Projev soudců nejvyššího soudu v Brně.

Čtyřicet sedm (47) členů nejvyššího soudu a přidělených referentů z celkového počtu padesáti šesti (56) podepsalo a dodalo p. prvnímu presidentovi nejvyššího soudu Dr. Augustu Popelkoví tento projev:
»Pane první presidente!
Usnesení nejvyššího soudu ze dne 10. května 1928, j. č. R I 1102/27, že nelze se mu pro překážky práva procesního znova zabývati dovolacím rekursem, jenž byl jednou odmítnut, třebas odmítnutí se stalo z důvodů jazykových a bylo ministerstvem spravedlnosti uznáno za nesprávné, rozpoutalo v německém tisku prudké a vášnivé útoky na nejvyšší soud a jeho soudcovskou neodvislost. Nejvyšší soud byl obviňován, že sabotuje jazyková rozhodnutí ministerstva spravedlnosti a nejvyššího správního soudu a bylo mu vyhrožováno syndikátní žalobou; ministerstvo spravedlnosti bylo vyzýváno, by vynutilo jiné rozhodování nejvyššího soudu. Spolky německých advokátů se sídlem v Praze a v Teplicích-Šanově uveřejnily tiskem usnesení, v němž, pomíjejíce úplně důvody nejvyššího soudu, žádají, aby ministerstvo spravedlnosti v zájmu právní bezpečnosti, vážnosti československého soudnictví, vlastní autority a zachování právních styků s cizinou, použilo proti nejvyššímu soudu všech prostředků, bude-li potřebí, i nejostřejších, a učinilo co nejdříve přítrž krisi, do níž se československé soudnictví dostalo počínáním si nejvyššího soudu. Byl jste, pane první presidente, na stráži, když takovým dosud neslýchaným způsobem byla napadána čest a vážnost nejvyššího soudu a otřásáno bylo ústavními předpisy o soudcovské moci. Pochopil jste, že nejde tu o pouhý projev nespokojenosti strany, která pro- hrála spor v poslední stolici, nýbrž o povážlivý a nebezpečný pokus, připraviti nejvyšší soud o autoritu, jíž nezbytně potřebuje k bezvadnému plnění svých úkolů, a o neodvislost při nalézání práva ústavou mu zaručenou. V článku »Nejvyšší soud a snaha o rozšíření výsady jazykových menšin na cizince,« jejž jste uveřejnil dne 15. září 1928 v »Právníku«, vysvětlil a odůvodnil jste dosavadní postup nejvyššího soudu ve sporné otázce, při tom však odmítl důrazně a energicky všechny útoky na nejvyšší soud pro jeho rozhodování, zvláště pokusy zbaviti jej svobody při výkladu a použití zákonů. Článek, opřený o autoritu nejenom Vašeho vysokého úřadu, nýbrž i Vaší osobnosti, slynoucí ode dávna právnickým věhlasem doma i v cizině, byl činem, jenž není nejmenším za bohatého Vašeho života. Dostačuje sám o sobě i bez cizího souhlasu, aby byla obhájena vážnost nejvyššího soudu i svoboda jeho soudcovské činnosti. My však, podepsaní soudci nejvyššího soudu, nebyli bychom hodni cti býti jeho členy, kdybychom zůstali hluší a němí při vylíčených událostech, zvláště když Vaše vystoupení způsobilo sice, že ustaly útoky na nejvyšší soud, ale byly vystřídány stejně prudkými útoky na Vaši osobu. Račte, pane první presidente, přijati veřejný dík nás podepsaných za obhájení autority nejvyššího soudu a jeho soudcovské neodvislosti, a zároveň projev naší úcty a neobmezené důvěry.«
V Brně, dne 15. října 1928. Následují podpisy.
Tento projev podepsali všichni soudcové národnosti české, slovenské a — až na jednoho — maďarské, kdežto němečtí členové nejvyššího soudu dodali panu prvnímu presidentovi zvláštní prohlášení z téhož dne, ve kterém zdůrazňují, že jejich opomenutí nesměřuje proti jeho osobě a že k němu chovají zajisté neméně úcty a neobmezené důvěry, jako kolegové, podepsavší onen projev.

Citace:

Projev soudců nejvyššího soudu v Brně. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 20, s. 666-667.