Podle § 3 zákona ze dne 16. května 1872 č. 82 ř. z., jest polní hlídač oprávněn neznámého škůdce polností jemu k dozoru svěřených dokonce i zatknouti а k příslušné vrchnosti předvésti. V důsledku toho jest polní hlídač samozřejmě oprávněn v takovém případě pachatele za účelem jeho zjištění pozastaviti i mimo okrsek jemu přikázaný.

F. D. byl obžalován pro zločin § 81 tr. z. a přestupek podle § 312 tr. z. a rozsudkem krajského soudu trestního v Praze ze dne 16. srpna 1932 č. j. Tk V 3163/32-9 byl uznán vinným, že dne 7. dubna 1931 v H. přísežného hajného J. Č., tedy osobu v § 68 tr. z. jmenovanou, při konání jeho služby skutkem i slovem urazil, čímž spáchal přestupek podle § 312 tr. z. a odsouzen k trestu vězení 1 týdne, jedním postem zostřeného а k náhradě nákladů řízení trestního.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného F. D. do rozsudku krajského trestního soudu ze dne 16. srpna 1932 č. j. Tk V 3163/32-9 rozhodnutím ze dne 2. března 1933 č. j. Zm I 823/32, mezi jiným též z těchto důvodů:
Zmatek podle § 281 č. 5 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost dále v tom směru, že nalézací soud při ocenění svědecké výpovědi Č. nepřihlížel k odporům, které se vyskytují v jednotlivých udáních jeho, učiněných u četnictva a před soudem. Než rozpory ty týkají se jen podřadných okolností a nepadají již proto na váhu, když stěžovatel sám doznal, že vůči Č. se vyjádřil slovy »Vy jste nestydové« a že jej od sebe odstrčil. Pokud zmateční stížnost dále vytýká, že nalézací soud nepřihlížel k tomu, že stěžovatel odstrčil Č. jen v sebeobraně, poněvadž mu stěžovatel bránil v nastoupení do auta, tu nutno poukázati k tomu, že nalézací soud shledává urážku hajného Č. slovem v tom, že jej stěžovatel udeřil do prsou, když týž se ohražoval proti předchozí slovní urážce, nikoliv však v tom, že odstrčil Č., když mu v nastoupení do auta bránil, takže ona udánlivá obrana stěžovatelova nemá s trestným činem, jenž se stěžovateli za vinu klade, co činiti.
Neprávem vytýká konečně zmateční stížnost jako další neúplnost skutkového zjištění, že nebylo přihlíženo k tomu, a zjištěno, že Č. pozastavil stěžovatele, když měl již pole Ř. přejeto, tedy na veřejné cestě, jež byla mimo služební obvod hlídače Č. Jest zjištěno, že hajný Č. přistihl stěžovatele při polním pychu, t. j. při tom, když přejížděl přes pole Ř. a že stěžovatele pozastavil, aby jeho osobnost zjistil. Podle § 3 zákona ze dne 16. května 1872 č. 82 ř. z. jest polní hlídač oprávněn neznámého škůdce polností jemu k dozoru svěřených dokonce i zatknouti а k příslušné vrchnosti předvésti. V důsledku toho jest polní hlídač samozřejmě oprávněn v takovém případě pachatele za účelem jeho zjištěni pozastaviti i mimo okrsek jemu přikázaný a jest tedy bezvýznamno, pozastavil-li Č. stěžovatele na veřejné cestě, nebo ještě na poli, na němž se dopustil polního pychu.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 2. března 1933 č. j. Zm I 823/32. Dr. Kocna.

Citace:

Podle § 3 zákona ze dne 16. května 1872 č. 82 ř. z., jest polní hlídač oprávněn neznámého. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 10, s. 339-340.