Pojistná povinnost prohlížeče skla.
Prohlížeč skla, jenž ve sporné době prohlížel, třídil a počítal hotové sklo, t. j. sklo broušené, a zanášel je na běžné lístky (Laufzettel), podléhá pensijnímu pojištění, neboť činnost prohlížeče skla — zkoumání, zda vyrobené zboží je prosto vad. a třídění jeho dle toho — jest tvořením úsudků, a jest proto třeba považovati za převážně duševní. — Nálezem ze dne 5. března 1924, č. 3895, Boh. č. 3327, jehož se stížnost dovolává, zrušil Nejv. správní soud tehdy naříkané rozhodnutí, jež týkalo se přehlížení skla, avšak nikoli proto, že by byl shledal, že činnost ta není převážně duševní, nýbrž proto, že žalovaný úřad tehdy podrobil ji pensijní povinnosti, vycházeje z nesprávného právního názoru, že práce každého kvalifikovaného dělníka zakládá pojistnou povinnost. Irelevantním je, jestli Zemská úřadovna všeobecného pensijního ústavu v Praze v přípise z 6. května 1925 oznámila Svazu průmyslníků, že přehlížeči skla pensijní povinnosti nepodléhají, ježto míněním v přípise tom vysloveným nemůže býti žalovaný úřad vázán. Stejně irelevantním je, byl-li dotyčný placen dle kolektivní smlouvy s dělníky uzavřené, ježto pro pojistnou povinnost v daném případě je rozhodným jen, konal-li práce převážně duševní čili nic. Jelikož o způsobu zaměstnání K. nebylo mezi stranami sporu, jsou bezdůvodný výtky činěné řízení. Neboř, byly-li výpovědi prohlížečovy zástupcem stěžovatelky uznány za správné, stačilo, odvolal-li se žalovaný úřad na výsledky šetření. Nebylo-li mezi výpověďmi těmi sporu a neuvedla-li stěžovatelka ani v odvolání nějaká odchylná tvrzení skutková, neměl úřad příčiny a podkladu, aby uváděl, která její tvrzení pokládá za správná případně relevantní a která nikoli, a nebylo pak ani potřebí šetření v nějakém směru doplňovati. K výtce, že v intimátu rozhodnutí zemské správy politické, na němž se zakládá rozhodnutí ministerstva, neshoduje se text německý s textem českým, zabýval se Nejv. správní soud otázkou, jde-li o vadu podstatnou, t. j. takovou, která by bránila straně v řádné obraně neb Nejv. správnímu soudu, přezkoumati naříkané rozhodnutí, shledal však, že v daném případě o takovou vadu nejde, neboť neshoda obou textů se nijak nedotýká obrany stěžovatelovy.
(Nález Nejv. správního soudu ze dne 20. ledna 1927, č. 794/27.)