Je zaměstnavatel povinen platiti nemocenské pojistné příspěvky za stávkující zaměstnance, když pracovní poměr po dobu stávky trval a zaměstnanci byli u bratrské pokladny stále přihlášeni? — Žalovaný úřad uznal stěžovatele povinným zaplatiti za zaměstnance plné příspěvky k nemocenské pokladně, t. j. příspěvky stanovené podle mzdy, kterou dělníci jeho měli před stávkou, i za prostávkovanou dobu z toho důvodu, že stěžovatel zaměstnance ty u pokladny neodhlásil. Naproti tomu stěžovatel tvrdí — a tvrdil také již během řízení — že ani zahájením stávky, ani později během stávky té pracovní poměr jeho zaměstnanců zrušen nebyl, a že tedy nebyl povinen zaměstnance své od pokladny odhlašovati. Stěžovatel naopak domáhal se zproštění povinnosti platiti příspěvky za dobu stávky jedině z toho titulu, že zaměstnanci jeho po dobu stávky neměli žádné mzdy a že ze mzdy, které vůbec nebylo, není možno vyměřovati příspěvek. Tvrdil tedy stěžovatel vlastně — nikoli že zaměstnanci jeho z pracovního poměru u něho vystoupili — nýbrž, že po dobu stávky mzda jeho zaměstnanců se snížila na nulu, a domáhal se z titulu tohoto snížení také snížení své příspěvkové povinnosti až do té míry, že není povinen platiti nic. Za tohoto stavu věci slušelo zkoumali otázku platební povinnosti stěžovatelovy nikoli podle § 31, nýbrž podle § 30, odst. 2, zákona ze dne 28. července 1889, čís. 127 ř. z., v Souvislosti s předpisy stanov bratrské pokladny. Zůstalo tudíž žádání stěžovatelovo, opírající se o důvod obsažený v posléze uvedeném zákonném ustanovení, nevyřízeno, v čemž spočívá podstatná vada řízení, pro niž bylo naříkané rozhodnutí zrušeno.
(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 13. prosince 1926, č. 21605/25.)