Jméno (příjmení) soukromého žalobce, uvedené následkem přepsání nesprávně ve stíhacím návrhu (v obžalobě), lze prostě opraviti po rozumu § 270, posl. odst. tr. ř., je-li jinak nepochybné, že onen návrh (obžaloba) byly skutečně podány osobou jako soukromý obžalobce vystupující.

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního jakožto soudu kmetského v Praze ze dne 17. května 1932, jímž byl uznán vinným přestupkem podle § 6 tisk. nov.:
Zmateční stížnost se zamítá.
K odvolání se nepřihlíží.
Důvody: Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti č. 4, 5, 9 a), b), c) § 281 tr. ř. S hlediska zmatků č. 4, 5 a 9 b) a c) cit. § vystupuje proti tomu, že nalézací soud připustil opravu jména soukromého žalobce v době, kdy jeho žalobní právo bylo promlčeno subjektivně i objektivně.
Je správno, že jak na stíhacím návrhu z 19. prosince 1930, tak i na spise obžalovacím z 22. září 1931, je vedle žalujícího stavebního a úsporného družstva »Lidový dům v D.«, uveden jako soukromý žalobce Josef Bestahovský, člen představenstva tohoto družstva, a že teprve písemným podáním, došlým k soudu dne 29. prosince 1931, oznámil právní zástupce soukromých žalobců, že jak v trestním oznámení, tak i v obžalovacím spise uvedeno jest jméno soukromého žalobce následkem přepsání nesprávně, totiž Josef Bestahovský místo Josef Bezděkovský.
Obhájce obžalovaného vzepřel se při druhém hlavním přelíčení proti opravě jména tohoto soukromého žalobce, namítaje ohledně něho promlčení jak po stránce objektivní, tak i subjektivní z toho důvodu, že v době lhůty k podání trestního oznámení i v 3měsíční době pro obeslání obžalovaného soudem nebylo tu osoby k obžalobě oprávněné a že oprava jména stala se teprve 29. prosince 1931, ba že zástupce soukromých žalobců neopravil trestní oznámení a obžalobu ani při prvém hlavním přelíčení, konaném 19. prosince 1931.
Stížnost neobstojí.
Vychází ze spisů, že ke stíhacímu návrhu byla připojena plná moc, ve které pro tuto trestní věc zmocňuje Dr. Adolfa H-u k zastupování Josef Bezděkovský v D. č. 104 jako člen představenstva zmíněného družstva a nikoliv Josef Beztahovský. Ze spisů je dále patrno, že obsílku k prvému i druhému smírnému jednání, jakož i obsílku k prvnímu hlavnímu přelíčení, ačkoli byly adresovány na Josefa Bestahovského, přijal a podepsal Josef Bezděkovský.
Nalézací soud konaným šetřením zjistil dále, že členem představenstva družstva »Lidový dům v D.« jest Josef Bezděkovský a nikoli Josef Bestahovský a že v D. č. p. 104 bydlí jen Josef Bezděkovský a že Josef Bestahovský v obci D. není hlášen a není tam znám.
Z toho všeho je nepochybno, že jak stíhací návrh, tak i obžalovací spis byly podány Josefem Bezděkovským, pokud se týče v jeho jménu jeho právním zástupcem k tomu plnou mocí oprávněným, že tudíž soukromým žalobcem je jedna a táž osoba, to jest v plné moci uvedený a podepsaný člen představenstva zmíněného družstva, bydlící v D. č. 104, jímž podle výsledků konaného šetření jest pouze Josef Bezděkovský. Nejde tudíž o žádnou změnu v osobě soukromého žalobce, poněvadž žalobcem jest po celou dobu trestního řízení nesporně jedna a táž osoba. Vyslovil-li a zjistil-li proto nalézací soud, že soukromým žalobcem již od zahájení trestního řízení byl Josef Bezděkovský, zvláště když jest vyloučena jakákoliv možnost, že trestní oznámení nebo žalobu mohla podati jiná osoba jménem Bestahovský, nepochybil a dlužno souhlasiti s jeho stanoviskem, že jde pouze o přepsání, přivoděné nejasným záznamem jména soukromého žalobce nebo podobným způsobem. Jde vpravdě o pouhou chybu ve psaní, tedy o formální závadu obdobného rázu, jaké má na mysli poslední odstavec § 270 tr. ř. a postupoval nalézací soud bezvadně, když připustil jednoduchou opravu ve jméně (příjmení) soukromého žalobce.
Jde-li podle toho o pouhou chybu psací, pak s hlediska tohoto nepřichází vůbec v úvahu otázka co do aktivní legitimace soukromého žalobce Josefa Bezděkovského a není tu také naprosto žádného věcného podkladu pro dovolávání se ať formálních ať hmotně právních důvodů zmatečnosti nehledě k tomu, že pokud jde o posléze uvedené zmatky, nebylo by lze tyto považovati za dolíčeny po zákonu ; neboť zmateční stížnost při jich provádění opouští vůbec formálně bezvadná a tudíž závazná zjištění rozsudková, budujíc na skutkových předpokladech, jež v oněch zjištěních nemají opory, ba jim se příčí.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 21. června 1933. Zm I 579/32. Dr. В.

Citace:

Jméno (příjmení) soukromého žalobce, uvedené následkem přepsání nesprávně ve stíhacím návrhu (v žalobě), lze prostě opraviti po rozumu § 270, posl. odst. tr. ř.,. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 19, s. 618-620.