Č. 8259.

Honební právo (Slovensko): * Pro příslušnost k vlastní honitbě po rozumu § 2 zák. čl. XX: 1883 není třeba vlastnictví knihovního.
(Nález ze dne 26. listopadu 1929 č. 21176.)
Prejudikatura: Boh. A 4614/25, 5049/25, 7107/27, 7286/28.
Věc: Obec V. proti župnímu úřadu v Nitře o přiznání samostatného honebního revíru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vladimír V. oznámil obecnímu úřadu ve V., že podle připojeného vyjádření utvořil s Drem Karlem G. samostatný honební obvod. Usnesením z 27. července 1927 odepřel zastupitelský sbor obce V. vzíti toto oznámení na vědomí, poněvadž Vladimír V. vlastnictví zbytkového statku nedokázal, neboť obci nepostačuje přípis přídělového komisaře stpú-u v Z., nýbrž jest potřebí předložiti původní přídělovou listinu, vydanou stpú-em s řádným výtahem z pozemkové knihy.
Z tohoto usnesení se odvolali Vladimír V. a Dr. Karel G. Okr. úřad ve V. rozhodl výnosem z 29. srpna 1927, že pozemky Vladimíra V. a Dra Karla G. tvoří na základě § 2 zák. čl. XX: 1883 samostatný honební revír. — — — — —
K odvolání obce V. potvrdil župní úřad v Nitře nař. výnosem rozhodnutí okr. úřadu na základě zák. č. 220/22, kterým byl § 29 zák. č. 329/21 změněn.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
V nál. Boh. A 4614/25, 5049/25, 7107/27 a 7286/28, vyslovil nss zásadu a to v prvých třech stran Čech, ve čtvrtém stran Moravy, že pro příslušnost pozemků k t. zv. vlastní honitbě není třeba vlastnictví, resp. knihovního vlastnictví těchto pozemků, nýbrž že dostačuje držení pozemků s vůlí, míti je za vlastní. Býv. uher. zák. čl. č. XX: 1883 praví sice v § 2 odst. 1., resp. odstavci 2. bodu 3, že za určitých pod- mínek přísluší vlastníku na jeho pozemcích právo honitby a že několik vlastníků může se spojiti pro společné provozování honitby na pozemcích, když nemá žádný z těchto vlastníků o sobě minimální výměru pozemků, pro vlastní honitbu požadovanou; avšak z dalších ustanoveni cit. zák. (§ 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 5, § 8 atd.) jest zřejmo, že zákon promiscue užívá slov »vlastník« a »držitel«, resp. »vlastnictví« a »držení«, i neklade tudíž zřejmě váhy na civilistický význam pojmu »vlastník« a »vlastnictví«. Není proto důvodu, aby pro poměry na Slov. bylo odlišně od zásad platných pro Čechy a Moravu, ve příčině jichž odkazuje nss na svrchu citované prejudikáty, požadováno ve věcech způsobu svrchu naznačeného vlastnictví pozemků v přesném smyslu civilistickém, nýbrž postačuje i tu držba.
Nař. rozhodnutí, které vychází z téhož názoru a které uznalo přípustnost vlastní honitby dvou majitelů realit, spojivších se podle 3. bodu druhého odstavce § 2 zák. čl. XX: 1883, vzhledem k nesporné mezi stranami okolnosti, že Vladimír V., nejsa dosud knihovním vlastníkem příslušných pozemků, jest jejich držitelem, jest tudíž ve shodě se zákonem a stížnost jest bezdůvodná.

Citace:

č. 8259. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 440-441.