Čsl. korupční aféry a jejich potírání.

Je jich už několik. Není sporu o to, že se musí potírati co nejenergičtěji, ale spor je — jako vždy — o to jakými metodami. Jedni tvrdí, že nejlepším prostředkem proti korupci je boj denním tiskem, druzí, že stát sám má dosti prostředků zlo udusiti a že k tomu není potřebí novinářského boje, který věci jen škodí. To je asi stanovisko koalice prohlášené nedávno ústy ministerského předsedy. V souvislosti s tím navrhuje se novelisace tiskového zákona v tom smyslu, aby urážky tiskem odňaty byly porotám. Žurnalisté se brání. — Jest jisto, že denní tisk vykonal po této stránce mnohou dobrou službu. Ale otázka je, zda-li zlo, které bylo napácháno neoprávněnými novinářskými útoky známými nevšední bezohledností a jadrností výrazu, nepřevyšuje vykonané dobro. Důležitou je dále okolnost, že všechny naše listy píší, napadají a obhajují jen tendenčně, že nemáme — až na zcela nepatrné výjimky — tisku, který by někoho napadal jedině proto, že se dopustil něčeho zlého a jiného hájil jedině proto, že je nevinen. Náš stát trpí jedním nedostatkem — ne aférami, korupcí atd., které ‘se vyskytují všude — ale nedostatkem oposice; oposice totiž, která by nebyla zároveň oposicí proti samé existenci a ústavě státu, tedy oposici za každou cenu, jakou je oposice komunistů. Němců a ludovců.
Zdá se, že v každém případě jest tiskový boj proti zlořádům omeziti jen na určitý druh jejich. Jest totiž třeba rozlišovati mezi aférami, s nimiž se má vypořádati stát sám svým právním řádem a svými orgány, a aférami, které dlužno řešiti před forem veřejnosti. Prvé jsou aféry úředníků a všech, kdož se dopustili trestných činů, druhé aféry politiků a všech, proti nimž zbraně státního aparátu z jakéhokoliv důvodu nestačí. Musíme důvěřovati státu, že si s prvými bude věděti rady. Můžeme stejně věřit našemu tisku, že bude míti dosti seriosnosti v boji proti druhým?
—n—

Citace:

Čsl. korupční aféry a jejich potírání. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 7, s. 208-208.