Ve sporu o rozdělení společné věci třeba dokázati jen existenci společného práva a nemožnost či nepříznivost fysického dělení.(Rozh. nejv. soudu ze dne 29. prosince 1914, č. j. Rv II 1407/14.)Ve sporu pana A. proti paní A. na zrušení spoluvlastnictví nemovitostí, uváděl žalobce v žalobě jako důvod žaloby, že žalovaná,, jeho choť, vypověděla mu soudně správu svého jmění, nechce však nutné náklady spojené s opravami na oněch nemovitostech nésti, čímž zejména společný dům vydává v nebezpečí zkázy, a nabízel o tom důkazy.Žalovaná popřela tato udání, uváděla, že žádných obtíží při spravování nemovitostí žalobci a žalované náležejících není a nabídla o tom důkazy.Soud prvé stolice důkazy ty připustil a provedl.Třetí instance to však vytkla a uvedla ve svém rozsudku, že každý podílník společné buď vůbec nedělitelné, nebo ne bez značné škody dělitelné věci je zásadně oprávněn žádati zrušení společného práva. Ve sporu o rozdělení společné věci dle §u 830. resp. § 843. ob. zák. obč. má žalobce dokázati jen skutečné trvání společného práva a nemožnost resp. nepříznivost fysického dělení; více nikoliv. Zvláště netřeba důkazů ohledně důvodu jeho žaloby, proč mu je další trvání společenství obtížno a proč se žádá jeho zrušení. — 212 —Výkon práva na zrušení právního společenství je omezen jen tím, aby návrh nebyl vznesen nevčasně, nebo ku škodě ostatních. Dr. Rudolf Teltšík, Tábor.