Oprávnění žádati opravu podle § 19 zák. o tisku.

V časopise X. otištěn byl článek: »Odstranění B. privilegia« s podtituly: »Až dosud neplatil B. plnou obratovou daň. Živnostenská strana odstranila B. privilegium, které požíval na úkor obuvníků. Živnostenská strana jediným ochráncem obuvníků. Stát přicházel ročně o 11 milonů Kč B. privilegiem.«
В. zaslal odpovědnému redaktoru časopisu X. opravu podle § 19 zák. o tisku, která byla mu doručena dne 23. února 1927. Oprava byla následujícího znění: »Není pravda, že až dosud neplatil B. plnou obratovou daň, ale pravda jest, že B. vždy platil plnou obratovou daň, jak mu zákon ukládal. Není pravda, že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B. privilegiem, ale pravda jest, že B. žádného privilegia nepožíval a nepřicházel stát ani o haléř.«
Zodpovědný redaktor tuto opravu neuveřejnil a bylo proto zahájeno proti němu k návrhu B. tr. řízení pro přestupek podle § 21 zák. o tisku před okresním soudem pro přestupky v P.
Rozsudkem tohoto soudu byl však redaktor podle § 259 čís. 3 tr. ř. obžaloby zproštěn. Soud vzal za prokázáno, že oprava neodpovídá ustanovením § 19 zákona o tisku, že v druhém odstavci opravy obsažená nepravdivá okolnost, že »Stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B. privilegiem«, která jest vyvrácena pravdivou okolností, že »B. žádného privilegia nepožíval a nepřicházel tedy stát ani o haléř«, netýkala se B. samotného, nýbrž státu, tedy osoby třetí, která byla jedině oprávněna uvedenou okolnost o ztrátě 11 milionů Kč opravovati a pouze prý stát mohl by tvrditi, že u B. ani o haléř nepřicházel. Soukromý žalobce uplatňoval prý názor, příslušející výhradně osobě třetí, ačkoli k tomu nebyl oprávněn a proto nabyl soud přesvědčení, že obžalovaný byl oprávněn opravu, kterou dlužno posuzovati jako celek, z tohoto důvodu odmítnouti a odepření opravu uveřejniti nestalo se prý bezdůvodně, protože odpovědný redaktor není povinen ani oprávněn neodpovídající části vylučovati a zbytek uveřejniti.
Odvolání soukromého žalobce bylo rozsudkem zemského trestního soudu odvolacího v P. zamítnuto a rozsudek v odpor vzatý byl s poukazem na důvody prvého soudu potvrzen.
Uvedenými rozsudky byl porušen zákon. § 19 zákona o tisku stanoví bezvýjimečně povinnost uveřejniti opravu zákonným podmínkám vyhovující na žádost úřadu nebo zúčastněné osoby soukromé.
Názor obou soudních stolic, že oprava zaslaná odpovědnému redaktoru neodpovídá ustanovením § 19 zákona o tisku proto, že opravovaná skutečnost, »že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B. privilegiem« se netýkala výhradně jen B. samotného, nýbrž státu, který jedině byl k opravě oprávněn, není v souhlasu se zákonem.
Není naprosto žádné pochybnosti o tom, že opravované
skutečnosti, zahrocené proti B., tohoto přímo se dotýkají.
Uvádí-li se v onom článku skutečnost, že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B. privilegiem, to na jedné straně znamená, že byla pokladna státní o tuto částku zkrácena a na druhé straně, že stejná částka zůstala В. k dobru a že se tak stalo následkem privilegia, jehož B. požíval. Jest tedy soukromého žalobce B. považovati za osobu zúčastněnou ve smyslu § 19 zákona o tisku a nemůže na tom měniti ničeho, že stejně zúčastněným jest v tomto případě také stát (finanční správa), jenž by se ovšem rovněž tak mohl domáhati opravy jako B.
Zprošťující rozsudek spočívá tedy na nesprávném výkladu zákona.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 10. listopadu 1927, č. j. Zm I 548/27-4.

Citace:

Oprávnění žádati opravu podle § 19 zák. o tisku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 2, s. 71-72.