K pojmu „zajatec“ ve smyslu § 1, lit. a), č. 3 zákona č. 199/1919 Sb. z. a n.

Názor, že civilního příslušníka státu, který byl v době světové války v nepřátelském státě zadržen a osobní svobody zbaven, nelze pokládati za zajatce ve smyslu cit. ustanovení, nelze uznati správným.
Žalovaný úřad nepopírá, že citovaný zákon v §u 1, lit. a) č. 3. má na mysli i osoby, které nekonaly vojenskou službu ve světové válce, ale jako osoby civilní nalézaly se v zajetí nepřátelského státu.
Zákon nedefinuje pojem zajetí, jest tedy pojem ten vyložiti dle zásad práva mezinárodního. Haagská mírová konvence z 29. července 1899, uveřejněná v říšském zákoníku z roku 1913 pod čís. 174 nemá žádných ustanovení o internování civilních příslušníků nepřátelského státu, nýbrž jen o zajetí osob, patřících k ozbrojené moci válčících stran.
Teorie mezinárodního práva však přiznává zásadně právní postavení válečných zajatců i příslušníkům válčícího státu, kteří nebyli zařáděni do ozbrojené moci, jestliže upadli do moci státu nepřátelského a pokládá vůbec civilní příslušníky nepřátelského státu, kteří jsou při vypuknutí války na území válčícího státu a jsou z důvodů vojenských internováni, za válečné zajatce, protože jsou zbaveni své svobody z důvodů vojenských (Oppenheim: Mezinárodní právo díl II., § 127.). Zásada ta platí pak zejména o těch příslušnících válčícího státu, kteří jsou zbraně schopni a proto zbaveni byli svobody státem nepřátelským, na jehož území se v době války nalézali (Hobza: Válečné právo pozemní, § 3.).
O tom není sporu, že manžel stěžovatelčin byl v době světové války zbraně schopný a že byl jako příslušník státu rakouského v Rusku zbaven svobody z důvodů vojenských.
Byl tedy ve válečném zajetí. Zemřel-li pak v zajetí aneb se stal nezvěstným, bylo by pozůstalé po něm, na jejichž výživu byl po zákonu povinen přispívati, pokládati za válečné poškozence dle § 1. lit. c) citov. zákona.
(Nález Nejv. správního soudu z 8. 11. 1926, č. 22713/26.)

Citace:

K pojmu "zajatec" ve smyslu § 1 lit. a) č. 3 zákona č. 199/1919 sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 117-117.