Vídeňský sjezd Mezinárodní asociace pro sociální pokrok.

Sjezd Mezinárodní asociace pro sociální pokrok, jehož národní sekcí je náš Sociální Ústav, konal ve dnech 13. až 18. září ve Vídni své výroční zasedání, které bylo obesláno delegacemi z 20 zemí a 14 vlád, mezi nimiž bylo zastoupeno i naše ministerstvo sociální péče min. r. dr. Вrablecem.
Toto sdružení vzniklo z podnětu velkého mezinárodního sjezdu sociální politiky, který se konal v roce 1924 v Praze a který svojí autoritou dovedl sraziti veškerá předválečná mezinárodní sociálně-politická odborná sdružení a to Mezinárodní asociaci pro zákonnou ochranu dělnictva, Mezinárodní sdružení proti nezaměstnanosti a Mezinárodní sdružení pro sociální pojištění v jednotnou organisaci. Složení této nové organisace odpovídá složení našeho domácího Sociálního ústavu ČSR. a sdružuje ve svých národních sekcích především odborníky sociální politiky a sociálního pokroku z kruhů vědeckých a odborných úředníků, zástupce odborových organisací dělníků a úředníků bez ohledu na různé politické směry a sociálně pokrokové zaměstnavatele. Z vědeckých odborníků, odborných úředníků, zástupců odborových ústředen a z jednotlivých zaměstnavatelů skládala se i československá delegace Sociálního Ústavu, která svými mluvčími se zúčastnila veškerých bodů jednání vídeňského sjezdu.
Mezinárodní sdružení má za účel prováděti vědeckou a odbornou propagaci pro sociální pokrok v oboru sociální politiky a býti zejména předbojovníkem pro oficielní Mezinárodní úřad práce, který může se zabývati již pouze otázkami naprosto zralými, u kterých nejen dělnická skupina, ale i skupina zaměstnavatelská a vládni dá souhlas, aby nabyly formy mezinárodních úmluv neb doporučení.
Sjezd zabýval se především zprávou o metodách používaných úřední německou anketou o vztazích mezi pracovní dobou a pracovním výkonem, zkoumání to prováděné v rámci velké státní německé hospodářské ankety. Šetření toto po metodické průpravě vědeckými kruhy za účasti zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů je vypraveno velkými prostředky a velkou pravomocí (komise mohou navštěvovati závody, zkoumati doklady, přísežně vyslýchati zaměstnavatele a zaměstnance atd.) a tak zkoumati vliv pracovní doby a mezd na výrobu v jednotlivých podnicích, šetření toto přinese jistě i mnoho zajímavého materiálu o racionalisaci a jejích sociálních důsledcích. Jakmile něm. úřední šetření bude ukončeno, bude prozkoumáno odbornou mezinárodní komisí, která byla k našemu návrhu na sjezde zvolena, aby byly vyšetřeny metodické a praktické důsledky něm. šetření a bylo uváženo i o jich použití při případných obdobných anketách i v jiných zemích. Do pětičlenné komise byla zvolena Anglie, Francie, Německo, Švýcarsko a Československo.
Nejzajímavějším bodem denního pořádku byla otázka sociálních důsledků racionalizace, t. j. zdokonalení technické výroby a zhospodárnění pracovních metod jak v průmyslu, obchodu, dopravě, tak v zemědělství a i úřadech. Významné jest, že tento sjezd sociálních politiků se vyslovil pro racionalisaci, avšak současně zdůraznil ve své programové resoluci, že nesmí býti prováděna bez současných náležitých opatření proti nezaměstnanosti a že zmechanisování a zintensivnění pracovního tempa nesmí se díti bez zkoumání hygienických a psychotechnických následků u dělnictva; jestliže zaměstnanci racionalisace výroby zmenší radost z práce, pak uvedená újma a větší námaha vždy musí býti vyrovnána zkrácením pracovní doby a zvýšením mezd zaměstnancům. Tedy technicky dokonalejší výroba a hospodárnější pracovní metody, pokud nejsou na škodu osobám práci vykonávajícím a zvyšují a zlevňují výrobu, musí též přinášeti zisk nejen podnikatelům, ale všem zúčastněným zaměstnancům a má býti těchto úspor na výrobních nákladech též použito k snížení cen na trhu, aby racionalisace přinesla prospěch jak podnikatelům, tak jejich zaměstnancům a též všem spotřebitelům. Takto podle sjezdové resoluce racionalisace mohla by přispěti k blahobytu veškerenstva a mohla by se státi cenným činitelem sociálního pokroku.
Druhý důležitý bod denního pořádku bylo projednávání pojištění proti nezaměstnanosti. Z vlastní domácí zkušenosti řekli jsme sjezdu, že u nás podpory v nezaměstnanosti byly příliš nákladné pro stát a dnešní gentský systém, podle kterého nezaměstnaným vyplácí odborové organisace členskou podporu se státním příspěvkem, je sice velmi úsporné, pro státní pokladnu, ale nedostačující pro nezaměstnané, zejména v dobách hospodářských krisí. Bylo-li poválečné provisorium podpor v nezaměstnanosti vystřídáno u nás dobrovolným pojištěním podle gentského systému, bylo by třeba i tento provisorní zákon v zájmu nezaměstnaných vystřídati co nejdříve řádným pojištěním proti nezaměstnanosti. Sjezd též po slyšení zástupců z různých států, zejména kde již povinné pojištění proti nezaměstnanosti jest zavedeno, vyslovil se jednohlasně pro povinné pojištění proti nezaměstnanosti, připojené k ostatním odvětvím sociálního pojištění a zaručující existenční minimum v dobách krise osobám nedobrovolně nezaměstnaným. Na toto pojištění měli by přispívati jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, ale i stát representující souhrn občanstva, neboť hospodářské krise vyplývají z dnešní společenské organisace.
Současně sjezd zabýval se složitou otázkou vlivu úvěrové politiky na nezaměstnanost, totiž, aby mezinárodní dohoda cedulových bank směřovala k stabilisaci měn a aby cedulové banky, řídíce se přesným hospodářským barometrem a cenovými indexy, hleděly zabrániti regulací národní i mezinárodní úvěrové politiky přílišným hospodářským výkyvům, způsobujícím nezaměstnanost. Tento teoretický nový a složitý problém, který spojuje sociální politiku s politikou finanční, má býti v jednotlivých národních sekcích studován a na příštích sjezdech znovu probírán.
Sjezd obšírně se zabýval tak zvanou rodinnou politikou, která vedle jiných opatření především vyžaduje rozšíření sociálního pojištění nejen na pomoc v šestinedělí a na nemocenskou podporu rodinných příslušníků pojištěnců, nýbrž i na poskytnutí vychovávacích příspěvků pro děti výdělku dosud neschopné. Otázkou tohoto rodinného pojištění a pojištění v mateřství bude se zabývati zvláštní komise sdružení, skládající se z odborníků sjezdem zvolených. I v této mezinárodní komisi bude Československo zastoupeno.
Sjezd konal se ve Vídni a tak jsme měli příležitost viděti Novou Vídeň,1 Vídeň republikánskou, která po válce vytvořila řadu imposantních sociálních opatření, vystavěla architektonicky pozoruhodné a svojí rozsáhlostí mohutné bloky opravdu komfortních lidových obytných domů, vybudovala vzorné lidové školství, zejména pokračovací, zřídila skvělé lidové lázně v dělnických čtvrtích, útulky pro děti, starce, založila nové parky s dětskými příkladnými koupalištěmi, tedy řadu opatření, která sociálně, zdravotně a kulturně povznášejí periferii velkého města. Sjezd měl opravdu vysokou vědeckou a odbornou úroveň, ale přiznávám se, že dojem větší na mne učinily pro nás svojí velkorysostí příkladné sociální a osvětové podniky a vymoženosti Nové Vídně, které daly tomuto ve válce poraženému městu novou sílu a učinily z něho znovu kvetoucí velkoměsto. Charakteristické pro toto ovzduší je výrok šéfa rakouské vlády, který uvítal Sjezd mezinárodního sdružení pro sociální pokrok slovy: »Moderní stát nemůže existovati bez sociální politiky. Nastanou doby, kdy veškerá politika bude nutně prostoupena duchem sociálním.«

Viz můj článek »Nová Vídeň a stará Praha« v 39. čísle .»Přítomnosti«, kde o věci obšírněji píši.

Citace:

ŠTERN, Evžen. Vídeňský sjezd Mezinárodní asociace pro sociální pokrok.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 461-464.