadž jde o spor nositelů pojištění mezi sebou, který se týká prémiových reserv a s nimi do povahy stejných ú hradních kapitálů a není tu výjimek, o nichž shora bylo jednáno, jest dle čl, 77, odst. 2. zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. а n., k rozhodnutí jedině příslušno ministerstvo sociální péče. Na tom ničeho nemění okolnost, že stěžující si společnost má sídlo v republice Rakouské, tedy v cizině, neboť jde o smlouvy náhradní158 ku pojištění zaměstnanců podniku v republice Československé a o plnění z tohoto poměru se podávající.Stížnost sama tvrdí, že od 1. ledna 1919 jest legitimním nositelem pojištěni, jak ohledně zaměstnanců činných, tak ohledně zaměstnanců již pensi požívajících Všeobecný pensijní ústav v Praze a že stěžující si společnosti nezbývá než vypořádání účtů ohledně prémiových reserv a úhradových kapitálů s pensijním ústavem, a tu že jedná se toliko o měnu, ve které závazky mají býti plněny.Pensijní pojištění založeno jest nesporně na kapitálové úhradě. Dle místních poměrů vyšetří se hodnota požitků zaměstnanců, dle těchto zařazení pojištěných do tříd služného, dle těchto opět prémie, které zaměstnavatel a zaměstnanec musí platiti a z kterých shromáždí se prémiová reserva a uhražovací kapitál, sloužící k úhradě důchodů. Již z těchto úvah stejně se podávajících ze zák. z 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z r. 1907 jako z cís. nařízeni z 25. června 1914, ř. z. č. 138 a ze zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. jde, že místo podniku jest pro platy ty jedině rozhodné, že smlouvy náhradní, kterými povinnému pojištění má býti zadostiučiněno, řídí se dle zákonů sídla podniku a že důchody z pensijního pojištění platiti dlužno v té měně, v které placena jest mzda a prémie.Když tedy dle § 68 a dle § 65, č. 3. starého zákona z r, 1906, dále cit. cís. nařízení § 68, odst. 2. a § 68, odst. 1. zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. při změně pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen odevzdali novému nositeli pojištění prémiovou reservu potřebnou ku krytí získaných nároků přestupujícího pojištěnce a to nejméně částku odpovídající prémiové reservě, která by tu byla, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po započítatelnou dobu. nezbývá pochybnosti, že tyto prémiové reservy po případě uhražovací kapitály musí býti převedeny ve měně, která platila na místě podniku v den změny, a v případě pozdějšího plnění, která na její místo nastoupila, tak aby nový nositel pojištění měl fond v téže měně, v které svého času rentu bude musiti vypláceti.Ve sporném případě jde o závazek nesporně splatný na území Československého státu, vzešlý 1. ledna 1919 v korunách rakousko-uherské měny. dlužno jej proto posouditi dle § 6 zákona z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., nelze proto shledati nezákonnost v tom, že úřad uložil stěžující si firmě, aby převedla prémiové reservy a uhražovací kapitály, pokud jde o zaměstnance tuzemského podniku, v měně československé.Pokud stížnost dovolává se toho, že Všeobecný pensijní ústav v Praze převzal výplatu rent v Československé republice bez předchozího převedení úhradového kapitálu a vytýká jako vadu řízení, že naříkané rozhodnutí na závazné vyjádření pensijního ústavu nehledělo, není důvodnou, neboř dopisem z 11. dubna 1922 upozorňuje pensijní ústav, že důchody pensijního fondu jsou převzaty k dalšímu plnění a žádá o konečné vyúčtováni, nikterak však neprohlašuje, že renty ty bude vypláceti, aniž by mu uhražovací kapitál byl vyplácen nebo dříve, než mu bude vyplacen.Jest tudíž tato okolnost pro otázku, v které měně náhradní kapitál má býti převeden, bez významu.Ostatně přísluší ministerstvu sociální péče jako úřadu dohlédacímu nad pensijním pojištěním, aby učinilo veškerá opatřená, která uzná nutnými, aby v pensijním pojištění zákonný stav byl proveden.159