Nájemným (pachtovným), pro něž přísluší zákonné zástavní právo na vnesených svršcích, jsou všechny platy nájemníkovy (pachtýřovy), které tento musí podle smlouvy za užívání věci plniti, a o něž se mu činže zvyšuje.

Z odůvodnění nejv. soudu: Rekursní soud zamítl návrh žalobce, aby mu k zajištění zažalovaného nedoplatku nájemného bylo povoleno zájemné popsání veškerých movitostí do nájemního předmětu vnesených a tam jsoucích, jednak z důvodu, že podle žaloby daň činžovní a daň pozemková jakož i požární premie nebyly zahrnuty do nájemného, jež bylo předem na 3 léta zaplaceno, a jednak z důvodu, že ani ze zákona nelze prý vyvoditi, že by zmíněné daně a požární prémie byly částí nájemného, při čemž rekursní soud dovolával se doslova § 1101 obč. zák. jakož i ustanovení §§ 95 a 119 zák. z 15. června 1927 č. 76 sb. z. a n. Jest ovšem souhlasiti s rekursním soudem, že zákonné právo zástavní přísluší podle § 1101 obč. zák. jen pro nájemné a pachtovné. Tu však jde právě o otázku, co se rozumí »nájemným«, a zda k němu v souzeném případě náleží též daň činžovní, daň pozemková a požární prémie, tedy jiné platy než vlastní »činže«, jichž náhrady se žalobce domáhá.
Nejv. soud vyložil podrobně v rozhodnutí čís. 10.687 s b. n. s. — k němuž se odkazuje k zamezení opakováni — že nájemným může býti nejen plat, jenž byl přímo »činží« nazván a pevnou roční sumou smluven, nýbrž i jiné platy nájemníkovy, jež tento smlouvou na se vzal a jež sice nejsou pevně určeny, ale jsou určitelný, jako na př. daně a veřejné dávky, zkrátka veškeré vedlejší platy, které musí nájemník (pachtýř) plniti podle smlouvy za užívání věci, a o něž se mu činže zvyšuje. Podobně definuje pojem »nájemného« i zákon o přímých daních čís. 76 sb. z. a n. z r. 1927 v § 149 — ale ustanovení to ani ustanovení §§ 95 a 119 téhož zákona nemají významu pro otázku zákonného práva zástavního podle § 1101 obč. zák., o něž v tomto případě jedině běží.
Nelze též přisvědčiti rekursnímu soudu, že svrchu zmíněné daně a požární prémie nebyly podle tvrzení žaloby do činže zahrnuty; stačí tu upozorni ti na tvrzení žaloby, kde opětně se mluví o daních a pojistných prémiích jako o smluvené »části nájemného«, Žalobce tvrdil v žalobě — což stačí (rozh. čís. 3842 sb. n. s.) —, že svrchu zmíněné vedlejší platy jsou smluvenou součástí činže, a proto přísluší žalobci k jich zajištění zákonné právo zástavní podle § 1101 obč. zák.
Právem proto první soud povolil zájemné popsání svršků pro žalovanou pohledávku a bylo toto povolení k dovolacímu rekursu žalobce obnoviti.
Rozhodnutí o útratách dovolacího rekursu bylo odkázáno k rozhodnutí ve věci samé, neboť jde o zatímní opatření (čl. XIII č. 6 a XXVII uv. zák. k ex. ř.), které se zatím činí pokaždé na náklad navrhující strany, což platí též pro povolení zatímního opatření, a to nejen v první, nýbrž i ve vyšší stolici. (393 ex. ř.)
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 19. října 1933 č. j. R I 984/33. Dr. Jar. Koutník.

Citace:

Nájemným (pachtovným), pro něž přísluší zákonně zástavní právo na vnesených svršcích, jsou všechny platy nájemníkovy (pachtýřovy), které tento musí podle smlouvy za užívání věci plniti, .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, s. 712-713.