Výhody § 12, odst. 1. vyr. řádu o přípustnosti exekuce k vydobytí přednostních pohledávek za vyrovn. řízení a § 54, odst. 1. druhá věta vyr. řádu o zajištění přednostních pohledávek platí vedle sebe.
Vyrovnací komisař zamítl návrh privilegované věřitelky Úrazové pojišťovny dělnické, aby její přihlášená pohledávka byla ve smyslu ustanovení § 54, odst. 1. vyr. ř. zajištěna. Rek. s. stížnosti vyhověl a dlužnici uložil, aby pohledávku zajistila. Nejv. s. dovolacímu rekursu vyr. správce a dlužnice nevyhověl.
Důvody: Dovolací rekurs není důvodný. Správným jest názor rek. soudu, že výhody § 12, odst. 1. vyr. řádu o přípustnosti exekuce k vydobytí přednostních pohledávek za vyrovn. řízení a § 54, odst. 1. druhá věta vyrov. řádu o zajištění přednostních pohledávek platí vedle sebe. To platilo i za platnosti starého vyrov. řádu č. 237/14 ř. z., jenž obsahoval totožná ustanovení v § 10, odst. 4. a § 46, odst. 4., jenž připouštěl k návrhu věřitele zajištění pohledávek (bez obmezení které), dlužníkem (nikoliv jiným účastníkem) popřených. Že se toto ustanovení vztahovalo i na přednostní pohledávky, plyne zejména z pamětního spisu k § 46, kde se praví, že při nuceném vyrovnání skýtá záruku za splnění vyrovnání ustanovení § 157 starého konk. ř., podle něhož nemohl býti konkurs dříve zrušen, dokud nebyly mimo jiné zaplaceny anebo zajištěny zjištěné pohledávky věřitelů podstaty a konkursních věřitelů 1. а 2I. třídy (§ 150, odst. 1. konk. ř.), mezi něž patřily podle § 46, č. 1., § 51, č. 3 a § 52 starého k. ř. i nedoplatky úrazové poj. děl., jež podle § 23, č. 1. a 4. starého vyr. ř. byly i přednostními pohledávkami ve vyr. řízení. Poněvadž pak, jak praví pamětní spis dále, ve vyr. řízení, vyrovnací soud se nepotřeboval starati z úřední moci o žádné zajištění pohledávek, ani je nebyl oprávněn zkoumati, bylo ustanoveno odst. 4. § 46 starého vyr. ř., že popřené dlužníkem pohledávky (bez omezení které) musejí býti na návrh věřitelů zajištěny.
Nový vyr. ř. převzal ustanovení § 46, odst. 4. starého vyr. ř. v § 54, odst. 3. a zařadil v odstavci 1. nový doplněk: »Přednostní pohledávky buďte na žádost věřitele zajištěny.« Jedná se tudíž o to, zdali tento doplněk jest vykládati v souvislosti s odst. 3. či samostatně. Poslednější výklad jest správný. Neboť mělo-li by zůstati při dřívějším výkladu, že předpoklady odst. 3. pro zajištění pohledávky se vyžadují i pro zajištění přednostních pohledávek, pak by byl onen doplněk zbytečný, což o zákonodárci předpokládati nelze. Naopak praví vládní návrh osnovy k novému konk. a vyr. ř. (tisk 253, str. 140), že § 54, odst. 1. byl doplněn proti dosavadnímu ustanovení, že přednostní pohledávky je zajistiti, jestliže věřitel o to požádá, a že ustanovení to bylo pojato do osnovy obdobně § 150, odst. 1. osnovy ke konk. ř. (§ 150 starého konk. ř.) vzhledem ke zkušenosti, že uspokojení privil. věřitelů, zejména zaměstnanců, nebývá věnována náležitá pozornost, a že oni vycházejí často na prázdno. Jest proto ze slov »obdobně § 150 osnovy ke konk. ř.« patrno, že úmyslem zákonodárce bylo zajistiti přednostní pohledávky za jediného předpokladu, že věřitel o to požádá, a že netřeba také předpokladů odstavce 3. § 54 nov. vyr. ř., aby dlužník přednostní pohledávku popřel. Neplatí proto pro přednostní pohledávky ustanovení § 54, odst. 3. nov. vyr. ř. vůbec a není proto předpokladem zajištění přednostní pohledávky, aby nebyla ještě vykonatelnou, jak rekurentka míní.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 4. července 1933, č. j. R—I—611/33.
Pozn. zasilatele: Toto prvé zásadní rozhodnutí postavilo konečně otázku zajištění přednostních pohledávek ve vyr. řízení na pevný základ a snad nezůstane nepovšimnuto u nižších stolic. Bohužel, však nezabývalo se též vyřešením sankce na nedodržení tohoto zákonného ustanovení, jež zůstává v praxi dále otázkou otevřenou.
JUDr. Jaroslav Lukáš.