Rozsah alimentačních nároků nemanželského dítěte. Objem povinnosti nemanž. otce určený rozsudkem může býti změněn jen v řízení sporném.
Z důvodů rozhodnutí nejv. soudu: Nemanželské dítě má vůči otci podle § 166 obč. zák. nárok na výživu, vychování a zaopatření přiměřené jeho jmění, nikoli však přiměřené jeho stavu (§ 139 obč. zák. »anständiger Unterhalt«, úsudkem z opaku).
Poměr otce nemanželského k dítěti jest podstatně poměrem dlužníka k věřiteli. Povinnost vyživovací trvá podle obdoby § 411 obč. zk. po tak dlouho, dokud dítě není s to, aby se samo uživilo, a pomíjí nadobro, jakmile této způsobilosti nabylo, bez ohledu na to, zda a kolik vydělá, zda občas je bez zaměstnání a výdělku. Nepadá na váhu možnost, nýbrž způsobilost vlastní výživy. Způsobilost tato musí však býti úplná, t. j. taková, by dítěti zajišťovala možnost uplatniti se ve svém oboru plně, by dítě bylo zaopatřeno (rozh. čís. 10 973 sb. n. s.).
Žalobce jest vyučeným strojním zámečníkem, jeho matka bývala číšnicí, pak byla zaměstnána u fy Ch. a jest nyní u rodičů.
Žalovaný má, jak zjištěno, služné 22 174 Kč ročně, má ve výživě manželku a dvě manželské děti a jest nemocen sám i jeho manželka. Platí na výživu žalobcovu 200 Kč měsíčně, což jest zjištěným jeho majetkovým poměrům přiměřeno.
Názor dovolatelův, že jest otec povinen platiti nyní zvýšený náklad, jejž stojí návštěva průmyslové školy v H., když poručenský soud rozhodl, že školu navštěvovati může, není opodstatněn. Otec bránil se tomuto rozhodnutí a nesouhlasil s ním a není rozhodnutí to pro jeho vyživovací a zaopatřovací povinnost směrodatno, vždyť objem jeho povinnosti nebyl určen v řízení nesporném, nýbrž rozsudkem, a nemohl býti též změněn v řízení mimosporném, nýbrž, jak bylo již rozhodnuto usnesením nejv. s. ze dne 17. listopadu 1927 č. j. R I 970/27, jen rozsudkem.
Usnesení soudu poručenského o způsobu dalšího vychování nemanželského dítěte, zejména o tom, zda má se věnovati studiím čili nic, víže sice poručníka, matku dítěte a i nezletilého samého, nikoli však otce, jenž není účastníkem řízení nesporného a má vůči dítěti v podstatě postavení dlužníka, jehož povinnost byla v tomto případě pravoplatně určena rozsudkem a jen opětovným rozsudkem může býti změněna.
Poněvadž vyučení zámečnictví poskytuje 181etému, nyní již 201etému nezletilci dostatečný zdroj obživy, a majetkové poměry otcovy se nezlepšily, nýbrž naopak značně zhoršily, není odůvodněno, jak správně již uznaly nižší soudy, zvýšiti vyživovací povinnost otcovu, a nemohlo proto dovolání míti úspěch.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 7. dubna 1933 č. j. Rv 1804/31/1.
Dr. Jar. Koutník.