Postupitelnost nezažalovaného bolestného.
Manželé J. utrpěli při jízdě autem úraz. Žaloval pouze Vilém J. o náhradu škody, a to mimo jiné také bolestné 2000 Kč za sebe i manželku; tvrdil, a manželka to potvrdila jako svědkyně, že ona jemu svůj nárok postoupila. Zažalovaný nárok byl uznán důvodem po právu a přiřkl soud 1. stolice na bolestném požadovanou částku 2000 Kč, když zjistil bolestné u Viléma J. částkou 540 Kč a u jeho manželky částkou 1477 Kč.
Odvolání nebylo vyhověno.
Nejv. soud zrušil oba rozsudky a vrátil spor soudu 1. stolice k novému projednání a rozhodnutí. O postupitelnosti nároku na bolestné vyjádřil se takto:
Postup by sice nebyl neplatným proto, že nebylo dbáno předpisu min. nař. ze dne 24. října 1897 č. 251 ř. z. o postupu pohledávek za státem; předpis ten jest jen manipulačním předpisem. Platnost postupu samého na jeho zachování však není závislá (č. 8422 sb. n. s.). Než postup jest neplatný z jiného důvodu, jak dovolatel rovněž právem vytýká. Již plen. rozhodnutím býv. nejv. soudu ve Vídni ze dne 17. června 1913, č. Pres. 159/13 (jud. č. 204, Právník 1913, str. 566, Now. sb. č. 1503) byla rozřešena dříve sporná otázka v ten rozum, že bolestné jest děditelné a přenositelné, když již bylo buď smluvně (smírem) uznáno neb poškozeným samým na soudě, a to v určité ciferně stanovené výši uplatňováno. Od té doby jest názor tento jak judikaturou, tak i právní vědou zachováván a uznáván, a to i naším nejv. soudem (č. 2722 a 2866 sb. n. s.); pro uvarování opakování odkazuje se na odůvodnění citovaného judikátu, jež i náš nejv. soud sdílí a od něhož neshledává ani v souzeném sporu příčiny se odchýliti.
Žalobce ani netvrdil, že jeho manželka o bolestném smír uzavřela nebo je soudně uplatňovala, proto nárok není postupitelný a cesse jeho nemá platnosti.
Rozhodnutí nevj. soudu ze dne 2. září 1932, čís. Rv 171/32.
J. Valeček.