Kdo jest chovatelem zvířete podle § 1320 obč. z.

Pokud se dovolání snaží dovoditi, že chovatelem psa není žalovaný, nýbrž jeho manželka, stačí odkázati je na bezvadná zjištění nižších soudů, že žalovaný jako přednosta domácnosti psa u sebe měl a trpěl, aby pes byl z jeho prostředků opatřen, živen a chován, že se také staral o jeho opatrování, zejména vodil ho na procházku a že spolu se svou manželkou určoval všeobecný pořádek v příčině psa. Nezáleží pak na tom, zdali se žalovaný staral o psa neustále nebo jen občas, více nebo méně jest proto bezvýznamná výtka protispisovosti, opřená o to, že prý nebyly vzaty v úvahu svědecké výpovědi A. G., V. G. a A. D., že se žalovaný stará o psa jen málo, protože přichází domů jen v poledne a večer a že při dozoru na psa a jeho opatrování nezaujímá mezi příslušníky domácnosti nějakého význačného postavení.
K vývodům dovolání po stránce právní sluší uvésti, že chovatelem zvířete podle § 1320 obč. z. — totiž osobou za zvíře po zákonu odpovědnou — jest rozuměti toho, kdo po nějaký čas zvíře u sebe a vykonává k němu práva, jež plynou z jeho skutečného chování a rozhoduje při tom i o způsobu, jak má býti zvíře opatřeno z důvodu veřejné bezpečnosti. Vlastníkem zvířete chovatel býti nemusí, neboť zákon § 1320 obč. z. klade váhu na skutečné chování zvířete a nikoli na vlastnické právo k němu.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 20. dubna 1928 Rv I 1553/27.
J. K.

Citace:

Kdo jest chovatelem zvířete. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 11, s. 370-370.