K §§ 14 a 16 zák. čl. XIX z r. 1907. — Řízení. — Naříkané rozhodnutí založeno jest na předpisu §u 14 zák. čl. XIX z r. 1907, jenž V odstavci prvém ukládá zaměstnavateli, aby vystoupení zaměstnanců, pojistné povinnosti podrobených, ze zaměstnání oznámil okresní dělníky pojišťující pokladně do osmi dnů od výstupu ze zaměstnání, a v odstavci třetím stanoví následky spojené se zanedbáním této odhlašovací povinnosti. Z naříkaného rozhodnutí, jež převzalo důvody prvé stolice, jest patrno, že úřad stojí na právním stanovisku, že odhlašovací povinnosti dle cit. odst. 1., § 14 zák. čl. XIX/1907 jest vyhověno již tím, je-li odevzdána odhláška poštovní dopravě s určením pro pokladnu. Zda tento výklad řečené normy jest správný, nemůže Nejvyšší správní soud zkoumati, poněvadž v tom směru stížnost nemá konkretisované námitky, namítajíc jedině, že žalovaný úřad zamítl námitku stěžující si pokladny, že zaměstnavatel zmeškav lhůtu §u 14 cit. zákona jest povinen platiti příspěvky až do dojití odhlášky, použiv neprávem svědeckých výpovědí, ač svědky dokazovati přihlášku neb odhlášku není přípustno vzhledem k ustanovení §u 16 cit. zákona. Tím brojí stížnost toliko proti způsobu, kterým úřad skutkově zjistil, že odhláška zaměstnavatelem byla stěžující si pokladně včas odeslána. Tu třeba poznamenali, že zásada volného hodnocení důkazů, jež řízení správní vůbec ovládá, má ten smysl, že přípustnost průvodních prostředků a průvodní moc jejich není zákonem samým závazně vymezena, nýbrž je ponecháno úřadu, aby sám uvážil, zda ten který průvodní prostředek jest připustiti, a sám aby dle pravidel logicky ocenil průvodní moc jednotlivých připuštěných průvodů. Z této zásady není výjimky, ani pokud jde o úřední zjišťování fakta přihlášky neb odhlášky zaměstnanců pojistné povinnosti nemocenské podléhajících, zejména nemá stížností dovolaný § 16 zák. čl. XIX/1907 — ukládající pokladně vydati stranám potvrzení o došlé přihlášce a odhlášce — žádného ustanovení toho obsahu, jak stížnost tvrdí, že svědky dokazovati přihlášku neb odhlášku není přípustno. Je-li tomu tak, nelze shledati nesprávným, když úřad okolnosti, jež považoval pro spor za rozhodne, zjišťoval průvody jinými, zejména svědky, když listinný průvod v §u 16 nem. zák. uvedený, nebyl nebo nemohl býti produkován.
(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 13. září 1927, č. 18895/27.)