Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 67 (1928). Praha: Právnická jednota v Praze, 708 s.
Authors:
= Právník, 67 (1928)
PDF

Nový zákon o soudech mládeže v Rakousku

nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1929. Podle zákona nejsou trestné osoby mladší 14 let v době činu (nedospělci). Zákon se vztahuje na osoby mladistvé, t. j. ony, jež v době činu překročily 14. rok věku a nedosáhly 18. roku věku. Aby bylo možno přihlížeti k individuelnímu stupni vývoje, stanoví zákon, že mladiství nejsou trestní, nejsou-li ze zvláštních důvodů dosti zralí, aby poznali bezprávnost svého jednání a podle toho jednali. Soud může odložiti sám výrok o trestu peněžitém nebo trestu na svobodě na zkušební lhůtu, kterou určí dobou od jednoho do pěti let. Tím se zákon odlišuje od úpravy podmínečného odsouzení platné u nás, kde se odkládá toliko výkon trestu, nikoli však výrok o trestu. Jako výhoda přijatého systému se uvádí, že nejistota o tom, jaký trest bude uložen, nevyhoví-li odsouzenec podmínkám, více nabádá k řádnému chování než trest již stanovený, jakož i ta okolnost, že soudce má pak více času sbírati materiál potřebný snad pro správný výběr opatření trestního či výchovného. Soud může se omeziti na určení nejkratšího a nejdelšího trvání trestu v mezích sazby zákonem připuštěné, jestliže trest potřebný k změně smýšlení odsouzencova а k překonání jeho škodlivých sklonů nemůže býti předem ani přibližně určen (t. zv. neurčité odsouzení). Místo trestu nebo vedle něho může soud užíti opatření výchovných, zejména výchovného dozoru, výchovy v ústavu nebo v rodině. Ve Vídni se zřizuje soudní dvůr mládeže, který převezme i poručenství mladistvých, výchovy potřebných. Příslušnost porot je pro mladistvé vyloučena, u sborových soudů I. stolice i II. stolice však rozhodují senáty složené ze soudců z povolání a kmetů. Při výběru kmetů jest hleděti zejména k osobám zabývajícím se vyučováním nebo péčí o mládež. Soudcové mládeže rozhodují též o přestupcích osob dospělých, jimiž jsou poškozováni nebo ohrožováni nedospělci a osoby mladistvé. Osoby oprávněné k soukromé obžalobě mají to oznámiti státnímu zástupci a tento má takové činy stíhati, je-li to žádoucí z pedagogických důvodů nebo z oprávněných zájmů poškozeného, nikoli toliko z jeho potřeby odplaty. Jde-li o čin nepatrné závažnosti, může státní zástupce vůbec od stíhání upustiti, byla-li již učiněna potřebná opatření poručenská a dalších opatření není třeba, nebo lze-li očekávati, že by soud udělil mladistvému jen důtku. Hájení při hlavním přelíčení je obligatorní. — Tímto zákonem dostává se Rakousku velmi moderní úpravy trestního práva mládeže. Zároveň ubývá zase jeden ze států dnes již nemnohých, které nemají přiměřeně kodifikováno toto odvětví právní. Není pro nás valně lichotivé, že mezi ně patří Československo ještě v desítiletém výročí svého trvání.
Citace:
Nový zákon o soudech mládeže v Rakousku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, s. 566-567.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).